Veruci komentáře u knih
Po Skleněném pokoji moje druhá kniha od Simona Mawera, opět skvělá. Líbí se mi, jak autor vezme jednu skutečnost (zde konkrétně 39 vycvičených mladých špionek nasazených ve Francii) a vymyslí k tomu poutavý příběh, který se navíc klidně mohl přihodit.
"Jde mi víc o zachycení atmosféry než o fakta, předem nedělám výzkum, představím si, jak chci, aby se to celé stalo, a pak si ověřím, že to bylo možné." S. Mawer
" ...fascinovalo mě, jak devatenáctileté dívky dokázaly zvládnout náročný trénink, výcvik agentky se zbraněmi a se vším, co k tomu patří. Včetně zabíjení lidí. A kolem byli samí muži, muži vojáci. O tom jsem chtěl napsat." S. Mawer
Životopisy moc nečtu. Možná bych měla začít. Tato kniha je totiž velmi pěkně napsána, navíc je doplněna spoustou fotografií. Hodně zajímavé bylo číst o stejných událostech z pohledu Emila i z pohledu Dany. Po přečtení jsem se vypravila na film Zátopek a musím smeknout, podle mě je velmi zdařilý.
Zpověď ženy trpící duševní chorobou, napsána v rámci terapie. Upřímná, bez příkras. Nehodnotím styl, hodnotím odvahu a otevřenost.
Zatím nejslabší díl, který beru jako přemostění k dalším příběhům.
Nesmí chybět v současné době moderní politická korektnost. Zde konkrétně vyhranění se vůči otrokářství a vůči utlačování černé menšiny v Americe 60. let. Přišlo mi to do příběhu dost násilně našroubované, ale doba si holt žádá svoje.
Zajímavá sonda do života našeho nejznámějšího komika. Pěkně je zde vykreslena jeho komplikovaná povaha. Jen je škoda, že nejsou uváděna pravá jména.
Najdeme zde povídky duchařské, drobné krimi příběhy a také povídky úplně "obyčejné".
Některé jsou celkem povedené, jiné méně, bohužel těch skvělých je jako šafránu. Jako e-kniha v telefonu k ukrácení cesty v MHD je to však dostačující.
Klobouk dolů před všemi, kteří se na Pacifickou hřebenovku vydají. Moc zajímavé čtení, i když Divočina se mi líbila více a zajímavější mi přišel i blog Lucie Kutrové Holka s bucket listem (151 dní Pacifickou hřebenovkou - Dobrodružství Holky s bucket listem - knihu si také za čas určitě přečtu).
Tohle se čte samo. Napínavé od prvních stránek do úplného konce. V noci na chalupě jsem neměla daleko k paranoie. Možná proto, že jsem knihu tak zhltla, mám trochu obavy, že si za nějaký čas nevzpomenu o čem to přesně bylo, že mě splyne s ostatními psychothrillery.
MOŽNÝ SPOILER: Kde vzala Maggie funkční mobil, aby zavolala Tomovi - byl snad vodotěsný? Ten konec mě nepřekvapil. Jen jsem si myslela, že na to Maggie nebo policie přijde.
Začátek super, pak se střídají nudnější pasáže s těmi zábavnějšími. Místy jsem se dokonce smála nahlas. Na Nobelovu cenu za literaturu to sice není, ale na odreagování a pobavení to stačí. Nic jiného neočekávejte. Ke konci už jsem měla pocit, že se to hodně opakuje. Potěšilo, že stejné problémy jako my, řeší i matky odjinud.
Nejohmatanější kuchařka v naší domácnosti. Srozumitelné návody, doplněné fotografiemi.
(SPOILER) Zajímavá kniha, s pár výbornými a neotřelými nápady. Měla jsem docela problém s orientací v čase, často jsem se musela vracet, abych vůbec pochopila, kde a kdy to vlastně jsme. Zpočátku trochu zdlouhavé a uspávající, ale od okamžiku, kdy se na scéně objeví Kirby se svým pátráním, jsem byla celkem napnutá, jak se příběh bude dál vyvíjet. Nebýt zpestření pomocí cestování v čase, byl by to tuctový příběh sériového vraha - vyšinutého psychopata, který nakonec dojede na svoji představu o vlastní nepřemožitelnosti.
Tak nevím, jsem trochu rozpačitá. Seriál miluji, ale kniha mě příliš neoslovila. Neseděl mi styl psaní, špatně se mi to četlo. Některé kapitoly mi připadaly jako samostatné povídky, ale chybělo mi více propojení mezi nimi. Zajímavá byla část o poválečných událostech, která se do seriálu nedostala - tady už nebylo s čím srovnávat, tak mi to přišlo lepší. 60 % i díky mistrovskému ztvárnění knihy panem Kachyňou.
To se ve Švédsku všichni důchodci chovají naprosto iracionálně? Nemohu se ubránit srovnání se Stoletým staříkem, kde jsem ochotně přijímala všechny jeho úlety. Zkrátka proto, že to bylo skvěle napsané. Tady mě chování Egona a Ragnara šíleně štvalo. Ale četlo se to vcelku dobře a byla jsem zvědavá na vyřešení detektivní zápletky.
Tohle je pravděpodobně první kniha, kterou jsem nedočetla. Trvalo mi celé čtyři měsíce, než jsem se prokousala alespoň do poloviny, stále však odhodlaná to dočíst. Další čtyři měsíce se mi na knihu už jen prášilo, aniž bych jí otevřela. Než tento román, spíše bych dokázala přečíst samotný vyšetřovací spis. A snad i s mnohem menším úsilím.
Kniha mého dětství. Čítávala jsem ji vždy o prázdninách u babičky. Pak jsem ji léta měla za ztracenou a nedávno jsem ji úplně náhodou objevila v knihovně mojí sestry. Měla jsem ohromnou radost a s chutí jsem si ji znovu po mnoha letech přečetla. Nevím, jestli bych hodnotila tak vysoko, kdyby ve mě kniha nevyvolávala všechny ty krásné vzpomínky. Nejspíš ano.
Kniha je stará více než sto let, což je na stylu a hlavně na jazyku hodně znát, přesto se čte snadno, děj má spád a je zasazen do atraktivního prostředí spojeného s koňmi. Ústřední postava je prototypem kladného hrdiny, ale není to nijak násilné. Prostě z hodného chlapce, se kterým se život rozhodně nemazlí, vyrůstá mladý muž se silnými mravními zásadami. Velice slušný a loajální, ale nikterak zakřiknutý.
Kladné body knize přidává vykreslení života v sibiřské tajze. Lhostejnost, alkohol, beznaděj... Téma příběhu je velice silné, umocněné tím, že je napsán podle skutečných událostí. Bohužel autor svým zpracováním téma totálně zabil. Škoda.
Poznámka k označení "Sibiřská detektivka" na obálce knihy: ze Sibiře to je, detektivka to rozhodně není.