Yarwen komentáře u knih
Kniha obsahuje abecední seznam bohů a hrdinů, ke každému z nich pak stručný popis jejich role a skutků ve světě řeckých a římských bájí, včetně slavných událostí. Nechybí specifikace předků, ze kterých pocházejí - tímto způsobem se od kterékoliv postavy čtenář dostane až k ekvivalentu Adama a Evy (zde bohyně Gaia a Úran).
U-A je kříženec člověka a opice, je tudíž nadán vyšší inteligencí oproti ostatním lidoopům, kterým vládne. Lidská civilizace ho však udivuje svou vyspělostí a touží mít alespoň zlomek z té krásy - třeba v podobě Mabel Smithové, dcery jednoho z místní smetánky. Román je to fantaskní, ale čte se dobře a příjemně.
Rathouský se v knize o řase nevyvaroval stejné infantility, s jakou psal o zeleném ječmeni. Nyní zde přiřazuje řase lidské vlastnosti, které ten, kdo řasu užívá, z ní přebírá do vlastností svých. Rathouský rozlišuje společnsot otrokářskou, feudální atd., přičemž ta poslední, nejvyšší, bude vegeteriánská... Podobných nesmyslů je v knize více, zatímco zajímavé a exaktní informace se musí téměř hledat mezi řádky - některé odstavce tak mají blízko k šarlatánství, což je škoda, protože užívání chlorely je vynikající věc a skutečně dokáže člověku pomoci ke zdraví.
Celkově nelze knihu hodnotit jako špatnou; ukazuje cestu zdravého životního stylu, přispívá k vědomí, že záleží právě na nás, na naší životosprávě, jak dlouho budeme žít a do jaké míry bude náš život kvalitní. Protože žít s nemocí, která vám toho už moc nedovolí, dvakrát výhrou není. A podlehnout tlaku farmaceutických reklam, že nějaká tabletka všechny nemoci vyřeší za vás, je jeden z největších omylů. Pokud čtenář dokáže odfiltrovat některé naivity a utopie zmíněné výše, může se o řase dozvědět řadu potřebných informací a snad se i navnadit k tomu, aby řasu vyzkoušel - pokud vydrží, bude za své rozhodnutí určitě rád.
V devadesátých letech, kdy se i v českých televizích začaly objevovat horory, bylo pro mne coby hororového nadšence pořídit si knižní obdobu Noční můry samozřejmostí. Ale ruku na srdce - ani film, ani kniha nejsou nic světoborného; film srážejí dolů logické kiksy a kniha stěží sahá po průměrnosti. Jako po oddychovce však lze po ní sáhnout a ten, komu se filmová série líbila, zklamán nebude.
Na knížku jsem se chystal roky, během kterých jsem zaznamenával velké ódy na téma, jak je skvělá. Natěšen jsem ji konečně otevřel - a zažil jsem velké zklamání. Z pohledu fantasy žánru jde stěží o průměr - není to špatné, ale nebavil jsem se. Text mi přijde těžkopádný, s obtížemi je vyjadřováno, proč dělá hlavní postava to či ono, kauzalita myšlenek, na základě kterých dojde k nějakému poznání, je pofiderní a během dialogů jsem zaznamenal připady, kdy jedna z postav řekne něco zcela mimo mísu, jakoby se do textu přikradl nějaký šotek. Netuším, zda je to mizerným překladem nebo kvalitou knihy, ale na zábavě to nepřidá. Ze tří příběhů mě alespoň místy připoutal ke stránkám ten druhý, celkové vyznění jde ale pod 50%.
Poměrně jednoduchý příběh bez napětí popisuje osudy tří nábožensky založených lidí - Danny, syn význačného rabína, se rozhodne nenásledovat životní cestu svého otce, jeho sestra Debora pak spolu s Timothym, římskokatolickým knězem, vzplane vzájemnou láskou, jež je z pohledu jejich odlišných náboženství nemyslitelná.
Z mého pohledu kniha není určitě špatná, ale dobrá také ne, nepřekračuje průměr. Jako přidanou hodnotu vnímám zajímavé nahlédnutí do způsobu života ortodoxních židů.
Ve třetím volném pokračování Lien Rag, Harl Mern a poručík Skoll pátrají, odkud se najednou vzali Zrzaví lidé, kteří ovládají zbraně a útočí na vetřelce. Lien se také zamiluje do Jdrou - dívky, která přísluší k Zrzavým lidem. Arnaud si dal v tomto díle oddych, považuji jej za slabší kus ze série o Ledové společnosti.
