veverrka11 komentáře u knih
Knížka má čtivý a ubíhající děj inspirovaný slovanskou mytologií. Děj se ve většině knížky odehrává ve dvou časových rovinách a vy postupně odkrýváte, co se vlastně stalo a proč. Pro mě osobně byl velkým šokem náhlý skok do současnosti na posledních pár stránkách. Morana i Vesna mají své charakterové chyby, ale myslím, že nejde si je neoblíbit. Stejně jako Vesninu životní lásku Miltona.
Knížka vás chytí na prvních stránkách a nepustí až do samého konce. Slovanskou mytologii osobně nemám tak nastudovanou jako jiné, ale ani to nevadilo, v knížce jsou reálie velmi pěkně popsané. Líbilo se mi i rozdělení na dvě časová pásma, kdy postupně odhalujete, jak to vlastně se sestrami bylo.
Moje tuším třetí knížka od Kasie West. Tak trochu jsem si zvykla, že když potřebuji zvolnit a na chvíli se zastavit, je tato autorka výbornou volbou.
Vrátí se kamarádi pro Autumn, která zůstala nešťastnou náhodou zamčena v knihovně? Nebo tam bude muset strávit prodloužený víkend ve společnosti podivného spolužáka?
West znovu nezklamala a já ji zhltla téměř na jeden zátah. Knížka je čtivá, dej vás chytí hned na prvních stránkách a Daxe si zamilujete s první zmínkou. Trochu jinak je tomu u Autumn, kterou občas nechápu. Nechápu, proč nechtěla říct svým přátelům o uzkostech, kterými trpí. Pak by si ušetřila jednu z posledních kapitol...
Knížka má přidanou hodnotu tím, že se snaží předat důležitost péče o své psychické zdraví a také o psychických poruchách, které nejsou na první pohled vidět, ale může jimi trpět kdokoli.
Narnie je pro mě jako návrat do dětství.
Kam se čtyři sourozenci dostanou starou skříní?
Jak to popsat. Narnii jsem jako malá strašně žrala a pomalu neminul rok, kdy bych alespoň jeden díl nepřečetla (a podle toho také teď vypadají). Nicméně jsem zjistila, že jsem na tuto sérii oficiálně stará. Ne že by se mi nelíbila, děj je čtivý a rychle ubíhá, ale zjistila jsem, že mi chování některých postav už nepřijde tak samozřejmé, jako tomu bylo dříve...
Rudou jako rubín jsem četla již před lety a celou sérii jsem si kdysi koupila v boxu. Díky knižní výzvě jsem se vrhla do originálního vydání, které jsem si už dlouho chtěla přečíst (no nebyl čas ani chuť).
Předně bych chtěla říci, že čtení v němčině jsem si užila, i když mi knížka trvala třikrát tak dlouho a na některé gramatické obraty jsem koukala s vyvalenýma očima (a to němčinou vládnu celkem obstojně). Navíc je pro mě tahle knížka takovým návratem do teen věku.
Gwendolyn mi přišla jako správná hrdinka, která je ale někdy až moc ustrašená. Opravdu nechápu, proč se nechtěla zmínit své mámě o tom, že skáče časem. Charlotte a její máma Glenda je až nesnesitelná, což se bohužel v dalších dílech nezmění (bacha spoiler!). Gideon je takový, jaký je, ale na jeho místě bych se asi chovala dost podobně, tedy až na jednu situaci z posledních stránek.
V knížce jde hlavně o cestování časem. Bohužel se kniha a vlastně i celá série nevyvarovaly několika paradoxů, pokud jste schopni to přehlédnout, bude se vám líbit. Knížka je čtivá, většina postav sympatická a děj rychle a dobře ubíhá.
Z prvního dílu jsem byla nadšená, že druhého zklamaná a z tohoto? Nevím, očekávala jsem asi trochu víc (přinejmenším jiný konec).
Alina se po epické bitvě z minulého dílu zotavuje v úkrytu se svými nejvěrnějšími. Jaké plány spřádá Temnyj a co se stalo s Nikolajem?
