Widow Embalmer komentáře u knih
Přečteno v angličtině. Tenhle kluk zelená je zajímavý motiv, který nachází díru na trhu mezi supersilnými a akčními hrdiny. Bohužel svou depku o tom, jestli je jen smutná brokolice nebo člověk, který chytil při výbuchu v bažině nějaký špenátový sifilis, dostatečně nerozvíjí. Takže nějakých hlubších či zajímavých myšlenek se na hojných cca 200 stranách moc nedočkáme, ani samotnýho pana Zeleniny. Místo toho se hemží komiks mnoha vedlejšími postavami, které mě moc nebaví a už vůbec mi nepřijdou zajímavé. Sehnal jsem si všech šest knih najednou a teď mě u prvního dílu dost zatrnulo, do dalších nemám sebemenší chuť.
Taková dost odfláknutá brožura s naproto obecnými informacemi, kdy k velice neumělým obrázkům je snad nakopírován vždy první odstavec z wikipedie. Nechal jsem se tentokrát dost napálit. Tuhle knihu si teda s sebou do hrobu určitě nevezmu.
Nadčasovost především technologická, ale i výrazová, morální čí obecně literární mě příjemně potěšila. Sám jsem se musel ujistit, že je kniha skutečne 42 let stará, mě ale nic na tom, co jsem četl, vůbec zastaralé nepřišlo.
Bohužel jsem ale z těch slavnějších Martinových antologií četl tuhle až jako poslední a protože se Martin jako spisovatel rok od roku zlepšoval, je logicky podle mě tahle slabší, než novější Písečníci nebo Písně mrtvých, kde mimo jiné problematika "poháněčů" dostala pořádný prostor a hloubku, zatímco zde povídka o nich svou svou tématikou spíše rušila.
Písneň pro Lyu tedy je dnes už spíše pro skalní fanoušky autora. Pro čtenáře lačné vyšší kvality doporučuji pozdější autorovu tvorbu. V případě zájmu o podobnou temnějsí a přemýšlivější sci-fi literaturu doporučuji Briana Aldisse nebo Bruce Sterlinga.
Sex je jako pizza; i pokud je špatná, je vlastně furt docela dobrá. A i tak je to s timhle Kybersexíkem. Jak to u sbírek povídek zpravidla bývá, jedná se o kolísavou kvalitu vesměs sci-fi minipříběhů, které mají nějakou formu rozmnožování jako společného jmenovatele. Název antologie a obálka trošku klamou tělem. Nejedná se o žádné Matrix čuňačinky, což může být pro někoho zklamání, ale přesto je to fajn knížečka při své tloušťce i klidně jen na jedno deštivé odpoledne.
Nejdřív jsem se trochu bál, že válku vyhráli lemuři a teď z Madagaskaru král Jelimán, jako pravá ruka Adolfa Hitlera, ovládne svět a všichni budou povinně tak rádi trsat, trsat. To tu ještě nebylo. Bez těch lemurů, kterých jsem se nakonec nedočkal, to nebylo zase tolik originální. Originální byla možná finta české distribuce tvářit se, že se jedná o samostatný román. Nebylo to špatný, ale na opravdu kulervoucí a spojencervoucí příběh, odehrávající se ve světě ovládaném Osou, ještě pořád marně čekám.
Má víra ve světlo je neochvějná...
Blizzard stvořil pro mě jeden z nejsilnějších fantasy příběhů vůbec. A tím je osud královského syna Arthase, který se při honbě za pomstou stává princem smrti. Někdo zde vytýkal, že kniha kopíruje hru Warcraft 3 a potažmo její datadisk. Já tvrdím, že je to správná volba. Blizzard vynaložil mnoho úsilí a peněz na to, aby jejich produkt byl perfektní a měnit cokoliv na Arthasově příběhu by byl krok zpět.
Fanouškům, kteří by si rádi z nostalgie či pro oživení rádi připomněli vše podstatné ze hry, ale nechce se jim strávit dlouhé hodiny klikáním myši, doporučuji shlédnout "filmy" Warcraft 3 (https://www.youtube.com/watch?v=BJiyZt8Npb4) a Warcraft 3 Frozen Throne (https://www.youtube.com/watch?v=mXaV-wv8WdU), které tato kniha vypráví a prohlubuje.
...Mrazivý smutek hladoví.
James Hugh Calum Laurie. Toho chlapa já obrovsky obdivuju. Chuck Norris se může jít zahrabat. Na co Hugh šáhne, to mu jde a že on šahá skoro na všechno. Juniorský mistr Anglie ve veslování, 4. na MS. Legenda britského humoru (spolu se svým nerozlučným parťákem Sephenem Fryem), výtečný muzikant, ovládá hru na klavír, kytaru, bicí, harmoniku a saxofon. To vše využil ve svém bluesovém albu Let them talk (2011) a Didn't it rain (2013). Dále samozřejmě představitel fenoménu Dr. House, držitel Řádu Britského impéria a teď k tomu všemu ješte spisovatel. Obchodník se smrtí sice není žádné závratné revoluční dílo, ale jako špionážní thriller rozhodně v žánru obstojí a s přehledem předčí mnoho jiných děl od autorů, kteří jsou "jenom" spisovatelé. Souhlasím s magazínem Life, který vyhlásil Hugha za nejvšestranněji nadaného muže všech dob. Vyhledávám ho jako komika, herce i muzikanta a po přečtení Obchodníka se smrtí ho budu vyhledávat i jako spisovatele.
