VladiKlaisner
komentáře u knih

Přelom války, poválečné doby, odsunu i nástupu komunismu. Vlastně zjišťujeme, že se společnost ani po roce 1945 nevyléčila z těch tragických dob a jen pod jiným názvem v nich pokračovala.
Pro mě opravdu silné drama.


Po knize Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR, je tahle kniha dobrým doplňkem výpovědí uprchlíků z této nehostinné diktatury uzavřené v bublině Kimů.
Pochopila jsem, proč je útěk a hlavně adaptace na nové prostředí pro lidi z KLDR tak náročná a někdy velmi těžko zvladatelná. Naučit se jinak myslet a to zvlášť v pozdějším věku, zvykat si na nové prostředí a věřit cizím lidem musí být hodně těžké, proto smekám.
Hlad a permanentní strach, však dožene člověka i k zoufalým činům.


Knihu jsem zvolila do výzvy a četla hned po Šamanovi, což byla možná chyba. Kniha vyprávěná retrospektivně, kde historická část byla mnohem zajímavější, ale ve finiši trochu zmatek. Rozhodně nečekejte detektivní příběh, spíš trochu napětí a záhad.


Knihy Haliny Pawlowské jsou takové to počtení, když máte splín a potřebujete vykouzlit úsměv na tváři, dobré právě pro tuhle "karanténní dobu".
Přečíst, zasmát a vrátit do knihovny.


Přečteno jedním dechem, jako ostatně všechny knihy od Agathe Christie. A podezřelých je hned několik, tady však všemu napomohla náhoda.


Knihu jsem mám v seznamu již více než rok, teď jsem se k ní dostala. Pěkné počtení od nespisovatele, žida, který po letech vzpomíná, jak se mu ze dne na den změnil život. Z malého chlapce, který hrál kuličky a chodil do školy musel se svým bratrem odejít z domova a tahle cesta s malými pauzami a skrýváním trvala až do konce války. Přišel o své dětství, o to nejkrásnější období, za cenu toho nejcennějšího - života.


Vtipné drama s dobrým koncem. Shakespeare patří díky své nadčasovosti k mým oblíbeným.
Jako všechny jiné city pryč se dějí,
pochybnost, propadání beznaději,
zelenooká žárlivost a chvění!


Velmi netradiční styl vyprávění, zpočátku jsem čekala detektivní příběh, ten se občas ztrácel v pozadí krásného popisu lidí, vztahů, prostředí španělské Galície. Ve finiši jsem se dočkala vraha, který jako by se vyloupl z pera Aghaty Christie.
V knize bylo od všeho trochu, ale celkem dobře zpracované, ale ne každému se tenhle styl může líbit. Mě chvíli trvalo, než jsem se začetla a vtáhla do děje.


Začátek a konec s trochou nostalgie a smutku, jinak knížka plná humorných příběhů ze života na téma chataření, chalupaření i dovolených na horách i u moře.
Ivanka Devátá udělá vždy dobře na duši a rozzáří úsměv na rtech.


Původně jsem myslela, že příběh "vánoční vraždy" bude propojen s vězněm v cele č. 17, ale byl to jen takový odskok. Příběh se nakonec směroval jinak a na mě dost nezvykle, takže zase něco nového.
Po dlouhé době kniha ve slovenštině a tak chvíli trvalo než jsem se začetla.


Holčičí čtení na dovolenou kde nechybí trocha romantiky, humoru i zajímavé vztahy. Kniha se četla skvěle, autorka rozvinula děj jednotlivých postav kolem hlavní hrdinky tak, aby nebylo vyprávění příliš ani málo, takže má rychlý spád. Škoda jen, že příběhy všech hrdinů končí nakonec jak v pohádce a to dodává knize nádech přeslazenosti.


Prvních sto stránek se příběh trochu vlekl, ale jak se bratři Lauritzenové rozdělili začal se děj příjemně rozvíjet. Upřímně, více než příběh Lauritze v Norsku, mě zaujal příběh Oskara v Německé Africe, jeho boj nejen s počasím, malárií, mouchami, ale i s bojovnými kmeny, lidojedy a lvy a hlavně přátelství s domorodými obyvateli bez ohledu na postavení jaké se mu zde dostalo. Už se těším na pokračování. Jan Guillou opět svým vypravěčstvím, ač se může někomu zdát až příliš zdlouhavé, nezklamal.


Příjemná, pro mě spíš odychovka. Původně mi byl doporučen film, ale ten je jen v angličtině, tak jsem jako knihomil sáhla raději po knížce. Celkem mi ujasnila názor na lidi z ulice. Pěkné pouto mezi člověkem a zvířetem ať už je to kočka nebo pes. Literární počin ale nečekejte.

Půjčila jsem si hlavně kvůli povídce Sněhy na Kilimanžáru, začetla se i do jiných. Bohužel po skvělé knize Pohyblivý svátek to nějak nebylo ono.


Zajímavé téma, skvělé propojení s minulostí, ale tím to končí.
Pár amatérů bez potřebného vybavení a se špatnými vzájemnými vazbami se vydá do mrtvého města, kde není signál a musí se spoléhat jen sama na sebe.... zoufalé.
Některé scény a děje mi přišly dost přitažené za vlasy.
Napínavé mi vůbec nepřišlo, asi v půlce už jsem měla jasnou vizi jak to dopadne.


Ponoříme se do historie rodu Rotschildů který tvoří část knihy a poté se vydáme po stopách "Nici" a jejího jazzového světa. Rozhodně si nemyslím, že by tato žena byla nějaká zázračná spasitelka, vlastně se jen věnovala své zálibě , v rámci svých finančních možností si to taky mohla dovolit. Byl to pro ní takový koníček na celý život.
Autorku oceňuji hlavně za informace, které se jí podařilo shromáždit.


Slušná kniha i dobrý film, dala jsem obojí a musím uznat, že se od sebe příliš neliší. Zpočátku se děj rozvíjel velmi ospale, ale zhruba v půli už chcete vědět, jak to nakonec dopadne. Trochu obracené než v Poslední vůli, kdy je skvělý děj už od počátku a pak nuda do ztracena.
Nehledejte v tom logiku dětského myšlení, je to jen kniha.


Když se Evropanka podívá svýma očima na svět v Afghánistánu, je to jak když se ohlédne o pár století zpět. Ke knize jsem se dostala náhodou a trochu mi připomněla Kabulskou školu krásy. Najdeme zde hierarchii klasické afghánské rodiny, život v domě na první pohled liberálního knihkupce, ale záhy zjistíme, že doma je pánem a despotou. Trpí nejen jeho ženy, ale i synové, celá rodina, která je na něm finančně závislá.


Po Stínu větru zklamání. Příběh se dal rozvinout na více podpříběhů, ale stále se autor pohyboval jen kolem jedné osoby, která mi připomínala Jamse Bonda. Nesmrtelný David, který přežije všechny. Konec víc než romantický, jako by se do knihy vůbec nehodil.


Minimálně zajímavý příběh záhadologa Arnošta Vašíčka. Kniha byla jiná než TV zpracování, líbilo se mi obojí. Detektivní příběh, kde člověk musí uvažovat trochu jinak. Zajímavé pojetí Prahy s jejími historickými stavbami a podzemními chodbami, odkazy na historické postavy. Např. Gustav Meyrink mě zaujal natolik, že si od něj určitě něco přečtu.
