Vjeerus komentáře u knih
Tento díl bych trošku nazvala "aneb když naivní holka překvapí dva super mozky."
Opět skvělý díl, i když mě zamotání druhého Kiry do příběhu tolik nebere. Chápu ale, že má své opodstatnění a je skvělé pozorovat, jak rychle se dá nevýhoda přepracovat do výhody.
Znova se setkáváme se spoustou textu, opravdu spoustou, protože dedukce, nápady a domněnky jsou na denním pořádku.
I když jsem před mnoha lety viděla anime, mlhavou představu, kam se příběh posune mám, ale musím se přiznat, že mám absolutní okno a po tom závěru totálně netuším, co má teď nastat, takže jsem opravdu napnutá, jak z toho hlavní hrdina vybruslí.
Stále mě fascinuje přerod a pohnutky všech postav, i když v tomto svazku se to spíše než kolem trestání zločinců motá kolem šachové partie mezi hlavními postavami.
Začátek druhého dílu mě překvapil svou rekapitulací, za kterou jsem neskutečně vděčná, protože jsem měla docela dlouhý rozestup mez díly a navíc jsem si své vzpomínky na knihu mixla filmem a seriálem, a bála jsem se, abych si vzpomněla, co kde bylo.
V příběhu se hodně řeší emoční rozpoložení hlavní hrdinky, které jí dostává do řady nepříjemných situací. Na vinně není jen její romantický vztah, ale i samotná její podstata charakteru a pravděpodobně něco víc. A to víc doufám bude odhaleno v dalším díle.
Nemůžu říct, že mě díl nebavil, ale opět jsem narazila na věkovou bariéru mezi mnou a hlavní hrdinkou. Jak často opakuje hlavní hrdina Je mladá a podle toho se chová. Což je správně, autorka vystihla charakter pubertální dívky krásně, ale já už puberťák nejsem a tak nad některými rozhodnutími kroutím hlavou.
A když už jsem u těch rozhodnutí. Poselství knihy je vcelku jasné a nečekala jsem, že tak drsně ukázané. Banda teenagerů se rozhodla a viděla jasný směr. Nebrala ohledy na opatrnost dospělých, brala to jako zbabělost. A všichni dostali lekci, i když nevěřím, že díky ní se hrdinové už nedostanou do dalších absurdních situací, kde budou muset jednat hned bez přípravy.
Miluju ty nové obálky a díky bohu za ně, jinak by mě tento příběh minul a já bych si neužila krásně napsané nejen prostředí, ale i hrdiny, které nám autorka představila.
Začátek knihy nám řekne to důležitější pro volbu chunina, jakožto reakce na předchozí díl. Pak následuje hlavní program a to souboj mezi slavným přeživším klanu a divokou kartou písečné vesnice.
Co si budeme, akcí tento díl doslova přetéká a zvrat střídá zvrat. Kde byl Sasuke? Co za trénink podstupoval? Co je zač Gaara? A mnoho dalších otázek bude zodpovězeno. A nejenom to.
Do hry vstoupí další postava, kterou už letmo známe a věřte mi, ta teprve zamíchá kartami příběhu.
I když je v podstatě celý svazek jedna bitva za druhou, postavy nám sem tam utrousí nějakou důležitou poznámku, která nám pomůže zapasovat jednotlivé díly skládačky a utvrzuje mě v tom, že příběh nebude tak přímočarý, jak se na první pohled zdálo.
Velké množství postav může být občas na škodu, ale pro tak velký a komplexní příběh to prostě potřeba je, každý má své místo v ději a i když je jen obyčejný divák, pomalu odhaluje svými komentáři kdo a co je zač, ale také kdo a co jsou ti kolem něho.
Rozhodně se těším na další díl a Naruta opravdu doporučuji všem dospívajícím, ale i dospělým, protože manga není zalitá sluncem, naopak bývá plná krutosti, zrady, intrik, hrdinství a odhodlání.
Putování Azerothem svůj název plní na jedničku s hvězdičkou. Na začátku se vám představí váš průvodce a můžete vyrazit po všech zajímavých a důležitých místech na Kalimdoru, ať patří pod nadvládu Hordy nebo Aliance.
Kniha obsahuje převážně rychlé seznámení s aktuálním rozpoložení v oblastech a velmi kratičkou historií, někdy okořeněnou o vtipné zkušenosti a poznámky našeho průvodce. Nastíní kulturu obyvatel, smýšlení různých ras, jejich vývoj a také proč jsou některé oblasti plné života a jiné téměř mrtvé a proč se na konkrétních místech udržují temné a divoké bytosti.
