veverrka11 komentáře u knih
Knížka se mi četla dobře, je vyprávěna z pohledu všech tří hlavních postav a proložena flashbacky z doby mládí jejich rodičů. Ráda bych jí však vytkla uspěchaný a trochu až překombinovaný konec. Za sebe musím říct, že jsem to trošku tušila...
Postavy jsou vykresleny celkem zajímavým způsobem. Přišlo mi, jako kdyby každá postava reprezentovala nějakou vlastnost a chovala se podle toho.
Celkově se mi kniha četla poměrně dobře, ale škoda toho překombinovaného konce.
Druhý díl je stejně čtivý a napínavý jako ten první. Děj by možná šlo ještě lehce vyšperkovat, protože se občas točí v kruhu, ale i to jsem téhle knížce ochotná odpustit.
Holky, které štafetu četly přede mnou, si stěžovaly, že je Kiva ve druhém díle strašně blbá a naivní. Ano, i mě to trochu rušilo, ale zase na druhou stranu: Kiva v podstatě celý svůj život strávila ve vězení a nezměnila se, proto to samé očekává i od svých sourozenců. Ano, je naivní, ale blbá úplně ne, vždyť ve vězení se s "normálními" lidmi taky moc nestýkala.
Další plusové body u mě kniha má za vedlejší postavy, protože prostě Cal a Tor stále se nemůžu rozhodnout, jestli některého z nich náhodou nemám raději než Jarena
Celkově musím uznat, že se mi knížka hodně trefila do nálady a rozpoložení. To jí ale na hodnocení neubírá, protože kniha je až nepředvídatelná (většinou). Moc jsem si její čtení užila a těším se na další díl, protože poslední strany? Můj mozek při jejich čtení téměř explodoval!
Doporučuji všem, kterým se líbil první díl. Také těm, kteří mají rádi nepředvídatelný děj a příjemné milé postavy
Musím přiznat, že jsem měla velká a až přehnaná očekávání. A taky pořádně zklamaná.
Kniha se mi četla opravdu těžko, má malá písmenka a pravý děj v podstatě začíná až v polovině knihy, v první půlce se hlavně seznamujete se světem a postavami, kterých je tu opravdu přehršel, díky čemuž se děj tak nějak točí v kruhu.
Druhá půlka je pro změnu napěchovaná akcí a odhaleními a v jednu chvíli skoro až překombinovaný.
Knížce navíc chybí pořádný záporák. Tedy ten záporák tam je, ale... spoiler, spoiler, spoiler (a těm se snažím vyvarovat, proto ho nenapíšu)
Co se týče postav, tak mým oblíbencem byl Eliott, ačkoli mi na něm od začátku něco nesedělo a moje podezření se nakonec i potvrdilo. Ilsa mi přišla taková... nijaká, prostě šedá myš.
I když pro mě byla kniha zklamáním, své čtenáře si jistě najde. Já jsem měla přehnaná očekávání a dojela jsem na ně. Doporučuji těm, kteří mají rádi propracovaný svět!
Knížka je retellingem (upraveným převyprávěním) klasické pohádky o Sněhurce a má velmi krátké kapitoly, což je velké plus. Zároveň je velmi čtivá a děj ubíhá. Jen mi přišlo, že těch pokusů zabít Sofii bylo až moc.
Sofie během děje prochází obrovskou proměnou charakteru a deziluzí, což z její počáteční naivky dělá postupem času zajímavý a silný charakter. Trpaslíci nejsou popsaní vysloveně do hloubky, což je trochu škoda, stejně jako jejich podobně znějící jména. Skoro všichni se totiž jmenují od J a díky podobným charakterům se mi při čtení pletli jeden přes druhého.
Celkově jde o příjemné pohodové čtení, kde není o napětí a zvraty nouze. Knihu bych ale doporučila čtenářům mladší než jsem já, zejména díky tomu pohádkovému motivu a jednoduchému jazyku.
Knížka patří do žánru erotických knih a podle toho taky vypadá děj. Nicméně jde o jednoduché lehké čtení, vhodné třeba v létě na pláž.
