veronika4937 komentáře u knih
Pokud tuhle sérii znáte, ani tenhle díl vás nijak nezaskočí a věřím , že ani nezklame. Opět se tu řeší těžká témata, Jasmína a Timon za sebou mají opravdu nelehkou minulost a nesou si spoustu traumat, se kterými musí žít. Ostatně jako všichni jejich nejbližší přátelé, se kterými jsme se potkali už v minulých dílech. Mimochodem, líbilo se mi, že je prostor věnován i jim - Lilce a Matovi a Malvíně s Arkem. Bála jsem se, že se mi tenhle díl nebude líbit, protože Timon mě v předchozím díle vůbec nezaujal, ale naštěstí se to nestalo a zamilovala jsem si ho. Byla to opět plejáda emocí, několikrát jsem měla slzy v očích, měla jsem chuť některé osoby zaškrtit a jiné obejmout a utěšit. Epilog mohl být klidně rozsáhlejší, takhle to bylo trochu jak z rychlíku, ale jsem spokojená, že všechno bylo vysvětlené a uzavřené. Pro mě důstojné zakončení série, čtení jsem si užila.
Tahle série se ke mě dostala úplně náhodou a jsem za to ráda. Je to totiž takové to odpočinkové čtení, u kterého vypnete hlavu, stránky vám mizí pod rukama a vy si jen užíváte kouzelnou atmosféru malebného městečka Lynnwood Falls v období Vánoc. Úplně cítíte ty neodolatelné vůně, když Annabella peče všechny dobroty . Opět se mi moc líbily vztahy, které zde panují, jak si lidé nezištně pomáhají a nejsou k sobě lhostejní. První díl se mi líbil o trochu víc, mezi Hope s Ryanem za mě byla lepší chemie. Konec mi přišel takový uspěchaný a useknutý. Každopádně si ale ráda přečtu i další díl, který bude věnovaný knihovnici Mel.
Knížku jsem slupla asi na tři posezení. Kapitoly jsou krátké, děj frčí a ani chvilku jsem se nenudila. Trochu jsem se bála, že budu tápat v ději, protože si nebudu přesně pamatovat, co se dělo v jedničce, ale všechno podstatné je tam připomenuté, takže jsem byla okamžitě v obraze. Musím říct, že tenhle díl mě bavil ještě víc, než první. Tam mi hrozně vadil Adam, manžel Tiny, z mého pohledu se choval dost nelogicky a pro mě nepochopitelně, ale to je jistě jen otázka názoru. Tuhle knížku bych doporučila všem, kdo mají rádi romantiku s určitým přesahem - řeší se zde závažná témata a rozhodně to není jen příběh, kde od začátku víme, kdo s kým skončí, jen nevíme jak. Moc se těším na další díly. Kdo nemáte problém číst ve slovenštině, můžete si je přečíst už teď.
Páni, tohle byl zážitek! Dechberoucí příběh na téměř 500 stránkách, který bych ale nejradši přečetla na posezení, vůbec se mi nechtělo knížku odkládat.
V příběhu se setkáváme se švadlenou Estellou a později v lince ze současnosti s její vnučkou Fabienne. Estella prožila neskutečně zajímavý, ale taky zašmodrchaný život. Autorka postupně odkrývá její minulost, o které sama Estella neměla nejmenší tušení. Velkou roli zde hrají obrovské náhody, těch bylo možná až hodně, ale ve výsledku mi to vlastně nevadí. Příběh mě naprosto pohltil a byla jsem hrozně zvědavá, jak všechno dopadne.
Pokud milujete módu, tak si tuhle knížku obzvlášť užijete. Hodně prostoru je věnováno tehdejšímu módnímu průmyslu, dozvíte se, jak docházelo ke kopírování těch nejznámějších značek, i jak se postupně měnily trendy. Celý příběh je založený na skutečných událostech a i některé postavy jsou reálné, byť si jejich životy autorka trochu upravila.
