veverrka11 komentáře u knih
Po čem jiném sáhnout po ne úplně vydařené obhajobě? Přeci po nějaké oddechovce, zvlášť, když máte naproti přes "náměstíčko" knihovnu.
Jak se změní život mladé pekařce Hailey, poté, co do jejího obchůdku zavítá krasavec William?
Knížka je čtivá, vtipná a skvělá na odreagování. Já jsem ji přečetla za půl dne. Není ani příliš dlouhá. Setkáváme se zde s Williamem, bratrem Bruce z Jeho banánu, který je nesmírně vtipný až sarkastický. Hailey si to od něj ovšem nenechává úplně líbit a společně tvoří skvělý páreček.
Knížka je erotickým románem, ale je to spíše light erotika. 18+ scény jsou tu asi jen dvě nebo tři. Mnohem zajímavější je sledovat rodící se vztah mezi hlavními protagonisty.
V knížce se často omílá nezkušenost hlavní hrdinky. Být jí, tak mi to hodně vadí. Navíc tuto skutečnost její blízcí běžně vytrubují, což mi taky nepřijde zrovna hezké.
Trošku mi přišel zbytečný i jeden Williamův povahový rys. Ano, pro děj je možná trochu důležitý, ale jinak nic moc extra.
Doporučuji jako lehké čtení na odreagování se :-)
(SPOILER) Knížka je ze začátku taková nijaká, ale po opuštění ostrova příběh nabírá dobré tempo. Styl psaní je jednoduchý a díky tomu vás chytí. Děj je plynulý a téměř bez hluchých míst, ale s pár nereálnostmi.
Fable je silná hrdinka, která má co skrývat, což v průběhu knihy postupně dává smysl. Dlouho jsem nevěděla, co si mám myslet o posádce Marigold. Vztah mezi Willou a Westem jsem odhadla poměrně záhy, ale motivace k jejich činům pro mě byla překvapením.
Co se mi strašně líbilo, byl první polibek. Vážně, kdo by nechtěl první pusu dostat při potápění se k vraku lodi? To zní strašně romanticky, nebo ne?
S polibkem souvisí i jedno velké mínus: nereálnost ponorů. Podle knihy se Fable potápí každý den, do velkých hloubek a na dlouhou dobu. To prostě není možné. Jednak by se pravděpodobně utopila, protože trénovaná nebo ne, vzduch jí prostě někdy dojde, jednak by jí po vynoření bylo pěkně blbě. Trpěla by kesonovou nemocí, alias nemocí potápěčů.
Suma sumárum jsem si čtení strašně užila a přečetla jsem ji za necelý den.
Ranhojičku jsem četla v rámci štafety, děkuju za možnost se zapojit ️
Kiva žije už 10 let v nejhorším vězení na světě. Jak se postaví k výzvě své rodiny, aby polomrtvou a nemocnou královnu rebelů udržela naživu?
Knížka je čtivá, děj ubíhá už od první stránky. Občas se tam vyskytují flashbacky do minulosti Kivy, které nejsou úplně dobře oddělené.
Postavy jsou poměrně dobře vykreslené, čtenář tak nějak tuší, kam kterou zařadit. Navíc jsou všechny hodně sympatické.
Jediné, či bych knize vytkla, je prostředí věznice. Já chápu, že to mělo působit syrově, ale tohle bylo trošku moc. Zajímalo by mě, kde ty dozorce vyhrabali.
Celkově je to skvělý počátek série, kde není nouze o zvraty. Také je kniha originální prostředím i zápletkou.
Zaklínačky jsem četla v rámci blogerského společného čtení u @knihydobrovsky, poté, co jsem přečetla 3/4 předchozí série autorek (Škola noci, četla jsem ji před pár lety).
Mercy a Hunter jsou dvojčata čarodějek, které v den 16. narozenin čeká iniciační obřad Beltane. Jak moc se tento akt může zvrhnout? A proč?
