Yarwen komentáře u knih
Úvod knihy je opět spjat s nadací autorky, kde při bližším obeznámení čtenář pochopí, že peníze z této nadace mohou jít v podstatě na cokoliv, žel bohu i na věci, na které by mnohdy přispívat nechtěl. Autorka vpletla svou nadaci i do předmluvy Brumbála.
Asi nejzábavnější částí knihy jsou úvahy kdo je člověk a kdo zvíře na začátku knihy. Bruslí se zde na tenkém ledě potenciálního rasismu, ale dokud se lidé nezačnou vydávat za kentaury a vodní bytosti, nikdo si snad stěžovat nebude.
Samotný základ knihy - popis fantastických zvířat - je nudný. V mnohých případech se jedná o známé nestvůry, které autorka předělala dle svých úvah, pak se jedná o složeniny různých částí těl známých zvířat. Většina se nachází v zemi autorky, nebo alespoň v okolí.
Dát jednu hvězdu nebo dvě? Vzhledem k tomu, že se textem občas mihne vtipná poznámka, přikloním se ke dvěma, ale je to opravdu o jediný fous. (31%)
Autor knihu vskutku vypracoval do nejmenších detailů, dobře psychologicky vykreslil řadu hlavních postav a jeho popisy intrik, to je jako pohybovat se po nejtenčích vláknech pavučiny. Zároveň je kniha poutavá a napínavá, čtenář touží po odplatě za zradu, která byla na rodu Atreidů spáchána.
Dojem mi trochu pokazily některé přílohy, zejména ta o náboženství připomíná spíše bláboly - vší silou se snaží autor dokázat, že arakkiské náboženství je mix všech původních, ale pravdou je, že jde hlavně o islám, navíc ještě protknutý fanatismem. I přesto za mě vynikající kniha a čtyři hvězdy.
Chtěl jsem si rozšířit obzory v této oblasti s ohledem na středověký svět Dračího doupěte, do kterého tvořím jeskyně, tuto práci bych označil jako populárně vědecké dílo, které poskytlo mnohem více, než jsem potřeboval. Autor nejprve rozebírá vývoj mučení od rané historie do současnosti a rovněž popisuje mučící techniky, jak ty středověké, tak ty současné - protože svět se možná mění, ale (jak píše): "bestialita lidí je bez konce". Za mě velmi slušné dílo, jen ta struktura kapitol je krapet nevyrovnaná (obsah chybí, druhá kapitola je zhruba polovina knihy).
Tlustá kniha, ale Dan Simmons se je nebojí psát, viz třeba vynikající cyklus Hyperion. Zde se proplétají tři příběhy: jednak Moravců, kteří ze své oblasti okolo Jupitera vyrážejí k Marsu, aby odhalili jeho tajemství, jednak lidí "starého typu", které nechali postlidé žít na Zemi v komfortu a nevědomosti, a nakonec příběh Hockenberryho, který se na Marsu ocitá uprostřed války mezi Trójany, Achájci a bohy.
Zdá se to hodně nakombinované? A přesto to spolu souvisí a minimálně dva příběhy se v tomto prvním díle prolnou. Mně se nejvíce líbil ten odehrávající se na Zemi a jejím prstenci. Velmi dobré počteníčko, váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami.
Ságu Trhlinové války považuji za jedno z nejlepších fantasy, které ve světě vyšlo. Feistovi se podařilo vykreslit příběh, v němž se protagonisté chovají reálněji než jejich kolegové v knihách z našeho skutečného světa méně dovedných autorů.
Vyzdvihl bych zejména skvěle psychologicky uchopené postavy a způsob vyprávění, kdy se čtenář velmi lehce vcítí do myšlení i emocí těch, se kterými prožívá toto skvělé dobrodružství. A nejlepší na tom všem je, že to je teprve začátek - tohle je kniha, u které si člověk přeje, aby byla co nejtlustší.
Po knížce jsem sáhl kvůli "kočičí výzvě" a byl jsem natěšený, protože na Kulíkově, který byl nedílnou součástí Čtyřlístku, jsem vyrůstal - mělo to vtip a bylo to zábavné.
Tato kniha je ale na jiné úrovni - je určena těm nejmenším. Vtip a zábava vymizely, dětská poetika ve stylu Bohumila Říhy či Heleny Šmahelové se nekoná, naopak autor používá výrazivo, které nemají šanci pochytit ani starší děti.
Co s tím? Jedna hvězda nebo dvě? Rozhodl jsem se, že budu k tomuto zklamání milosrdný, ale je to o fous...