Mala je opravdu pitomá hlavní hrdinka, závislá na alkoholu a posteli. Její neschopnost a myšlenkové pochody mě v průběhu čtení docela ubíjely. Paula jsem si zamilovala, tedy až na samotný závěr knihy, kdy se objevila jeho pravá povaha. Piotr je typický bad-boy, gangster, který je mimo jiné i ne zcela typicky milovníkem hudebního umění.
Děj se točí zejména okolo tří výše zmíněných postav, což knize lehce škodí ve smyslu, že by mě zajímalo i pozadí některých událostí a myšlenkové pochody jiných postav
Občas se stane, že se moje zapomnětlivá hlava zapomene a já vyrazím někam bez knihy i čtečky. Nebýt toho, tak se nikdy nedostanu k této velmi zajímavé knize.
Stručné dějiny drog, jak už název napovídá, popisují dějiny zneužívání některých látek a rostlin. Kniha se zaobírá i starověkými civilizacemi a legislativním bojem s omamnými a psychotropními látkami.
Nejde o úplně oddechové čtení, ale také ne o úplně odbornou knihu. Obsah není probraný úplně do hloubky a je zaměřený hlavně na USA a Střední Ameriku, o Evropě je v hlavní části prakticky jen pár odstavců.
Je zajímavé sledovat, jak se z léčiv, potažmo léčiv na závislosti, stávají zakázané návykové látky.
Doporučuji všem, které by zajímal vývoj historie drog.
Po této knížce pokukuju už delší dobu, hlavně díky tomu, že mě v dětství úplně minula (a třeba moje nečtenářská spolubydlící se tomu strašně diví )
Clary se převrátí život vzhůru nohama poté, co se v nočním klubu stane svědkem vraždy. Je totiž jediná, kdo ji vidí. Jaké tajemství moderní New York ještě skrývá?
K této knížce jsem nejdříve zhlédla film (příšerný) a posléze i seriál (skvělý!). Díky seriálu jsem k ní měla velké očekávání. O to větší bylo moje "zděšení", že kniha dějově odpovídá spíše filmu.
Knížka je až na pár míst nesmírně čtivá a děj rychle ubíhá. Styl psaní autorky mi dost sedl, ale trochu mě mrzí, že není více popsané prostředí např. Institutu a většinou jsem si ho představovala tak, jak je zobrazen v seriálu.
Možná, že kdybych neviděla seriál, přišel by mi příběh zajímavější. Bohužel v poslední době se často zamýšlím nad věkem postav a jejich chováním a dovednostmi. A tady mi přijdou hrdinové až moc předimenzovaní.
Celkově jde o příjemné, snadné čtení s dobrou dávkou napětí. Navíc až na jejich předimenzovanost jsou hrdinové velmi sympatičtí.
Doporučuji všem fanouškům seriálu a milovníkům New Yorku!
V hrůze a krvi zrozeni je antologie (=sbírka) povídek, které vyhrály 3. ročník Velké povídkové soutěže a jde tak o povídky začínajících českých autorů. Tématem soutěže byl horor.
Pokud bych měla knihu hodnotit jako celek, pak jde o průměrné hodnocení. Byly zde povídky, které se mi nelíbily, naopak i ty, při kterých mi opravdu běhal mráz po zádech. Bohužel mi přišlo, že celkově bylo opravdu hororově laděných povídek málo, více z nich bych já osobně zařadila do thrillerů
Už jsem naznačila, že některé z povídek se mi líbily více, některé méně. V průběhu čtení mi přišlo, že povídky mají vzestupnou tendenci a každá další je lepší než ta před ní.
Bohužel příběhy zároveň "dojíždějí" na to, že jde právě o povídky a mají předepsaný počet znaků, díky čemuž není autor moc schopný vystavět tu správnou atmosféru a často ani odpovědět na zásadní otázku: Proč? Toto je vidět zejména u jedné určité povídky.
Celkově jsem si čtením zkracovala cestu do práce, na což byly povídky přesně akorát dlouhé. Díky tomu jsem si čtení i přes některé nedostatky užila a pokud některý z jejich autorů v budoucnu napíše knihu, ráda si ji přečtu. Všichni mají talent.
