Veruvys komentáře u knih
1.) Na začátku jsem měla výhrady ke způsobu stavby vět a volby slov (sem tam mě i v průběhu knihy nějaké slovo vytrhlo ze čtení, protože do děje nepasovala). Později se místy vyskytují opakující se věty a myšlenky. Po pár úvodních stranách ale nešlo o nic rušivého.
2.) Celkově je příběh postupně dobře vystaven, lze se v něm dobře orientovat, postavy jsou jasné, oddělené, zapadající do děje. Vše na sebe navazuje a dává smysl.
3.) Příběh se mi moc líbil. Souhlasím s dalšími komentáři, že vztah hlavních postav byl vybudován velmi rychle, ale asi mi to nevadilo.
4.) Kniha je velmi čtivá, poutavá a zatáhne vás do děje. Je možné, že si u čtení i pobrečíte (jako já :D ).
Celkově hodnotím velmi pozitivně a ačkoliv mám drobné výhrady, kniha se mi velmi líbila. Přečetla jsem ji během dvou dnů.
Příběh je uzavřený, ale umožňuje další rozvíjení příběhu. Váhala jsem mezi 4 a 5*, dala bych 4,5, ale volím 5.
Z fantasy patří k mým nejoblíbenějším dílům Zaklínač a Lord Darcy.
Říše snů je celkem ještě ok. Až na mysogynni úvahy, které mi místy přišly opravdu mimo. Kniha obsahuje čtivou dějovou linii a dobré myšlenky, i když je zcela odlišná od dalších autorových děl, i Stanice na obzoru, která se také liší. Samotné říši snů bych dala 2, spíše 3 hvězdičky.
Gam se nedala dočíst. Místy bylo pár stránek, u kterých jsem si říkala, že tady to třeba začne, které mě bavily, ale nešlo to. Nesmysl za nesmyslem, děj nenavazuje, nic není vysvětleno, ani úvahy hrdinky nedávají smysl. Vážně jsem se snažila, ale bohužel. Tuto knihu bych hodnotila jednou hvězdičkou.
Pokud milujete Zaklínače, budete milovat i Lorda Darcyho!
Jestli máte rádi klasického Remarqua, stejně jako já, nemusí to být váš šálek kávy. Zcela upřímně jsem byla na začátku dost rozpačitá, als velmi záhy mě příběh chytl. Styl psaní nese jednoznačně Remarquv rukopis, pokud od něj máte nacteno více, ačkoliv jde o zcela jiné téma. Prostředí automobilů a závodů mi silně připomíná jiné dílo, které jsem četla - atmosférou, ale nemohu přijít na to, jaké. Nejde jen o auta a závody, ale o přemýšlení o životě, cílech, způsobech.. Rozhodně doporučuji. (zaujalo mě, že toto byla první kniha, kterou někdo od tohoto autora četl, do nedávna jsem o ní nevěděla a to mi chybí přečíst jen asi dvě jeho díla, právě tak 'známá' jako toto.)
Soubor povídek, některá lepší, jiná se mi tolik nelíbila.
Jako milovník Remarqua a válečné literatury obecně, tohle drsné svědectví mohu jedině doporučit. Náhodou jsem knihu našla při úklidu doma, nikdo nevíme, kdo ji přinesl, ale jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Překvapilo mě, že jsem ji zde nenašla, rozhodně doporučuji.
Po Zaklínači mě tato kniha vůbec neoslovila, zatím jsem ji bohužel ani nedočetla. Asi jsem očekávala stejnou poutavost jako právě u Zaklínače, kterého mohu doporučit všemi dvaceti.
Asi jedna z nejlepších knih. Přečteno během jednoho dne a určitě se k ní vrátím, jako k většině jeho děl.
V něčem má kniha pravdu, pro uplné začátečníky asi není špatné. Nicméně obsahuje velmi nepřesností, když člověk ví, jak se věci mají. Přečetla jsem ji jen proto, že jsem se nudila a byla po ruce. Doporučuji buď pro lidi nepolíbené tématem nebo raději vůbec.
Vlastně nevím, co jsem od knihy čekala, ale rozhodně jsem si ji představovala jinak. Příběh mě velmi překvapil a to velmi mile. Z knihy jsem nadšená. Rozhodně doporučuji. Teď se konečně podívám i na film.
Válečná literatura patří k mé nejoblíbenější a přesto, že jsem bojovala s technickými údaji a typy letadel, protože této části nerozumím, tak jsem knihu zhltla během pár hodin. Rozhodně stojí za přečtení, i když nepatříte k fanouškům letectví.
Jako všechny jeho knihy se i tato zařadila mezi mé oblíbené.
Je mi ctí psát první komentář ;)
Nevěděla jsem, co od knihy čekat, ale když jsem slyšela ukázky na Žižkovské noci, bylo mi jasné, že ji chci. Jak je v popisu psáno "ublížená melancholie, skvělé metafory..". Velmi mile mě překvapila. Místy "až příliš" smutná, ale takový je život. Mohla bych pokračovat, ale myslím, že nejlepší obrázk si udělá každý sám. U mě se zařadila mezi oblíbené. JayJayi- "klobouček" ;)
Jsem zřejmě jediná, koho kniha absolutně nenadchla, ale bohužel. Ano, místy se člověk začte, ale jinak mě nebavila. (Asi stejně jako Egypťan Sinuhet.)
Jedna z nejoblíbenějších knih v dětství a vlastně i teď :)
Příběh je krásný, přiznám se, že i v mém věku mi ukápla slza. Ale přečíst ji ve věku, pro který je určena, pravděpodobně mám depresi... Stojí za to si ji přečíst i v dospělosti.
Přiznám se, že pro mě byla kniha zklamáním.. Jak ale koukám na kladné ohlasy, přečtu si ji asi znova. Přeci jen to je jižpár let, co jsem ji četla. Doufám, že své hodnocení ješt změním.
Když čtete Adu, díváte se chvíli na svět autorovýma očima. Vidíte, jak prožívá lásku, které na jednu stranu nevěří, na druhou stranu je "Ada" tou jedinou.. Ale nevím, jak se na to dívat očima nezaujatého čtenáře. Adu vidím jako deník kamaráda, vybavuji si souvislosti, o kterých vím a jen si říkám "sakra, co to vy dva provádíte". Knihu si určitě přečtu znova. K Těsnohlídkovým knihám se vždy vracím ráda. Nacházím tam pravdu všedních dnů.
Na jednu stranu se počtu negativních komentářů nedivím, kniha je podle mě opravdu náročná. Na druhou stranu, i když jsem určitě sama vše ještě nepochopila, myslím, žesi tolik negativ nezaslouží. Ano, vývoj knihy, onen proces je na jednu stran složitý, na druhou stranu se více méně nehýbeme z místa. Při čtení vám na mysli vyvstanou myšlenky, které by vás jindy nenapadly.. Plánuji si knihu přečíst znova, třeba ji pochopím zase o něco víc.