Yarwen komentáře u knih
Zatímco ústřední komiks Čtyřlístku pod názvem Ďábelská jízda je ve stylu Toma a Jerryho, tedy honička a karamboly bez zajímavějšího děje (*), hned v tom dalším se dětem představí středověká tvrz, ve které straší bezhlavý rytíř (***). Toto číslo táhnou nahoru komiksy, jež měly v minulých dílech nevalnou kvalitu: Rendlík a Hopík ve vtipném příběhu jedou na hory (***) a panenka Cecilka, kterou tentokrát její majitelka nikde nezapomene, ale pro změnu nechá spadnout pod led do rybníka, se ocitá ve vodní říši (***). Krom toho tu máme i pokračování o Juklíčkovi a jeho psu Rambajsovi, kteří na balónu odletí do kosmu (**) - tady je třeba v hlavě vypnout veškeré základní fyzikální vědomosti, ale je to holt pro děti...:)
Toto číslo je na první pohled atypické - má o jeden komiks méně. Důvodem je ústřední a prodloužený příběh od maďarských autorů o chytrém Hodžovi Nareddinovi, jenž v daleké Arábii trestá vydřiduchy a jiné zlouny - mimochodem velmi hezky ilustrované (****). Náš čtyřlístek se potýká s Ananasem - novým úklidovým robotem z Myšpulínovy laboratoře (***), příběhy Kacafírka jsou bohužel slabé jak obsahem, tak ilustrací (*), a poslední komiks nás zavede na pouť, na kterou zavítá i Juklíček a Rambajs, alias chlapec se svým psem (**). Celkově toto číslo osciluje okolo průměru...
Konečně jsem se dozvěděl, jak náš Čtyřlístek přišel k tomu červenému autu - vždycky jsem si myslel, že to je Myšpulínův vynález, ale nakonec to je Bobík, kdo jej pořídil. Na vtipný příběh navazuje neméně zdařilý Komisař Drábek, kterému zatrhli dovolenou, aby chytil městského kapsáře. V dalším příběhu se naše dvojice s kouzelnou koloběžkou vydává vstříc zbojníkům a hladomorně, následuje již tradičně slabší Cecilka, která svou panenku opět někde zapomene, a poslední komiks se týká pohádky o čertovi, kterého přelstil mlynář.
Krom zmíněné Cecilky si vše udržuje nadprůměrnou kvalitu, a tak nezbývá než dát tomuto číslu nadprůměrné hodnocení.
Je to neuvěřitelné, ale série JFK si stále udržuje svou životaschopnost - často se objevují kvalitní díly a stále se čtenář může setkat s další originální zápletkou. Nejinak je tomu v této Apokalypse, kde se ocitáme ve světě odsouzenému k záhubě, ve světě, kterému vládne antikrist ve stylu "po nás potopa" - ostatně pro inspiraci nemusíme chodit daleko, není tomu dávno, co tuto praktiku realizovala jistá populistická strana v naší zemi. Náš Kovář se účastní akce inkognito, supluje mu Andrea Villefort a cílem je, aby se antikrist nedostal k X-Hawkovi, který by ho jistojistě využil pro nedobré účely. Suma sumárum, na čtyři hvězdy si tato kniha sáhla... (72%)
Autor přináší krátké příběhy vytržené ze života - jsou čtivé, ale trochu tomu chybí nosné téma. Jednotlivé hry propojuje alkohol, homosexualita a protagonisté, kteří se dostali do svízelné situace s nelehkým východiskem. Větší detail viz příslušné hry.
Kniha je poplatná době, ve které ji Karel Čapek psal - poválečná léta, spousta politických změn, lidé hledající nové naděje a lepší svět... Některé Čapkovy argumenty jsou podány trochu jednostranně, ne se vším souhlasím, ale některé části se mi líbily. Beru si z knihy dva základní poznatky:
(1) sliby o lepších zítřcích jsou nepodstatné, irelevantní. Důležité je začít na lepší budoucnosti pracovat tady a teď.
