Yanna0
komentáře u knih

Moje milovaná kniha, kterou jsem dostala jako dárek k Vánocům od mého dědečka, když mi bylo 8 let. Harry Potter je pro mne asi nejhezčí fantasy knihou , co jsem kdy četla.


Mám z té knihy poněkud zvláštní pocit. Připadám si, že mi kniha měla přinést něco důležitého, něco, co bych si měla uvědomit, ale nejde mi to. Příběh pojednává zejména o lásce a o tom, že každý máme svého tygra, ale málo kdo si to uvědomí. Možná to mi ta kniha chtěla, říci, že mám svého tygra? Ale co je ten tygr? To je to, co jsem stále nepochopila... Možná v celém příběhu hledám až příliš, protože byla tak jednoduše a svižně napsaná, až mě to občas zaráželo. V každém případě je to četba sotva na hodinku, při čtení je nutno soustředění, protože jinak se lehce ztratíte v ději. Nejvíce mě bavila část, která se odehrávala na psychiatrii s Laurou.
O něco později...
Díky MariiAnněSarah, která byla tak hodná a po přečtení výše psaného komentáře mi zaslala odkaz na doslov od Martina Hilského http://home.tiscali.cz/~cz855918/literatura/Saroyan/autor.htm , jsem konečně celou myšlenku knihy pochopila.
Každý z nás má něco jako tygra - v podstatě cokoliv, co zplodí jeho fantazie a díky čemu žije a lépe překonává starosti. Něco jako dětská naivita, která někdy zmůže více, než dospělý rozumbrada. Lidé se jí ale postupem času zbaví a považují ty, kteří to neudělali a jsou díky tomu o něco málo šťastnější za blázny.


Jsem už dva měsíce u desáté stránky. Nemohu se tou knihou prokousat, ale já to zvládnu! :D
Svým způsobem se to rychle a dobře čte. Líbí se mi styl psaní, ale zřejmě mě odrazuje mé zklamání. Myslela jsem, jaká to bude skvělá kniha, ale zase taková bomba to není.

Jako obvykle je kniha P. Čecha doprovázená nádhernými ilustracemi, které působí tak trochu melancholicky, zároveň však mile. Příběh, který kniha vypráví je jednoduchý a lehce stravitelný pro ty nejmenší. Knihu bych doporučila zejména těm dětem, které se teprve učí číst.


Myslím, že ruští spisovatelé jsou jedni z nejlepších, tím bych to shrnula.


Pamatuji si, jak jsem si tuhle knihu čítávala v šesti letech. Četla jsem ji tehdy dokonce několikrát za sebou, jak se mi tehdy líbila.


Když jsem byla malá, nutila nás paní učitelka ve čtvrté třídě, abychom nahlas předčítali v hodinách českého jazyka tuto knihu. Ačkoli mě děj docela bavil a četla jsem pěkně, můj dojem z knihy zkazilo koktání mých spolužáků. Modlila jsem se, abychom knihu dočetli a vrátili se zpět k čítance. Později jsem měla možnost vrátit se ke knize, když mi bylo asi 15 let. Našla jsem Robinsona u svého pradědečka v knihovně a napravila mu reputaci. Zaplať pán bůh, že jsem tu možnost dostala, neboť kniha se mi stala oblíbenou a vřele jí doporučuji.


Tima Burtona mám jako režiséra moc ráda, ale v knižní podobě se zdá být až příliš zvrácený. Povídka o tom, jak sní otec svého syna, aby se mu postavil v posteli, mi přijde... To slovo ani nelze nalézt! Buď je to českým překladem a nebo básnickým střevem, pravdou ovšem zůstává, že poezie není zrovna silná stránka Burtona. Kniha je podle mě profláklá pouze z fanouškovské povinnosti... Chtěla bych vidět, jak se tahle úchylná kniha líbí bez slávy Burtona... I když pravdou je, že lidé jsou zlí - sex a krev je ostatně nejprodávanější téma...

První kniha se v podstatě neliší od filmu, který byl podle mě zpracovaný kvalitně. Druhá kniha se od filmu už trochu lišila, ale děj byl zachován a nebyla jsem zklamaná. Snad si možná autorka mohla více pohrát s arénou, která se mi zdála místy přemrštěná.
Třetí kniha byla nabitá akcí a konec příběhu nedopadl podle nejhezčích představ, tudíž jsem byla potěšena, že příběh nebyl zejména o komplikované romanci, která se v něm odehrává.
4 hvězdy dávám proto, že některé pasáže byly až příliš uspěchané a neužila jsem si je tolik, aby mě situace vtáhla plně do děje. Někdy jsem měla pocit, že mi děj utíká a musela jsem se vracet k původnímu odstavci.


