VladiKlaisner komentáře u knih
Třetí díl série se mi zatím nejvíc líbil. Trochu pomalejší rozjezd s novými postavami, ale pak už všechno mělo ten správný spád. Detektivka jak má být, od které se člověku nechce odtrhnout, dokud nedočte poslední stránku.
Po předchozí trilogii docela zklamání. Retrospektivní styl se moc nepovedl, občas jsem se ztrácela v dialozích, které se stále opakovali i postavách a to jich bylo velmi málo.
Mawer, opět jiné téma, ale čte se stále dobře. Příběh plyne velmi svižně, jen v poslední části jsem se trochu ztrácela.
Rodiny vojáka a namořníka to neměli v 19.století jednoduché, přesto se vypracovali postupem času do vyších vrstev a spojili se v jednu. Škoda, že příběh pak tak náhle končí.
Pawlowské knihy jsou si hodně podobné, není důvod přečíst víc než jednu - dvě, pokud zrovna nemáte splín. Já se potřebovala trochu zasmát a zjistit, že na to nejsem sama. A na to zafungovala.
Pro ty kdo mají rádi Itálii, dobré víno, jídlo a společnost a trochu romantiky.
Jinak dobrá kniha pro letní časy pod sluncem.
Ke knihám Kristiny Ohlssonové jsem se vrátila spíše ze zvědavosti po cca 10 letech.... a nová série mě opravdu nadchla.
Příběh tak akorát dlouhý aby člověka nezačal nudit, zprvu trochu napínavé, ale od poloviny už čitelné jak vše dopadne. Severské prostředí spolu s různorodými hrdiny, kteří k sobě teprve hledají cestu. To je i důvod, že jsem se pustila do pokračování.
Jen poslední stránky, kdy už je vše vyřešené bych vypustila.
Krásné mokřady, vůně bylinek a jedno staré tajemství zavedou komisaře Bergmana k dalšímu případu.
Klevisová píše trochu jiné detektivky, prostředí je tím, proč se k nim tak ráda vracím.
Přelom války, poválečné doby, odsunu i nástupu komunismu. Vlastně zjišťujeme, že se společnost ani po roce 1945 nevyléčila z těch tragických dob a jen pod jiným názvem v nich pokračovala.
Pro mě opravdu silné drama.
Po Sněžném měsíci zase více detektivka, přesto právě prostředí téměř vylidněného pohraničí je to co mě nejvíc uchvátilo. Finiš příběhu ale vyšel naprázdno, jak už tu někdo psal.
Vždy skvělá a stále svá Agatha Christie!!!
Genialita aneb jak napsat dokonalou detektivku podle dětské říkanky.
Myslím, že tentokrát nedalo velkou práci uhodnout vraha hned na začátku, ale pak se cosi v příběhu zvrtlo a já byla s pátráním zase na začátku. Nicméně jsem se nechala naladit na stejnou notu a finiš se potvrdil.
Příběh mi trochu připomínal Past na myši, kterou jsem kdysi viděla v dramatickém zpracování Na Palmovce.
Kniha má trošku zavádějící název, obrat nastal až na samém konci, ale jinak pěkný příběh. Jelikož jsem jako první četla Vesnici, která se mi líbila víc, tak doufám, že Vetřelec bude minimálně na stejném levelu.
Vyšetřovací tým Linhartová - Beneš mě nadchnul hlavně pro svoje protichůdné povahy a názory.
Po knize Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR, je tahle kniha dobrým doplňkem výpovědí uprchlíků z této nehostinné diktatury uzavřené v bublině Kimů.
Pochopila jsem, proč je útěk a hlavně adaptace na nové prostředí pro lidi z KLDR tak náročná a někdy velmi těžko zvladatelná. Naučit se jinak myslet a to zvlášť v pozdějším věku, zvykat si na nové prostředí a věřit cizím lidem musí být hodně těžké, proto smekám.
Hlad a permanentní strach, však dožene člověka i k zoufalým činům.
Na knihu jsem narazila díky ČV a byla jsem zvědavá na novou českou spisovatelku.
Kniha příjemně překvapila, děj měl dobrý spád, hlavní hrdinka trochu připomínala komisařku Výrovou od M.Sýkory, ale v knize byly stopy po ženském myšlení, což nebylo vůbec na škodu, ba naopak. Skvělý byl i trochu otevřený konec.
Rozhodně se ráda začtu i do dalších dílů série.
Hodně připomíná sérii předchozích autorčiných knih, příliš romantiky, konec jako v pohádce. Téma jinak není špatné, ale jednotlivé dějové linky přehnaně nereálné.
Moje druhá kniha od Hosseiniho a opět nezklamala. Osudy lidí, jejich vztahy, které změnila bída a válka. Knížka která začíná pohádkou se postupně mění v lidské utrpení a končí tak emotivně, že nelze než dočíst v slzách.
"Našel jsem smutnou malou vílu,
v stínu papírového stromu
Znám jednu smutnou malou vílu
již v noci vítr pdvanul"
Kdysi jsem viděla nastudování s V.Cibulkovou a byla to skvělá hra.
" ...čas má přede mnou velkej náskok, už ho nedoběhnu..."
Co vše způsobí když lidé mezi sebou nedokáží komunikovat a naslouchat jeden druhému, jen lži a přetvářka.
Doufám, že uvidím na divadelních prknech znovu.
Podobně psaná kniha jako Tsunami, tentokrát ale lépe vykreslené jednotlivé postavy a každá z nich tak rozdílná, do toho ještě ta jižanská nátura.
I tentokrát do celého příběhu vstupuje jako vedlejší postava žena a pak zase mizí.
Adam mi nebyl sympatický od samého začátku, Igor mile překvapil a Vanda s Annou si ponechali svoje tajemství po celou dobu.
Děj se velmi často přepíná do různých časových linií, tentokrát mi to vůbec nevadilo, spíš naopak.
Občas jsem měla pocit, jako by části příběhu byli moje vlastní. Doporučuji.
Humor byl tak nakažlivý, až se po mě otáčeli lidi v metru. Skvělá jízda od začátku do konce. Inu cestovat s partou důchodců na Kubu po vlastní ose, se zarytým komunistou a jeho partou. Inu, co neztropí tahle partička, to přidá cestování samo.
"Slunce už kleslo za soláňský hřeben a louka se začala ukládat ke spánku. Soumrak měla Rozina z celého dne nejraději. Pěšinkou ve vysoké trávě se vracela z lesa s pořádně narostlou souškou a přemýšlela, kam ji uloží."
Tuhle knihu bych rozhodně nenazvala detektivní. Popis krajiny, starousedlíci žijících v roubenkách, kteří uznávají jiné hodnoty než lidé z vesnice, náplavy nebo zbohatlíci a sousedské spory o kterých si povídají i vrabci na střeše. Za mě moc hezky napsané, trochu mi to připomínalo Hájíčka, jen jsme se přenesli dějově na druhý konec republiky.
Na knížku jsem se těšila už jen proto, že seriál Případy 1. oddělení a Devadesátky jsem doslova hltala.
Trochu mě ho pokazil pan Moravec, uspořádání a často kladené velmi podobné otázky.