Doporučuji všem milovníkům krátkých příběhů a povídek, zároveň těm, kterým se líbí horory a také těm, kteří mají na čtení málo času.
Bohužel, pro mě šlo o velmi zvláštní čtení, které mě skoro až odrazovalo. Kromě toho, že stále žiju v tom, že báseň by se měla rýmovat, v textu chybí interpunkce a celá první polovina má opravdu temný depresivní nádech. Ve druhé polovině se pak už autorka věnuje „veselejším“ tématům sebelásky a sebe přijetí, ale i zde jde najít pár momentů, které jsou smutnější. A zde přichází právě ten kámen úrazu – autorka mi občas přišla, jako by po nějakém rozchodu úplně zanevřela na muže, vztahy i lásku. Chápu, že pro ni psaní může být terapie, ale některé básně dle mého měly zůstat v šuplíku.
Díky svému zpracování je knížka také velkou ztrátou papíru, je spousta míst, kde je na straně jedna řádka textu (někdy i jen pár slov) a malá ilustrace. Kdyby se některé texty zcukly do menšího prostoru, ušetřila by se možná i polovina knihy.
Kniha se čte dobře a o zvraty v ní není nouze, ale... Pro mě byla celkem předvídatelná. co se stalo Izzy jsem částečně odhadla už po 20ti stranách. Je pravda, že ne vše se dalo odhadnout, ale tohle bylo docela zásadní a zkazilo mi to dojem z celé knihy.
Mým dalším problémem byl hlavní hrdina. Chápu, že prošel obrovskou ztrátou a traumatem. Jenže dle mého názoru není trvale udržitelné se huntovat, nalívat laciným kafem a hlavně spát DVĚ hodiny denně. Navíc důvěřuje pochybným lidem, třeba takovému Samaritánovi. I toho se mi ovšem povedlo celkem dobře odhadnout.
Celkově lze říci, že pokud si nepřečtete anotaci, tak si čtení užijete, protože nedokážete odhadnout další vývoj děje a dostanete tajemný napínavý thriller. Já anotaci bohužel četla.
Kyle se po autonehodě probouzí z kómatu a zjišťuje, že jeho přítelkyně Kim zemřela. Dokáže se vzpamatovat že ztráty milované osoby? Pomůže mu Marley, se kterou se seznámí podivným způsobem?
Knížka je sice poměrně úzká, ale i tak je čtivá a probírá důležité téma ztráty milované osoby, pocitu viny a návratu do normálního života. Děj je spojen z útržků Kylova života, což mu ale neubírá na kráse ️ co na tom, že největší odhalení jsem tak trochu odhadla o 100 stran dopředu.
Kyle mi ze začátku přišel až moc fixovaný na Kim, ale časem jsem si ho oblíbila. Hlavně díky tomu, že se z hejska změnil v celkem jedlého kluka, který si svoje chyby uvědomuje. Marley jsem si zamilovala od první chvíle, takovouhle kamarádku bych chtěla mít ️
Celkově jsem ochotná knížce odpustit drobné nedostatky, viz odhalenou část zvratu. Druhý díl jsem opravdu nečekala a zůstala koukat s otevřenou pusou. Jde o velmi milé ale zároveň těžké čtení.
Doporučuji všem, kteří mají rádi heavy contempo ale zároveň milé a jednoduché čtení.
Druhou šanci mi zaslal sám autor po jednom z livestreamů KD, moc děkuji!
Co spojuje osudy starého muže a jeho dcery s dvěma mladými lidmi? Má jejich cesta vůbec nějaký konec?
Knížka je psaná téměř až strohým stylem, na který jsem si docela dlouho zvykala. Po začtení jsem sice byla stále zmatená jako na začátku, ale styl i příběh mě nutili číst dál a přemýšlet nad souvislostmi.