Tím se dostávám k tomu, že kniha předpokládá alespoň základní znalost herního datadisku Shadowlands, převážně jeho úvod. Bez těchto znalostí asi bude většina lidí mírně zmatená zmínkou o jednom z vůdců Hordy, nebo momentálním problémem sužující jednu z jižních oblastí Kalimdoru.
Ač jsem vypsala spoustu věcí, které kniha obsahuje, nesmíme zapomenout, že se jedná o doplněk, takže vše je velmi ve stručnosti a pro lidi nepolíbené tímto světem, nebo pro ty, co viděli pouze film, není úplně vhodná, minimálně stran obsahu. K tomu je opravdu lepší mít minimálně nahraných pár hodin.
Avšak troufám si říct, že pro fanoušky (nebo sběratele krásných děl) je kniha nutností, jelikož její největší hodnota je to provedení. Od podmanivé kombinace černé a červené na obálce, přes poloprůhlednou překrývající se mapu, tak po spoustu ilustrací doprovázející povídání.
Pokud si někdo ještě stále myslel, že je Naruto pro sladké květinky, něžné tvářičky a slabší povahy, tak mám dojem, že tento díl ho dostal do tvrdé reality tohoto příběhu.
Naruto je svět plný lidí, kteří jsou přirozenými talenty na nějaké činnosti, lidí s vrozenými odlišnostmi, lidí se zdravou dávkou strachu a různými formami motivace, lidí, kteří nijak zvlášť nevyčnívají a jsou ve všem spíš podprůměrní a jsou s tím ok, lidí s nulovým talentem, ale tak obrovským odhodláním, že se naučí téměř cokoliv a svým snům obětují vše.
Odlišnost oproti normálnímu, reálnému, světu je však v tom, že postavy v příběhu si za svými sny opravdu jdou a všichni bez rozdílu mají právo si směr své cesty do větší míry určit samy, pokud ho znají.
Tohle všechno je v podstatě řečeno v předposledním souboji přípravného kola, který zabírá víc jak polovinu svazku, včetně toho „obětuji vše pro své sny“. Máme zde zobrazené nejen vnímání dotyčné osoby, ale i protivníka, učitele a přátel. Všechny osoby se se soubojem a jeho následky vyrovnávají jinak, ale čtenář to má těžší, protože prožívá emoce všech. A to je to, co na manze miluji.
Zbytek dílu nám pomalu nastíní, kam se příběh bude posouvat. Skoro jako by s námi hrál autor šachy a teď si rozmístil figurky do pozic, které nám sice nic moc neříkají, ale v hlavě se nám spouští kontrolka očekávání.
Kniha obsahuje 12 retellingů na známé pohádky. Už tím, že je zde víc jak jeden příběh, tak se hodnocení stává velmi obtížným, protože některé pohádky Vám sednou víc a jiné míň.
Já jsem se s autorem bohužel moc nesetkala. Přišlo mi, že ve většině příběhů byl dán velký prostor částem, které pro výsledné rozuzlení neměli valný smysl a naopak ve chvílích nějaké gradace, poučení či rozuzlení se text smrsknul na minimum a na druhé straně byl konec.
Asi jsem pochopila myšlenku knihy, která čtenářům měla předat obecné přijetí všech, bez rozdílů pohlaví, barvy pleti či orientace. Nebo prostě jen jiného životního smýšlení, než je zvyk nějaké skupiny, ve které žijete. Dále autor i pěkně poukázal na to, že pohádky tak, jak jsou vyprávěny, opravdu dělají z většiny žen hloupé chudinky a z mužů neumětele, co stejně k bohatství přijdou. Svými příběhy ukázal, že když se ženy postaví samy za sebe, jsou opravdu silné. A stejným způsobem vypíchl i muže.
Jak už jsem psala, mě nesedlo zpracování a v mnoha pohádkách jsem viděla spoustu hluchých míst, děr v ději a nebo absolutně zbytečných detailů, někdy docela i nechutných (kdo četl – scénka s krvavým jelítkem).
Za zmínku za mě stojí pouze dvě – Malá mořská víla, která by si možná i zasloužila trochu víc prostoru, minimálně aspoň víc rozepsat ten moment uvědomění si, že čarodějnice nemluví úplně z cesty. Druhou pak je Petr Pan. Tu pohádku nemám ráda v klasickém zpracování, ale zde se mi líbilo pojetí, co je vlastně ten úžasný Petr zač. Nejvíc mnou však pohnul závěr příběhu, kde moje romantická dušička a čerstvá matka ve mně opravdu zaplakala.
