Violetti
komentáře u knih

Všechno to, co dalo Iluzím zajímavost a Rackovi ten nádech pohlazení bylo v Jediném stokrát zopakované, překombinované a až moc dogmatické. Ke konci už to byla vážně nuda. A ještě něco - jestli chce Bach tvrdit, že je to skutečnost, pak jej lituji. Ale jako samotný námět je to bezpochyby zajímavé.


Tajemné, groteskní, občas trochu děsivé. Nutilo mne to číst. Jen konec byl už moc překombinovaný... Ale každopádně tímto u mě Meyrink zabodoval.


Milé prázdninové oddychové čtení plné laskavého humoru. Místy bohužel trošinku ukecané, jinak paráda.


Akorát lehké zklamání z Popisu jednoho zápasu, jinak myslím jeden z lepších výborů Kafkových povídek :)


Pohlazení po duši, jednohubka do autobusu... Líbí se mi Bachův styl.


Originální pohádková fantasy. Jako malé se mi líbila, jako větší na ni nedám dopustit. Lék na špatnou náladu a pohlazení po duši. Obdiv slečně autorce! (Vždycky jsem chtěla vydat takhle mladá knížku, žel už jsem ten věk prošvihla :))


Hned v úvodu mě překvapilo množství děje. Nezvěstný je po obsahové stránce celkově ucelenější a promyšlenější než ostatní Kafkovy delší prózy. Přesto a nebo možná právě proto pro mě neměla kniha ten typicky Kafkovský nádech, který mi velmi chyběl.


Ideální oddechová četba na prázdniny. Saturnin bude už asi navždycky moje oblíbená knižní postava...

Nikdy to asi nebude mé nejoblíbenější dílo pana Ká. Přesto je to klenot! Podruhé byl můj dojem o 150% vřelejší než prve, o kolik víc si jí užiji potřetí?

Pěkná a ucelená historie. Zejména bych doporučila středoškolské generaci, takový základní přehled je důležitý. Lidi takříkajíc od fochu budou možná zklamání. Ale stejně, klobouk dolů, psal to Polák!


Se zahanbením musím přiznat, že jsem ji nezvládla dočíst. Jack je bezesporu perfektní spisovatel se spoustou ideálů a nebudu zastírat, že i já jsem párkrát měla nutkání zapisovat si sny. Avšak teď je mi jasné, že sny jsou zajímavé asi jen pro jejich majitele. Je to sice zajímavé, ale...


Parádní začátek, ale postupem času se Loupežník stával ukecanějším a rozvleklejším, jako by Čapkovi docházel dech.


Lakomec - perfektní dílo, děj odsýpal a dokonce jsem se i smála.
Misantrop - taky se mi líbil, akorát nemám ráda dlouhé monology.
Tartuffe - ukecané, zdlouhavé... Nic moc.

Nejprve jsem se nemohla začíst, poté jsem se nemohla odtrhnout. V půlce jsem přemýšlela, proč zrovna já čtu věc, ve které je tolik sexu a násilí... A pak jsem na to přišla - naprosto strhující a geniální způsob, jakým je to napsané. Jednou bych chtěla umět vytvářet postavy, které nejsou prvoplánové a černobílé tak, jako Palahniuk. Jen škoda cca tří slabších povídek.


Četla jsem v angličtině, pravděpodobně (spíš jistojistě) zkrácenou verzi. Přesto se mi to vcelku líbilo... Jen ta třetí část, jakmile je jasné kdo je vrah, je tam trochu navíc. A škoda toho, že byl pachatel tak zjevný :D


Knížka, co se musí vstřebat. A ten výsledný dojem není vůbec špatný, ba naopak! Naděje na konci má být vždycky :))


Velmi působivá zpověď. Jsem ráda, že vyšla, protože by lidé určitě měli o tomto tématu vědět víc. A přeju Mikovi hodně štěstí.