Děj je vyprávěn jako příběhy několika lidí, které, jak už to v knihách bývá, se někde protnou. V ději je také zakomponováno téma paralelních světů a cest časoprostorem, které je pro žánr sci-fi poměrně typický. Nicméně v této knize najde světů spoustu a občas vám může dělat problém se v nich zorientovat.
U některých postav jsem měla problém vytvořit si nějaký vztah nebo sympatie. Byly takové, které jsem nesnášela už od začátku i takové, které jsem měla ráda. Jenže nejen děj, ale i postavy jsou komplikované. Zatímco Jenny jsem měla ráda, o Pětkovi jsem nevěděla, co si mám myslet. Ella se poměrně rychle změnila z obyčejného člověka na superhrdinu a Daniel se občas choval jako psychicky nemocný.
Celkově se mi knížka četla poměrně dobře, ač jsem se občas ztrácela v časoprostorech. Posledních pár stran jsem zhltla opravdu jedním dechem, až mi skoro přišel konec lehce uspěchaný.
Doporučuji všem milovníkům sci-fi, cestování časoprostorem a těm, kteří si rádi v ději všímají i těch nejmenších detailů a spolu s postavami si skládají střípky dohromady.
(SPOILER) Marťana jsem si chtěla přečíst už delší dobu, proto jsem byla ráda, že jsem ho měla zařazeného do dvanáctiměsíční challenge.
Marka Watneyho zapomněla posádka na Marsu. Nikdo neví, že žije. Zvládne přežít v nehostinných podmínkách? Zachrání ho někdo?
Knížka je převážně psaná jako deníkový záznam. Obsahuje spoustu výpočtů a vědečtějších poznatků, než může být člověku milé, což mě osobně nevadilo. Naopak, oceňuji autorovu práci a rešerše, protože výpočty dávaly smysl.
Děj je kromě příhod Marka na Marsu protkaný i střípky událostí na Zemi, zejména v NASA, které byly vsunuty tak příhodně, že vás nutily číst dál jen proto, abyste zjistili, jak to s Markem dopadlo.
Samotný Mark je popsán velmi lidsky a chová se velmi racionálně (i když některé jeho nápady jsou hodně riskantní). Dělá vše pro to, aby přežil, co na tom, že občas postupuje metodou "pokus-omyl" (mezi námi, ta funguje skvěle). Co se týče lidí z NASA, tam už moje sympatie k nim pokulhávají. Neříct posádce, že kolega nezemřel a že se snaží přežít? To je dle mého názoru dost hnusný.
Celkově jsem si čtení neskutečně užil a na spoustě míst jsem se pobavila. Hlavně když Markovi něco nevyšlo, protože autor má talent psát i katastrofy s humorem.
Doporučuji všem milovníkům vesmíru, vesmírných plavidel, ale hlavně chemie a fyziky!
Chemii zdar!
chystala jsem se na ni díky obálce a anotací už od jejího vydání
Na ostrov někdo sezval deset mladých lidí. Všichni se znají a všichni mají nějaké tajemství. Proč se tu sešli a kdo je sezval?
Knížka je čtivá, jen s dějem mám trochu problém. Prostě mi nesedí nabízená rádoby fantasy zápletka, která ve finále působí tak trochu směšně. Navíc díky tomu, že příběh psaný er formou se soustředí na jedinou postavu, celkem rychle vám dojde, kdo bude ten poslední.
Postavy také nejsou nijak zvlášť dobře popsané a navíc, když už dojde k proměně charakteru, tak zásadně z ničeho o 180°, navíc tím celkem rychle odhadnete, kdo je další na vražedném seznamu.
Co na příběhu oceňuji je prostředí ostrovního zchátralého lunaparku, které sice mohlo být popsané lépe a více, ale i tak si člověk zvládl udělat nějakou představu (kterou ale často musel upravit). Knize by v tomto případě hodně pomohla mapa ostrova.
Nemůžu říct, že se mi kniha nečetla dobře, ale téměř celou dobu jsem byla strašně zmatená a netušila, proč se všechno tohle děje. Tady znovu narážím na fantasy zápletku. Podle mě byla úplně zbytečná. Kdyby se autorka držela motivu DEseti malých černoušků, ke kterým jsou Hodný holky přirovnávané, možná by to bylo mnohem lepší.
