VladiKlaisner komentáře u knih
Noah Gordon patří k mým oblíbeným autorům, ale tuhle knihu jako by psal někdo jiný. Téma je celkem zajímavé, ale styl psaní mi moc neseděl. Rozhodně se nejedná o výpravný román, trochu mě vadilo i časové střídání jednotlivých kapitol a celkem jasný- předem čitelný děj. Celkem mě chyběli vysvětlivky k jednotlivým židovským výrazům, což by pro laika rozhodně bylo příjemné. Takhle jsem musela občas listovat na netu.
Velmi surové přitom autentické vyprávění polského židovského intelektuála z období druhé sv. války, odehrávající se ve Varšavě. Chvilku jsem se nemohla od děje odpoutat, chvilkami jsem chtěla knihu v půli větě zavřít a už ji nikdy neotevřít. I když jsem v minulosti četla spoustu knih na podobné téma, žádná na mě nepůsobila tak sugestivně, jako tento příběh tak strohý, brutální a přece pravdivý.
Druhá kniha od Bromfielda (před časem jsem četla Farmu), celkem zajímavá rodinná sága z počátku 20. století, kde postav je tak akorát. Zajímavé bylo i pravidelné střídání dějové linie. Občas jsem se těšila jak se příběh rozvine, někdy ale až příliš zdlouhavé vyprávění o předem jasném tématu. Byla mi doporučena od maminky do Čtenářské výzvy a myslím tím splnila svůj účel i v tomto tématu.
Druhý díl je opravdu naprosto odlišný od prvního a s tím jsem i počítala, proto na rozdíl od většiny čtenářů mě nezklamal, ba právě naopak.
Život na začátku 20.století v uměleckých kruzích může nadchnout asi jen málokoho. Kniha není nijak obsáhlá ani výpravná, zato skýtá časté náměty k zamyšlení. Prostě jiný Guillou než je většina jeho čtenářů zvyklá.
Už se těším na pokračování a opět očekávám změnu.
Dlouho jsem zvažovala zda mám začít číst tuto knihu, nakonec jsem se k ní dostala na základě čtenářské výzvy a nelituji.
Psychologický thriller z prostředí Vatikánu v sobě skrývá nejen prvky detektivního románu, ale i nejednu moudrost, část historie a politiky, ale i výňatky z bible. I když se mi některé pasáže zdály nudné nebo autorem příliš složitě popsané, jako prvotinu hodnotím velmi kladně a myslím, že nezustanu jen u této jeho knihy.
Doporučuji, skvělá nadčasová klasika, která je na dobu přelomu 16./17. století velmi pokroková. Verše ke kterým se budete stále vracet a stále v nich nacházet něco nového. Však nezapře se v Shakespearovi herec a každý verš je jak divadelní part. Pět hvězdiček dávám nejen Shakespearovi, ale i Martinu Hiskému za skvělý překlad.
... Mé verše budou Času vzdorovat
a on v nich bude žít a věčně mlád
Nuda! Krimi by měla být napnutá až do poslední stránky, čtenář by měl spolu s autorem pátrat po tom kdo je vrah, mě bohužel kniha nudila. Příběh se dějově nerozvíjel, autor až moc často popisuje postavy a prostředí způsobem, který se hodí do vypravěčských románů o 500str. Děj ale minimální a nezajímavý.
Knihu jsem vybrala do Čtenářské výzvy o Praze, ale popis Prahy ani detektivní zápletka svůj účel nesplnila.
Knížku české spisovatelky odehrávající se na holandském ostrově jsem si vybrala do Čtenářské výzvy a vůbec nelituji. Poznala jsem zase jednu zajímavou autorku od které rozhodně nezůstanu u jedné knížky.
Zajímavá detektivka s barvitým popisem nejen ostrova, ale i jejich obyvatel. Možná konec byl až příliš primitivní, ale jinak se četlo jedním dechem.
Jelikož nemám ráda pohádky, přečetla jsem za svůj život jen Honzíkovu cestu a O pejskovi a kočičce, sáhla jsem po trochu netradiční knize pohádek do Čtenářské výzvy.
Není to špatná kniha, při pasážích pro rodiče jsem se i upřímně zasmála, ale strohé vyprávění obsahuje až příliš mnoho holých vět, vždyť čeština je tak krásný a květnatý jazyk a kdy jindy rozvíjet u dětí slovní zásobu než právě při čtení pohádek.
Pro nepřítele klasických pohádek s princeznami, zlými draky apod. mohu doporučit, četlo se jedním dechem.