(2) o zářné budoucnosti se lehce mluví, ale něco přínosného zrealizovat je podstatně těžší.
Je nakonec jedno, jaký máme řád - zda zemi vede král, prezident nebo premiér. Důležitá je kvalita těchto lídrů a také kvalita a zodpovědnost nás, voličů. Nakonec máme vždy to, co jsme si zvolili, a obrázek našeho lídra je jako zrcadlo nastavené nám všem. Někdy si říkám, že by každý oprávněný volič měl podstoupit test inteligence a elementárního selského rozumu a na základě toho pak dostat voličský průkaz - asi by byl výsledek lepší, ale zase asi méně svobodný...
Zapomeňte u této knihy na reálnost příběhu - ten není podstatný, vše je podmíněno tomu, aby se vytvořil prostor pro realizaci těch nejperverznějších myšlenek autora. Nezačíná to špatně - některé pikantní situace mohou být vzrušující, následně to však sklouzne do pojídání exkrementů, následuje sadismus končící v naprosto brutální podobě, kdy se oběti mrzačí a mučí k co nejbolestivější smrti.
Děsí vás to? Myslíte, že podobné věci lidstvo již překonalo? Podívejme se na ruská zvěrstva páchaná na Ukrajině, na to, čeho je schopen Hamas na území Izraele. Lidstvo se neposunulo od dob markýze de Sada ani o píď.
Přemýšlel jsem o třech hvězdách - jsem v oblasti erotiky velmi tolerantní a brutalitu vnímám tak, že začíná i končí jen na papíře. Rovněž sloh je bohatý a vytříbený, neztratil se v překladu. Když jsem ale dočítal prvních 40 dní, přičemž jsem měl za sebou 80% knihy, začal jsem tušit zradu - autor zbylé dvě třetiny "příběhu" už sepsal víceméně jen v bodech, nenaplnil sliby z úvodu, a to se nedělá. V doslovu se sice čtenář dozví, že markýz, píšící knihu v Bastile, ztratil elán a nedoufal, že bude text číst někdo jiný než on sám, přesto nemohu jít výš než na dvě hvězdy. I tak si myslím, že kdyby chtěl něco podobného vydat současný autor, nejspíš by skončil ve vězení jako de Sade...
Do indické Meluhy přijíždí Šiva, který se stává Nílakanthou podle znamení, že mu zmodrá krk. Melužané mají obrovské štěstí, že krk zmodral právě Šivovi, jelikož je to schopný a neohrožený vůdce. Příběh je částečně milostný (zprvu jsem myslel, že autorkou je žena), částečně popisuje Šivův příběh, který přijme roli Nílakanthy a snaží se zlepšit svět. Není to výtečné, není to špatné, je to takový průměr, bohužel se spoustou indických slov a jmen, což činí knihu maličko nepřehlednou.
Stephen King opět roztáčí svůj vypravěčský um na plné obrátky - Edgar se po těžké nehodě a následném rozvodu snaží dát dohromady na zapomenutém ostrově u Floridy a začíná malovat obrazy, které jsou možná nádherné, ale zároveň i děsivé. Je mu souzeno odhalit zlo a utkat se s ním dříve, než bude pozdě.
Kniha natolik tlustá, že má čtenář čas si některé postavy oblíbit a pak si trochu stýská, že čte poslední stránku. Na druhé straně je zde méně napětí - celý děj se pomalu posunuje svým směrem a čtenář už tuší, jak to asi dopadne, na mnoho překvapení tak nenarazí. Palec nahoru za popis toho, jak se Edgar cítil, když měl vystoupit před obecenstvem ohledně vernisáže svých obrazů.
I na tuto knihu by se dal natočit solidní film - prostě kvalitní záležitost, u které jsem přemýšlel i nad čtvrtou hvězdou.
