Wereden
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
K Malému princi se čas od času, vracím rád. Je to kniha, kterou záhodno číst opakovaně. Teď jsem přečetl vydání, které jsem dostal. Mám ho vlastně doma vícekrát...
Jak chutná moc
Ladislav Mňačko
Jak chutná moc jsem dočetl už podruhé. Je to kniha, ke které já záhodno se vracet, má stále co říct a co hůř, je vlastně stále aktuální. Což je děsivé.
Doba z druhé ruky
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Pokud chceme poznat Rusko, tak je to dobré přes osudy běžných Rusů. A Alexijevičová jich zná dost a je rozhodně zajímavé je číst. Pokud někdo neví, jak do současného Ruska proniknout, tak osudy Rusů jsou dobrou cestou. Možná bych ale jako první krok spíš doporučil Všechny cesty vedou k válce od Vojtěcha Boháče.
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
Přiznám se bez mučení, že knihu jsem přečetl kvůli výzvě. Ale tím ji mám splněnou. A i tak se mi některé básně líbily, byť preferuji spíš prózu.
Byl na Sázavě přívoz
Jan Morávek
Docela fajn počtení na jeden den z mého rodného kraje. Asi se k Morávkovi příležitostně někdy vrátím.
Fašizmus náš slovenský
kolektiv autorů
Zajímavá analýza, skvělá byla část týkající se fašismu i dalších národů na Slovensku, zejména Židů.
„Blaho vlasti – zákon najvyšší!“: Národná obec fašistická a Slovensko (1926 – 1938)
Anton Hruboň
Od Hruboně čtu několikátou knihu v krátké době a opět jsem se nenudil. Je vidět, že když se zakousne do nějakého období tak jej vezme od podlahy. A je dobře, že to vydá a nenechá si to pro sebe.
Kdybych ti rozuměl, tvářil bych se takhle?
Alan Alda
Po pamětech Alana Aldy se mi dostala do ruky jeho kniha týkající se komunikace a propagace vědy. Z toho, co jsem četl, tak bych si rád někdy zažil jeho seminář, protože podle toho, co tady píše, to musí pecka a bude to asi o úroveň výše než kniha. Ono cokoliv naživo většinou bývá lepší.
„Za slovenský štát, za Novú Európu!“ Hlinkova garda v období nemeckej okupácie
Anton Hruboň
Přečetl jsem si další kousek od Hruboně a opět nelitoval, jeho pohled na historii Slovenska je více než osvěžující. A díky tomu mám potvrzenou přítomnost Hlinkovy gardy na cvičišti SS.
Nepokojná léta: Historie třicetileté války
Peter Englund
Englundova Nepokojná léta jsou prostě klasikou. Jak on dokáže psát a v jaké šíři, to je prostě něco. Je jenom škoda, že Englund trilogii nedopsal. Ale třeba se jednou dočkáme, byť si to úplně nemyslím.
Paměti donského Kozáka a českého lékaře
Nikolaj Andrejevič Kelin
Paměti Kelina staršího byly prostě výborné. Krásně ukazují, jak život bílé emigrace nebyl ani v nejmenším jednoduchý. Můžu doporučit komukoliv, kdo se o problematiku zajímá. Navíc Kelin píše poutavě, byť mě mrzí, že nejde o kompletní vydání pamětí.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Od Snydera jsem čekal trochu víc. Možná i něco nadčasového. Přitom je to prostě dílo, které je politicky a dobově ovlivněné. Škoda, jeho Krvavé země mě dost zmlsaly, teď přišlo zklamání.
Zpráva o nemocech mocných
Ivan Lesný
Na můj vkus je tam toho moc obecného, což je mi většinou známé, a málo lékařského. Škoda, to by mě zajímalo více.
Dějiny ticha: Od renesance do naší doby
Alain Corbin
Rozhodně zajímavý počin, psát takto o tichu by mě v životě nenapadlo a přitom jde o tak banální věci. Těžko si představit s jakými prameny autor musel pracovat a jak dlouho je hledal. A výsledkem je útlá knížečka, která dokáže člověku posunout vnímání světa.
Vpád - Stručné dějiny ruských hackerů
Daniil Ivanovič Turovsky
Pohled na Rusko ze zcela jiného úhlu než jen běžný. Začne to nevinně a skončí to... Radši posuďte sami.
Příběh ruské geopolitiky: Jak se ruská myšlenka zmocnila více než šestiny světa
Jaroslav Kurfürst
Na knihu jsem se těšil. Četl jsem ji dlouho a nečetla se lehce. A přiznávám, že ne všechno jsem dokázal na poprvé pobrat. Takže se ke knize budu muset někdy vrátit. Nicméně je znát obrovská erudice autora a jeho rozhled. Toto je dílo, které kdyby se přeložilo do angličtiny nebo jiného jazyka, tak se v mezinárodní konkurenci neztratí, spíš naopak.
Dospělým vstup zakázán
Miroslav Plzák
Za mě dobré čtení, které lze v základu použít ve výuce i dnes. Ne přímo knihu samotnou, ale její obsah. Hold se pozná nadčasová kvalita.
Manaraga
Vladimir Georgijevič Sorokin
Sorokina jsem zkoušel číst Den opričníka. Nic moc. Ale dostali se mi do ruky další dvě knihy, tak jsem zkusil Manarangu. A opět mě to nenadchlo. Takže Sorokinovi asi dávám sbohem.
Válka a trest
Michail Zygar
Zygar byl jako vždy úžasný. Ačkoliv jsou mi dějiny Ukrajiny od perestrojky po současnost známy, tak tohle se četlo samo a člověk prostě hltá každé slovo a čeká, jak to dopadne, i když výsledek můžeme sledovat denně.
Benešov: Sport
Jaroslava Tůmová
Za mě dost slabé. Krátké repetitivní texty, které místy nudily a místy nebylo vyvážené. Jakoby kniha vnuknout musela a někdo odvedl jen čistě mechanikou práci.