Knížku jsem si vybrala do Čtenářské výzvy i proto, že byla bestsellerem rok 2016, ale byla pro mě velkým zklamáním.
Téma se zdálo být zajímavé, ale prvních 150str se stále dokola opakoval jeden velmi primitivní příběh, kdy autorka každý druhý odstavec zpochybňuje svoje vyprávění (myslím, že se to stalo, snad to tak bylo...) což mi přišlo jak doplňování textu aby příběh byl aspoň na dvě stránky. Posledních 20str zase pel-mel a konec žádný.
Krásný příběh rybáře a jeho boje s mořem, rybou, přírodou, která je tak neúprosná a přitom krutě spravedlivá na velmi jednoduché dějové linií. Jak mistrné od mistra pera první poloviny 20. století, škoda tak smutného konce, kdy mi ukápla i slza, což se mě zpravidla u knih nestává.
Kniha složená ze dvou deníků - jeden psaný dospívající dívkou v protektorátní Praze a druhý její matkou za zdmi Terezína, to vše doplněné komentářem. Poutavý a velmi citově laděný příběh lásky matky a dcery, ne tak známý jako Deník Anny Frankové, rozhodně stojí za to přečíst.
Já si vybrala do čtenářské výzvy a rozhodně nelituji.
Nevím jestli je to tím, že sci-fi není moje parketa nebo protože je to spíš parodie na tento žánr, ale knížka mě vůbec neoslovila, ba co hůř, taktak jsem jí dočetla. Občas jsem se i pobavila, ale styl psaní ( dlouhé složeniny nesmyslných slov v kombinaci s hovorovou češtinou) je něco co mi vadilo asi nejvíc. O poutavém příběhu se taky nedá mluvit, představa, že má kniha pokračování mě děsí.
Nebýt čtenářské výzvy asi bych knihu odložila po pár stránkách.
Knížka se četla doslova jedním dechem. I když se od poloviny pachatelé prakticky zúžily a padesát stránek před koncem už jsem věděla jak to dopadne, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kdo četl i Muže na dně a zná seriál Vraždy v kruhu si k této knize jistě cestu najde.
Mistrně psaná detektivka české autorky s rozvinutím jednotlivých postav ta, aby si čtenář udělal představu a přitom to nerušilo děj, je to co na Ivě Procházkové oceňuji.
Prvních sto stránek se příběh trochu vlekl, ale jak se bratři Lauritzenové rozdělili začal se děj příjemně rozvíjet. Upřímně, více než příběh Lauritze v Norsku, mě zaujal příběh Oskara v Německé Africe, jeho boj nejen s počasím, malárií, mouchami, ale i s bojovnými kmeny, lidojedy a lvy a hlavně přátelství s domorodými obyvateli bez ohledu na postavení jaké se mu zde dostalo. Už se těším na pokračování. Jan Guillou opět svým vypravěčstvím, ač se může někomu zdát až příliš zdlouhavé, nezklamal.
Knihu jsem včera dočetla a měla pocit, že se jedná o jakýsi mix Milénia (Lizbet Salander) a Hedvábníku od Rowlingové. Asi jsem čekala víc, thriller na 320str. kde 1/3 jsou prázdné stránky je na napínavou knížku tohoto žánru málo. Informace o jednotlivých postavách a ději by rozhodně zasloužili jednou tolik místa. Posledních cca 80str. se ale četlo jedním dechem. Velké plus dávám i otevřenému konci, doufám že případné pokračování bude lepší.
Rozhodně bych nenazvala "knihou roku". Celá kniha trochu nuda se zápletkou až na posledních stránkách. Na rozdíl od Zmizelé jsem tuhle aspoň dočetla.
Po Kábulkské škole krásy a Kavarničce v Kábulu velké zklamání.
Příjemná, pro mě spíš odychovka. Původně mi byl doporučen film, ale ten je jen v angličtině, tak jsem jako knihomil sáhla raději po knížce. Celkem mi ujasnila názor na lidi z ulice. Pěkné pouto mezi člověkem a zvířetem ať už je to kočka nebo pes. Literární počin ale nečekejte.
Díky téhle knize jsem se zamilovala do J. Steinbecka a přečetla většinu jeho knih. Ač každá byla úplně jiná, musím všechny hodnotit jako skvělá vypravěčská mistrovská díla. Škoda že filmová podoba s hvězdným hereckým obsazením je taková slátanina, která začíná někde v polovině celého příběhu. Knihu mohu jen doporučit!