Úplně nadšená z knížky nejsem. Děj je pomalý, ale docela dobře a lehce se čte. Celá knížka se odehrává během pár dnů. Navíc jsou kapitoly psané pokaždé z pohledu jiné postavy, aniž by bylo řečeno, kdo "vypráví". Také chybí nějaké důkladnější rozpracování magie, což mě přivádí k dalšímu bodu: přijde mi, že autorky vykrádají samy sebe. To málo, co je v knize popsáno značí, že magie je dosti podobná té ze Školy noci. Velkým rozdílem je zasvěcení se bohovi a různé druhy čarodějek, k čemuž ale chybí jakékoli vysvětlení, jak to funguje a co to značí.
Postavy jsou charakteristicky nekonzistentní. V některých kapitolách se Mercy chová jako Hunter a naopak. Pochopila bych to ještě v první polovině knížky, kdy sestry truchlí nad ztrátou milované osoby, ale tohle se dělo spíše ke konci. A korunu tomu nasadil Kirk, většího orangutana jsem v knižním světě snad ještě neviděla...
Knížka je zaručeně určena čtenářům, či spíše čtenářkám, mladším než jsem já. Za mě to byl neslaný nemastný příběh, který na pár místech okořenila malá akce. Vztah dvojčat prochází opravdu turbulentním obdobím, za které ale mohou sestry samy tím, že k sobě nejsou úplně upřímné. Nebo tu pravdu nechtějí vidět.
Knížku bych doporučila lidem, kteří mají rádi Školu noci. A také těm, pro které je přednější příjemné před akčností příběhu.
Knížku se mi povedlo získat v blogerské skupině Humbooku jako recenzní výtisk, děkuji za zaslání!
Květa se spolu se svou matkou a mladší sestrou stěhuje na beskydský venkov. Jakožto milovnice anime se snaží svou sestru rozveselit hraním si na jejich nejoblíbenější film Můj soused Totoro. Co všechno se ale může v novém domově stát?
Knížka je útlá a už od začátku nesmírně čtivá. Musím říct, že anime mi nic moc neříká, ale ani to nevadilo. Naopak mě nesmírně bavilo číst si, jak by některé situace vypadaly v anime filmu. Navíc je to knížka české autorky, která se odehrává v českém prostředí, což není úplně častý jev. Palec nahoru za to.
Květa se chvílemi chová jako správně nesnesitelná puberťačka. Někdy až moc nesnesitelná a introvertní. Klárka oproti tomu je krásně dětsky nevinná. Oproti tomu jejich matka je fakt na facku. Chová se jako přestárlá puberťačka, která je vůči svým dětem nezodpovědná až hanba.
V knížce se hodně řeší téma dospívání. Kromě toho se v knížce řeší i tématika dysfunkční rodiny a vztahů obecně. Co mě ale naštvalo, byla zmínka matky Květy, kdy prohlásila, že by nebylo normální, kdyby si Květa našla holku. A to jako proč?
Vyskytuje se zde very slow burn romantika, která je tak trochu upozadněna. Celkově je to moc příjemná feel-good knížka, kterou vřele doporučuji na letní čtení, třeba na dovolené v Beskydech!
Sama od sebe bych po této knížce nesáhla, zvláště díky tomu, že se mi nelíbí provedení obálky, kde pořádně není vidět název knihy, zato jméno autorky jí vévodí.
Když se po dvou měsících najde ztracená Naomi ve velmi zuboženém stavu, začne její kamarádka Zrzi pátrat po tom, co se jí stalo. Byla to sebevražda nebo pokus o vraždu?
Děj knížky se odehrává ve spoustě časových rovin a vyskytují se zde časté skoky v příběhu. Ze začátku je to velice matoucí. Dlouho mi trvalo se zorientovat a začíst.
Zrzi i její kamarády jsem si docela oblíbila, naproti tomu jsou i postavy, bez kterých bych se v příběhu obešla. Některé postavy byly pro hlavní příběh celkem zbytečné.
Já osobně bych knihu zařadily mezi heavy contemporary. V příběhu se řeší vážná témata, tím ústředním je pak dysfunkční rodina. Ta Zrziina je pak docela na facku. Jako další se zde řeší alkoholismus a to nejen ten mladistvých. Což v knížkách úplně nevyhledávám.