Věru Čáslavskou považuji za velkou osobnost jak po stránce morální, tak sportovní. Její pád ze slávy do perzekucí komunistického režimu po boku podlého a násilnického manžela se pro knižní či filmové zpracování přímo nabízí. Ale tento komiks není Věry hoden.
Text se hlavně v první polovině knihy často zabývá banalitami, které jsou místy trapné. Autoři se chlubí, že mají s komiksy dobré zkušenosti, ale pořadí textových bublin je náhodné, takže si často přečtete nejdříve odpověď a pak otázku.
To nejhorší je ovšem kresba. Pan Švejdík si vystačí se třemi barvami, na pozadí rovnou zapomeňte, naopak, neváhá stejné obrázky použít několikrát, akorát na jednom má obličej modrou tvář na žlutém pozadí a na druhém červenou na modrém. Postavy vypadají podobně a Věru Čáslavskou lze poznat hlavně podle (většinou) žlutých vlasů. Zatím jsem se nesetkal s tak mizernou a odbytou kresbou, jakkoliv by malíř nejspíš tvrdil, že tohle provedení byl jeho záměr.
Zatímco příběh Věry je pětihvězdičkový, provedení vydá tak na jednu hvězdu. Na druhé straně i jednooký je mezi slepými králem a výběr knih o Věře Čáslavské není valný - některé jsou zcenzurované, jiné zaměřené jinam než na biografii. Tato kniha se snaží informace podávat objektivně, a za to jí jednu hvězdu přidám.
Příběh z pohledu hrdinky se moc nepovedl, snaha jít hlouběji do ženské intimity vyznívá spíš rozpačitě, než že by přidávala další hodnotu, je tam mnoho emocí, se kterými jsou asi ženy svázány více než muži, ale všechno by mělo mít svou míru. I když se kniha snaží brát vážně, přesto jsem se párkrát zasmál, to ji přičítám k dobru.
Jestliže je příběh podprůměrný, ještě více dolů ho posílá - pivo. Jedna věc je oslavovat ho jako české zlato, ale dělat to na značce Krušovice je pivní barbarství a na Staropramenu ("nechceme vyrábět dobré pivo, ale levné pivo") už doslova pivní zvěrstvo. Máme přece tak mnoho kvalitních pivovarů! Možná si řeknete, že tohle do hodnocení nepatří, já si ale myslím, že gastronomie je součástí kultury stejně jako kniha a pokud se jí toto dílko dotýká, může to mít vliv na výsledný dojem. Takže za mě ještě jedna hvězda dolů.
Povedený gamebook s originálním dobrodružstvím pod mořskou hladinou. Střední obtížnost, žádné neférové praktiky, jak čtenáře za každou cenu zničit. Vítězný konec má několik podob, kdy můžete porazit piráty, získat k tomu část jejich pokladu nebo dokonce celou loď s pokladem - záleží, na které řešení vsadíte.
Ty slovní hrátky, toť věčná krása,
nad kterou srdce čtenářovo jásá,
navíc krotit ženu - byť jen slovně
- je kontroverzní v dnešní době,
a tak doufám, že toto dílo
zůstane tak, jak psáno bylo,
a byť příběh je prostší, kratší,
tři hvězdy dám a přečtu další.
Autor prožil kus svého života mezi kanadskými indiány a eskymáky a své zkušenosti využil v této knize. V první části sledujeme dobrodružství dvou kamarádů (Awasin, syn náčelníka, a Jamie, synovec bělošského usedlíka), kteří uvízli v severské pustině a snaží se v drsném kraji přežít, ve druhé části se tato dvojice rozšíří o Awasinovu sestru Angelinu a eskymáckého chlapce Peetyuka, kteří se vydávají pro vzácné artefakty do vikingského hrobu, aby prodejem nalezených věcí pomohli strádajícím eskymákům. Povedená kniha je plna dobrodružství, vzájemné obětavosti a hlavně popisu zajímavé přírody i způsobu života lidí žijících daleko na severu.