(SPOILER) Kniha nás provede ztroskotáním i robinsonádou na pustém ostrově, ale napínavá část přijde až v závěru, kdy Black běží dostih o titul nejlepšího amerického koně - tato část mě dokonce dokázala na chvíli strhnout a já knihu neodložil a dočetl až do konce. Autor se snaží podávat příběh uvěřitelně a dětský čtenář si tak ani nevšimne, že to má od reality krapet dále. Zasloužené tři hvězdy.
Tato kniha je určena pro začínající pivaře/pivařky, kterým poodkryje obdivuhodný svět různorodých stylů a chutí piva a obeznámí je se základními věcmi okolo. I já jako člověk, který piva recenzuje podobně jako knihy na těchto stránkách, jsem se pár věcem přiučil. Zároveň by si knihu měli přečíst i pivaři, kteří si myslí, že ví o pivu všecko, zatímco celý život chlemtají jen to jedno svoje. Pivní rozmanitost je totiž velkolepá a vydat se poznávat její různé podoby a krásy je hotová dobrodružná cesta.
Pokud se jedná o čistě pohádkové téma, umí Čtyřlístek zabodovat - je to milé a hezké, tohle by u začínajících čtenářů mělo zabrat. Z toho důvodu bych možná zkrátil samotný text a dal více prostoru komiksu, přesto celkově vnímám toto číslo jako nadprůměrné.
Sice jsem v knize neobjevil žádný větší detail k Marii Leopoldině, ale vzhledem k široce rozvětvené dynastii ani není možné jít u méně významných Lobkowiczů hlouběji. Vcelku se jedná o precizně odvedené dílko, které nabízí přesně to, co bylo jeho záměrem.
V tomto gamebooku se čtenář stává pirátem, což znamená drancování pobřeží, vraždění nevinných lidí, nebo aspoň jejich zajetí do otroctví - nic povznášejícího. Krom toho je kniha brutálně obtížná, ale ne tím zábavným způsobem - autoři se - mnohdy neférovými praktikami - neustále snaží čtenáře zničit nebo alespoň oslabit. Zapomeňte na to, že byste si na začátku naházeli parametry postavy a posádky - i s maximálními hodnotami je potřeba spousta štěstí a neuhýbat z optimální cesty. Říkal jsem si, že za tento nepodařený gamebook dám jednu hvězdu s odřenýma ušima, ale závěr mě nakonec dostal - váš soupeř v sázce o největšího padoucha všech moří celou cestu dá samozřejmě napoprvé, překoná všechny nástrahy levou zadní a přinese takový poklad, že si říkáte, jestli je možné ho někde v knize vůbec nabrat. Autoři po nezábavné a frustrující četbě si na konci udělali ze čtenářů kašpárky - a za to se dá dát jen jedno hodnocení...
Za mě nejhorší gamebook v sérii Fighting fantasy - jak by řekla Kelišová: "To je hnus, velebnosti!"
Povedený příběh z pera českého autora, který čtenáře zavádí na území nemrtvých, skrz které se musí dostat k hlavnímu zlosynovi - Smrtihlavovi. Jen ten závěrečný souboj je krutopřísný, jinak dávám palec nahoru.
Vesmír je pro děti vždycky vděčným tématem, autoři tak nejenom vybrali zajímavé prostředí hlavního příběhu, ale zúžili jej pouze na dvě postavy Čtyřlístku (Myšpulín se tu jen mihne a na Fifinku se jaksi nedostalo - dneska by se řeklo, že to není genderově vyvážené:). Za vesmírné dobrodružství tak tři hvězdy, stejně jako za další z (psaných) příběhů ze života plavčíka na československé lodi. Další komiksy už jdou kvalitativně dolů - strašidelný příběh z hradu (**), Svetřík s Flikem bojují proti alkoholu (*) a Pidivízek míří k odpadu jako vždycky. Celkově tak mírný podprůměr za dvě hvězdy.