Celkově nebýt pár hluchých mást, kde jsem se musela do čtení vysloveně nutit a několikrát jsem chtěla s knížkou seknout úplně, se to četlo docela dobře, hlavně posledních cca 150 stran, kde najdete rozuzlení celého příběhu a pár dobrých zvratů.
Tuhle knížku, kterou mám zařazenou i do 12timěsíční Challenge, jsem četla ve štafetě
Lukáš je zklamaný z práce i svého vztahu. Na radu svého kamaráda si nainstaluje aplikaci Ukaž mi. Netuší ovšem, jaká kola tím roztáčí...
Knížka je psána v několika časových rovinách a ze začátku jsem se v nich ztrácela. Dej byl díky tomu občas i takový roztříštěný a lehce nepřehledný, hlavně v první půlce knihy.
Lukáš byl z odpuštěním kr***n. Nedokáže se rozhodnout, neumí si přiznat chybu a hlavně nedokáže žít a nést následky svých rozhodnutí. I proto jsem občas nad jeho chováním kroutila hlavou. Navíc se choval příšerně snad ke všem ostatním. O Královně nemám úplně jasno, ale jde o jednu z mála knížek, kde můj tip nevyšel.
Knížka mě pořádně chytila až na posledních cca 150ti stránkách, které jsem četla s vyvalenýma očima, nicméně bych ji doporučila všem, kteří mají rádi thrillery se špetkou erotiky. Lehce mi to připomínalo Erebus od Uršuly Poznanski, pokud se vám líbila, pak dejte šanci i Ukaž mi.
Potřebovala jsem si oddechnout od thrillerů a v knihovně mi pod ruku přišla tahle.
Lea trpí OCD a léčí se s ním v ústavu. Přistihne tu při krádeži Jaye a bleskově se rozhodne s ní uzavřít obchod...
Musím říct, že mě tahle knížka po asi padesáti stranách opravdu chytila a já z ní dokázala přečíst 200 stránek za den...
Lea je chytrá a vtipná, jen mi tím počítáním lezla na nervy. Jay se na začátku chová jako totální kretén, ale postupem času se z něj stává fajn kluk. Oproti tomu mě strašně naštvali Leini rodiče, jejich jednání můj mozek prostě nepobral. Taky se krásně vybarvil Alex, což mě trochu zklamalo, ze začátku jsem ho měla radši, než Jaye...
Knížka se zabývá tématem duševního zdraví, i když téměř okrajově. Také otevírá téma vztahů mezi rodiči a dětmi a jakéhosi dědictví po rodičích.
Knížka je psaná pouze ve formě dopisů adresovaných slavným osobnostem, což je velmi zvláštní. Ač jde o dopisy, tak mají příběh i přímou řeč. Bohužel se zde vyskytují skoky z přítomnosti do minulosti, které často nebyly pořádně oddělené.
Bohužel mi nesedla ani hlavní hrdinka. Laurel se totiž snaží svou sestru napodobit a možná i nahradit. Nevidí, že ani její sestra nebyla tak dokonalá, jak si ji pamatuje.
Kniha se snaží řešit vážná témata, bohužel jich v knížce bylo až moc. Jen tak z paměti jsem jich napočítala asi sedm. Díky tomu nebyla témata pořádně rozebrána, navíc se některá v příběhu ztrácela.
Knížku bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst něco napsané zvláštní formou.
Tak tohle bylo naprosto skvěle napsané, mrazivé a napínavé! Děj je sice psaný trochu útržkovitě, střídají se přítomnost s minulostí, ale brzy se v příběhu zorientujete a nebudete chtít knihu odložit.
Maya je zvláštní, ale když časem přijdete na to, čím vším si prošla, nepřijde vám to nepatřičné. Detektivové hrají známou hru "hodný a zlý policajt", ale i u nich je to tak nějak dané předchozími zkušenostmi.
Knihu nedoporučuji slabším povahám, vyskytuje se zde velmi hodně a hojně popsané násilí a opravdu příšerný způsob smrti.