Začátek knížky je poměrně nezáživný. Od opuštění úkrytu pak kde o jeden zvrat za druhým. Ať už jde o Temnyjovu pomstu, Nikolajův osud nebo samotný závěr. Závěrečná bitva mi přišla napsaná poměrně stroze a uspěchaně, rozhodně na mě nepůsobila tak epicky jako ta z druhého dílu. A ten konec? Já ho prostě nemám ráda!
V knížce sledujete několik úhlů pohledu, které se nepravidelně střídají. Navzdory tomu je děj celkem přehledný (pokud jako já nezapomenete, kdo je kdo). Selena mi přišla buď hodně naivní, nebo úplně blbá. Takhle snadno by odpouštět neměla. Anne, ač je emočně plochá, mi byla z postav nejsympatičtější, obdivuji její vynalézavost. Rozuzlení na posledních stránkách jsem částečně čekala, ale i tak mě konec překvapil.
Knížka je naprosto skvělá oddechovka, kterou jsem zvládla za necelé dva dny. Čtivě napsaný dej krásně ubíhá a není nouze o zvraty. Zorrie mi svým plánováním občas ležela na nervy, s Reagan a Brettem jsem chtěla pořádně zatřást a Lennon? Toho jediného bych si na výpravu do divočiny vzala
Hnilobu v kořenech jsem si půjčila z knihovny, protože jsem chtěla konečně něco od Thea přečíst.
Knížka je čtivá, vykreslený svět je zajímavý a postavy také. Bohužel děj se nevyvaruje některým zdlouhavějším pasážím. Originální jsou malé vsuvky z myšlenek vraha na konci každé kapitoly.
Saturnina zbožňuju snad ve všech jeho variantách, i když moje cesta k němu byla poměrně zdlouhavá. Ze začátku (to mi bylo nějakých 12?) jsem vůbec nechápala, proč o něm táta tak básní. Ale od té doby uběhla dlouhá doba a dnes je Saturnin jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Knížka je skvěle a vtipně napsaná, díky čemuž dej rychle ubíhá. Postavy jsou dobře vykreslené a chovají se přesně podle své charakteristiky. Se Saturninem vtrhne do života vypravěče obrovský chaos, který se dle slov autora podobal horské dráze. Souhlasím, tolik humorných situací jen tak nezažijete.
Kořist je označována jako horor, ale hororové prvky byste našli jen místy. Já osobně bych ji přeřadila do škatulky velmi povedených thrillerů. Knížka je tak čtivá, že ji prostě nedokážete odložit, ale postavy se někdy chovají až pošetile. Nejvíc jedna určitá. Osobně si myslím, že ani policisté se nechovali úplně podle předpisů, viz třeba Carlin zákon. Uvítala bych i trošku hlubší popis samotného lesa, aby si ho čtenáři mohli lépe představit. Pozor na kontrolování počtu stránek, poslední totiž obsahuje obrovský spoiler!
Jsem pyšná na to, že můj typ na příšeru z poloviny knihy byl správný
Ke stejnojmennému podcastu jsem se dostala náhodou o prázdninách. Za tu dobu se stal mým věrným společníkem na cestách vlakem, proto ani mě nemohla kniha minout.
Autorka v ní popisuje zákulisí opravdových kriminálních případů. Jednotlivé příběhy jsou sepsány srozumitelně, zpravidla tak, jak šly události za sebou. Jediné, co bych knize mohla vytknout je, že tam není žádný příběh z ČR, ale třeba si je autorka šetří do druhého dílu.
Podle anotace se mi knížka zdála býti podobná After, autorce se moc omlouvám. Příběh je psaný z pohledu obou hlavních postav, což se ne každému může líbit, jelikož čtěte to samé, jen z jiného úhlu pohledu. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak postavy přemýšlí a co třeba zažívají, když zrovna nejsou spolu. Anna je sympatická, místy až příliš přemýšlivá. Maddox má být tvrďák, mě tak ale nepřišel. Autorka se snaží i trochu "rozbít" předsudky vůči lidem, kteří se nějakým způsobem vymykají, např. tady je potetovaný Maddox, který podle Annina otce nutně musí být feťák...