Baudelairovy básně jsou těžké, na které se čtenář musí soustředit, a protože je to má první kniha od tohoto básníka, nejsem s to říct, zda je to dáno překladem nebo originálem. Každopádně poezie to je kvalitní, mnohé kousky jsem si pro radost přečetl vícekrát, a pokud od knihy básní očekávám, že v ní najdu něco, co mě opravdu "chytí", tak i zde jsem se dočkal - to byly ty chvíle, kdy jsem uvažoval o čtvrté hvězdě, nakonec ale zůstanu u nadprůměrných tří... (65%)
Poměrně slabý počin z českých luhů a hájů - čtenář se stává hrobníkem, vyrazí ze svého rodného města do dalšího a z něj pak na ministerstvo hrobnictví, kde se sečtou jeho hrobnické body a naplní jeho osud. Měl jsem celou dobu pocit, že se pořád nic nestalo - kousl mě do zadku had, navštívil jsem město, svezl jsem se vlakem, ale zábavné či napínavé to moc nebylo.
Na co kniha sází, je humor a jen kvůli němu přidávám druhou hvězdu. Ovšem ve srovnání třeba s gamebookem O Norikovi je tady vidět velký rozdíl. Kvituji snahu autorů navázat na slavné české gamebooky a třeba se v budoucnu ještě blýsknou...
Takové knihy by mohly skvěle fungovat jako povinná četba na středních školách - na jedné straně může být zábavná i pro ty, kteří moc nečtou, na straně druhé poměrně reálně zobrazuje zrůdnost a brutalitu komunistického režimu, čímž nabízí poučení pro dnešní mládež o tématu, na který se v dějepise většinou nedostává času.
V obou příbězích se prolíná Sovětský svaz a Amerika, scénář prezentuje realitu té doby a je podpořen slušnou kresbou. Měl jsem blízko k tomu, abych přidal čtvrtou hvězdu, ale obě povídky ve svém závěru trošku ubírají na reálnosti děje, jakkoliv představují důstojné (a akčně vrcholné) zakončení. Suma sumárum - kvalitní kniha pro všechny a poučná pro ty, kteří nemuseli socialismus zažít.
Teorie kolem m-pole je spíše složitá, než zábavná. Samotný souboj s novopečeným bohem je fraškovitý. A představit Krušovice jako elixír života, to se mě coby milovníka tohoto nápoje dotýká - v dnešní době mnoha kvalitních pivovarů s dobrými pivy rozmanitých stylů... Knize nelze upřít akční děj, ale v rámci m-pole je možné cokoliv, čímž si to autor sice hodně usnadnil, ale vybudované prostředí pak nestojí na žádných pravidlech, pro čtenáře je pak celý příběh těžko uvěřitelný. Je mi líto, jestli první díl nebyl dobrý, druhý je vysloveně špatný.
Kdo to byl Sachem vyplývá už z popisku knihy, že to byl skaut, jsem nevěděl. Každopádně mám rád dlouhodobé hry, které pro skauty a další u nás vytvářeli hlavně Miloš Zapletal a Jaroslav Foglar. V tomto případě se jedná o hry na motiv knih Eduarda Štorcha, jež jsou určené spíše pro mladší hráče, tj. menší děti. Přestože dávám přednost spíše více složitým dlouhodobým hrám pro starší, je třeba tuto knihu vnímat jako skvělou inspiraci právě pro vedoucí těch mladších, jimž lze umožnit prožít hru s námětem ze starých dob a vybudit tak jejich nadšení a zvědavost k časům dávno minulým. Za mě zasloužené tři hvězdy.
Poté, co se po revoluci v Rusku chopili moci komunisté, zavládl chaos. Vzdělaní lidé byli perzekvováni, zatímco moci se chytili ti méně schopní. Mnoho věcí nebylo k dostání, nikdo si nebyl jistý s tím, co přijde zítra. Bulgakov k popisu té doby používá satiru, ale jeho povídky ve mně nechávaly smíšený dojem - některé jsou spíš nesmyslné, než bláznivé, jiné vyznívají lépe, všechny mají ale jedno společné - ukázat tehdejší situaci ve vší nahotě, aniž by autor používal přímou kritiku. A právě tento aspekt, který poukazuje na zvrácenost totalitního režimu se všemi důsledky, které přináší, mě nutí dát minimálně dvě hvězdy, jakkoliv jsem se při čtení příliš nebavil. K zamyšlení nad tímto politickým, ale i lidským tématem, to určitě není špatné.