Smrtka je knížka, u níž si úplně nejsem jistá hodnocením. Námět je skvělý, děj by byl taky, kdyby ovšem nebylo prostředních 150-200 stran, kde se děje velké nic. Sto stran před koncem by knížka schytala hodnocení 1* a stala by se propadákem prvního čtvrtletí, ale díky posledním sto stránkám to dotáhla aspoň na slušné 2*.
Rowana jsem si moc neoblíbila, nebyl napsaný úplně detailně a byl takový nijaký, alespoň ale prochází vývojem (i když k horšímu), což se mi na postavách líbí. Naproti tomu temperamentní Citra, to je jiné kafe. Nikdy nevíte, čím vás může mile i nemile překvapit. Mou nejoblíbenější postavou se stal ctihodný smrtka Faraday, protože byl moudrý a empatický. O to více mě překvapil jeho osud.
Ačkoli se mi knížka místy zdála velmi rozvleklá, přemýšlím, že se do dalších dílů stejně pustím, i když jsem byla varována, že u druhého dílu je to ještě vláčnější. Autor ve Smrtce vytvořil náznak jedné možné dějové linky, která mě zajímala.
Co mě velmi zaujalo, byly zákony smrtek a celé jejich společenství. I když do něj nahlížíte jen povrchově, ale to se třeba v dalších dílech změní. Také mě zaujaly rozdílné metody, kterými se smrtky rozhodly kosit. Je zajímavé číst důvody, co je vedlo k výběru oběti i metody smrti.
Trošku mi vadilo přechýlení slova smrtka do mužského rodu, pokud smrtkou byl muž. Ctihodný smrtka Faraday mi prostě drásal oči, i když ctihodná smrtka Faraday by asi taky nezněla nejlépe. Ale to je jen úhel pohledu a moje rýpavá nálada
Knížku jsem četla už kdysi ještě na gymplu a když jsem ji náhodou potkala v knihobudce, musela jsem si ji vzít. A tak mi velmi přišlo vhod společné čtení.
Agatha Christie dokazuje, že napínavá detektivka se dá napsat i bez potoků krve. Knížka vás chytí hned na prvních stránkách a nepustí vás až do konce. Děj rychle ubíhá, snad až na pár stránek téměř na konci, kdy už postav zbývá málo a autorka se hodně zabývá jejich psychologií.
Postavy jsou napsané s jistou majoritní charakteristikou a každá má své tajemství.
Prostředí odlehlého téměř liduprázdného ostrova je velmi zajímavé, ovšem sneslo by trochu více popsat. Z knížky se dozvíme pouze, že je ostrov skalnatý a leží asi míli od nejbližšího pobřeží. Zajímavá je i psychologie postav a jejich vývoj poté, co vražedné řádění započne. Každá na nastalou situaci reaguje jinak.
Bohužel jsem si z minulého přečtení pamatovala jeden detail, který mi v polovině knihy sdělil, kdo je vlastně vrah. Zpětně si říkám, že to bylo vcelku jasné.
Po knížce bych sama o sobě nesáhla, na středoškolské contempo si už připadám stará (nehledě na to, že většina jich je na jedno brdo).
Ronnie zjišťuje, že se jí těsně před maturitou pozitivním těhotenským testem život rozsypává pod rukama. A tak se se školním vyvržencem a svou bývalou nejlepší kamarádkou Bailey vydává na tisíc mil dlouhou cestu za potratem...
Knížka je čtivá a místy i vtipná, ale jak už jsem psala, nepatřím už moc do cílovky. Jednání většiny postav (zejm. Kevina) bylo z odpuštěním na přes dr*ku. Navíc si nemyslím, že by bylo reálně možné, aby dvě ani ne osmnáctileté holky vydaly na tak dlouhou cestu a nikdo na to nepřišel, teda až na přítele Ronnie, který se začne chovat jako stalker.
Z postav mi byla asi nejsympatičtější Bailey, i když ani ji jsem si pořádně neoblíbila, na to se chovala až moc lehkomyslně a podivínsky.