Špatná nebyla ani Locika, ale tam jsem se hrozně nudila na začátku a zajímavé to bylo opravdu až od momentu, kdy ji přišel zachránit princ.
Devátým dílem Naruta pokračují přípravné zápasy. V tomto svazku jich je neuvěřitelných pět, což znamená, že některé jsou prolítnuté opravdu rychle a mi se o hrdinech nic moc nedovíme. Ale zase díky tomu je díl opravdu napěchovaný akcí a tudíž je k jeho přečtení potřeba opravdu málo času.
První zápas je dokončení zápasu z předchozí knihy a je nám zde nastíněna síla přátelství, rivality a obdivu ke schopnostem druhým. Druhý zápas je líp zpracován v anime, protože tam nám aspoň něco řekne, jelikož v manze jsme dostali asi tak dvoustránku obrázků. Třetím zápasem se dovídáme další střípky o hrdinovy, který má obří mozek, ale malou motivaci.
Název dílu Nedži versus Hinata je zavádějící, protože další dvojice, která svede svou bitvu není těch dvou, ale té snad nejhorlivější a nejhlasitější dvojice ze všech nám představených geninů. Ten avizovaný zápas je až poslední, který je bohužel až žalostně krátký, ale i tak při něm máme šanci poznat nenávist a odevzdanost na postavách z jedné rodiny.
A závěr dílu slibuje opravdu monstrózní bitvu v dalším svazku proti postavě z písečné vesnice, která už v předchozí zkoušce ukázala svou krutost. Je se rozhodně na co těšit.
Jeden z nudnějších dílů Bleache, ale každý příběh takové pasáže má a při takové délce je skoro pochopitelné, že se volnější tempo ponese přes celý svazek.
Opět nám byla představena fůra nových postav a já se nemůžu dočkat, až se dostaneme do částí, kdy se to všechno zvrhne a dozvíme se o nich spoustu informací.
A stále mě fascinuje, jak si autor vyhrál s množstvím různých Zampakutou.
Tohle je jedna z těch knih, u které mě mrzí, že jsem je nečetla ve správnou chvíli. Ke čtení mě de fakto přivedla ta nádherná obálka (nedivím se, že mě nelákala kniha s těmi původními :D).
Hlavní hrdinka byla skoro tipická ya hrdinka, které znám z knih - přidrzlá s mírnými antipatiemi k pravidlům, ale čestná a nejlepší ze svých vrstevníků. A občas samozřejmě dost impulzivní.
Oproti tomu její kamarádka byla ta postava, která mi celou dobu šíleně pila krev, i když se její chování později vysvětlí, takovou chudinku jsem snad ještě v knihách neviděla.
Oceňuji, že charaktery se nesou v reálnějším duchu, jak to mladí mají a ne v tom, že všichni jsou nesmírně dospělí a sex s alkoholem jsou naprosto tabu.
Za mě příjemná oddychovka a jsem zvědavá, kam se příběh povede dál, jelikož první díl teoreticky může stát sám o sobě.
Hrdinové se dostali do světa Shinigami a hned se na nás navalili nové postavy a informace. Příběh začíná dostávat pořádné tempo a zároveň si uchovává jistou dávku bláznovství, tentokrát v rodině Kuukaku
Jako trochu drsný styl výcviku, ale to mi přijde u mangy a anime vcelku běžné - žít, nebo zemřít.
Opět nám bylo odhaleno trochu víc ze světa shinigami, konkrétně o jejich zanpakutou. A tím se na scénu dostává jedna další fajn postava.
Už se nemůžu dočkat, až nás příběh zavede do SoulSocietey.
Díl, který je nadupaný akcí a také dostaneme trochu utřídění, které postavy budou pravděpodobně důležité a které hrají jen pozadí.
Město Karakura má prostě kupu odvážných děcek a jednoho aroganta, co si potřebuje dokázat zkryté křivdy z minulosti bez ohledu na škody.
Díl, kde se více seznámíme s jednotlivými postavami, kterých se v průběhu objevuje opravdu velké množství. Nemůžu soudit, jestli je jich přespříliš, jelikož všechny znám z anime.
Mrzí mě, že některé souboje byli opravdu rychlé a postavy jsou stále zahaleny tajemstvím a naopak jiné byli na můj vkus moc rozvleklé.
