VladiKlaisner
komentáře u knih

Je už to pár let co mi knihu doporučila kolegyně, ležela v mém seznamu a já se k ní dostala až nyní.
Fantastické vyprávění o afgáncích, Afganistánu, tradicích, zvycích které jsou nám Evropanům tak cizí. Příběh chlapce od krásného dětství, přes zradu, výčitky, pokus o vykoupení jsem četla jedním dechem. Slzy střídaly úsměv, ale slz bylo víc.


Krásné verše s krásnými ilustracemi. Kdyby "kouzelník" viděl, jak krásně doplní jeho příběh mladý nadějný ilustrátor, jistě by se hluboce poklonil.
Krásné vydání ke kulatému spisovatelovu výročí.


Trochu zvláštně pojatý Buk, z počátku jsem si nemohla zvyknout, ale po pár stránkách mi tahle miniknížečka doplněná fotkami přirostla k duši.
Nejsem žádný kočkomil, ale tady je v každém verši, v každé větě kus životní pravdy.
"dnes večer jsem doma sám, jen s 6 kočkami a ty mi bez námahy ukazují všechno, co je potřeba vědět."
... a pak zjistím, že se kniha hodí i do výzvy.


Téma, po kterém bych nesáhla, kdyby se nejednalo o Gordonovu knihu. Historie, zápletka, charakter jednotlivých postav z pera mistra spisovatele. Byť se nejedná o tak výpravný román jak jsme zvyklí, nemohu než nedat 5*.


Lehké čtení s trochu napínavým příběhem, za mě hlavně velké plus za zajímavé téma. Knihy o knížkách, knihkupcích, knihovnících, spisovatelích mě vždycky chytnou.
"Každé knize dám šanci sto stran, a pokud mě spisovatel do té doby nedokáže zaujmout, odloží ji. Existuje tolik dobrých knih, co bych si chtěl přečíst, že nemá cenu ztrácet čas se špatnou."
Jen ten konec byl moc narychlo a vše skončilo až moc jednoduše.


Skvělá detektivka od mistryně žánru. Napsaná tak lehce a přitom s napětím, že nešla odložit. Do poslední kapitoly jsem netušila, kdo může být vrahem. Kombinací bylo rozehráno hned několik. Inu, stará klasika nepředčí současníky.


"Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,
zpívat i plakat. Maminko má,
jak je to hezké nás doma."
Krásné a přitom velmi jednoduché verše na ta nejprostší témata, inu nedá se mistrovi nic vytknout. Udělají dobře na duši v každém věku.


Kniha by se dala nazvat "Co všechno potřebuji ke svému úspěchu jsem se naučila v sirotčinci".
Z počátku jsem se nemohla začíst, ale rozhodně jsem nechtěla knihu odložit. Spíš byla první 1/4 trochu krkolomná se spoustou postav. Jak jsem zjistila ve zbytku knihy, bylo to účelové. Je vidět, že autor je velkým obdivovatelem Coco, neboť i ty méně příjemné zážitky se snaží ospravedlnit. Trochu mě mrzí, že kniha končí v roce 1954, ještě dlouho před její smrtí. Chyběly mi v ní i fotografie a opravdu by se hodily. Jinak mohu jen doporučit!


Knihu jsem vzala do ruky hned z několika důvodů: občas si ráda přečtu nějakou autobiografii, biatlon sleduji celkem pravidelně, líbí se mi jak Gábi dokáže dorazit na start upravená a převážně kvůli tomu, jaký kniha udělala mediální poprask.
Můj názor: začátek (prvních 100str.) takový pelmel, připomíná deníček najivní puberťačky, která vlastně neví co chce. Pak už to začíná být zajímavé a každému problému je věnována jedna kapitola, občas jsem měla pocit, že některé věci jsou zde už podruhé. Škoda, že fotky nejsou v průběhu celé knihy, ale až nakonci. Knize chybí nejen lepší strukturovanost, ale hlavně nadhled, možná ji chtělo napsat s větším odstupem. Jinak nic tak kontroverzního jsem v ní nenašla.


Kniha je ideální pro všechny kdo milují knihovny, ať už svoje vlastní nebo ty veřejné, včetně kouzla budov kde se nachází.
Dozvíte se něco o Alexandrijské knihovně, slepém knihovníkovi Borgesovi, systému Wartburgovi knihovny, knihovně v koncentračním táboře i putovní knihovně v Kolumbii. Každá knihovna má svůj vlastní život, řád, prostor a tvar. Každá vás ohromí něčím jiným. Stačí se jen začíst...