POZOR POZOR
Zaběhla se nám kočička,
slyší na jméno Death Reaper. Má mourovatý kožíšek s pruhy zaschlé krve svých obětí. Za pamlsek umí otevřít libovolnou tepnu v těle a ráda spinká v ještě teploučkých vnitřnostech. Naposledy byla spatřena nedaleko hřbitova, jak páře břicho hrobníka. Nálezci proplatíme veškeré lékařské zákroky spojené s rekonvalescencí.
Odtočil jsem prvních pár stránek, než jsem si zvyk na chmelovitost a začlo mi chutnat. Kopnul jsem tam pár dalších kapitol, ale pak mi to začlo připadat nějaký zvětralý. Na úplný dno jsem se podíval jen se sebezapřením a protože jsem to vzhledem k referencím nečekal, měl jsem pořádnou literární kocovinu.
Nitro těžkne glycerínem
je sakra dobrým magazínem.
Připíjím mu formalínem,
zajídám to hermelínem.
A kdybych byl beduínem,
lítal bych tu s gobelínem.
Docela by mě zajímalo, proč má kniha s názvem Krvavá lázeň na obálce prázdnou čistou vanu.
Jestli někdo věří na opakovanou reinkarnaci stromů, tak ho potěším. Kdysi byly stromy, ze kterých prarodiče mojí manželky postavili chatu. A teď, asi po 60 letech, jsme chatu zbourali a postavili si na zahrádce rodinný dům. Dřevo z té zbourané chaty jsem si schoval a dělám z něj na tu zahrádku nábytek, aby tak duše tý chaty žila dál na tom místě a neskončila někde na skládce. Dojemný co? No minimálně je to lepší příběh, než před starou pořád obhajovat haldu hnusnech prken s hřebíkama, že je jich škoda a že se to určitě na něco využije. No a nějaký nápady čerpám i z týhle knížky, kterou jsem dostal jako dárek. Zajímalo by mě, co by na tohle všechno řekl Peter Wohlleben.
Neskutečná hromada kakání, která mi nestojí ani za to, abych svou averzi podpořil néjakými argumenty.
Kvůli své diplomové práci jsem se Husem dost zabýval a ze zájmu i povinnosti o něm dost nastudoval. To by nebylo, aby se mi do ruky nedostal i tenhle sumář klišoidních žblebtů. Nevím úplně jakému politickému účelu tohle mělo sloužit, ovšem každý ze spoluautorů (bohužel včetně těch u nás nejpovolanějších - Čorneje a Šmahela) přihodil povrchní a agitační odstaveček o Husovi buď vytržený z kontextu, nebo hůř, překrucující fakta pro svou doktrínu. Tohle vůbec není o Husovi, ale o názorech, které prosazuje osoba za tímto projektem. Nechci ani hádat kdo a proč.
Problém Dandy Simmonse je v homogennosti jeho děl. Jeho příběhy jsou dokonalou koncentrací popisovaného. Jeho text neodtéká jako voda, ale táhne se jako med či lodní lak. To znamená, že ať otevřete knihu na kterékoliv stránce, dostanete stejnou úroveň, stejné tempo, stejný náboj, stejnou auru. Nemá výkyvy ve formě hrudek, náhlých zrychlení či zpomalení vyprávění. Celý text roste pomalu a dokonale jako bonsai. A tady přichází bod zlomu. Buď to téma, které si zvolil, milujete a tak si budete rochnit v každém detailu reálií, v jejichž přípravě, rozsahu a přehledu je Danda mistr, anebo Vás zvolené téma neosloví a než se prokousáte do půlky, umřete nudou. Terror a Drood od Simmonse jsem baštil, protože mě téma zaujalo a užíval si každou stranu a že to jsou bichle, ale Flashback, i když mi přijde na stejné úrovni, mě minul tématem a já mám knihu rozečtenou už asi pět let a pokaždé, když ji jenom zahlídnu v knihovně, začnu umírat nudou. A asi takhle se mnou ta kniha bude umírat a já s ní do konce života... protože přesně takhle dlouhá se ta kniha zdá. NÚÚÚÚÚDÁÁÁÁÁÁ
Přečteno v angličtině. Galský babysitting a utahování si ze Španělů. Otravný Bujón mi to trochu zkazil, ale Don Kokot, Ku Klux Druids a toreador Asterix to zase zachránili.
Příjemná kresba, ovšem po několika stránkách poněkud monotónní. Příběh ještě jednodušší. Takový listování na záchod.
Starej polskej kněz píše o moderních komunikačních prostředcích, no. Co sem proboha čekal? Dílo ďáblovo to je.
Sex, drogy a cyb'n'roll mohla bejt fakt jízda,
juknout se do budoucnosti, hackerskýho hnízda,
Ale smrdí z toho Kulhánek, Stroncium pak "kontrol cé",
-TO SI VOBŠLECH, HETEŠO-, svítí na mý kontrolce.