K Eddiemu jsem se dostala po spoustě skvělých hodnoceních v rámci #zavislackespolecnecteni ️
Eddie v knize popisuje své zkušenosti nejen z období 2. světové války, o které už mám něco načteno a myslela jsem, že mě už nic nemůže překvapit. Může, protože téhle útlé knize se to povedlo.
Eddie svůj příběh vypráví čtenáři, kterého oslovuje jako přítele. To byla věc, která mě asi zničila nejvíc. Eddie svůj příběh vypráví tak, jak byl a nesnaží se ho nijak přibarvovat, naopak jsem měla občas pocit, jako by se snažil těžkému tématu ulehčit, ale nesnaží se někoho zastávat nebo omlouvat. Snaží se, aby jeho kniha byla poselstvím.
Velmi mě vzalo za srdce, jakou smůlu občas Eddie měl. Rozvést to nemůžu, protože by to byly spoilery.
Hygge je knížka plná klišé, kterou jsem četla v rámci štafety.
Poté, co je Bo propuštěna pro nadbytečnost, vydává se na dovolenou na nejsevernější cíp Dánska. Najde svůj klid, když ji bouře spolu s dalšími třemi lidmi na pár dní uvězní v chatě?
Bo je, až na její naprosto nesmyslné jednání ohledně vztahů, poměrně sympatická. Naproti tomu mi naprosto nesedl Ben, v průběhu knížky se choval příšerně, hlavně vůči Bo. Florence, Simon a Emil neměli tolik prostoru, aby se jejich charakter pořádně rozvinul, proto se autorka zaměřovala hlavně na jednu nebo dvě jejich vlastnosti, kterými je chtěla vystihnout.
Knížce nelze upřít čtivost, pokud se tedy prokoušete přes první část, kde se až na Boin vyhazov nic neděje (tohle není spoiler, dozvíte se to už v anotaci). Co na mě působilo trochu rušivě, byla slova, která se do knížky nehodila, protože byla např. dětinská nebo naopak příliš sofistikovaná.
Trochu mě i zaráží lehkost, s jakou se ústřední čtveřice při pobytu v odlehlé chatě spřátelila. Přeci jen, na začátku šlo o naprosté cizince a jak to skončilo? Tak to si přečtěte sami...
Reading copy Kluků ze hřbitova se mi povedlo vyhrát v soutěži u @knihydobrovsky, ještě jednou děkuji!
Trans kluk Yadriel je svou tradičně založenou rodinou opomíjený a snaží se jim dokázat, že je jedním z brujx. Aby to dosvědčil, pokusí se vyvolat ducha svého bratrance Miguela, což se maličko zvrtne a on vyvolá duši badboye Juliana...
Musím říct, že LGBTQ+ knížky úplně nevyhledávám, ale čas od času přečtu. Knížka má trochu pomalý rozjezd, ale po prvních dvou kapitolách mě chytila. Odehrává se v zajímavém prostředí hispánské komunity, která stráží hřbitovy a pomáhá duším přejít na druhý břeh. Prostředí by možná sneslo trochu víc popsat, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala v tom, co vlastně brujx dělají. Taky by knížka snesla nějaký slovníček, vyskytuje se tu spousta španělských slov a vět a ne všechny byly následně vysvětleny, což pro mě, člověka, který se španělsky sotva představí, je trochu rušivý element. V knížce se kromě hlavního tématu řeší okrajově i další vážnější témata, jako jsou tradice, rodina nebo veganství.
Moc mi nesedla hlavní postava - Yadriel. Přišel mi strašně nevýrazný, nezajímavý, možná i trošku naivní a hloupý. Mnohem více mi k srdci přirostli Maritza a Julian. Julian díky svému temperamentu a vtipu a Maritza díky věrnosti a obětavosti.
Děj se odehrává během několika dní, které předcházejí Día de Muertos, což je pro brujx stěžejní svátek. Děj ubíhá a občas mi přišlo, že den v knize nemá 24 hodin.
Jedním z ústředních témat je hledání pravdy o Julianově smrti. Pokud jste alespoň trochu pozorný čtenář, odhadnete rozuzlení v polovině knihy. Konec je poměrně rychlý a trochu očekávatelný.
