vlkcz komentáře u knih
Nevím, ale závěr celé série mi přijde, že pro děti snad ani moc není. Já jako dospělý to, doufám, pobral, ale těch zvratů, nejen dějových, ale i myšlenkových je přeci jen dost.
Po dočtení mám trochu rozpačité pocity. Rozhodně to není hloupé, ale zároveň už z knihy nejsem tak nadšený, jako z předchozích částí. Možná to bude chtít čas na uležení.
Myslím, že takhle nějak by knihu napsal Miloš Urban, kdyby nosil sukni a na záchodě si musel vždycky sednout. Takže za mě výborný.
Pro milovníky košatých příběhů ale tahle knížka moc není. Vypravěčka popisuje své všední dny, ve kterých se toho příliš vzrušujícího neděje. Jenže uvnitř hlavy to je smršť nevšedních nápadů. Některé pocházejí ze snů, jiné z bdělého rozmýšlení. Je to jako vitráž naruby. U té člověk vnímá celkový obraz a moc si nevšímá jednotlivých sklíček. Tady mě víc zajímala jednotlivá témata, která jsou v každé kapitole jen lehce nahozena a ponechána, ať si s nimi čtenář pohraje sám. A ten příběh se tam vetřel vcelku nenápadně.
Knížka, na kterou jsem se hodně těšil a ona nezklamala, ale očekávání předčila. Takhle nadšený jsem už dlouho nebyl.
Pár dalších překvapení se objevilo, ale nějak si asi na ten svět začínám zvykat. Tenhle díl vlastně nekončí a je jasně naznačeno, že závěr začne tam kde Sobota končí. Takže hurá na Neděli.
Bože, jak je možné, že se tohle všechno už víc než 40 let ví a skoro všude se o tom mlčí? (Čest výjimkám jako Jarda Dušek.) Vždyť to je zločin!
Autor nás provádí vývojem dítěte. Porovnává to, jak je dítě přírodou naprogramováno a jak naše kultura jde v podstatě non-stop proti tomu. Podloženo výzkumy a studiemi mnoha osvícených odborníků. Takže žádná ezoterika. Většinu času používá odborný psychologický jazyk a analytický přístup, takže čtení není úplně jednoduché. V závěrečných kapitolách si ale dovolí být subjektivní, a pak už člověk hltá každé slovo.
Nevím, jestli se mi už někdy stalo, že po dočtení v podstatě odborné knihy, se mi draly slzy do očí, ale tady to tedy zafungovalo.
Za Zimní obětí mírně zaostává. Promluvy mrtvých už nejsou tak překvapivé, i když pořád mají své kouzlo. Dojem z detektivky trochu kazí závěr. Pomatený motiv možná ospravedlňuje nelogický postup vraha, ale působí trochu uměle. A hlavně pak americké vyústění.
Ale kromě detektivky jde i o zajímavé svědectví o současné době. Nejen ve Švédsku. Předsudky neúspěšně krocené pozitivní diskriminací, osudy lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitnou na okraji společnosti, lhostejnost k ostatním a řada dalších náznaků. Takže to dobře funguje i jako psychologický román.
Asi 4,5*. K dokonalosti této skvělé knize něco málo chybělo, i když to bude spíš otázkou mého založení. Na rozdíl od většiny zde hodnotících mi nesedla forma dopisů. Jednak pro poměrně velký počet pisatelů, takže jsem v nich občas měl trochu zmatek (pro překladatelku muselo být dost náročné vystihnout odlišný sloh každého z nich), jednak pro zpravidla krátký rozsah zprávy, který mi nedal prostor pro dostatečné napojení na ně.
Ale jinak souhlasím s většinou zde už vyřčených superlativů. Zajímavé téma trochu jiné 2. světové války v pro nás neobvyklém prostředí, podpořené originálním pohledem na vztahy okupantů a usedlíků, přesně namíchaná směs humoru, napětí a mírné melancholie.
