WEIL komentáře u knih

Dobrých rad, které směřují k zlepšení zdraví, není nikdy dost. A bylinkář Pavel Váňa to moc dobře ví a nenechává si to jen pro sebe.

Pavel Váňa to s lidmi myslí dobře. Prostřednictvím svých knih se snaží, aby lidé více porozuměli sobě díky poznávání bylinek, které mají na lidský organismus dobrý vliv.

Jiří Šlitr uměl napsat text, uměl kreslit zábavné vtipy, uměl i zahrát na piano, měl šarm a byl by i dobrým hercem, pokud by nezemřel poměrně mlád.

Užitečná školní pomůcka pro děti na základní škole, ale i dospělé, co v některých hodinách jazyka českého chyběli, anebo se jim zatím nechtělo učit to, co jazyk český po svých občanech vyžaduje.

Naučit se dobře jakýkoli jazyk vyžaduje buď velký talent nebo velkou trpělivost. A na začátku je každá rada dobrá. Zde se autor pokouší oslovit ty žáky, kteří již delší dobu stagnují při učení se angličtiny. Sto rad není mnoho, ale aspoň něco.

Unese mravenec nosorožce? Tenhle název se zdá být jasně nesmyslný, ale autor moc asi dobře ví, proč na názvu knihy trval.

Maso je oblíbenou základní pochutinou pro hodně strávníků. Proto je jisté, že taková kuchařka nezůstane v knihkupectví bez povšimnutí.

Při rozmnožování okrasných stromů a keřů - obzvláště u některých druhů je to k úspěchu zapotřebí ocelových nervů a hodně trpělivosti.

Pěkné téma pro každého z nás, kdo se chce dovědět proč je uměním vnímat umění, a taky proč se takovým tématům někteří lidé věnují a jiné to za jejich života ani nenapadne...

Jiří Paroubek používá rád na různé malé události velkých názvů z minulosti a tohle je název, který je jedním z nich.

Je vidět, že kuchařství se vyvíjí. Už se dá podle určitých receptů i napéci chutné pečivo bez vážení a nezkazit si tím poezii Vánoc.

Díky autorce za dobře míněné rady pro nás, co jíme proto, abychom žili a nežijeme proto abychom jedli.

Králíky nemám rád jako konzument, jejich maso můj žaludek nebere, ale jako zvířátka v cizích kotcích, to se na ně občas rád podívám.

Z této ukázky jsem se pobavil, ale má to blíže k parodii než k hororu či thrilleru.

Snaha autorky v této knize je cílená a ukazuje své předky a jejich osudy jaké byly, a jak už to bývá, tak není rodu, v němž by nebylo víc boje o životní spokojenost než boje s trápeními a tragédiemi.

Diktatura proletariátu = diktatura lidských mas, tedy dělníků, rolníků a těch nejpočetnější skupiny pracujících.
Jistěže odpor proti vrchnosti, která je vždy menší než davy obyčejných lidí musel být obzvláště po I. světové válce válce silný, a tak si lidstvo prošlo nejbouřlivějším stoletím v dějinách, a tím je století 20.
A socialismus byl jedním z režimů, který měl v merku šlechetné ideály, ale ideály se snadno napíší, ale je nemožné je reálně uskutečnit.
To se proto nepovedlo žádnému režimu.

Nejvíc mě "vyděsila" ta pasáž o pekle a jak se tam žije.

1 04.12.2011

Až teprve v dospělosti poznáme, jací jsme byli jako děti.
Tohle se říká, a jak už to bývá v něčem to platí, v něčem ne.
ano, základy pro život člověk získá v útlém věku, a záleží na lidech, co jsou mu nejbližší a na školce a pak škole a vyučujících a kolektivu, do kterého je vhozen.
Proto autor s nadhledem a úsměvně pohlíží na život a tato kniha je jeho nejúspěšnější.

Některé povídky se mi líbí víc, jiné méně. Jak už to tak obvykle u čtenáře bývá.

1 28.11.2011

Na zadní straně knihy je napsáno, že autor napsal tuto knihu v pohnutých dnech roku 1968 pro svého syna Daniela. Na její vydání v původní podobě musel čekat dvaadvacet let. Věnoval ji Josefu Jedličkovi, který léta žil v exilu.

Max Švabinský patří mezi nejzajímavější české malíře a ilustrátory, narodil se v Kroměříži, a podobně i autor této knihy, která nás provází životem mimořádně plodného umělce.

V knize je i něco z korespondence M. Švabinského, a na konci chronologie jeho života v běhu dějinných události.

1 25.11.2011