Yarwen komentáře u knih
Čtyřlístek tentokrát v povedeném příběhu zachraňuje rytíře, ostatní komixy však už tak povedené nejsou a táhnou mé hodnocení dolů. Koko a tchoř, stejně jako závěrečné básničky, mají ještě určitou úroveň, ale Netopýr Emil a zvláště pak pohádka Jirka s kozou v sobě mají tolik logických kiksů, že je to i na pohádku příliš. Celkově 46%.
V tomto čísle náš Čtyřlístek ve zdařilém příběhu nejprve bojuje pro sníh, vzápětí proti němu, dále se Koko v ne úplně zdařilém příběhu vydává do města, následná pohádka nás upozorní, že i ženy - hospodyně to nemají lehké, hrad Kulíkov pak poskytne hezké vyprávění, tentokráte o "perném dni", aby bylo toto číslo uzavřené básničkou, na kterou rychle zapomenete. Celkově blízko průměru.
První číslo nového ročníku vstoupilo do roku 1987 úspěšně. Čtyřlístek se potýká se svými třemi kouzelnými přáními, Koko vyrazí s Rózou do orlích skal, zatímco Polda s Oldou zajišťují nové bydlení pro vodovodníka Škebličku. Sherlock Holmes opět pátrá, tentokrát ale neřeší žádný zločin. Všechny příběhy povedené, jen ta závěrečná básnička je velmi slabá. Jako celek ale přesto hodnotím nadprůměrně.
Lacho, mladý tibetský pastevec, byl vybrán, aby se stal lámou v budhistickém klášteru, nicméně různé zvraty nakonec zapříčíní, že se stane placeným poháněčem jaků a začíná poznávat místa, o kterých slyšel jen vyprávět.
Kniha je napsaná poutavě, vytkl bych jen událost, kdy silný a neohrožený Lacho, kterého nic nerozhodí, se rozklepe pod pouhopouhým přísným pohledem, až pokazí pečlivě nacvičený tanec. Rovněž konec je useknutý, čekal jsem další příhody, ale autor vše ukončil plány Lacha do budoucna.
Co ale nelze nezkritizovat, je zamlčování teroru a represí, jež v té době čínská vláda na Tibet brutálně praktikovala. S čínskými vojáky se Lacho setká jen jednou a vyjdou z toho jako hodní a usměvaví chlápkové. Za tohle překrucování sktutečnosti srážím dvě hvězdy.
Poslední číslo ročníku 1986 je povedené, přináší originální příběh Čtyřlístku, jenž bojuje se svým televizorem, vydařil se i Koko, přinášející z hlubin močálu spací kytku pro Havravrance. Následuje pohádka o Hloupé ženě, naopak zklamal mě trochu Olda s Poldou, pokud si přivedou na hřiště hydru a nikdo nic nenamítá, trochu tu pak skřípe logika. Závěrečné Verše o vodě pak fungují spíše jako vycpávka. Celkově ale určitě nadprůměrné číslo.
Publikace mapující vše okolo filmu Ostře sledované vlaky. Skládá se z odborných článků, rozhovorů a různých tehdejších komentářů a zápisů z pracovních cest. Odborné články působí jako sborník z vědecké konference, pro běžného čtenáře přináší málo zajímavých informací, nejméně záživný byl příspěvek Miloše Zapletala (nezaměňovat s vynikajícím autorem knížek pro mládež!) o filmové hudbě, kde číst ho bylo pro mě malým utrpením.
Doufal jsem alespoň v nějaké informace o hercích - nehercích, o kterých těžko něco najdete na internetu, trošku se mi tohoto dostalo v rozhovorech s některými herci, kteréžto dialogy považuji za nejzajímavější část publikace.
Naopak za nejhorší část považuji nejrůznější přetisky článků, zápisů z cest a jednání z tehdejší doby, mnohdy poplatné komunistické totalitě a ukřivděnosti směrem k západním zemím. Je mi trapně z toho, že někdo takové ostudné texty publikuje znovu, považuji to za kaňku v záměru této knihy.
Čtyřlístkový ročník 1986 bohužel nebyl - v rámci samotných příběhů Čtyřlístku - příliš povedený, a Na koštěti je toho důkazem, protože je naprosto plonkový. Naštěstí jsou tady jiné příběhy, které tahají sešit nahoru, až k mírnému nadprůměru, a to především Olda a Polda se svými trablemi s klíči. Sherlock Holmes nebude výjimečně úspěšný v řešení ztracených pantoflí a duch Rupert z Kulíkova zjistí, že pořídit si nový meč je v moderní době podstatně složitější, než sportovní výstroj.
Čtvrtý díl pentalogie, který ovšem autor napsal hned jako první. Opět se zde setkáváme s dvojicí našich hrdinů, ale zatímco v díle prvním byl Jelenobijce v rozkvětu mládí, ve druhém, coby Sokolí oko, zkušeným zálesákem, ve třetím, kdy se mu říkalo Stopař, vystupoval už jako čtyřicátník, tento díl má od předchozích třech nejvýraznější časový posun, neboť jak Nataniel, tak Čingačgúk překročili sedmdesátku.
