Yarwen komentáře u knih
Držím v rukou po dvou letech další číslo Čtyřlístku a mohu hodnotit. Ústup z 80. let je patrný - větší kvantita vydání se žel bohu odrazila na kvalitě samotného Čtyřlístku, o doprovodných komiksech nemluvně. V tomto čísle přesáhl průměr pouze trpaslík Karajda - autorce Faltové sice znatelně dochází nápady - nejdříve utípla slibný komiks o Jáchymovi a jeho šotkovi, napodruhé o psím komisaři, nyní se etabluje v Karajdovi, u kterého cesta do televizní obrazovky není až tak odlišná od cesty do Tajemství knihy. Přesto si jakousi kvalitu drží, což je dobrá zpráva. To už nelze říct o Čtyřlístku, který přešel na nový font, dětem ale nedává úplně dobrý příklad v osobní hygieně (nebo se také koupete ve spodním prádle?). Rexík (snad drak nebo ještěr, možná Tyranosaurus?) neví, zda se přidat na stranu dobra či zla, a příběh o dračím strašení (Klofáč a Lamáč), ve kterém se setry Kröhnovy jaksi nedomluvily, zda bude drak infantilně šišlat nebo ne, je již vyloženě špatný. V konečné součtu si tak toto číslo nezaslouží více než dvě hvězdy.
Rok se s rokem sešel a já držím v rukou první číslo ročníku 1992 a nejsem z toho veselý. Nové komiksy, které pokulhávají za těmi, co už jsou pryč, a téměř braková kvalita samotného Čtyřlístku. Zde hodnotím pozitivně dva kousky - Binkyho, který hledá opici, rovněž příběh z pravěku se může dětem líbit a ukazuje jim zásady fair play. Tajuplný kufr mě už nenadchnul a autoři Čtyřlístku by se měli stydět za kiksy, které tam mají (členové naší party venku několikrát změní oblečení, jakoby se pan Němeček nedokázal rozhodnout, co mají vlastně na sobě, a pak ti záchranářští psi, kteří chvilku umějí mluvit, chvilku jenom štěkat). Suma sumárum dvě hvězdy.
V tomto čísle máme možnost přečíst si překrásně ilustrovanou pohádku od Renáty Fučíkové - pojednává o rytíři z doby krále Artuše, i když takhle se stát určitě nemohl. Parádní záležitost s morálním poučením tentokrát přichystal i myší příběh o Anči a Pepíkovi, kteří se potýkají s rozmazleným bratrancem, zatímco v jiném povedeném komiksu řeší náš perfektní pes případ se strašidlem. Žel bohu, máme zde i odvrácenou stranu kvalitní četby, a to je ryze brakový příběh samotného Čtyřlístku, který by si zasloužil odpad. V průměru tak vychází toto číslo na slabší tři hvězdy, bez Čtyřlístku by si zasloužilo čtyři.
Úvodníky ve Čtyřlístku byly vždycky silně infantilní, to ale tvůrcům v tomto čísle nezabránilo, aby do něj dětem vtlačili reklamu a návod na vyplnění složenky. S dodatkem, že plní přání svých malých čtenářů a nabízejí některé dřívější díly i předplatné, jakkoliv ještě před dvěma roky na toto téma zvysoka házeli bobek. Je to škoda, protože všechny příběhy v tomto čísle jsou nadprůměrné, ale jednu hvězdu zde kvůli úvodníku srazím.
Konkurenční prostředí dělá divy. V minulém čísle Čtyřlístek zavedl předplatné, nyní zjistil, že může vydávat i historická čísla, o které byl roky zájem - vida...:) S básničkami i křížovkami je každopádně konec, asi na to nebyly peníze, bohužel ani příběhy v toto čísle nejsou víc než přinejlepším průměrné, s výjimkou Perfektního psa, kterého je třeba vyzvednout (nahradil Jáchyma a jeho šotka, se kterými se už ve Čtyřlístku nesetkáme).