Svoboda, bohémský život, srovnávání Paříže a New Yorku a kopa kurev. Dva kamarádi se protloukají životem se stále prázdnou kapsou a přesto šťastní a svobodní. Třešnička na dortu, kterou nelze opomenout, když milujete beat generation. Vracím se k ní po více než 25ti letech.


Minimálně zajímavý příběh záhadologa Arnošta Vašíčka. Kniha byla jiná než TV zpracování, líbilo se mi obojí. Detektivní příběh, kde člověk musí uvažovat trochu jinak. Zajímavé pojetí Prahy s jejími historickými stavbami a podzemními chodbami, odkazy na historické postavy. Např. Gustav Meyrink mě zaujal natolik, že si od něj určitě něco přečtu.


Původně jsem myslela, že příběh "vánoční vraždy" bude propojen s vězněm v cele č. 17, ale byl to jen takový odskok. Příběh se nakonec směroval jinak a na mě dost nezvykle, takže zase něco nového.
Po dlouhé době kniha ve slovenštině a tak chvíli trvalo než jsem se začetla.


Brilantní detektivní psychothriller, jehož krátké kapitoly mají spád a to zprvu hlavně díky častému střídání dějových linií. Styl psaní i vyvrcholení zápletky (kdo by čekal takové rozuzlení?) se autorovi opravdu povedlo. Kniha se četla jedním dechem a občas se nedala ani odložit.
Téma už bylo poněkud fádní a okoukané, polovinu knihy jsem měla pocit, že něco velmi podobného jsem už dávno četla. Asi je to tím, že knihy se ztraceným dítětem se v poslední době množí jak houby po dešti. To však nemění nic na tom, že se k autorovi ráda vrátím.


Perličky v podobě lidských osudů, pěkné hrabalovské povídky s jeho nezaměnitelným jadrným popisem a slovíčky někdy až nesrozumitelnými. Jednotlivé postavy pak Hrabal použil ve svých známějších dílech.


Perfektní propracovanost jednotlivých postav a děj ve kterém nechybí hluché místo. Knihu mistra thrilleru jsem vybrala do čtenářské výzvy a už po pár stránkách jsem se rozhodla sehnat i film z roku 1973. Musím uznat, že se jeho tvůrci od původní knižní verze odchýlili minimálně. Doporučuji obojí.


Holčičí čtení na dovolenou kde nechybí trocha romantiky, humoru i zajímavé vztahy. Kniha se četla skvěle, autorka rozvinula děj jednotlivých postav kolem hlavní hrdinky tak, aby nebylo vyprávění příliš ani málo, takže má rychlý spád. Škoda jen, že příběhy všech hrdinů končí nakonec jak v pohádce a to dodává knize nádech přeslazenosti.


Z knihy mám tak trochu smíšené pocity. Z počátku jsem se nemohla začíst, hodně mi vadilo přeskakování mezi současností, kdy autorka popisuje přípravu výstavy a shánění materiálů, fakta z minulosti, která se snaží doplnit příběhem někdy až příliš pohádkovým. Ale časem jsem si zvykla a kniha mne začala zajímat.
Je to něco mezi průvodcem k výstavě a beletrií, takový pelmel, proto jen tři hvězdičky.


Pohled na církev jinýma očima. Zajímavý rozhovor s farářem, který bere svoji profesi z jiné stránky, té lidské. Výklad Bible a pokyvování nadřízeným ve Vatikánu není to oč tu běží. Knihu si vlastně může přečíst kdokoliv jiné víry a nebude mu připadat cizí.


Kdyby lidstvo alespoň z poloviny pokračovalo v Senecově odkazu, bylo by dnes na začátku 21. století úplně někde jinde. Vyhnuli bysme se nenávisti, zlobě, spoustě válek, středověkému mučení a mnoha dalším nepříjemnostem.
Jelikož Seneca psal tyto dopisy už jako starý muž, jsou v nich především moudra starého muže, jeho úvahy nad stárnutím, smrtí a tím proč vlastně umíráme. To však neznamená, že by se nezabýval i jinými tématy. Ač ne ve všech názorech s ním mohu souhlasit, klaním se tomu, o čem před téměř 2000 lety dokázal polemizovat.
