VladiKlaisner komentáře u knih
Za mě ten zatím nejlepší příběh s Cormoranem a Robin. Jako všechny díly se četlo samo.
Kniha z pera současného ministerského předsedy a velkého obdivovatele WSC je určena čtenářům, kteří už mají o Churchillovi, o dějinách 1.poloviny 20.století a o Anglii samotné něco načteno. Pak teprve dotváří celek a jednotlivé kapitoly jsou srozumitelné. Plus dávám i za skvělé dobové fotografie.
Zajímavé téma, skvělé propojení s minulostí, ale tím to končí.
Pár amatérů bez potřebného vybavení a se špatnými vzájemnými vazbami se vydá do mrtvého města, kde není signál a musí se spoléhat jen sama na sebe.... zoufalé.
Některé scény a děje mi přišly dost přitažené za vlasy.
Napínavé mi vůbec nepřišlo, asi v půlce už jsem měla jasnou vizi jak to dopadne.
Ponoříme se do historie rodu Rotschildů který tvoří část knihy a poté se vydáme po stopách "Nici" a jejího jazzového světa. Rozhodně si nemyslím, že by tato žena byla nějaká zázračná spasitelka, vlastně se jen věnovala své zálibě , v rámci svých finančních možností si to taky mohla dovolit. Byl to pro ní takový koníček na celý život.
Autorku oceňuji hlavně za informace, které se jí podařilo shromáždit.
Velmi zajímavým způsobem napsaná kniha. Něco mezi románem s historickým podtextem a detektivními prvky.
Miluji krásu jižních Čech, obrazy od místních malířů, přírodu zdejšího kraje i krásu jednotlivých vesniček, úvozy, kapličky na každém rohu i těch pár zaniklých vesnic v příhraničí.
Kniha mi byla velmi blízká i svým tématem, kdy všechny tvrdě poznamenalo období padesátých let. Lidé si tyto křivdy a bolesti pamatují i dnes a není se co divit, vyprávějí o tom svým dětem, ty naslouchají, ale kdo nezažil už nikdy nepochopí.
Po Apollinairovi poezii, která mě uchvátila jsem se vrhla i na prózu. Zpočátku chvíli trvalo se začíst, povídky nejsou zrovna můj šálek čaje, není to tak famózní jako autorova poezie, i tak musím dát 100%. Vzhledem k tomu, že je kniha doplněna ilustracemi, hodí se i do ČV.
Za mě jeden z nejslabších dílů, plný politiky už vůbec nepřipomíná rodinou ságu Lauriztenů. Pokud autor chystá pokračování, snad to znovu nakopne do starých kolejí.
Další pokračování ságy Velké století, tentokrát se dostáváme do poválečného období, které není pro Lauritzeny vůbec jednoduchá. Třetí generace a škoda, že se autor zaměřuje pouze na jednu jeho linii.
Opět skvělý Guillou. Po dlouhé době v této sérii zase kniha která mě chytla, hodně podobná Dívce, která spadla z nebe od Mawera.
Čtvrtý díl mě nakopl a dodal zájem tuhle sérii dočíst do konce. Autor se vrací k rodině Lauricenů v době druhé světové války, kdy každý má jiný názor. Nastává doba, kdy je náročné udržet si svůj standart vyšší společnosti. Lauritz opět staví v nelehkých severských podmínkách mosty a Oskar se věnuje obchodům. Začínáme se postupně seznamovat s další generací, která je tak jiná než jejich otcové a matky.
Tenhle díl má více smutných okamžiků, psaných ale velmi procítěně.
Známé i méně známé povídky dvojice Š&G vždy pobaví a odlehčí jakoukoliv vážnou situaci. Některé už jsem četla v minulosti, jiné slyšela z audionahrávek, některé pro mě byly úplně neznámé, přesto se ke všem zase ráda vrátím.
Kdysi jsem měla možnost vidět divadelní představení s Bennonim v hlavní roli a teď přečetla i jako knížku. Obojí bylo silným zážitkem. Příběh autistického chlapce, pro kterého je vše jednoduché obtížným a naopak umí i přes svou jednoduchost s detektivní zápletkou, vtáhnout do děje.
Kniha není fikcí, ale realitou, přestože je příběh tak surový, že se ani nechce věřit, že se odehrál před 80ti lety. Chvílemi jsem měla pocit jako by se hrdina ocitnul někde ve středověku. Je až neuvěřitelné, co jsou lidé schopni udělat že strachu a nenávisti. Člověk se musí pozastavit nad tím, že chlapec, který prožil dětství jako "zvířátko na útěku", se dovedl následně začlenit do společnosti.
Přečíst knihu stačí jen jednou, natolik se vám vryje do paměti, že podruhé již není třeba. Je velmi smutné, že odpůrci této knihy ani dnes nejsou schopni přijmout realitu a krutosti, které se za 2.světové války odehrály.
Myslím, že styl humoru jde s každou autorovou knihou níže. Zabiják mě prostě nenadchnul, přišlo mi to stále dokola, nic nového se nedělo a o anglickém humoru se tu mluvit nedá. Myslela jsem, že alespoň konec někam vygraduje, ale nic. Škoda. Stařík byl mnohem lepší.
Příběhy kapitána školky jsou nezapomenutelné. Nejvíc mě utkvěla v paměti ta o kukačkách, o koledníkovi "koledu nebo něco vyvedu" a o drobné Albánce v šárí, která si převzala cenu pojmenovanou po vynálezci dynamitu. Prožít alespoň z poloviny tyto příběhy, co víc si přát. Fulghum se prostě neočte.
Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tě nejraděj potkal.
Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.
...už víc než třicet let znám tahle slova, jednu z nejkrásnějších básní Fráni Šrámka zpaměti, povinná četba co pro mě byla vždy milou povinností, pohlazením na duši.
Slušná kniha i dobrý film, dala jsem obojí a musím uznat, že se od sebe příliš neliší. Zpočátku se děj rozvíjel velmi ospale, ale zhruba v půli už chcete vědět, jak to nakonec dopadne. Trochu obracené než v Poslední vůli, kdy je skvělý děj už od počátku a pak nuda do ztracena.
Nehledejte v tom logiku dětského myšlení, je to jen kniha.
Nehledejte v knize Shakespeara, jen původní příběh jeho nejznámějšího dramatu. Jedná se pouze o příběh někdy více někdy méně rozvinutý a dost krkolomný, což je možná problém nelehkého a přitom náročného překladu.
Naposledy ti nesu vřes
Víckrát už neuvidím tě
Míjením voní dnes ten vřes
Je podzim sbohem avšak věž
Budu tě čekat všude na světě
Milostné verše Apollinairovi v překladech nejrůznějších českých básníků, spisovatelů a překladatelů jsou opravdovým básnickým skvostnem 20. století. Je zde jasně znát průlom mezi romantickým veršem a jeho uvolněnou formou.
V překladu se mi nejvíc líbí Milan Kundera, bonus má i krásně zpracovaná kniha s lepty Oty Janečka.
Trochu nechápu, že verše tak slavného francouzského básníka, vydané před 28lety, jsou tak opomíjeny.
Přečteno jedním dechem, jako ostatně všechny knihy od Agathe Christie. A podezřelých je hned několik, tady však všemu napomohla náhoda.