První polovina knihy je vcelku nudná, jakoby autor psal svou prvotinu, na které se zacvičoval. Kapitán Cargill se ocitá v daleké budoucnosti a v podstatě stále před někým utíká. Ve druhé polovině začíná autor filozofovat nad tématy jako vytrhávání prostoru z materiálního světa nebo přesměrovávání časových energetických toků. Na jedné straně si tak vytváří svá vlastní časově - fyzická pravidla, dle kterých může ohýbat děj jakýmkoliv směrem, na straně druhé se přestal zajímat o to, zda to dává ještě nějaký smysl, neřkuli jestli tam zbývá ještě nějaká zábava pro čtenáře. Takže jediný příjemný pocit jsem měl po dočtení, že už to mám za sebou. Velmi špatné. (12%)
Základem celé knihy je soubor pikantních ztrát panenství mladých žen (jenž dal celé knize název), kteréžto situace autor v podobě slečny Hyacinty Phyppsové vtipně glosuje. Naopak příběh Nebohé dítě je krutopřísný. Závěrečná Pátá abeceda (aneb Velkorysé krvácení z nosu, ale souvislost tohoto názvu s kresbami jsem nepochopil) je textově průměrná, prostě jeden obrázek ke každému písmenu abecedy (na českou diakritiku nespoléhejte) ale kresby ji táhnou výš.
Průřez těmi nejznámějšími, ale i méně známými prehistorickými zvířaty, za kterými se zavřela opona času. Malé zamyšlení nad Blbounem nejapným, který si žil v klidu tisíce let, než ho během pár desetiletí vyhubil člověk.
Celkově tedy čtenář dostane přesně to, co očekával, malá výtka směřuje k tomu, že vše je řazeno abecedně, bez ohledu na to, zda se jedná o konkrétního tvora nebo popis celého řádu - kniha šla koncepčně zvládnout určitě lépe.
V pořadí čtvrtý český výběr z autorovy tvorby představuje Švestkouny (bez textu, ale skvěle namalované), vtipný Čtvrteční liják točící se okolo zapomenutého deštníku, morbidní Nechutný pár, na kteréžto téma mučení malých děťátek by si leckterý autor v dnešní době netroufl, a krátký - téměř pohádkový - Hloupý žert, pojednávající o tom, jak může skončit simulant. Za vrchol této knihy ovšem považuji Osudový kosočtverec - soubor obrázků s krátkými doprovodnými rýmy, které mnohdy hrají na vážnou notu nutící čtenáře k zamyšlení. Proto si dovolím jít s hodnocením až na čtyři hvězdy.
Autorka do knihy vybrala ty nejodlehlejší a nejexotičtější ostrovy, ať už ty s tropickými palmami nebo nebo jiné s věčným ledem. Záběr je tedy zdařilý, každý ostrov obsahuje jednu stránku popisu, na protilehlém listu je pak mapa ostrova.
A právě s texty k ostrovům mám malý problém - někdy jsou zdařilé, většinou ale obsahují jen malý výsek historie či příběh, který zdaleka nepodává širší obraz o daném místě. A někdy je text úplně o ničem, kdy čtenář přemýšlí, co tím autorka chtěla vlastně říct.
Nejvýstižnější popis této knihy je tak z mého pohledu "nevyužitý potenciál".
Kniha s devíti povídkami, jejichž kvalita osciluje od vlažných (**) až po ty vynikající (****). Detail píšu k jednotlivým kouskům zvlášť, dohromady mi to dává 64%, tedy tři hvězdy. Ale povídky jako Tita nebo Domino jsou vskutku luxusní, krásné, a vedou člověka k láskyplnému náhledu na přírodu a tvory v ní žijící, z nichž každý jen žije takovým způsobem, k jakému byl zrozen, ať už to lidem do jejich plánů zapadá či ne.
A malá douška na závěr: ty malé kresbičky po stranách listů jsou neobyčejně hezké a vtipné.