Z období po první světové válce moc knížek načtených nemám, a tak jsem si díky tomuto příběhu rozšířila obzory. Příběh je sice smyšlený, ale je vystavěný na skutečných historických událostech. Romantická linka se více rozvíjí hlavně v druhé půlce knížky a vy budete napnutí, jestli se Frieda nakonec vdá a hlavně který bude případně ten šťastný. Bohužel jsem si k postavám nedokázala vytvořit nějaký bližší vztah, jedině k Friedě. Samotný závěr mě nijak zvlášť nepřekvapil, něco takového jsem čekala, jen jsem měla dva adepty, kdo to bude mít na svědomí. A samozřejmě zůstává mnoho otázek, jak se budou osudy dále vyvíjet. Na to si ale budeme muset počkat až v dalším díle.
Už bych se konečně měla poučit, že romány současných českých autorek prostě nejsou pro mě, i když sklízí povětšinou nadšená hodnocení. Nepočítám historické romány, ty jsou naopak skvělé. Ve vyprávění se střídá manželka Lucie a milenka Anna, kapitoly jsou kratičké a dá se přečíst opravdu rychle. Tato tenoučká knížka je prezentována jako příběh o milostném trojúhelníku, ale mě to spíš přišlo jako sonda do života tří lidí, kde si každý nese spoustu bolestí z rodiny, všichni jsou divní a ani trochu normální. Chyběla mi jakákoliv vášeň, Anna sice evidentně zamilovaná byla, ale proč se do tohoto podivného vztahu pustil Hynek, to mi nějak uniká. Po dočtení mi zůstávají akorát nepříjemné pocity. Otevřený konec už jen potvrdil můj negativní dojem z knížky.
Tohle bylo opravdu milé a odpočinkové čtení s úžasnou atmosférou. Zvířaty se to tam jen hemží, takže pokud je milujete, budete obzvlášť nadšení. Já k ním nijak zvlášť blízký vztah nemám, přesto jsem se naprosto zamilovala do hlavního psího hrdiny Chiefa. Příběh sám o sobě není nijak složitý a není těžké odhadnout, kterým směrem se bude ubírat, nicméně v tomhle žánru nejspíš nikdo žádná velká dramata a zvraty neočekává. Hrozně se mi líbily vztahy, jaké mezi sebou měli lidé v Lynnwood Falls, jak si nezištně pomáhali a byli tu pro ostatní, když bylo potřeba. Kéž by to takhle fungovalo všude.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z dětství, i dnes se při jejím čtení náramně bavím.
Nešlo si nevšimnout té obrovské vlny nadšení, která se po přečtení této pecky šíří. A já ten humbuk chápu. TJR dokázala Evelyn vykreslit tak, že máte pocit, že je to reálná osobnost. Měla jsem tendence googlit její filmy, fotky atd. :-). Místy jsem ji chápala, litovala, někdy mě štvala, prostě vzbuzovala ve mě emoce. Zároveň mě donutila přemýšlet. Třeba o tom, co vlastně o celebritách skutečně víme, a co je jen jejich kalkul, kterým na sebe strhávají pozornost. Někdy kolem pátého a šestého manžela jsem měla trochu krizi, protože už to začínalo být hodně podobné stále dokola, ale pak zas přišly momenty, které jsem nečekala. Samotné rozuzlení jsem neodhadla vůbec, i když variant jsem měla víc, než dost. Bylo to moje první setkání s autorkou a i když jsem to původně neměla v plánu, časem si určitě přečtu i její další knížky, protože její styl psaní mi neskutečně sedl.
První díl se mi moc líbil, ale jednu hvězdičku jsem nakonec ubírala za poněkud předvídatelný děj. Ale tady? Tady jsem byla vedle, jak ta jedle. Chvíli jsem věřila jedné straně, chvíli druhé, mnohokrát jsem měla chuť Kivu proplesknout, aby se vzpamatovala a nebyla pitomá. Knížka má skoro 450 stran, ale čte se neuvěřitelně rychle. Děj vás vcucne a nepustí. Člověk si vůbec nemohl být jistý, kdo je s kým spolčený a jaké jsou jeho pravé úmysly. Hrozně bych si přála, aby tenhle příběh někdo zfilmoval, třeba scény, kdy královská rodina používala svou magii a pomocí živlů vytvářela všemožné scenérie, to by bylo něco :-). Pokud se vám první díl líbil, tak tenhle vás teprve nadchne. Ale počítejte s tím, že budete nutně potřebovat i ten třetí, závěrečný. Naštěstí vychází už letos v červnu, tak to čekání nebude tak dlouhé.
