veronika4937 komentáře u knih
Možná už je to moc stejné dokola, ale tentokrát to pro mě prostě nemělo ten správný náboj. Sara se při nálezu starého vikinského nože přenese do dávné minulosti, nicméně velmi brzy jí dojde, co se stalo, protože to samé zažila její nejlepší kamarádka. A světe div se, i statný Viking, se kterým se potká, není nijak překvapený, protože i on už se s takovou situací setkal. Všichni víme, jak to dopadne, ale to v tomto žánru není nijak na škodu. Jinak jen sledujeme jejich dlouhé putování, které mi přišlo takové nijaké.
Užila jsem si vikinské prostředí a ano, hlavně fešné Vikingy, protože ramenatý chlapy jak hora já prostě můžu. Jinak pro mě tentokrát čtení bylo vlastně zdlouhavé a knížku jsem bez problémů odkládala. Byla to fajn pohádka, nicméně pravděpodobně rychle zapomenu, o čem byla.
Kdo čtete Romantické útěky, moc dobře víte, co od nich čekat - krásné prostředí, přírodu, dobré jídlo, hodně romantiky a samozřejmě happy end. Tentokrát nás Julie Caplin zavedla do honosné vily hollywoodské hvězdy. Kdo by čekal nafrněnou celebritu, je na omylu. Právě nakopak, ve vile herce Ernesta panují naprosto vřelé vztahy. Co s ním má společného Lia a jak se tu ocitla, to už se budete muset přečíst sami.
I když nejsem žádný gurmán a vaření je pro mě nutné zlo, tady jsem si všechny ty dobroty, vaření domácích těstovin a pravidelnou skleničku prosecca neskutečně užívala. Minulý díl (Vinice ve Francii) mě dost zklamal, vůbec na mě nadýchalo to správné kouzlo. Tady to ale bylo přesně naopak, byla to pro mě zase ta 'stará dobrá Caplin'.
Takže pokud si potřebujete přečíst něco, co vás pohladí po duši a dodá naději v lepší zítřky, Vila v Itálii za mě jednoznačně skvělá volba.
Knížka o složitém vztahu mezi nastávající snachou a tchyní, tohle téma je prostě vděčné. A já musím pochválit, že autorka tchyni Janu vylíčila tak, že se mi z ní ježily chlupy. To je taková fúrie! Navenek rádoby dokonalá dáma, ale ve skutečnosti manipulativní bestie. Začetla jsem se už od prvních stránek a celý příběh zhltla během pár dní, je opravdu velmi čtivý. Líbilo se mi postupné odhalování zamotané rodinné historie. Co bych naopak klidně oželela byly erotické scény. Sice jsou napsané vkusně, ale mě spíš zajímalo, jak se ta vztahová šmodrchanice vyvine. Každopádně bych si ráda klidně přečetla pokračování a doufám, že se ho dočkáme.
Doporučuji jako odpočinkové, ale určitě ne sluníčkové čtení. Jana vám s největší pravděpodobností pořádně zvedne mandle nebo ve vás probudí touhu vygruntovat celý byt (to se stalo mě).
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se začetla. O čem to, do háje, čtu? Pak to ale začalo být zajímavé a napínavé a já se nemohla odtrhnout. V tu chvíli mě ale prozměnu autorka dokázala dokonale zhnusit krvavými scénami, to byl teda hnus! No jo, jenže ono to pak do sebe začalo nakonec všechno zapadat a ke svému překvapení jsem zjistila, že si říkám, že to vlastně nebylo vůbec špatný (i když vyvržený vnitřnosti budu mít před očima asi ještě dlouho).
Tenhle koktejl legend, babských povídaček, pověstí a reálných událostí se každopádně povedl a pokud se nebojíte, že po jejím přečtení už se na Šumavu nikdy nevydáte, pusťte se do ní.
Tahle knížka pro mě byla jako balzám na duši. Pomalu plynoucí děj, žádné velké drama, děj sice z velké části předvídatelný, ale nijak mi to nevadilo a určitě jsem neodhalila všechny zápletky. Moc se mi líbila atmosféra venkova, nechybí ani recepty a taková ta domácí voňavá kuchyně. A samozřejmě nemůžu opomenout ani krásné mezilidské vztahy. Dominika jsem si zamilovala, ostatně byl to tak trochu pan dokonalý :-). Jo, je to pohádka, ale opravdu krásná.