Když jsem tuhle knížku poprvé viděla na FB, prostě jsem ji musela mít! Knížka je přirovnávána k Malému princi. Právem. Tohle je tak nádherné. Příběh byste sice hledali marně, ale je v ní mnoho krásných myšlenek.
Pro mě je to první knížka od autorky, kterou jsem dočetla. Chytila a pohltila mě hned na prvních stránkách a já se od ní nemohla odtrhnout. Děj ubíhá rychle, samotný příběh se neodehrává ani týden. Jedná se o horor, ačkoli mě úplně strašidelná nepřišla (teda až na pár míst) Kyle i Tara byli moc sympatičtí, i když mi Kyle přišel na svůj věk až moc chytrý.
Sal jsem si zamilovala už na první stránce. Má smysl pro humor i spravedlnost a zajímavý způsob překonávání sympatií. Kulti je zvláštní, ale taky sympatický. U některých situaci jsem měla tendenci se smát nahlas, tudíž nedoporučuji číst v hromadné dopravě. Knížka nabízí jiný pohled do fotbalového prostředí a poukazuje (i když velmi okrajově) na rozdíl mezi ženským a mužským sportem. Jediné, co bych mohla knížce vytknout, je, že tam v první polovině bylo poměrně málo Kultiho a pak na mě uspěchaný konec.
(SPOILER) autorka si nastavila laťku hodně vysoko, nemluvě o tom, že z původní duologie nakonec udělala trilogii.
Celá kniha se odehrává v průběhu cca tří týdnů po konci Holubice. Děj v kostce. Naši čtyři hlavní hrdinové se v ní snaží sehnat spojence na všech možných (i nemožných) místech. Jejich cílem je dokončit to, co v prvním díle nezvládli.
Děj mýma očima: jedna velká hádka. Postavám chybí jakýkoliv náznak empatie, nikdo nechce ustoupit a proto se nakonec celá skupinka rozkmotří.
Další věc, která mě zarazila (a kterou jsem vám ukazovala i ve stories) jsou rozpory v čase. Jako vážně stihnou pohřeb konaný za 7 dní i se zachazkou, když cesta na něj trvá 10 dní? Možná je to ale chyba jenom v překladu, obecně jich tam bylo docela dost.
Oddechovka, která nenadchne ani neurazí. Trošku mi vadilo, že vysvětlení, proč se postavy chovají tak podivně, je až je konci
V první půlce knížky jsem si myslela, jaký skvělý a dojemný příběh to je. Bohužel ve druhé polovině mi nekonečné hádky tento dojem vzaly. Nicméně, knížku hodnotím kladně, kde o téma, o kterém se moc nemluví...
Nyxia je skvělé YA sci-fi trošku střihlé HG, ve kterém jde o soupeření deseti mladých lidí. Zatímco letí raketou na modulární stanici nad nově objevenou planetou Eden, musejí spolu zápasit, protože dva z nich se na Eden nepodívají...
Kdo z nich to bude, si přečtěte sami. Emmeta, Kayu a Bilála si zamilujete na prvních stránkách, k dalším postavám si vztah budete hledat déle, ale se všemi budete soucítit. Ne nadarmo se první část jmenuje Posádka zlomených. Děj ubíhá a autor vás v každé další kapitole překvapí. Jednu zásadní událost obrečíte, takže kapesníčky připravit!
Pravda nebo lež je moje první kniha od Colleen Hoover. Už dlouho jsem si od ní chtěla něco přečíst a tahle mi v knihovně padla do ruky. A jednoduše wow. Ze čtení Veritiny autobiografie mi běhal mráz po zádech, i když mi to občas přišlo až přehnané. Hlavní hrdinka mi sice moc nesedla, ale Jeremy to až do pár stránek na konci vyrovnával. A ten konec? Jakože cože? Jen mě občas připadalo, že jsou tam pasáže, které jsou zbytečné