Na prvním místě musím vyzdvihnout, že je knížka opravdu čtivá, styl psaní je do jisté míry strohý, žádná zbytečná omáčka okolo (záleží, co vám vyhovuje, mě to nijak nerušilo). Zároveň má jen něco přes 200 stran, takže se dá přečíst téměř na jeden zátah. Střídají se tu dvě časové roviny, jedna ze současnosti, kdy Katka pátrá po minulosti své tchyně, která právě v této oblasti žila. V druhé lince se vracíme do válečných let. Těsně po dočtení jsem si říkala, že některé věci ještě mohly být více rozepsané, třeba příběh Terezky, ale s odstupem pár dní si říkám, že to vlastně není potřeba. Ještě víc to umocňuje ten zmar, že když už konečně rozsekla svoje dilema, jediná noc všechno změnila. Osobně bych doporučila nejdřív přečíst Životice, aby člověk znal historické pozadí příběhu, a pak se teprve pustit do Jizvy, a tam se už soustředit jen na vzájemné vztahy postav. Knížku jednoznačně doporučuji a těším se na novinku od autorky, která by měla letos vyjít.
Román je psaný v první osobě, střídají se kapitoly vyprávěné z pohledu Raven a Gavina, díky tomu je enormně čtivý. V minulosti se odehrává první zhruba polovina knížky, zbytek o deset let později, kdy oběma je lehce přes třicet. Raven i Gavina si nejde nezamilovat, navíc mezi nimi funguje taková chemie, že jim člověk od začátku do konce drží pěsti, aby se k sobě nakonec dostali. Pokud máte chuť na krásný romantický příběh, kde je jak trochu té puberťácké první velké lásky, tak i závažnější témata a dospělí hrdinové, kteří mají něco za sebou, je tohle skvělá volba.
Tuhle knížku mi jako dítěti četl tatínek a oba dva se k ní i v dospělosti vracíme. Srdcovka, kterou prostě miluju.
Útlá knížečka plná inspirativních fejetonů. Některé jsou čistě křesťansky zaměřené, ale je jich dost takových, kde o Bohu není ani slovo, takže každý si zde může najít svoje.
Stejně jako první díl věnovaný Lilianě pokračuje i druhý díl série Pink Tattoo neméně silnými tématy. Traumata z nefunkční rodiny, nevydařené partnerské vztahy i nešťastné události. To všechno tu najdete. Jak Malvína, tak Arek si prožili tolik hrůz! Dokážou nakonec najít společnou cestu? Arek se mi líbil o dost víc než v prvním díle Mat. Ten byl takový grázlík, ale Arek je prostě medvěd, kterému by se každá ochotně schovala do náruče a nechala se chránit :-). Líbí se mi, že bylo dost prostoru věnováno i Lilce a také její příběh se tu dál rozvíjel. Zároveň už je nastíněno, o čem bude příběh Jasmíny. Na tento díl, který vychází už teď v únoru, se moc těším a pevně doufám, že tam bude pokračovat i příběh Malvíny, protože tady skončil tak nějak na půli cesty. Pokud vás první díl bavil, tak neváhejte, i tenhle stojí za přečtení.
Po prvních kapitolách jsem čekala, že mi čtení bude trvat hodně dlouho. Přes 400 stran poměrně drobného písma a první kapitoly mě moc nebavily. Nicméně záhy se objevila ještě jedna dějová linka z minulosti (to je moje) a brzy jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Postupně společně s Charlotte odkrýváme tajemství, která skrývala její rodina, a o kterých neměla ani ponětí. Střídají se delší kapitoly ze současnosti s kratšími kapitolami z osmdesátých let, což mě nutilo číst dál a dál. Děj možná plyne relativně pomalu, někdo si stěžuje, že je moc rozvláčný, ale mě se příběh trefil do nálady a vůbec mi to nepřišlo. Zároveň se mi líbilo, že všechno nekončilo tak, jak jsem čekala, a ne všechno dopadlo dobře. Oproti knížce Všechno, co jsme měli, kterou jsem dočetla nedávno a která se také odehrává v knihovně s kavárnou, na mě z Riverside Drive mnohem více dýchalo takové to útulné prostředí a teplo domova, hned bych se tam vydala. Doporučuji všem romantickým duším, které hledají milý příběh, u kterého vypnou a odpočinou si.