Knížku bych určitě doporučila čtenářkám Romantických útěků od Julie Caplin. Dobře se mi četla jako letní oddechovka na dovolenou, ale umím si představit, že stejně dobře by se četla i v podzimní plískanici, pod huňatou dekou, s dobrým čajem a jablečným štrúdlem k tomu.
V Tajemství zamčené knihovny sledujeme dvě linie příběhu, jednu ze současnosti a druhou z válečných let, kdy byla babička mladá dívka. Upřímně mám pocit, že jsem podobných příběhů četla už spousty a člověk nemusí být zrovna Einstein, aby přišel na to, jak se bude děj vyvíjet. Ale vlastně mi to nijak zvlášť nevadilo. Dočkáme se také romantické linky, bez ní by to ostatně nebylo ono. Zároveň se zde řeší i složité rodinné vztahy a buďte si jistí, že vztahy se tu pěkně pomotají.
Tajemství zamčené knihovny je moje již třetí přečtená knížka od autorky, a tak vím, že psát jednoznačně umí velmi dobře a čtivě a já se ráda pustím i do dalších jejích knížek. Přesto tentokrát hodnotím o fous níž - bohužel mě nijak nepohltila atmosféra, jako to bylo u Knihkupectví na Riverside Drive, a ani pro mě příběh nebyl tak napínavý jako u Čtenářského kroužku na konci světa. I tak jsem ale knížku přečetla velmi rychle, jen mi tentokrát nejspíš tak dlouho neutkví v paměti.
Myslím, že každého z nás někdy napadlo, co by se stalo, kdybychom šli studovat jinou školu, dali výpověď v práci nebo třeba zůstali se svou první láskou. Podobné téma už bylo zpracované několikrát, v knižní podobě třeba v Půlnoční knihovně nebo ve filmu Butterly Effect (Osudový dotek). Zítra touhle dobou určitě není tak depresivní, zařadila bych ji mezi oddechovky, i když o emocionálně silné okamžiky ani tady není nouze. Zároveň jsem se ale i zasmála, třeba rozhovory Jess s její terapeutkou doplněné jejím vnitřním dialogem byly prostě dokonalé.
Za mě opravdu krásný a čtivý příběh. Několikrát jsem trnula, jak to nakonec dopadne a po dočtení mi bylo líto, že už to skončilo. Rozhodně stojí za přečtení.
Můžete se těšit na podrobné líčení soudního procesu, ostatně autor je právník, a tak je v tomto prostředí jako doma. Pomalu se dozvídáme, co se tenkrát vlastně stalo, a jak to s těmi dvojčaty paní Karoliny bylo. Rozuzlení mě úplně nepřekvapilo, v určité fázi příběhu mě napadlo, že to tak bude, ale to mi nijak nevadí.
I když jsem knížek s tématem holokaustu přečetla už mnoho, ty od pana Balsona patří k mým nejoblíbenějším. Jsou čtivé, poutavé, napínavé, a plné silných lidských příběhů. Pokud vás takové příběhy baví, věřím, že vám knížka sedne tak jako mě.
Hned na úvod - tahle knížka je o sexu a je ho tam opravdu hodně. Čekat od toho cokoliv jiného by bylo jako otevřít si RedTube a očekávat, že si tam pustíte králíčka Binga.
Zatímco u některých knížek mi erotické scény dokážou čtení otrávit, protože mi tam prostě nesedí, občas si ráda přečtu něco vyloženě s očekáváním, že to bude pořádně peprné - a to se mi tady splnilo. Sednul mi zvolený slovník (až na spoďárky) a pochválit musím i to, že pan Dokonalý byl celkem normální chlap. Sice samozřejmě s postavou řeckého boha a nadpozemskou výkonností, ale nekonala se žádná traumata z mládí ani temné stíny minulosti (volejte třikrát hurá).
Myslela jsem, že další díl si přečtu zase až po čase, ale skončilo to překvapivě napínavě, že se do něj možná ještě během prázdnin pustím.
Strom čarodějnic je Redovka, ale já bych se nebála ji označit jako soft duchařinu pro posery (neboli přesně pro mě). Rozhodně se nebudete klepat hrůzou, ale pro mě tam bylo úplně akorát takového toho příjemného mrazení. Už podle názvu tušíte, kam děj spěje, ale pořád doufáte a přejete si, aby to dopadlo jinak. Celý příběh je napsaný opravdu poutavě, nemohla jsem se odtrhnout a i když mě trochu víc bavila linka z minulosti, tak ani ta současná nijak nezaostávala. A všechno se nakonec hezky propojilo.
