Vladus9 komentáře u knih
Knihu jsme měli v povinné literatuře ve škole, asi jsem byla jediná ze třídy, komu se kniha líbila. Díky tomu jsem si přečetla i jiné knihy od Němcové. Ale naprosto rozumím tomu, když se někdo s touto literaturou neztotožní.
To, po cem se tak honime, casto lezi primo u nasich nohou. Ale musime urazit poradny kus cesty, abychom to zjistili.
Námět této knihy byl bezpochyby zajímavý a na první pohled stoprocentně nepředvídatelný, tak jak to od J. K. Rowling známe. Nicméně mi to připadalo jak nastavovaná kaše. Toto mi přišlo jako "Hele mám nápad na další příběh, musíme to někam zašoupnout, klidně i násilně, hlavně ať to někam pasuje". Hmm, ne. Celá ta snaha mi přišla jako když známy sportovec ukončí kariéru a po roce se zas vrátí, chvílí se trápí, na chvilku se mu daří a pak se v tom zas plácá. V nejlepším se má přestat.
Tuto knizku jsem cetla tak pred 15 lety, jejiz dej si pamatuji doted, coz se mi stava jen u knih, ktere se mi velmi libily. Krasny, i kdyz smutny pribeh divenky za druhe sv. valky.
Toto byla jedina knizka na 1. stupni ZS, ktera se mi opravdu jako jedina libila. Vedle ni Jirasek a Petiska nemeli proste sanci.
Moc jsem se s knihou nepotkala. Změť postav, výkřiků, myšlenek, musela jsem se hodně na čtení soustředit a neustále přemýšlet "u koho teď jsem, kdo teď zrovna mluví". Viděla jsem i divadelní zpracování, přišlo mi to jako ta kniha - rozervané, rozdrásané, zmatené... Ale chci si ji přečíst znova a třeba to bude jasnější.
Příjemná kniha, která nesoudí, ale podporuje a pomáhá. 50 cvičení, která mohou pomoci před záchvatovitým přejídáním jsou skutečně praktická a lehce proveditelná kdekoli.
Tuto kucharku oceni prevazne ti hipsteri v sustakove barevne bunde po mame z osmdesatek. Ke cteni v lifestalovem byte na Letne si date sojove latecko do hrnecku po babicce a postnete svou aktualni chvilku na instac. Ne, tohle mi nesedlo. Pri prohlizeni teto knihy jsem si pripadala dost nepatricne, tak jako mainstreamove. A asi u toho i zustanu.
Bylo to velmi zajímavé čtení, které dává nahlédnout z jiného úhlu na naše nemoci, lékaře, léky a celý ten farmakologický průmysl, který musí být ziskový. Vlastně má pan doktor pravdu, každý den jedeme na maximální výkon, v práci na nás dohlížejí šéfové-psychopati, po práci těla přetěžujeme v posilovnách, lítáme po nákupech, komunikujeme skrze mobily a internet, a když naše tělo skrz bolest řekne "A dost!", jdeme si k lékaři nebo přímo do lékárny pro lék, abychom to naše tempo i přes tu bolest a vyčerpání vydrželi ještě pár týdnů, měsíců, let. Díky skvělým příkladům ze života různých pacientů si můžeme my sami od bolestí pomoci.
...Když mě uviděl, ušklíbl se a řekl: no, maucta! Tak přece pozdravil!
Kniha o seberozvoji, o pocitu štěstí, uspokojení a pozitivním myšlení. Moc se mi líbilo, že kniha je podložena i fyzikálními důkazy, a že - na rozdíl od některých amerických autorů, kteří se tomuto tématu také věnuje - není tak tlustá, neomílá se tam na x desítkách stránkách furt to samé dokola. Sama jsem si vyzkoušela, že pozitivní myšlení opravdu funguje. Vracím se k ní, když někdy tápu, stačí si ji otevřít a zase mám ten dobrý směr.
Knihy od P. Soukupove ctu jednim dechem. Vyborne popsane myslenky desetileteho ditete, podezrivam autorku, ze si chodi tajne cist cizi deniky. Ale vrta mi hlavou, jak sakra muze nekdo jen tak zmizet? :-)
Cetla jsem Pandu i Lososa, uz v Pande jsem si vsimla casovych nesrovnalosti, ktere me osobne dost vytacely, napr. jak nekdo mohl zemrit "kratce po valce" a zaroven se par mesicu podilet na vychove dcery Milady, ktera se narodila cca v roce 1950? Bohuzel casove nesrovnalosti pokracuji i v teto knize, napr. je 2045 a Bara rika, ze smrt babicky Milady prisla pred 40 lety, to ale neni pravda, babicka zemrela v roce 2015, pokud si dobre pamatauji z Lososa.
Kazdopadne tahle kniha je pro me ze vsech tri nejlepsi, vidina nasi budoucnosti je tak mraziva, ze by to klidne mohlo tak vypadat.
Od autorky jsem četla i jiné knihy než Budžese a Oněgin byl Rusák, takže jsem zvyklá na její autorský styl a nepřekvapí mě. Nicméně tohle bylo moc, moc textu, moc myšlenek, moc dalších příběhů a vyprávění apod. Doporučuji přečíst knihu na jeden zátah, protože v úterý nevíte, co se jste četli v sobotu. Nejenže tam chybí jedna kapitola, ale zarazila mě i postava "Jana" - objevil se v textu, když teta vyprávěla o "bláznivém vojákovi", ale kdo to byl, jakou to má souvislost? To už se bohužel nedozvíme.
Knihu jsem četla v době, kdy jsem byla nezaměstnaná a nemohla najít práci. Dodávala mi spoustu naděje a pozitivní energie. Myšlenka, že vše si řídíme sami, že se dokážeme sami vyléčit, že si sami dokážeme pomoci od strachu, nedostatku peněz, nedostatku lásky a přátel je příjemná, proč ne :-) Na druhou stranu autor počítá s tím, že každý, kdo ji čte, musí být nutně věřící... A ty srdcervoucí příběhy jak z teleshoppingu: "Má sestra byla nevyléčitelně nemocná, měla tuberkulozu, lékaři jí dávali 4 týdny života, poradil jsem jí, aby si každý den ráno a večer opakovala tuto modlitbu... Jakmile tak učinila, hned se vyléčila. Nyní žije šťastně a spokojeně v Kalifornii obklopena vnoučaty a pravnoučaty." To je trochu úsměvné a opravdu neuvěřitelné.
Přišlo mi to dost přitažené za vlasy, měla jsem pocit, že autor parazituje na královské rodině. Navíc ty dialogy mezi postavami byli tak těžko uvěřitelné a reálné... Duchovní "pravdy" jsme už také slyšeli a viděli jinde.
Pro rusaki dopri!!!