Knihu doporučuji těm, kdo mají rádi prostředí zchátralých opuštěných objektů.
(SPOILER) Do Krutého prince jsem se úplně nechtěla pouštět, ale někdo mi ji zařadil do 12ti měsíční výzvy, takže mi (skoro) nezbylo nic jiného
Jude po vraždě rodičů vyrůstá ve světě víl. Dokáže se jako člověk prosadit mezi půvabnými leč krutými a zákeřnými vílími vrstevníky?
Knížka je čtivá, ale děj je alespoň že začátku na jedno brdo a z velké části i předvídatelný.
Musím přiznat, že jsem se ze začátku trochu nudila a když konečně přišla nějaká větší akce, tak zase rychle odešla. Jak už jsem psala výše, některá "velká odhalení" jsem předvídala dopředu, takže mě ani nepřekvapily. Na druhou stranu, korunovace a hostina byly popsány opravdu dobře, jen ten mezikus byl zvláštní.
Velký problém mám s postavami a zejména s jejich chováním. Chápu, že když se kniha jmenuje Krutý princ, princatko asi nebude úplný svatoušek, ale tohle je možná až příliš. Kniha nám v podstatě podsouvá, že je normální jen tak zmrzačit člověka na potkání Hlavní hrdinka... No, dle mého by potřebovala často proplesknout a přestat se utápět v tom, jak to člověk v zemi víl má těžké a že jí její pěstoun zabil rodiče. Navíc, nezlobte se na mě, ale přijde mi i poměrně hloupá, některé souvislosti jí opravdu mohly dojít dřív a některé chyby udělala úplně zbytečně.
Moc nevím, komu přesně bych měla knihu doporučit. Asi někomu, kdo hledá poměrně čtivý a oblíbený příběh, kterému odpustí i nějaké ty nedostatky.
Knížka je útlonká a upřímně jsem ji přečetla asi za hodinu přímo v knihovně. Děj obou spojuje nejen téma, ale také hlavní postava, o které se na těch pár stránkách nic moc nedozvíte (což vám ale v ničem nevadí).
První povídka je sice ztěžka, ale přece ještě celkem uvěřitelná, druhá je už uvěřitelná jen ztěžka.
postava vypravěče není úplně popsána, ale víme, že je mu v druhé povídce 28 let a pracuje v advokátní kanceláři. O jeho ženě nevíme nic moc, ale přijde mi, že je to protřelá kriminálnice. V podstatě vymyslela celý plán druhé povídky.
Celkově začínám tušit, že tento autor nebude moc pro mě. Četla jsem od něj i Podivuhodnou knihovnu a vím, že se mi nelíbila, protože jsem ji nechápala.
Nevím, komu přesně bych chtěla doporučit tuhle knížku, ale určitě by to mohlo být zajímavé vystoupení z komfortní zóny.
Do téhle knížky jsem se chtěla pustit po shlédnutí seriálu Světlo a stíny. Navíc se hodí jako jedno z témat #ctenarskavyzva
Kaz Brekker zvládne téměř jakoukoli špinavou práci. Zvládne ale nemožné - dostat uznávaného vědce z nejstřeženější pevnosti?
Knížka je čtivá, ale občas trochu ruší střídání vypravěčů. Na druhou stranu je zajímavě podívat se "do hlavy" všem Vránám. Dějová linka je jednoznačná, ale občas mě rušily vzpomínky a minulost postav, kterou se zaobírají a není to v ději úplně dobře oddělené.
Největším kamenem úrazu pro mě byly postavy. Ano, jsou sympatické a člověk si je snadno zamiluje, ale... vždyť je jim 17!! (nehledě na to, že seriál se odehrává před dějem knihy). Na to, kolik jim je, se rozhodně nechovají, navíc vymyslet takový plán se spoustou dalších variant a improvizací je složité a obávám se, že v tomto věku na něj pravděpodobně nemají mozkovou kapacitu.