Opět nechybí vysoký důraz na emoce a já se těším na další dávku soubojů v příštím díle.
Příběh si udržuje vysokou laťku. Dostáváme další posun v charakteru hlavního hrdiny a více se nám představuje hlavní mozek vyšetřovatelů.
V tomto příběhu máme úplně jiný rozměr boje dobra proti zlu. A na obou stranách nám stojí opravdu chytré hlavy s velmi rozvinoutou logikou. A krásně se dozvídáme, že logika s absencí emocí a empatie nemusí být vždy správná cesta.
Opět skvělý příběh, který má tu správnou dávku nebezpečí, lásky a přátelství.
Nejvíc se mi líbilo na poukázání toho, že i lovci stínů jsou jen lidi a řeší v podstatě stejné problémy - radikální řešení není vždy ideální a vede k porušování. A některé věci prostě nevysvětlíte, přesto se hrdinové snaží.
Jediná věc, která mi trošku ubírá na popularitě knihy je to, co ostatní milují - zainteresování všech hrdinů z nástrojů smrti (já vím, hrajou druhé housle, ale upřímně bych si chtěla přečíst příběh, kde nebude zasahovat Clary s Jacem).
Konec příběhu pro mě byl uspokojující a já byla štastná. Než jsem otočila stranu na Epilog, který nechal explodovat můj mozek a dostavil se pocit rozhořčení, že musím čekat na další díl, který bude bůh ví kdy, když autorka vyhlásila pauzu od psaní.
Tak nějak se nemůžu ukotvit v názoru na tuto knihu.
Basničky mě moc neberou a z celé té části jsem si užila zhruba 3 kousky. Některé básně jsem vlastně asi ani nepochopila.
Co se týká ostatních povídek, bavili mě víc ty krátké,přišlo mi, že krásně svižně plynou. Poslední, závěrečná, mi přišla opravdu utahaná a nudná a nejsem si jistá, jak by se na ni tvářili děti, pro které je očividně určena.
Co se vytknout nedá, tak je to autorova schopnost psát v podstatě o čemkoliv a jakkoliv a hlavně jeho snad neskutečnou fantasii a představivost, stejně jako úžasné zakomponování něčeho reálného do jeho světů.
V tomto díle se pro mě střídají záživné části s těmi méně. Jelikož máme v knize hodně postav, nutně dojde k tomu, že nějaká část je věnována té mě neoblíbené a spíš vyhlížím ty favority.
Rozjíždí se nám zde dějová linka, která pomalu poběží spíše na pozadí chuninské zkoušky, aby časem nabrala to hlavní gró - a na to já se nesmírně těším.
Za mě stále pecka a jsem ráda, že jsem se konečně ponořila i do knih.
Neurazí, nenadchne. I když za mě lepší průměr, jelikož kniha dobře plyne a mi se opět setkáváme s starými známími.
Na druhou stranu je nám předestřen nový problém, ale hrdinové stále stejní a tak není moc co objevovat na postavach, i kdyz jich WoW univerzum má dost, což je možná škoda.
Knihu dost vystihuje věta jednoho hrdiny - "(xx) musí do všeho strkat nos."
Nejvíc mě zamrazil epilog. A na druhou stranu mě napadlo "už zase?".
Tak moc rozpolcená nad jednou knihou jsem už dlouho nebyla, přesto ji řadím mezi ty povedenější kousky a rozhodně doporučuji minimálně pro fanoušky her.
Od tohoto dílu jsem nečekala nějaké nadšení, protože první část (nebo spíš celá kniha) se zaobírá postavou, která je mi fakt nesympatická a tak trošku úplně zbytečná. Poselství se dalo podle mě předat lépe a určitě by stačilo pár Rukiiných králíčkových obrázků, než toto.
Název dílu navíc slibuje trošku jiný děj a ten se nakonec udehraje na posledních stranách.
Neznat lépe příběh, po tomto díle možná i váhám s pokračováním.
Já jsem spokojená, příběh jsem si užila dost podobně, jako anime před pár lety.
Vztah mezi hlavními hrdiny se na můj vkus rozvinul příliš rychle a tak nějak z ničeho, takže to je pro mě asi největší mínus celé knihy.
Ohromně mě ale baví a děsí myšlenka, že virtuální realita dojde do takové fáze, že by bylo něco takového, jak je popsáno v knize, možné. A určitě mi to přijde jako menší sci-fi, než třeba mimozemšťané.