Líbí se mi myšlenka tajemného světa florel.
Příběh byl, ale málo propracovaný. Pointa možná dobrá, ale ten styl psaní má jisté mezery.
Ráda bych se při takové pohádce zeptala sama sebe, jestli florely opravdu třeba existují. To mám na pohádkách nejraději - ta absurdní věrohodnost, která zde naprosto chybí.
Nelíbilo se mi, že pokaždé, když přišla jakákoliv relativně důležitá akce, tak byla uspěchaná.
V podstatě čtete deset stránek o tom, jaké to je být florelou a pak zničeho nic jsou tři stránky o neskutečném akčním boji, kde si říkáte: "Ježiši marja, nepřehání to tak Aprilynne už trochu? Proč tohle všechno nacpe tak pitomě do třech stran???" a to mě zkrátka vadí. Nic-Akce-Nic-Akce. Při čtení mě to rozčilovalo.
Autorka si mohla tedy dát více záležet a děj lépe rozpracovat/rozvést.
Postavy jsou navíc na svůj věk dost dětské a naivní.


Příběh je hezký, ale mohl by být lépe napsaný. Jakoby mě nedokázal vtáhnout plně do děje, i když se mi samotná myšlenka Narnie ohromně líbila. :-(


Krásná pohádková kniha, kterou si mile ráda přečtu i teď, když jsem dospělá. Jednou bych jí ráda předčítala svým dětem.


Abych pravdu řekla, mám z této knihy také rozporuplný pocit.
Byly mi nepříjemné pravopisné chyby, které se v textu vyskytují víc, než je zdrávo.
Také mi přišlo zvláštní psát knihu o náctiletém chlapci, který je neuvěřitelně cudný a to natolik, aby raději snil o své dívce ve snech, než aby jí toužil políbit, když se spolu drží za ruce a je jasné, že mezi nimi přeskočila jakási jiskra, kterou všichni známe.
Láska mezi Kryštofem a jeho dívkou byla popisována jako platonický vztah mezi desetiletými dětmi a to doslova. V tomto případě nechápu, že se autor bál dospívající děti seznámit s prvními pocity lásky, ale nebál se psát o násilí mezi mužem a ženou, kteří se nakonec rozvedou - v tomto případě se jednalo o rodiče Kryštofa. Část knihy je tedy psaná jako pro zhruba 11 - 12 rok dítěte a část pro 15. rok. Jedenáctileté dítě ovšem nikdy neporozumí obsahu celé knihy a patnáctileté dítě obsah zase nebude už tolik bavit. Autor by si proto měl rozmyslet pro jakou věkovou kategorii chce vlastně knihy psát a jakým způsobem.
Ilustrace jsou krásné. Obálka knihy též. Myšlenka lucidních snů je zajímavá, moc se mi líbila.


Mě tedy kniha v žádném případě nezaujala tak jako Malý princ. Dokonce mě obtěžovaly časté odkazy na Malého prince, kdyby si je autor odpustil, tak by pohádka byla originálnější a nepřipadalo by mi, že se autor snaží napsat podobně filozofický příběh, protože ho Malý princ dokonale nadchl. V každém případě myšlenka příběhu nebyla ošklivá, dokonce se mi místy zdála docela milá. Akorát ilustrace byly příšerné. Přebal se mi zdál moc hezký a když jsem knihu otevřela, byla jsem velice těmi kresbami zklamaná...


Nádherná kniha pro nejmenší s jednoduchým příběhem vyprávěným ilustracemi.


Kniha mě příliš nezaujala. Po delším začtení mě začal rozčilovat téměř identický začátek každé povídky, kdy jsem se dozvídala neustále ty samé informace o Azazelovi.


Kniha, která není špatná, ale rozhodně netoužím po jejím výtisku v mé knihovně. Chybí mi barvitější slovní zásoba. Autorka píše příliš jednoduše.


Dobrá myšlenka, kdyby jí autorka lépe rozvedla a propracovala. Také mi chybí širší slovní zásoba.
