Wichita komentáře u knih
Jedna velká, ale neméně krásná deprese. Prostě Japonsko. Děkuji, Haruki, vrhám se na Kafku.
Tuhle knihu jsem přečetla za dva dny, může za to její rozsah (302 stran), i čtivost, se kterou je psaná. Že vám kniha odsýpá nicméně ještě neznamená, že je po všech stránkách dobrá.
Líbila se mi na ní propracovaná psychologie hlavní hrdinky, její promyšlená a uvěřitelná osobnost, tuto stránku knihy jsem si vyloženě užívala.
U příběhu to už ale poměrně vázne. Neubránila jsem se lehkému porovnání s Přechodem od Justina Cronina a Bílý kůň bohužel zdaleka nedosahuje takové kvality.
"Líbivost" hlavní dějové linky šla s počtem stránek dolů, urputná snaha o to přinést něco nového vyšla vniveč a zařadila ji mezi průměrné dystopie, konec knihy mě pak zanechal v jistých rozpacích.
"There is always some madness in love but there's also some reason in madness"
- Friedrich Nietzsche
Terapie láskou je neuvěřitelně laskavá knížka. Byť to není jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, jsem si jistá, že patří k těm lepším, a to jak po obsahové, tak po stylistické stránce.
Srovnání s Hunger Games je "lehce" nadsazené, nicméně pořád je Divergence důkazem, že i young adult četba může zaujmout.
Kniha je čtivá, občasné zaškobrtnutí v podobě nelogického chování snadno odpustíte a už vás zajímá, jakým směrem se děj posune dál.
Divergence, forma odlišného chování, Vaše záměry nejsou zcela jasné, ve světě pěti frakcí se oběvuje pouze zřídka a proto je nebezpečná - myslím, že v reálném světě by se divergentní sklony objevovaly mnohem častěji, ale to už je polemika.
Veronica Roth mimo jiné přináší další (nový a neokoukaný) svět, jehož mechanismy a prvky by mohly být popsány o něco více, na můj vkus, ale to už by většinu akce-chtivých čtenářů nebavilo tolik.
4*
Asi nebudu úplně velký fanda této série, nicméně si ji ráda přečtu.
Cestování časem je pro mě téma s velkým potenciálem a upřímně řečeno si myslím, že ho Julie nevyužila ani na 70%. Příběh mi přišel trochu utahaný, místy zmatečný a vysvětlování principů a mechanismů světa, ve kterém se odehrává, je popisováno v průběhu knihy a to ne ještě úplně, takže Vám nezbývá než si domýšlet a domýšlet. Nehledě na to, že mě onen svět moc nezaujal.
Hlavní postavy jsou sympatické, i když dle mého názoru trochu černobílé a moc se o nich nedozvídáme. Informace se pořád opakují a postrádám zde i vývoj.
Kniha je ale i přes všechny své mínusy poměrně čtivá a pro mě v určitém slova smyslu oddechová.
Pořád se snažím knihu vystihnout, ale nedaří se mi to. Asi to tak má být.
Takže jen stručně - Amy, jsi pěkná svině a tu tvoji počáteční hru na neviňátko jsem ti nesežrala.
Ah, tak tohle už ne, to je už je vážně moc přitažené za vlasy. Velmi čtivé, zajímavé, ale až moc nereálné.
2*, je mi líto, Dane.
P. S. Šťastný konec? To jako VÁŽNĚ?!
Po Netopýru jsou Švábi příjemným překvapením. Nesbø píše se spádem a nebojí se překvapivého vyústění. Velmi příjemné čtení.
Měla jsem až příliš velká očekávání, Jo. Plusem pro tebe je, že píšeš srozumitelně, čtivě a zbytečně nekombinuješ. Chystám se na Šváby.
Místy velmi utahané čtení, které vás i přes své velikášství (ten svět celebrit je ale prohnilý!) začne nudit. Moje první kniha daného autora se rovná zklamání.
Příběh je stejný jako Markéta - krásný a křehký, ale krutý.
Divím se, že nemá lepší hodnocení. Myslím, že jsou povídky velmi dobře, poutavě a srozumitelně napsané, čtenáři přináší věrný otisk tehdejší doby. Na můj vkus je jich však málo, bohužel. Mezi mé nejoblíbenější patří Vyšší princip, Pancéřová pěst a Včelař.
Povinná četba a láska na první pohled. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Hamlet je klasika, kterou by měl přečíst každý.
Ove si mne naprosto získal. Netřeba více slov.
Pozn.: Celkový dojem z knihy mi trochu pokazil pohádkový konec.
Vrahy bez tváře mám doma bezmála rok, pátrat spolu s komisařem Wallanderem jsem po nich začala až před několika málo dny. Poslední dobou u mě severská krimi vede, nicméně Mankellovo dílo není ničím výjimečné a nenaplnilo má očekávání.
Klišé objevující se snad ve všech severských krimi, tj. rozvedený detektiv, alkoholik, neruda, nechybí ani zde.
Hlavní postava komisaře Wallandera je s přivřením očí docela sympatická a hlavně uvěřitelná. Příběh má jakýs-takýs spád, nicméně autorovi se nepodařilo mě vtáhnout do děje a nervózně si hryzat nehty při očekávání věcí příštích. Vrazi bez tváře je průměr průměrů, nenadchne, neurazí.
Další příběhy ze série si určitě přečtu, navzdory jejich hodnocení.
Marně hledám slova, kterými bych román vystihla.
Jemné a citlivé vyprávění o jedné z největších katastrof v životě člověka. Jsem příjemně překvapena - přestože se jedná o young adult četbu, autorka se zajímavě zamýšlí a podněcuje k úvahám i čtenáře. Palec nahoru.
Na tyhle srandy jsem už moc stará.
Příště se nesmím nechat ovlivnit přebalem, těšila jsem se na nervovou drásačku alá King a bohužel se mi jí nedostalo. Nebudu spoilovat, takže v krátkosti.
Těžko uvěřitelný děj, nelogický postup hlavních postav, rádoby strašidelné zvraty a konec neskutečným způsobem přitažený za vlasy.
Nevím, zda jsem to o některé knize napsala, ale (pro mě) škoda peněz a jedno velké zklamání.
Wow! Kříženec mezi Hunger Games a Dlouhým pochodem, oboje jsou pro mě zdrojem kvalitní zábavy, takže ani 15 minus nezklamalo.
Příběh je napsaný velmi čtivě a napínavě. Trochu mě mrzí až přespřílišná snaha o naturalistický popis určitých scén.
Upřímně řečeno - neměla jsem problém s přijetím zcela nového žánru od Rowlingové. Opravdu jsem ke knize nepřistupovala jako k druhému Harrymu a kdo tak učinil, nemůže se divit, že je zklamaný.
Já doufala, že Prázdné místo bude v jistém slova smyslu velkým příběhem.
Toho se mi dostalo tak napůl. Myslím, že zápletka má větší potenciál, nehledě na to, že děj byl velmi předvídatelný (i když autorka si jistě myslela, jak nás ohromí svými náhlými zvraty).
Kniha je navzdory tomu všemu čtivá a velmi vhodná pro milovníky líčení života takového, jaký opravdu je. Ne vždy ideální.