vlkodlaq komentáře u knih

Dozvěděl jsem se, že přece jen Babiš žalobu na Kmentu zvažoval, ale návrh žaloby byl smeten ze stolu jako neopodstatněný, protože v knize není nic, co by nebyla pravda. Informace v knize tak můžeme brát jako soudem ověřené..

Lord babiš je zkrátka arcilotr a čeho se dopustil od vydání knihy do teď snad ještě předčí obsah knihy, ale tupé stádo bude Babiše oslavovat, glorifikovat a co je nejhorší, volit. Takže už lid český zapomněl na Babišovy veřejné hříchy a příští volby vyhraje zase to populistické ano.

4 12.09.2024

Snůška lží prezentovaná jako skutečný příběh australských domorodců, který se ale nestal. To ale pozná každý, který se o původní obyvatele Austrálie zajímá a aspoň něco málo o nich ví.
Pokud by kniha byla prezentovaná jako smyšlená beletrie, nemohl bych říct půl slova, ale tyhle ezoplky prodávat jako osobní příběh putování s původními Australany, je prostě podvod.

Zase mi padla do rukou jedna z knih mého dětství a s nostalgií se znovu, po skoro třiceti letech, začítám do těch zažloutlých stránek, vytištěných roku 1954 a příběhu ještě o skoro 70 let staršího.

Facka do xichtu všem kreacionistům, jenže ti nastaví druhou tvář..

Teď vážně, Dawkins je borec s neutuchající trpělivostí, který se snaží poměrně jemným a přitom smysluplným a obhajitelným způsobem vysvětlovat, proč jsou veškerá náboženství nesmysl.
Přesto odmítači kritického myšlení budou zatvrzele tvrdit, že když nemůžeš prokázat existenci boha, tak nemůžeš prokázat ani jeho neexistenci a s biblí v ruce a slzou v oku vykřikovat "kniha knih", i když bylo nejednou prokázáno, že bible jsou z větší části vykradené texty z jiných starších děl, jako epos o Gilgamešovi, egyptské knihy mrtvých atd. (viz recenze bible).

4 12.07.2024

Asi největší přednost Pratchetta, kterou na jeho díle oceňuji je, jak lehce, trefně a přitom neskrývaně si popisem náboženství a církví ve svých knihách dělá legraci z těch skutečných náboženství a církví. Nikdo ho nemohl nařknout z kritiky církví, přece si psal svoje příběhy ve svém světě, ale přesto to tam je.

Tuto knihu jsem dostal coby školák od babičky, která ze mě chtěla udělat dalšího věřícího (proč mají věřící tuhle potřebu??) a byla velmi uražena, když jsem to už v těch šesti nebo sedmi letech bral jako knihu pohádek a vymýšlel jsem alternativní příběhové linie. Nepřijímala variantu, že bych nebyl věřící. Bible pro ni byla něco daného, a vymýšlet si alternativní dějové linie bylo rouhání (do dnes z toho slova rostu). Strčili mě do výuky náboženství od první třídy. Odtud mě vyhodili, protože jsem dle "vyučujícího" faráře narušoval výuku. Když někdo mele blbosti a tváří se u toho, že to je "výuka" a že sděluje "fakta", není to snad provokace k diskuzi? Farář na mé logické dotazy nedokázal odpovědět, případně (naprosto bez souvislosti) citoval žalmy. Nepomáhalo, že nebyl moc chytrý (jinak by asi nebyl farář, že..)
To mi bylo asi sedm a začínalo se tvořit moje pohrdání církví.
Kteroukoliv.

Proto nekupujte tyhle vymývací nástroje dětem, dejte jim pokoj a nechte je, ať si samy rozhodnou, čemu věří.

Červená knihovna na téma filmu Ledové ostří. Originalita 0%.

Legendy a Latečka jsou jiná, než mé tradičně čtené žánry. Fantasy svět kouzel, orků, gnomů a sukub je jen pozadí pro startup netradičního podniku v neznámém prostředí. Přesto je příjemně čtivý a přitom pohodově oddychový, má dokonce lehkou pointu a ponaučení. Ideální lehká četba třeba na dovolenou nebo do čekárny u doktora.