Pro Čtyřlístek znamenal vstup do roku 1991 opuštění socialismu a návrat k zapomenutému konkurenčnímu trhu. Sice zdražil ze 7 na 12 korun (ale konec socialismu a zreálnění cen mělo tenkrát znatelný dopad na výši inflace) a zároveň ubyla závěrečná básnička i křížovky, ale najednou bylo možné, co dříve bylo nemyslitelné - z podpultovky se stal časopis, který bylo možné si předplatit. Vida, že to jde, když se chce, nebo spíš musí! Přerod do nového období přinesl změny, které se ale neprojevily na kvalitě - i v tomto čísle se setkáme s nadprůměrnými příběhy, kde se Čtyřlístek potýká s malými duchy, Olda slaví Vánoce jako za mladých Poldových let, namísto Jáchyma a jeho šotka se zde objevuje detektivní pes. Jen závěrečná pohádka je příliš hloupá, aby mohla být dobrá, ačkoli se drze nazývá "O Chytráčkovi".
Předposlední číslo ročníku 1990 nejvíce boduje s příběhem Oldy a Poldy, kteří si vyčarovali Skřeťáka a nemohou se ho zbavit. Náš čtyřlístek pak vtipně zaučuje mimozemské zálesáky, kterak se chovat v přírodě - kreslíř se opět nevyhnul logickým kiksům, ale vtipnost zde vítězí - kocour Richard pomáhá stavět čuníkovi domek tak vehementně, až ho zboří, v pohádce babka přechytračí čerta a v závěrečné básničce se nedozvíme, co se stalo při obědě. Nadprůměrné číslo.
Patrně nejpovedenější číslo z celého ročníku 1990. Polda s Oldou jedou do Jugoslávie (kdopak děti ví, co je to za zemi?) a pořádně se nechají prohlédnout celníky - třeskutě vtipné. Kocour Richard za pomoci svého přítele bojuje proti psům - pyromanům a pak tady máme slavný návrat do Pantátic na náves, kde zvedá nohu každý pes. Tyto výtečné komiksy pak doplňují nadprůměrné skazky o pasáčkovi, který hledá svou vílu, a o robotovi, kterému přeskočilo v příběhu Čtyřlístku.
Pokud se v čísle Čtyřlístku objeví komiks ilustrovaný Renátou Fučíkovou, jedná se vždycky o to nejlepší, co může aktuální číslo nabídnout. Nejinak je tomu i tentokrát, jedná se o příběh dudáka Edwarda, který se svým nástrojem nakonec najde uplatnění. A moudrá věta na závěr. Sherlock Holmes řeší polední (nikoliv poslední, naštěstí) případ, zatímco kocour Richard vyráží na moře za pokladem, pronásledovaný krvelačnými (přesto býložravými) zajíci. V závěrečné básničce, které odpustíme, že na medvědí hvězdě by asi nebylo možné žít, si všechna medvíďata budou vážit, že jsou na Zemi. Celkový nadprůměrný dojem trochu kazí jen poněkud jalový příběh Čtyřlístku, který se potýká s nezdárným zvířectvem. Ale potom, co předvedli autoři v minulém čísle, je i tohle cesta vzhůru...
Ze čtveřice komiksů v tomto čísle vidím dva jako nadprůměrné: kocour Richard vtipně zachraňuje princeznu a Olda a Polda chytají lelky. Pohádka o lvu a oslovi už moc povedená není, ostatně jako závěrečná básnička. Co by si však zasloužilo odpad, je příběh Čtyřlístku, ve kterém je nasekáno tolik logických kiksů, až je hanba to takto vydat.
JFK se společně s Vegou vydává na misi do Anglie v době první světové války. Asi nás v této sérii už nepřekvapí, že oba umějí mistrně létat a Vega je odborníkem na stavbu letadel. Příběh neurazí, řekněme průměr, co ale autorovi musím vytknout, je neúspěšné uchopení psychologie Kovářovy postavy, u které jsme zvyklí na chladnokrevnost a sebeovládání, zde podléhá emocím, hádá se s Vegou a ženské si s ním dělají, co chtějí.
Ve třetím čísle ročníku 1990 zaslouží nejvyšší známku příběh o Trufaldinovi z Florencie - malba Renáty Fučíkové je prostě nádherná. Pochválit lze i další komiksy - Čtyřlístek bojuje s neviditelnými nepřáteli ve vlastním domě, Olda s Poldou hrají počítačovou hru z druhé strany a kocour Richard rozpráší lupičskou bandu. Závěrečná básnička už ale ničím nezaujme, celkově to vychází na tři hvězdy.