Nespoutaná Aljaška mě dostala v mnoha ohledech - za prvé je to emocionálně nabitý příběh, dost možná u něj uroníte i nějakou tu slzu. Není to zdaleka jen o lásce, ale i o vztazích s rodiči, o přátelství, sousedských vztazích, sounáležitosti. Nechybí nádherná divoká příroda, dozvíte se spoustu informací o tom, jak se na Aljašce žije. Na své si přijdou i milovníci letadel. A rozhodně se i zasmějete. Slovní přestřelky mezi Callou a Jonahem neměly chybu. A Jonah? No která z nás by se nezamilovala do pilota s postavou yettiho a se srdcem ze zlata, že ano.
Tenhle díl jsem četla v době, kdy jsem sama řešila spoustu starostí, i když rozhodně ne nijak vážných, ale musím říct, že i tak mě dost rozsekal. Je to opět tenoučká knížka s krátkými kapitolami, ale těžkých témat je tu až až. Autorka to s emocemi opravdu umí. Takže bacha, v jakém rozpoložení ji budete číst. Obzvlášť, pokud se vás některé z témat bude osobně dotýkat, může to být náročné čtení. Díl je věnovaný primárně Denisovi, ale hodně prostoru dostali i ostatní sourozenci.
Pokud máte rádi příběhy ze života, reálné starosti, ne svět nabarvený narůžovo, určitě nebudete zklamaní. Já každopádně budu v sérii pokračovat a těším se na další díl, tentokrát o Sebastianovi.
Čeká vás netradiční příběh kamarádů Péti a Jáchyma, budoucích prvňáků, kteří pátrají po skřítkovi Vymetkoutovi. Při tom zažívají různá dobrodružství a také se toho spoustu dozví. V tomto díle se dokonce potkají se Zoubkovou vílou a musím říct, že její ztvárnění je opravdu originální :-).
Knížka se skvěle hodí jako první čtení pro začínající čtenáře - jednoduché věty, krátké kapitoly a velká písmena.
Čeká vás netradiční příběh kamarádů Péti a Jáchyma, budoucích prvňáků, kteří pátrají po skřítkovi Vymetkoutovi. Při tom zažívají různá dobrodružství a také se toho spoustu dozví. V prvním díle poznají řadu zajímavých zvířátek. U nás děti samozřejmě nejvíc zaujala informace, že vombat má bobky ve tvaru kostiček (ano, cokoliv se týká bobků nebo zadku je v tomhle věku top :-D).
Knížka se skvěle hodí jako první čtení pro začínající čtenáře - jednoduché věty, krátké kapitoly a velká písmena.
Fantasy moc načtené nemám, nicméně nedávno jsem propadla sérii Ranhojička, a tak jsem chtě nechtě trochu srovnávala. Líbilo se mi, že svět a nadpřirozené prvky tu nejsou nijak složité, takže jsem se v něm neztrácela. Draci mě nikdy nijak zvlášť nepřitahovali, ale tady byli prostě super. Obzvlášť oceňuju, že někteří mluvili sarkasticky, to já můžu. Co mě naopak mrzí je, že děj je dost předvídatelný. Tady jsem hodně srovnávala právě s Ranhojičkou, kde mi mnohokrát spadla čelist ze všech těch zvratů. Ve Čtvrtém křídle jedno velké wow přišlo až na samém konci, jinak občas něco překvapilo, ale spíš vše plynulo tak nějak podle očekávání.
Co se týče onoho třaskavého sexuálního napětí, které slibuje už obálka, tak to mě naopak bavilo. Chemie mezi Violet a jejím vyvoleným za mě fungovala na jedničku a kdykoliv se setkali, napětí mezi nimi by se dalo krájet. Sexuálních scén tam bylo pár, takže nemusíte mít strach.
No a ten konec? Už aby bylo září a vyšel další díl, máme se na co těšit.
Hned na první pohled mě knížka zaujala nádhernými ilustracemi. Zvířátka jsou jako živá, krásně barevná a velmi realisticky zachycená.
Každá básnička děti seznámí s minimálně jedním zvířátkem od daného písmenka abecedy. A nečekejte žádnou nudu, o některých zvířátkách jsem i já sama slyšela poprvé. Říkanky jsou krátké, hezky se rýmují a navíc jsou fakt vtipné. Menším dětem nejspíš budete muset občas nějaké slovo vysvětlit, ale to nás při čtení nijak nerušilo.