Minule chtěla Fifinka tygří kožich, tentokrát chce barevnou televizi, příště možná bude chtít bony, uvidíme... (***) Máme tady první vyprávění barona Prášila o jeho dobrodružstvích (**), následuje ježek a není to Jožka, nýbrž František (***). Juklíček s Rambajsem zamíří do Sovětského svazu - ten asi nesměl chybět - a dostanou pionýrský šátek (*). Nakonec tady máme detektivní psí dvojici - Bambase a Kryšpína - která hledá zatoulaného psa. Příběh mi přišel notně zmatený, třeba to bude příště lepší. (*)
Čtyřlístek slaví čtvrté narozeniny a vyšvihl se s parádním příběhem z Afriky (*****), který mě několikrát rozesmál. Navazuje výchovný příběh o kocourovi Mongovi, který pozná, že krást se nevyplácí (***), a Vašek s Alenkou a kouzloběžkou se vypraví do starobylé pyramidy, dokonce vženou slzu do oka vedle stojící sfingy...:) (****). Do počtu, byť ne do kvality, pak toto číslo zakončuje komiks o Juklíčkovi s Rambajsem, kteří si to střihnou na severní točnu (**), zatímco se Rendlík za pomoci Hopíka dá na kouzlení...(**)
Tak copak na nás čeká ve čtyřiadvacátém čísle: jestli znáte pověstného zločince Hóga Fóga, tak na pouti Čtyřlístek narazí Huga Fuga - inu, ne každý příběh je špička (**). Pohádka o mořském čertu potvrzuje přísloví, že čím víc je kdo hloupější, tím je i nafoukanější (***). Jestli si Čtyřlístek vypůjčil Huga Fuga z Limonádového Joea, tak Alenka s Vaškem a jejich kouzloběžkou tentokrát pojedou na Cestu do pravěku, ale jen k prvnímu ještěrovi (***). Juklíček a Rambajs se zastaví u Indiánů (***) a Rendlík a Hopík to znovu zkoušejí s drakem, tedy tím papírovým (**), a to přímo v soutěži, kde je první cenou kilometr provázku - no které z dnešních dětí by taková cena nenalákala...:)
Náš "čtyřlístek" tentokrát stíhá vykradače vraků na moři - když Holmepes, který s naší čtveřicí spolupracuje, prohlásí, že "tyto poklady patří do muzea", začíná čtenář tušit, odkud si Indiana Jones vypůjčil svou hlášku... (****) Neméně zábavný je příběh s kouzloběžkou pod vtipnou kresbou Adolfa Borna - tentokrát převezme hlavní roli olympijský ježek (a není to Jožka, ****).
Zbytek čísla už tak slavný není - Rendlík a Hopík poznávají nespravedlivou tvář světa, když je babka-bonzačka obviní, že "všechno viděla", hlavně jak ji kradou psa (což vidět nemohla, ale že ten pes natrhl Rendlíkovi kaťata, to asi zrovna zavřela oči, **). Jeden z nejslabších komiksů ve Čtyřlístku o panence Cecilce snad konečně končí (*) a sovětský "komiks" v rádoby stylu Čuka a Geka má podobnou "kvalitu"... (*)
Čtyřlístek ve staré zřícenině hledá ztracený poklad za pomoci Myšpulínova "detektoru kovů" (***). Textově vtipný, ale na kresbu chudý příběh Kacafírka se točí okolo pečení perníčků, které se někam "zatoulaly" (**). Juklíček a Rambajs dorazili se svým balónem do New Yorku, ale rýmy mají ke kráse stejně daleko jako text k souvislosti (*). Družina domácích zvířátek, které minule vyhnaly loupežníky, se nyní potýkají s místní dravou zvěří (** - ta kresba mi opravdu nesedí), a nakonec se skupina Marcelčiných panenek pouští do starého mlýna za strašidlem (*).
Čtyřlístek se tentokrát vydává do ZOO, kde pomáhá nahánět uprchlá zvířata zpátky do klecí (***). V dalším příběhu o středověkém životě na tvrzi se Daniel se Zrzkem vydávají na dalekou výpravu, ale jsou zajati loupežníky (***). Juklíček s Rambajsem, stále se svým původním pouťovým balónem, přijíždějí do Afriky (**), zatímco naše dvojice s kouzelnou koloběžkou testuje pravdivost dobrodružných příběhů papouška Kryštůfka (***). A nakonec se Rendlík s Hopíkem vydávají vykopat poklad (**).
(SPOILER) Kniha nás provede ztroskotáním i robinsonádou na pustém ostrově, ale napínavá část přijde až v závěru, kdy Black běží dostih o titul nejlepšího amerického koně - tato část mě dokonce dokázala na chvíli strhnout a já knihu neodložil a dočetl až do konce. Autor se snaží podávat příběh uvěřitelně a dětský čtenář si tak ani nevšimne, že to má od reality krapet dále. Zasloužené tři hvězdy.
Pinďa hraje za Třeskoprsky hokejový zápas s Hromdopolicemi a za pomoci Myšpulína a Holmepsa bojuje proti švindlujícímu soupeři (***). Kacafírek se v Hloupětíně opět snaží trestat místní hloupost (**), krásně malovaná pohádka o vojáku Dalamánovi nás zavede do hlubokého lesa s loupežníky (***), Juklíček a Rambajs se stále drží svého balónu a plují s ním po moři (***) a poslední komiks nám představí známou pohádku o zvířátkách a loupežnících (**).