Knížka je čtivá a až na některé zádrhele děj hezky ubíhá. Prostředí veleknihoven je zajímavé, ale jako čtenáři-imaginátorovi mi chyběl hlubší popis. Prostě jsem si nedokázala představit, jak knihovna vypadá. Stejně jako grimoáry. Pořádně popsané jsou jen dva-tři.
Co se týče postav, tak Elizabeth mi místy přišla až moc, jak to říct, nerozhodná? V první půli knihy se chová jako chudinka, která pomalu ani myslet nezvládne, v druhé půlce se z ní stává superhrdina, který je téměř nesmrtelný. Navíc je Elizabeth v knize vykreslená jako holka, která v podstatě nikdy neopustila bezpečí za zdmi veleknihovny, proto nechápe některé běžné věci jako vykání apod. V některých chvílích mi přišlo, že se chová naprosto nelogicky.
Naproti tomu je Nathaniel popsaný jako největší frajer pod sluncem, který za sarkasmus skrývá trauma z dětství. Na Nathanielův humor jsem si musela chvíli zvykat, prostě mi taková míra ironie nesedla.
Silas je místy sice děsivý, ale v průběhu knihy se stal mou nejoblíbenější postavou. Navíc jeho schopnost proměnit se v huňatou bílou kočku, kdo by ho nechtěl? Ovšem trochu mi neseděly některé situace z konce knihy.
Celkově se Kouzla četla velmi dobře i díky poznámkám holek, které štafetu četly přede mnou a chápu, proč má tak vysoká hodnocení. Bohužel možní i kvůli nim jsem čekala něco více.
Předem musím říct, že jsem nejdříve viděla seriál a pak až zjistila, že existuje i kniha.
Lily se o Vánocích cítí osamělá, a tak s bratrem vytvoří malou hru v červeném zápisníku. Jak se zachová Dash, když onen zápisník najde?
Knížka je čtivá a děj ubíhá velmi rychle. Oproti seriálu ale jde najít spousta rozdílů, počínaje věkem hlavních protagonistů. V knížce se postavy chovají na svůj věk velmi nepřirozeně. Nicméně i tak jde o skvělý vánoční příběh na odreagování.
Všechny stránky Amelie jsem četla v rámci společného čtení, jinak bych po ní v nejbližší době nesáhla.
Amelie miluje knihy, zejména pak sérii Kroniky Ormanu. Po smrti její nejlepší kamarádky jí přijde limitovaná edice právě této knihy. Stojí za tím poselství z druhé strany?
U Všech stránek se hodně vyzdvihuje jazyk a já musím částečně souhlasit: je krásný, ale předpokládám, že jde o dílo zdatné překladatelky (originál jsem nečetla, ale jednou možná?). Knížka je čtivá téměř od začátku do konce, i když děj někdy ubíhá šnečím tempem. Postava Amelie mi byla ze začátku hodně nesympatická, protože se chovala jako spratek, ale smrt Jenny ji změní. Naštěstí k lepšímu. Jak tak nad tím teď přemýšlím, téměř všechny hlavní postavy (s výjimkou Val a Jenny) procházejí vývojem od ošklivého chování k lepšímu.
Knížka se řadí mezi heavy contemporary a řeší se v ní i téma smrti a psychického zdraví. Každý se se ztrátou vyrovnává jinak, Nolan píše, zatímco Amelie si hraje na dobrodruha. Co mě trochu zarazilo bylo, jak lehce Val k sobě přijala Amelii na nocleh. Cizího člověka si přece po minutovém rozhovoru nevezmete do baráku? I kdyby ano, já osobně bych Amelii vyhodila už po té první noci (nechci psát spoiler, takže nevysvětlím proč).
Asi přestávám mít toho autora ráda :D. Jako knížka je fakt čtivá, chytí vás a děj rychle graduje. Ale osudy některých postav mě vysloveně nastvaly. Oproti prvnímu dílu hrají velkou roli i Adamité/Imago. Jak celý příběh dopadne? Tak to se dozvím až v posledním díle...