Na samotném závěru na děti čeká spojovačka a další zábavné úkoly. Pokud máte více dětí nebo prostě neradi píšete do knížek (u nás oba důvody), stačí stránky okopírovat a můžete luštit pořád dokola.
Nádherné zakončení série. Jsem ráda, že jsem si zopakovala předchozí díly a měla jsem vše v živé paměti. Skvělý čtenářský zážitek.
I když jsem úplně z jiného regionu a pokud vím, situace tu nebyla tak napjatá, tahle knížka ve mě vyvolala spoustu myšlenek a otázek. Dokázala bych v této době žít a přežít? Dokázala bych ochránit své děti a své blízké? Neohrozila bych někoho, byť neúmyslně? Vzhledem k mojí nevymáchané hubě a horké hlavě se obávám, že by to byl jeden velký průšvih. A jak to vlastně prožívali moji prarodiče?
A tak bych chtěla paní Lednické poděkovat, s jakou citlivostí mi dokázala tuto dobu přiblížit. Jednotlivé postavy mi přirostly k srdci a budou mi chybět. A myslím na všechny, kteří byli jejich předobrazem, protože oni to všechno opravdu prožili. Není to žádná smyšlenka, byť jednu knižní postavu třeba stvořily zážitky několika reálných lidí. Ale ti lidé to opravdu zažili, i když se tomu leckdy ani nechce věřit.
Díky sérii Scarlet Luck jsem se vloni poprvé seznámila s Monou Kasten a padly jsme si do noty. Vlastně nevím, proč jsem se jí dlouho vyhýbala. Pokud se nechcete pouštět do další série, tak nebojte, v tomhle případě se jedná jen o duologii a tento díl je tudíž závěrečný. Nemám ráda otevřené konce a tady jsem po přečtení prvního dílu měla pocit, že mi někdy druhou půlku knížky ukradl, takže rozhodně doporučuju pořídit oba díly najednou.
Nejvíc ze všeho se mi líbí romantická linka mezi Adamem a Rosie. Je něžná, citlivá a prostě krásná. Působila na mě naprosto uvěřitelně. Není to ale jen sladká pohádka, naopak. Autorka řeší spoustu vážných témat, se kterými se (nejen) v showbyznysu potýká kdekdo (alkohol, paparazzi a další). Taky se můžete těšit, že se konečně dozvíte, co Adama v minulosti potkalo. Tady to pro mě nebylo kdovíjaké wow, ale tak dalo se čekat, že to bude něco takového.
Co víc říct, pokud vás tenhle žánr baví, neváhejte a tuhle sérii si přečtěte.
Dlouho jsem neměla větší dilema, jak knížku hodnotit. Ano, je to čtivě napsané, ano, není to jen jednoduchý příběh, ale postupně odkrýváme nelehkou minulost obou hlavních postav. A jasně, je to jen pohádka pro velký holky. Ale to nic nemění na tom, že se nemůžu srovnat s tím, že Alex je totálně toxický týpek, který nezná slovo ne, díky obrovskému množství peněz mu procházejí hrozné zločiny, byť by se třeba daly omlouvat nějakými polehčujícími okolnostmi. O erotických scénách ani nemluvím, ty mi přišly vyloženě směšné. Neumím si například představit, že po tom, čím si Ava prošla, by se jí takovéhle praktiky líbily, ale třeba by mě nějaký psycholog vyvedl z omylu. Ráda bych řekla víc, ale to už bych moc spoilovala.
Podle recenzí soudím, že je tohle přesně ten typ knížky, která budí vášně. Buď ji milujete nebo vám přijde hrozná. Těch nadšených je víc, takže pokud vás láká, zkuste štěstí. Mě bohužel nesedla.
Miluju, jak autorka dokonale vykreslila život v oblasti staré Karviné, jak mi dokázala velmi detailně přiblížit, jak lidé na začátku 20. století žili, jaké řešili problémy, čím se živili. Vlastně mám pocit, že ti lidé doopravdy žili. Že na konci najdu obrazovou přílohu, kde bude fotka Barbory, Julky, Barky a všech dalších. Knížka je postavená na velmi detailním historickém průzkumu, na hodinách a hodinách rozhovorů autorky s každým, kdo měl k tématu co říct. Jak sama zmiňuje v doslovu, některé části naší historie, například solné pouti, nejsou moc známé a existuje k nim velmi málo historických podkladů. Proto jí patří velký dík za to, že se i takovéto zajímavosti dostanou do povědomí a neztratí se v propadlišti dějin.