Svým způsobem vyjímečná kniha.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na poměrně osobitou stavbu vět, archaický jazyk a určitou hutnost. Pak jsem byl okouzlen. Bohužel, s postupem času se začaly vršit protimluvy a v části Společnost už jsem to příliš nebral. Na jednu stranu individualista a egoista, na stranu druhou zestádnění ve jménu anonymního národa a válek, které musí vést, aby si uchoval čest? Nevím, asi jsem tomu ještě nedorostl.
Průměrně 15stránkové jednohubky. Snad s výjimkou závěrečné Maminky zajímavé nápady, hezky vypointované příběhy. Ne vždy je vše řečeno "na plnou hubu". Někdy hořkosladké, jindy vtipné.
Na to, že na povídky moc nejsem, u těchto jsem se dobře bavil.
Hodně nevšední pohled na, pro nás, poněkud exotickou kulturu. Začátek, ten dětsky bezprostřední odraz hrůz totalitního režimu a války, je neodolatelný a místy mrazivý. Část po návratu už občas ztrácela drajv, ale pořád jde o nesmírně zajímavé svědectví.
Asi tak 4,5*
Těžko se hodnotí kniha, kterou autor psal pod mračny blížící se 2. sv. v., těsně po smrti TGM. Nutně pak bude vyzdvihovat hlavně jeho demokratické poselství. Jako sociální demokrat z Masaryka dělá socialistu. Ne, že by se tak Masaryk sám občas neoznačoval. Chybějící odstup možná vedl k tomu, že autor přehlíží, jak Masaryk občas ty demokratické principy překračoval (dynastický princip, kdy si vybral Beneše jako nástupce a abdikoval až ve chvíli, kdy zákulisními intrikami pro něj získal podporu - např. amnestie pro komunistické činitele výměnou za to, že nepostaví jako kandidáta Gottwalda, případ Radoly Gajdy apod.), i když už v jeho době se o těchto intrikách vědělo. Místy je kniha až komicky apoteózní, kdo pamatuje dobu před rokem 1989, musí se smát, když si uvědomí, že stejně tehdy soudruzi adorovali Lenina nebo Gottwalda.
Jinak je kniha z velké míry složena z citací z Masarykových projevů, rozhovorů a knih.
ČV 2021 - zakázaná kniha (za okupace), příp. kniha o známé české osobnosti.
Na literárního Oscara to úplně není, ale jinak vcelku příjemné čtení. Jak už to u povídkových knih bývá, některá člověka chytne víc, jiná méně, ale vyložený propadák se tu nenajde. Nejvíc mě asi bavily povídky s kvartetem Anna, MDash, Steve Wong a vypravěč. Zajímavé byly i sloupky Hanka Fiseta.
Autorovu fantazii bych chtěl mít. Takový gejzír nápadů a ono to vcelku dobře drží pohromadě. A přitom to pořád má napětí a švih.
Tenhle typ detektivky mi sedí. Žádná zbytečná brutalita, sympatický hlavní hrdina, trochu romantiky i nezbytná tragika. Všechno namíchané ve správném poměru.
Velice zajímavé pojednání o lidské mysli, o tom, jak i cvičená mysl je náchylná ke špatným úsudkům. Z tohoto pohledu je nesmírně prospěšná. Znalost zkreslení, kterým při svých úsudcích podléháme nás před chybnými rozhodnutími neochrání, ale může nám dát varování v situacích, které svádějí k tomu, abychom takovému zkreslení úsudku podlehli. Pak už můžeme zapojit Systém 2 a třeba svůj úsudek přehodnotit.
Celá kniha je v podstatě rozšířením dvou vědeckých článků uvedených jako dodatky, které autor publikoval se svým kolegou Amosem Tverskym. Bohužel mi přišlo, že zhruba poslední třetina byla už příliš rozvláčná a pro laického čtenáře příliš náročná.