Trio Leela - Fry - Bender se roztříští v čase, každý s jedním dílem stroje času, a je na Cubertovi, aby se je pokusil zachránit, a s nimi i celou Zemi. Komiks jde ve stopách svého seriálu, vtipnost směřuje stejným směrem, ale je třeba poznamenat, že pohybující se obrázky spolu s mluveným slovem nabízí víc. I tak je to povedené, dávám nadprůměr a připravuji se na další kousek komiksové Futuramy...
Druhé číslo ročníku 1990 přichází s další řadou povedených komiksů, ze kterých u mě překvapivě vítězí pohádka o kocourovi Richardovi. Čtyřlístek zjišťuje, že automatické auto nemusí být zároveň to nejlepší, Jáchym se se svým šotkem vydává do Číny krmit králíky a hezky malovaná básnička dělá příjemnou tečku na závěr. Snad jen kohout Koko se mi tentokráte zdál ne úplně vydařený.
Má první audiokniha, jež mě v autě provázela na dálnicích i úzkých cestičkách. Zpočátku to vypadalo na průměrné akční dílko, které ovšem postupně nabralo dech, aby v závěru atakovalo čtyři hvězdy. Musím přiznat, že některým hláškám jsem se hlasitě zasmál, což už se mi tak často při četbě neděje. Možná tomu dodal i přednes. Postapokalyptický svět českých krajin nabízí drsnou atmosféru, která v závěru graduje v bitce o Brno s Japončíky. Česká vlajka nechť vlaje, za mě 69 % a jdu na druhý díl.
Kniha se velmi pomalu rozbíhá, až jsem si říkal, že jsem narazil na první gemmelovku, která nebude dobrá. Naštěstí se vše rychle obrací a výborně napsaná psychologie postav zatáhne čtenáře do děje, ve kterém se plemeno lidí brání proti útokům obrovských Darotů, jež se snaží vyhlazovat jedno lidské město za druhým. Gemmel ve svých knihách trousí kapky moudrosti, nabízí čtenáři témata k zamyšlení, což je duševně povznášející, a byť závěr knihy není úplně vytříbený (jakoby si autor řekl, že i někdo z hrdinů musí zemřít, aby to nebylo úplně jednostranné), přesto dávám nádherných 86% - krásná a napínavá kniha.
První číslo již porevolučního ročníku 1990 nás zavádí do pravěku, a to díky novému Myšpulínovému vynálezu, stroji času. Psí duch nás může strašit v příběhu Sherlocka Holmese a patrně nejlepší příběh tohoto sešitu pak představuje lyžařský výcvik, na který míří Olda s Poldou. Nezbývá než zmínit i pohádku na námět "Obušku z pytle ven" a závěrečné veršované hádanky. V podstatě každá část tohoto Čtyřlístku je povedená, dávám proto nadprůměrné tři hvězdy.
Zrada! Jestliže má Čtyřlístek celkem 34 vnitřních stran, tak v tomto čísle jich bylo osm prostě prázdných, bez jediné tečky. To máte téměř čtvrtinu celého sešitu pryč, přitom tento časopis býval relativně drahý - na konci 80. let stál 7 korun, za tyhle peníze jste tenkrát mohli mít 10 zmrzlin. Škoda je to o to větší, že všechny příběhy jsou tentokrát nadprůměrné - Čtyřlístek narovnává křivdu při soutěži létajících modelů, Jáchym se učí symboliku barevných papírů ve staré Arábii, příběh ze staré Prahy nám připomíná, že nikdy jeden neví, zda ho štěstí zítra vynese vzhůru či smůla potopí, dokonce i Lunt a Špunt se svým vánočním dárkem se tentokrát povedl. Jednu hvězdu ale musím za tenhle zmetek srazit.
Zlatým hřebem tohoto čísla je bezesporu nádherně ilustrovaný příběh z řecko - římských bájí o králi Midasovi. Nicméně i příběh Čtyřlístku, který ukazuje na to, že vědomosti se bez námahy nezískají, nebo další cesta Jáchyma, tentokrát do Říma, jsou komixy povedené, stejně jako sympatická závěrečná básnička. Nebýt opět slabého Lunta a Špunta, aspirovalo by předposlední číslo roku 1989 na čtyři hvězdy...
Tři vydařené příběhy se nám představují v tomto čísle: Čtyřlístek se potýká se středověkými nestvůrami, Jáchym se učí ve starobylé Číně vyrábět papír a Sherlock Holmes prokáže svůj důvtip při pátrání po zloději tajného receptu. Pohádka o ševci je už slabší a závěrečná básnička táhne celé číslo pod průměr.