Pro mě, coby dlouholetého PJ, kdy vycházím z původních pravidel DrD, byla tato kniha mým prvním setkáním s novými pravidly DrD II - a musím se přiznat, nijak nadšený jimi nejsem. Přijdou mi kostrbaté a zbytečně složité. Avšak k samotné knize - vytvářet nová dobrodružství na vyšších úrovních při zachování napínavosti a výzvy pro hráče je velmi těžké. Tato kniha nastiňuje cesty, kterými je možné se ubírat, ale vyžaduje zároveň i velmi aktivní přístup samotných hráčů v rámci tvorby hry, světa a zápletek - což nebývá pravidlem. Přese všechny výtky představuje kniha inspiraci pro každého PJ, který občas těžce přemýšlí o tom, s čím novým přijít, aby i příští jeskyně byla stejně kvalitní té předchozí. (45%)
Na základce jsme občas snili o tom, jak asi vypadalo úplně to první číslo, ale nikdo ho nikdy neviděl. Nu, teď jsem se k němu dostal a zjistil, že jsem o nic nepřišel. Vlastně nejde ani o příběh - celé je to ve stupidním stylu Bum! Prásk! Bác!, jakoby byl za vzor Tom a Jerry. Nevadí mi, že plešatá Fifinka vypadá jako vnučka dědy Myšpulína, ani že Bobík s Pinďou žijí jako dva gayové ve srubu u Třeskoprsk, tenkrát se Čtyřlístek ještě hledal - vadí mi jen to, že toto číslo je prostě špatné, a byť se jedná o prapočátek mého oblíbeného komixu dětství, nemohu v hodnocení přidat, protože ani další komixy se k průměru nepřiblíží, úroveň má snad jen povídka určená spíše pro starší čtenáře, ale tam se zas popisuje lov na moje nejoblíbenější zvíře. Takže to je na jednu hvězdu, a to ještě jen o fous. (11%)
Příběhy Čtyřlístku z doby, kdy koupit jeden výtisk bylo velmi obtížné, a tak většinou kolovaly po třídě, když ho rodiče od některého ze spolužáků dokázali sehnat a spolužák byl ochoten se o něj podělit... Zároveň to byla doba, kdy Čtyřlístek byl na vrcholu své kvality, porevoluční příběhy už mi drobet připadaly, že u nich zvítězila kvantita nad kvalitou.
Příběhy Čtyřlístku z let 1979 až 1982 - některé jsou slabší, jiné nadprůměrné, ovšem v závěru jejich kvalita stoupá a směřuje ke svému vrcholu, za který považuji polovinu 80. let. Takhle kniha je též báječnou příležitostí, jak dostat ke knize i menší děti.
Držím v rukou poslední číslo Čtyřlístku, které nám rodiče kupovali po 12 let. Mohu hodnotit, že 90. léta přinesla Čtyřlístku vyšší kvantitu, ale na úkor kvality, byť nijak zásadně. Staré, zřejmě krapet lepší doprovodné komiksy nahradily nové, tu více či méně úspěšné, nicméně zásadní je, že své malé čtenáře si tento časopis stále nachází, a to již po několik generací. V tomto čísle si v povedeném příběhu Klofáč s Tlamáčem zkusí, jaké je to být malí, v Třeskoprskách se nám zase rozmnožuje (bez dvojsmyslu) Pinďa, ostatní příběhy už jsou trochu slabší - Rexík v trochu zmatené akčňárně zasahuje proti mafii a Sedmikráskov se mi vůbec nelíbil - kresby jsou velmi nepřehledné a nakreslené postavy tak neforemné, že mnohdy není jasné, zda je v popředí ruka, noha nebo jiná část těla. Celkově za dvě hvězdy.
Držím v rukou po dvou letech další číslo Čtyřlístku a mohu hodnotit. Ústup z 80. let je patrný - větší kvantita vydání se žel bohu odrazila na kvalitě samotného Čtyřlístku, o doprovodných komiksech nemluvně. V tomto čísle přesáhl průměr pouze trpaslík Karajda - autorce Faltové sice znatelně dochází nápady - nejdříve utípla slibný komiks o Jáchymovi a jeho šotkovi, napodruhé o psím komisaři, nyní se etabluje v Karajdovi, u kterého cesta do televizní obrazovky není až tak odlišná od cesty do Tajemství knihy. Přesto si jakousi kvalitu drží, což je dobrá zpráva. To už nelze říct o Čtyřlístku, který přešel na nový font, dětem ale nedává úplně dobrý příklad v osobní hygieně (nebo se také koupete ve spodním prádle?). Rexík (snad drak nebo ještěr, možná Tyranosaurus?) neví, zda se přidat na stranu dobra či zla, a příběh o dračím strašení (Klofáč a Lamáč), ve kterém se setry Kröhnovy jaksi nedomluvily, zda bude drak infantilně šišlat nebo ne, je již vyloženě špatný. V konečné součtu si tak toto číslo nezaslouží více než dvě hvězdy.