4 14.01.2024

Už to je přes dvacet let, kdy jsem Noční kluby četl poprvé a byl naprosto unešen, asi pět let, co jsem je četl s nadšením podruhé, tak proč si je nepřečíst potřetí, že. I když nejsem ten stejný čtenář, jako před dvaceti lety, pořád Kulhánek baví, děj strhává a řádky utíkají před očima jako divé a není to jen kvůli mé oční vadě..
Ale přece jen zkušenějšímu oku neuniknou drobné nedostatky, nesmyslné anglické slovíčko sem (rodičce se neříká press, ale push..), zeměpisně to zase nesedí tam, ale co, na spádu a čtivosti to neubere a možná si kluby za 5-10 let přečtu zas, budu-li živ a co se zraku týče, i zdráv.

4 04.01.2024

Překvapivě dobré! Pro takový námět jsem nečekal takový spád a čtivost! Od páně Žambocha nečekané téma, přesto nezklamal. Příběh by si zasloužil pokračování, když už na konci bylo našlápnuto..

4 24.12.2023

Počítejte se mnou. Ačkoliv se autor zarytě vyhýbá zmínkám o věku postav, víme s jistotou, že Willovi bylo na začátku série 15 let, podle popisů Haltovi cca 50+. Z náznaků můžeme odvodit, že v desátém dílu tedy bylo Willovi cca 25 a Haltovi tedy cca 60. Pokud je děj dvanáctého dílu zasazen o cca 20 let později (všechny naše "mladé" postavy mají nitky stříbra ve vlasech a Maddie má 15-16 let a narodila se až pár let po svatbě), znamená to, že Halt tam poskakuje a pobíhá ve svých osmdesáti letech?

4 10.10.2023

Ze zvědavosti jsem knihu musel vidět, byla totiž označena za nejhorší Vieweghův počin. Nedočteno, výsledek generátoru náhodných slov by měl podobnou čitelnost. Odpad, bez skrupulí.

Problémem vícedílných sérií bývá děj. O čem psát ve druhém, třetím a dalším díle? Často se tak můžete setkávat s recyklováním nápadů a úpadkem dějové linie. Jedu pátý díl hraničářova učně zatím můžu jen říct, že tato série patří k nemnoha výjimkám. Děj není úplně předvídatelný ani recyklovaný a spád dokonce mírně vzrůstá společně s čtivostí.
Z těch několika vzácných výjimek knižních sérií o čtyřech a více dílech, mě napadá snad jen maska válečníka, která si podobně jako HU udržuje smysluplný děj a čtivost po celou sérii.

4 26.07.2023

Dovolím si jen malé rýpnutí, a to do přebalu knihy. Umělec, který tvořil úvodní grafiku, nikdy neviděl luk, natož rekurzivní, jaký je v knize popsán..

4 24.07.2023

Důstojný závěr série a asi nejlepší kniha ze série. Ačkoliv se slovo "důstojný" k žánru možná nehodí.. Jako všechno, co jsem od páně Kotlety četl, je celá série nadprůměrně čtivá, co si budeme, je to hlavně akce a spád, co dělá knihy a povídky páně Kotlety zajímavými, děj se s bolavým kolenem a svěšeným koutkem úst jen nesměle táhne za mnohem silnějšími kamarády akcí a spádem.

4 25.06.2023

Je to snůška zavádějících kydů bez náznaku hlubší zkušenosti a vědeckého zázemí, žádné citace, žádní spoluautoři, jen autorovy zvláštní až pokřivené názory a celá řada zcela evidentních komplexů. Reakce některých čtenářů? Od základu měnit svůj život na základě názorů jednoho člověka (zvláště pak tohoto) mi přijde velmi krátkozraké, ne-li přímo hloupé a zavání to sektářstvím. Zkrátka i ty části, které by se snad daly i číst, jsou nepodložené, z prstu vycucané pohádky, snaha o vyvolání pocitu viny a neubráním se dojmu, že sám autor je latentní nebo rovnou zapíraný homosexuál, který si svůj komplex hojí na kritice homosexuality v duchu "když to nemůžu dělat já, neměl by to dělat nikdo", proč by jinak někdo odsuzoval něco, co nikoho nijak neovlivňuje a neomezuje?

