vlkcz
komentáře u částí děl
Hodně psychologická úvaha na téma eutanazie. Zajímavé, podnětné, ale přece jenom nic zvláštního.
Návrat do Jerusalem's Lot už zdaleka nemá ten náboj, který je, v mnohem rozsáhlejším Prokletí jeruzalémském. Možná právě kvůli tomu už člověk očekává, co přijde, takže i přes perfektně popsanou zimně mrazivou atmosféru prokletého místa jde, pro mě, jen o lehce nadprůměrnou povídku.
Příliš krátké na vybudování atmosféry, navíc hodně předvídatelné, takže ani překvapení dojem nezlepšuje.
Jak píše Adhara, tahle povídka je psychologická a jen lehce šmrncnutá tajemnem, které je ale způsobeno spíš čtenářovým očekáváním než samotným dějem.
A pointa? Na jedné straně, jak snadné je zapomenout ve víru vlastního života na ostatní, na druhé, jak snadné je zvyknout si, že bude vždycky po ruce někdo, kdo mě zachytí? Otázka viny?
Skvěle popsaná atmosféra, úplně jsem viděl jako film. Škoda názvu, který tak trochu předurčuje o co asi půjde, takže to překvapení není takové, jaké by asi mělo být.
Na to, aby tahle povídka získala správnou thrillerovou atmosféru by musela být podstatně delší. Takhle působí jen jako náčrt rozsáhlejšího dílka. V podstatě jde hlavně o expozici a v okamžiku, kdy by měla nastat ta pravá jízda to autor narychlo utne.
Škoda nevyužitého potenciálu.
Dobré zamyšlení nad tím, že kvůli blízkým dokážeme to, co bychom kvůli sobě nezvládli.
Tady mám tušení, že si King chtěl vyzkoušet i parodii na svůj klasický žánr a já se u toho královsky bavil.
Skvělý kousek, kde jsou jak brilantní dialogy, tak hrdinova introspekce, dobře podaná atmosféra a trochu překvapivý závěr.
Napsané dobře, s pěkně podanou atmosférou, jenže moc předvídatelné. Navíc mi povídka přišla uspěchaná, tenhle příběh si vyloženě říká o mnohem větší rozsah.
Tahle povídka má atmosféru, nápad, spád i skvělý konec.
Přišlo mi to jako variace na Den trifidů. Takže nic objevného. Ale napsané je to vcelku dobře.
Skvělý nápad se stejně skvělým popisem boje mezi nájemným vrahem a jednotkou vylepšených "igráčků". Doplněné tentokrát překvapivým závěrem.
Jen člověka zamrazí, když si uvědomí, jak blízko jsme se za 50 let dostali k realizaci.
Dobrý nápad, slušné zpracování, skvěle vykreslená atmosféra, na víc než povídku by to nevydalo, ale přesto mi tam něco málo chybí.
Při čtení podobných věcí nebo sledování podobných filmů si říkám, jak se vnímání časem posouvá. Kostlivec možná byl lehce strašidelný před těmi 50 lety, dnes už nepřekvapí, protože jde o standard, který už vnímáme jako průměr. Tedy aspoň já to takhle mám.
Námětem podobnou povídku Bílá hůl ráže 7.62 napsal zhruba 10 let po Kingovi Ondřej Neff a přišla mi zajímavější. Jsem brána mi přijde, zejména v závěru, trochu uspěchaná a nedodělaná.
V době, kdy nejrůznější postapo knihy vycházejí jako houby po dešti asi nijak překvapivé. Ve své době možná, ale tady zub času zahlodal.
Jako ilustrace "bubáků", kteří se nám toulají nevědomím, to není vůbec špatné .
Klasický horror Poeova nebo Lovecraftova stylu. Skvěle zvolená forma dopisů a deníkových zápisků dobře stupňuje temnou atmosféru starého domu s jeho tajemstvími.
