WEIL komentáře u knih
Napsal tuhle knihu A. Warhol, anebo ji jen někomu diktoval?
Jaký vlastně byl?
Myslím, že kniha o tom dost vypovídá.
Kniha neodkrývá to, co dnešní člověk očekává, takže mu hlavní hrdinové připadají poněkud nastylizovaní.
Asi většina čtenářů zná tuhle knihu prostřednictvím sriálu, který napsal podle této knihy J. Dietl - Byli jednou dva písaři, kde vynikají J. Sovák a M. Horníček.
Povídky, o jejichž vzniku píše autor v knize "O psaní".
Využil všeho, co v životě zažil či slyšel a posunul to dál, do fantazie a napětí a hororu.
Pokud má někdo obavu, že je tenhle román příliš těžké čtení, pak jsou jeho obavy zbytečné. Dostojevski je srozumitelnější než většina učitelů, které kdo v životě ve školství potkal.
Užitečná pomůcka pro každý lidský věk, vyjma batolat.
Zajímavá publikace nás provede architekturou, výtvarným uměním a sochařstvím od doby Románské až po moderní architekturu, přes výtvarná a sochařská díla.
Ta knížečka mě kdysi zaujala.
Než jsem ji otevřel, tak jsem si říkal - tak tenká kniha a co asi v sobě skrývá za zajímavosti?
Jak je napsána?
Odpudí mě hned, anebo postupně?
Nebo zaujme mě a čím?
Tak to jsou mé první vzpomínky na "Rosomáka"
Zatím mě nic nepřesvědčilo, že to funguje. To pochopitelně neznamená, že to nefunguje.
Stručný a výstižný přehled panovníků v Českých zemích, od Sáma až po Václava Havla.
Knihu jsem četl v době, kdy se zrovna hodila do mého životního rozpoložení.
Ve vyšším věku se lidská činnost, jak ukazují příklady v této knize uvedené značně liší. Někdy je vyžvýkaný, jiný naopak stále konstruktivně činný.
Diderot píše dramatické hry - vyjadřuje se k všem možným uměleckým profesím - rozhazuje úvahy třeba o malířství, sochařství, architekturu či básnictví.
Jak zhypnotizovat souseda či člověka, který Vám leze na nervy?
V této knize je návod.
Knihu ocení každý člověk, který se chce neustále zlepšovat ve všech základních a přízemních směrech.
Takových knih vycházelo, a bude vycházet stále spousta.
Jak se k nim stavět?
Jak kdo uzná za vhodné.
Já si je někdy pročtu se zájmem, někdy bez zájmu. Tuhle jsem četl s průměrným zaujetím.
Četl jsem tyhle povídky jako školák ZŠ a uvědomoval si jeden paradox. Povídky jsou to čtivé, ale co z nich jsou schopné udělat špatné učitelky?
Vydávaly nám je za něco velkého, za něco, co přesahuje možnosti našeho chápání, a že si musíme vyslechnout jejich výklad, jen ten je správný...
Novelu jsem přečetl jako dospívající ve vlaku.
Obdivoval jsem postavu "Rudina", ale jeho konec byl bohužel typický. Nelíbila se mi postava pasivního Ležkova, který Rudina odsuzuje, sám se staví do role nepromarněného života, ale ve skutečnosti sedí jen za pecí a děj doby jde mimo něho.
Knížečka není tak podrobná, jako slovník cizích slov, ale je dobré mít tuhle či jí podobné po ruce.
Využívám ji od dětství, nyní již méně, ale pomohla mi mockrát.