Vladus9 komentáře u knih
Cetla jsem Pandu i Lososa, uz v Pande jsem si vsimla casovych nesrovnalosti, ktere me osobne dost vytacely, napr. jak nekdo mohl zemrit "kratce po valce" a zaroven se par mesicu podilet na vychove dcery Milady, ktera se narodila cca v roce 1950? Bohuzel casove nesrovnalosti pokracuji i v teto knize, napr. je 2045 a Bara rika, ze smrt babicky Milady prisla pred 40 lety, to ale neni pravda, babicka zemrela v roce 2015, pokud si dobre pamatauji z Lososa.
Kazdopadne tahle kniha je pro me ze vsech tri nejlepsi, vidina nasi budoucnosti je tak mraziva, ze by to klidne mohlo tak vypadat.
Příjemná kniha, která nesoudí, ale podporuje a pomáhá. 50 cvičení, která mohou pomoci před záchvatovitým přejídáním jsou skutečně praktická a lehce proveditelná kdekoli.
Od autorky jsem četla i jiné knihy než Budžese a Oněgin byl Rusák, takže jsem zvyklá na její autorský styl a nepřekvapí mě. Nicméně tohle bylo moc, moc textu, moc myšlenek, moc dalších příběhů a vyprávění apod. Doporučuji přečíst knihu na jeden zátah, protože v úterý nevíte, co se jste četli v sobotu. Nejenže tam chybí jedna kapitola, ale zarazila mě i postava "Jana" - objevil se v textu, když teta vyprávěla o "bláznivém vojákovi", ale kdo to byl, jakou to má souvislost? To už se bohužel nedozvíme.
Tuto kucharku oceni prevazne ti hipsteri v sustakove barevne bunde po mame z osmdesatek. Ke cteni v lifestalovem byte na Letne si date sojove latecko do hrnecku po babicce a postnete svou aktualni chvilku na instac. Ne, tohle mi nesedlo. Pri prohlizeni teto knihy jsem si pripadala dost nepatricne, tak jako mainstreamove. A asi u toho i zustanu.
Námět této knihy byl bezpochyby zajímavý a na první pohled stoprocentně nepředvídatelný, tak jak to od J. K. Rowling známe. Nicméně mi to připadalo jak nastavovaná kaše. Toto mi přišlo jako "Hele mám nápad na další příběh, musíme to někam zašoupnout, klidně i násilně, hlavně ať to někam pasuje". Hmm, ne. Celá ta snaha mi přišla jako když známy sportovec ukončí kariéru a po roce se zas vrátí, chvílí se trápí, na chvilku se mu daří a pak se v tom zas plácá. V nejlepším se má přestat.
Bylo to velmi zajímavé čtení, které dává nahlédnout z jiného úhlu na naše nemoci, lékaře, léky a celý ten farmakologický průmysl, který musí být ziskový. Vlastně má pan doktor pravdu, každý den jedeme na maximální výkon, v práci na nás dohlížejí šéfové-psychopati, po práci těla přetěžujeme v posilovnách, lítáme po nákupech, komunikujeme skrze mobily a internet, a když naše tělo skrz bolest řekne "A dost!", jdeme si k lékaři nebo přímo do lékárny pro lék, abychom to naše tempo i přes tu bolest a vyčerpání vydrželi ještě pár týdnů, měsíců, let. Díky skvělým příkladům ze života různých pacientů si můžeme my sami od bolestí pomoci.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem byla nezaměstnaná a nemohla najít práci. Dodávala mi spoustu naděje a pozitivní energie. Myšlenka, že vše si řídíme sami, že se dokážeme sami vyléčit, že si sami dokážeme pomoci od strachu, nedostatku peněz, nedostatku lásky a přátel je příjemná, proč ne :-) Na druhou stranu autor počítá s tím, že každý, kdo ji čte, musí být nutně věřící... A ty srdcervoucí příběhy jak z teleshoppingu: "Má sestra byla nevyléčitelně nemocná, měla tuberkulozu, lékaři jí dávali 4 týdny života, poradil jsem jí, aby si každý den ráno a večer opakovala tuto modlitbu... Jakmile tak učinila, hned se vyléčila. Nyní žije šťastně a spokojeně v Kalifornii obklopena vnoučaty a pravnoučaty." To je trochu úsměvné a opravdu neuvěřitelné.
Tuto knizku jsem cetla tak pred 15 lety, jejiz dej si pamatuji doted, coz se mi stava jen u knih, ktere se mi velmi libily. Krasny, i kdyz smutny pribeh divenky za druhe sv. valky.
Přišlo mi to dost přitažené za vlasy, měla jsem pocit, že autor parazituje na královské rodině. Navíc ty dialogy mezi postavami byli tak těžko uvěřitelné a reálné... Duchovní "pravdy" jsme už také slyšeli a viděli jinde.
To, po cem se tak honime, casto lezi primo u nasich nohou. Ale musime urazit poradny kus cesty, abychom to zjistili.
Pro rusaki dopri!!!
Jako mala jsem si ji s babickama a rodicema strasne rada prohlizela. Nedavno jsem si na ni vzpomnela a vytahla ji z pudy. Schovavam si ji pro pripadneho pokracovatele rodu :) Nektere obrazky mam stale v hlave, nadcasova kniha.
Jednotlivé povídky mě nebavily, nepřišly mi tak humorné, jak asi měly být. Nudilo mě to. Když přišel ten moment "kdy doktor O’Reilly vyprskl smíchy", tak mi to vtipné vůbec nepřipadalo, naopak... V jednu chvíli jsem si říkala, jak asi nadšení z těchto sloupků byli čtenáři v Kanadě (pokud si dobře pamatuji), pro které to bylo prvotně určené... Příběh na konci byl lepší.
Cetla jsem ji jako mala a urcite se k ni chci znovu vratit. Je to poutave a napinave, doporucila bych ji detem, ktere se nemohou "zacist" a knihy je nebavi.
Toto byla jedina knizka na 1. stupni ZS, ktera se mi opravdu jako jedina libila. Vedle ni Jirasek a Petiska nemeli proste sanci.
Drsné čtení, ale věřím, že naprosto pravdivé. Moc se mi líbilo poznání, že říkat pravdu je osvobozující.
Moc přínosná kniha, nástroj jako je buzer-lístek jsem tedy vzdala, ale zjistila jsem, že nemá smysl odkládat nepříjemné věci, hlodají stále tam vzadu a zbavíte se jich (možná - určitě (!!!) i s dobrým pocitem), až když je vykonáte. Jakmile jsem někdy lenivější, otevřu si knihu, začtu se, a jsem opět na neprokrastinující vlně.