Historické romány mám moc ráda, obzvlášť ty, kde se postupně propojí několik časových rovin. Jsem moc ráda, že i tentokrát jsem měla při výběru knížky šťastnou ruku. Je to příběh plný vůní, lásky, přátelství, ale také bolesti, smutku a neštěstí. Nahlédneme do tajemství míchání té správné vůně, tyto pasáže mě moc bavily a chvílemi jsem měla pocit, že dané vůně díky skvělému popisu i cítím. Současná i minulá linie se citlivě střídaly a postupně do sebe zapadaly. Ze závěru jsem si nesedla na zadek, vše se rozkrývalo postupně a nebylo tam žádné velké překvapení najednou, ale to knížce na kvalitě nijak neubírá. Jediné, co mi vadilo, byl font písma zvolený pro deníkové zápisky. Na první pohled sice vypadá hezky, ale je tam tolik kudrlinek, že se čte dost špatně. Pokud vás takovéto příběhy baví, tak neváhejte, je napsaný opravdu krásně.
Musím říct, že na začátku jsem byla dost rozčarovaná, ale vlastní vinou. Nějak jsem čekala příběh à la Julie Caplin nebo Pekárna s vůní skořice, takovou tu krásnou, voňavou nenáročnou romanťárnu. I obálka mi takový příběh evokovala (je překrásná ). Dostala jsem ale příběh, který mi mnohem víc připomínal Lauru Kneidel a její Nedotýkej se mě (ta mě bohužel vůbec nebavila). Víc, než okolo kavárny, resp. knihkupectví, se příběh točil kolem traumatu, které si Kate nese a se kterým se stále učí žít. Když jsem se ale vykašlala na svoje očekávání, nakonec mě čtení bavilo. Postavy byly sympatické a lidské. Ano, Aidan byl takový princ na bílém koni, co se vždycky úplně náhodou zjevil, když to bylo potřeba, je to prostě taková pohádka pro velký holky. Příběh je dost předvídatelný, ale to mi u tohoto žánru nijak nevadí. Co mě ale zklamalo, byl konec. Přišel mi uspěchaný, čáry máry fuk a všechno bylo jednoduše vyřešeno. Sice má vyjít pokračování, ale to se má věnovat epizodní postavě z tohoto dílu, tak úplně nevím, jestli tam příběh Kate bude ještě nějak dotažený.
Pokud máte rádi romány z válečného a poválečného období, tenhle by vás neměl minout. V poslední době mě čeští autoři moc nezaujali, ale to Štěpán Javůrek jednoznačně změnil, protože z jeho Sudetského domu jsem nadšená. Knížka se čte opravdu dobře i přes nelehké téma. Děj se odehrává během krátké doby, obě rodiny mi ale i tak neskutečně přirostly k srdci a sama jsem si uvědomovala, jak by bylo jednoduché odsoudit jednu nebo druhou stranu. Tady prostě nebyli hodní a zlí, prakticky každý udělal něco, za co by se mohl stydět. A často k tomu přišel jako slepý k houslím. Až v průběhu čtení jsem zjistila, že to není samostatný román, ale že by na konci května měl vyjít druhý díl. Už teď se nemůžu dočkat, až si ho přečtu, protože jsem opravdu zvědavá, jak to s oběma rodinami dopadne.
Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se začetla. Kapitoly jsou dost dlouhé a já neměla moc času a hlavně klidu na čtení, tak jsem se i trochu ztrácela v postavách. Nicméně jakmile jsem se začetla, moc jsem si příběh užívala. Sledujeme nejen současnost, jednotlivé členy Viviny rodiny s jejich starostmi a tajemstvími a vyšetřování Viviny smrti, ale vracíme se i do minulosti ve Viviných vzpomínkách. Co mi trochu vadilo, je vyprávění ve třetí osobě, radši mám první osobu. Není to detektivka, takže rozuzlení není kdovíjaké překvapení, ale to mi vůbec nevadilo. Posmrtný život tak, jak ho autorka představuje, by byl rozhodně fajn a tohle téma mě moc bavilo. Nejsem tak nadšená jako z Na viděnou příští léto, ale i tak to bylo příjemné odpočinkové čtení a originálním příběhem.