Celkově to pro mě byla příhodná knížka, po stresu se státnicemi mi nabídla oddech a "vypnutí". Poté, co jsem se pořádně začetla, jsem se od knihy odtrhávala jen nerada. Od knížky jsem neměla moc očekávání, protože jsem už četla celou Grišu, která mě strašně nebavila, ale tohle je mnohem lepší, ať už v postavách nebo v příběhu.
Doporučuji všem, kdo nutně nepotřebuje romantiku ve fantasy, komu se líbila Griša (ať už trilogie nebo seriál) a těm, kteří sní o tom, skončit v podsvětí.
Nelituju byla jedna z prvních knížek, které jsem podpořila na Pointě. Při učení se na státnice jsem hledala nenáročnou knihu a sáhla právě po ní.
Mia miluje knížky a snowboard. Změní se její pohled na svět potě, co se seznámí se Sebastianem?
Knížka je velmi útlá a za mě by mohla být mnohem, mnohem delší. Na druhou stranu, právě její tloušťka hrála velkou roli při výběru knihy ke čtení. Děj se odehrává po dobu cca roku, ale pouze jako scény z různých období, což je ale odděleno.
Miino chování jsem velkou část knížky nechápala, což tak také bylo autorkou (alespoň doufám) zamýšleno. V jednom rozhodnutí s ní ale zásadně nesouhlasím a strašně u mě s ním klesla. Na druhou stranu, Sebastiana jsem si až na úvodní dvě scény zamilovala, stejně jako Lea. Myslím, že nutně potřebuju takového kamaráda.
Konec knížky mě emočně úplně rozsekal a nesedět se mnou někdo zrovna v kupé, tak řvu jako želva a knížka obloukem letí z okna. Chápu, že ne všechny příběhy končí sluníčkově, ale tohle? Život je tak strašně nefér!
Knížku moc doporučuji. Všem, kteří milují hory a snowboard, těm, co mají rádi erotičtější nádech (ano je tam vícero takových momentů) i těm, kteří si jen chtějí připomenout, že na světě jsou i tací, kteří jsou na tom hůře než oni.
Knížka je zvláštní. Děj je poměrně cyklický, navíc se v něm pojí min. dvě velmi známé knihy, jde v podstatě o vykrádačku.
Hlavní hrdinka si neuvědomuje, že její talent není úplně lidský. Navíc se téměř celou knihu chová jako mrcha a je strašně naivní. Pro mě jde o naprosto nesympatickou postavu, která je schopná čehokoli a neváhá to vykonat ve jménu záchrany sestry.
Co se týče Finna a Sebastiana, tam jsem poměrně na vážkách. První je princem temných víl, druhý těch světlých. Kdyby se Brie alespoň na chvilku zamyslela nad příběhy, které zná (zejména poté, co zjistila, že spousta jich je pravdivých), došlo by jí, že... a to by byl obrovský spoiler.
Už anotace a spousta nadšených reakcí slibují neotřelou romantickou linku v podobě milostného trojúhelníku. Bohužel ani toto se nepovedlo. Nevím úplně, jak to bez spoilerů popsat.
Celkově nejde o nijak složitou četbu, ale často budete chtít knihou hodit o zeď.
Severskou mytologii jsem spolu s další knížkou potřebovala přečíst při přípravě na zápočtový projekt do školy.
Autor nás seznamuje s osobnostmi i skutky severských bohů, kteří jsou známi dodnes. Jak se asi žije bohům na Asgardu? Jaké vztahy mezi nimi panují a kdo zaviní konec světa?
Knížka je souborem kratších příběhů, které ale vycházejí z legend, dochovaných z germánských dob. I když do nich občas autor přidává i vlastní představivost, jsou příběhy ucelené a neodklání se od předlohy. Seznamujeme se zde s nejvýznamnějšími Ásgarďany, ale také s počátkem světa a jeho koncem. Každá kapitola (nebo příběh) zpravidla pojednává o jiném bohovi.
Příběhy mají děj i určitou dávku humoru. Nechybí opulentní hostiny a hrdinné skutky, naproti tomu je poměrně odfláknutý popis Ragnaroku (konce světa).