Ze tří "Weirovek", které jsem četl, je Marťan nejlepší, v těsném závěsu je spasitel a Artemis je zase v těsném závěsu za spasitelem. Všechny tři mají skvělý spád, nápad i podání, hlavně vyznavači technické scifi si přijdou na své. Většina fyziky je postavena na reálném základě a tak v knize najdete jen málo té skutečné scifi, neskutečné a neproveditelné. Ve spasiteli bylo výmyslů víc.
Plesám a doporučuji.

4 31.08.2022

Anotace říká: je to už rok, co Eragon opustil Alagaesii, nicméně z pohledu autora i čtenářů už to je sedm let a je to trochu znát.
Není to ani tak kniha jako spíš delší povídka, která nepřímo navazuje na Eragona, což mnohého může snad i rozlítit. Já jsem se rád na chvíli vrátil to toho světa, kde jsem před lety trávil čas tak rád.
Co bych knize snad vytkl, není ani tak nesourodost s původními čtyřmi knihami, jako spíš, že kniha byla krátká a konec poněkud utnutý.
Přesto všechno to bylo příjemné čtení.

4 22.10.2021

Sotva jsem se začetl, zase je to samý čumáček, tlamička, kožíšek. Měl jsem možnost nahlédnout do AJ originálu a takto to tam rozhodně není, takže to zmršil překladatel. Za jiných okolností si práce překladatelů velice vážím, ale tentokrát to je za trest. Kniha se skvělým spádem a čtivostí dostává na frak zbytečnými deminutivy, díky kterým mám pocit, že čtu pohádku pro předškolní děti. Nic proti pohádkám, ale v Kočičích válečnících mi to zkrátka nesedí, byť to má být kniha spíše pro děti, mít třeba deset let, vadilo by mi to taky a pro ještě mladší to už zase obsahem tak úplně není. Nabízí se tak otázka, pro koho je kniha vlastně určena. Když mi bylo řekněme 8-13, četl jsem Foglara, Štorcha, Karatova, Verna,
Maye a podobné, tedy žádné kožíšky a čumáčky. Ve Válečnících jsou ale i poměrně drsnější scény, díky kterým bych knihu třeba 6-8mi letému děcku nedal.

4 26.05.2021

Po dočtení série Zaklínač musím sérii, přes dobré první tři díly, hodnotit jako nejslabší fantasy sérii o čtyřech a více knihách, jakou jsem kdy četl. Zelazny, Stackpole a další, se kterými srovnávám, podali dle mého názoru mnohem větší výkon a rozhodně mnohem lépe využili potenciálu příběhu v závěru a vygradování série. Věž Drakonis jsem hltal od Masky válečníka až po Bouři, četl dlouho do noci a pak usínal v práci, ale u Zaklínače jsem spíš přetrvával v opatrném očekávání, jestli se to konečně pořádně rozjede. Nestalo se. Jak už jsem zmínil v komentáři u Paní jezera, trochu mě i v některých momentech znechucují prvky příběhu, kde je znát zvláštní polský přístup k ženám, se kterým se neztotožňuji a je divný i ve fantasy. Četl jsem několik desítek sci-fi a fantasy povídek od polských autorů a tenhle divný pohled na to, jak se ženy mají, nebo by se měly chovat, popřípadě jak je "normální" s nimi zacházet není "omylem" jednoho autora, to je prostě Polsko. Přečtení celé série spíše lituji a Sapkowski mě přestal zajímat. Někde tu padlo, že Sapkowski vytvořil kult. Možná. Přesto, že jsem zkušený sci-fi/fantasy čtenář, nebo možná právě proto, označuji Zaklínače za příběh se silně nevyužitým potenciálem. Od Krve Elfů jde kvalita znatelně dolů.

4 30.03.2021