Každopádně by prospělo, kdyby se alespoň se základními myšlenkami knihy seznámil každý. Pak by možná marketingoví manipulátoři, ať už političtí nebo obchodní, nepochybně těchto myšlenek znalí, neměli tak snadnou práci.
A to rozbourání mýtu klasické ekonomie o racionálním spotřebiteli je prostě perfektní.
Napsané je to opravdu dobře. Tísnivá atmosféra na člověka působí tak, že může číst jen po malých kouscích. Bohužel se kvůli tomu může zdát, že je příliš zdlouhavá. Aspoň na mě to tak působilo. Ale poslední zhruba třetina už jela na jeden zátah.
Jo bavilo mě to, i když občas mi to jazykově trochu skřípalo. Celou dobu jsem čekal, jestli vyznění bude do sci-fi nebo duchovna, takže konec mě až tak nepřekvapil. Ale k úplnému TOP přeci jen něco chybí.
Brilantní.
Hodnocení vezmu chronologicky a začnu Vlastním pokojem z roku 1928. Doporučení pro posluchačky přednášek, a doufám, že se nejedná o spoiler, a že jsem to pochopil správně, je: Pište, pokud máte co, nekopírujte mužské postupy a buďte originální a samy sebou. Ale způsob, jak k tomuto závěru dospívá je úchvatný. Analytická práce prokládaná poetickými obrazy a scénami, občas sarkastický šleh a lehká ironie. Celé přitom podané s citlivou lidskostí.
Tři guineje, psané o 10 let později v předvečer 2. sv. v., jsou jako text mnohem náročnější, s rozsáhlým poznámkovým aparátem v závěru každé kapitoly. Na více než 150 stranách se zabývá otázkou, zda (a jak) lze zabránit hrozící válce. Opět myšlenkově přesné, ale tíživost doby je z textu zřetelné cítit.
Jenom mě zarazila poznámka o feministickém myšlení v anotaci. Ano, Woolfová mluví o rovnoprávnosti, ale její postoj se dá shrnout krátce. Ženy získaly volební právo, získaly právo vydělávat si v zaměstnání, nakládat se svým majetkem, být samostatné. Ale jak sama píše, spalme tedy papír s tím ošklivým slovem feminismus a zapomeňme na ně.
Měl jsem k dispozici první vydání, takže je pravděpodobné, že se za tu dobu asi i autor někam posunul. Jestli je 80 stránek navíc v přepracovaném vydání ku prospěchu věci, nejsem tedy schopen posoudit. Osobně se kloním k tomu, že rozsah toho prvního vydání je dostatečný. Odborné přídavky bych už zřejmě nepobral a to humanistické poselství by se už asi jen ředilo.
Vzhledem k tomu, že nemám dostatečné biologické vzdělání, abych mohl kritizovat případné odborné přešlapy, tak je mé hodnocení ovlivněno tím, že takto podaná evoluce mi konvenuje a dává smysl.
Ze začátku trochu nuda, Artur je povolán na vojnu a jako rekrut se podrobuje ubíjejícímu drilu. Ubíjejícímu i pro čtenáře. Naštěstí je v druhém plánu Lístka a její dobrodružství. Pak zase mizí, aby se objevila v závěru, který už zase jede dobře. Objevuje se nový hráč na šachovnici, intriky se zahušťují. Pořád čtu s radostí.
Je vidět, že Martin Němec je výtvarník, i v knize jde hodně po vizuálních popisech, takže člověku nedělá problém představit si film (neviděl jsem, ale myslím, že kdo má Herze aspoň trochu nakoukaného, má tu představu dost přesnou).
Ano, atmosféra je ponurá, zapomenuté pohraničí, kostlivci z dob války, traumata z dětství, pozdní podzim, to všechno do toho zapadá, ale úplně chybí nějaký WOW moment, nějaký originální zvrat. Takhle zůstalo jen u náčrtu a nevyužitého potenciálu.
Tak 3,5*.