Nečekejte tak už boje s Indiány ani příběh jdoucí po válečné stezce - ostatně zmíněný příběh se začíná rozvíjet až v poslední třetině knihy. Pointa je však jasná: jak Kožená punčocha (jak se Natanielovi tentokrát přezdívá), tak náš poslední Mohykán s útrpností sledují, jak po krajině, jejíž divočinou kdysi volně procházeli, se usídlují bílí přistěhovalci, plundrující panenskou přírodu, jak zvěř, tak lesy, s názorem "vždyť všeho je tady požehnaně". Kniha tak vyznívá docela smutně a nostalgicky, kdy někdejší divoký kraj, rychle se měnící na zemědělskou půdu, opouštějí někdejší zálesáci, po čtyřicet let zde dříve v klidu žijící, a z dané oblasti mizí i poslední Indián, příslušník národa, jemuž dříve tato krajina patřila.
Hodnotím nadprůměrně, i přes absenci napětí nebo složitějšího příběhu je poselství jasné, okořeněné navíc krásným slohem, který kulturně čtenáře osvěží. Už se těším na poslední díl, abych uzavřel nádhernou sérii.
Konečně se v tomto ročníku urodilo číslo, ve kterém příběh Čtyřlístku převálcoval všechny ostatní. Holt, komáry nemám rád a pohnutky naší čtveřice plně chápu. Rovněž Káťa se Škubánkem a jejich pokusy se sochařstvím si zaslouží palec vzhůru, ostatní příběhy - O vlku a lišce, Koko a tchoř - jsou již slabší a závěrečná básnička, jaké zvuky vyluzuje pár zvířat, je již velmi slabá. Suma sumárum mi to vychází spíš na dvě hvězdy, ale přesto hodnocení překlopím do nadprůměru - světe div se - kvůli závěrečným křížovkám, kde tajenky obsahovaly jména kočkovitých šelem, což byla pro mě tenkrát bomba.
Nevím, ročník 1986 se Čtyřlístku příliš nevydařil, alespoň se se příběhů o naší čtveřici týče. Naštěstí obsahoval časopis ještě další, často vydařené komixy - tentokrát vytahují toto číslo ke třem hvězdám hlavně naši přátele z Kulíkova, kde vytváří Ruprecht velké zmatky se svým "kouzelným" kloboukem, a vydařená vánoční nadílka Oldy a Poldy...
No konečně! Teprve páté číslo ročníku 1986 se pozvedlo nad průměr. Příběh Čtyřlístku je sice jalový, povedly se ale ostatní komixy - nejvíce asi Olda a Polda s téměř vyčarovanou čarodějnicí, a rovněž Havravranec v Koko a tchořovi byl nadmíru dobrý.
JFK zakončuje svou misi v paralelním světě, ze kterého se snaží X-Hawk vytvořit válečnou mašinérii. Z mého pohledu snad nejpropracovanější Kovářův příběh, s výbornou zápletkou, jakoby se série chtěla odpoutat od své jednoduchosti a zamířit na vyšší úroveň. Bohužel to vše sráží až příliš mnoho náhod "na poslední chvíli", kdy naší outsideři vítězí nad podstatně silnějšími soupeři, reálnost příběhu tak přichází zkrátka. Přesto si tento kousek zaslouží pozitivní hodnocení, má napětí a patří k těm nejlepším ze série.
Vynikající hazard Káti a Škubánka s pexesem nedokáže toto číslo vytáhnout nad průměr, neboť ostatní příběhy tonou v matné šedi.
Z příběhu Čtyřlístku tentokrát dýchnou ty nepříjemné vzpomínky na totalitní režim - příslušník VB, Prior, který z pohledu sortimentu byl v té době podstatně žalostnější... Vodník Škeblička v Oldovi a Poldovi neví, jestli má vodovodní potrubí ničit nebo spravovat - celý příběh tak postrádá smysl. Svou úroveň si ještě drží Sherlock Holmes a závěrečná básnička z cyklu "V Pantatících na návsi" - ale v komixovém časopisu by to neměly být básně, které kvalitu tahají k průměru. Celkově to ale nestačí, i druhé číslo ročníku 1986 končí se šedivými dvěma hvězdami...
V tomto čísle se sešly slabší příběhy, závěrečná básnička by si sama o sobě zasloužila odpad. Jediné, co mohu tentokrát vyzdvihnout, je Káťa a Škubánek, nepostrádá vtip a závěrečnou hlášku si pamatuji i po více než třiceti letech.
Knížka formátu A4 obsahuje špetku základních informací o římských, středověkých a japonských vojácích, což jediné lze hodnotit kladně. Ostatní vypadá zle - když si vzpomenu, jak v někdejším "ábecéčku" občas ve vystřihovánkách vyšly vojska, se kterými, když se vystřihly, šly hrát velkolepé bitvy s kamarádem, tady to nejde. Z každé éry si můžete vystřihnout patnáct vojáků, navíc zastoupených nerovnoměrně (například deset Římanů na pět barbarů), takže na bitvy zapomeňte. Dále tady máme dvě netradiční hry - triviální dobývání hradu na principech Člověče nezlob se - a další "netradiční" (sic!) hru - pexeso, ovšem ne o 32 obrázcích, nýbrž o 25, navíc bez vodících čar, takže je téměř nemožné je vystřihnout (jakkoliv je pro pexeso papír příliš tenký). Suma sumárum - někde dávno byl asi dobrý nápad, realizovaný naprosto amatérským způsobem. Autoři měli spíš zúžit záběr a udělat obsah kvalitním. Takto hodnotím jednou hvězdou, ale opravdu s odřenýma ušima...
V tomto čísle bych vyzdvihnul zejména Ježka Jožku, který si chce užít vodních radovánek. Potom, co skončil Myšák Koumes, byl pro mě Ježek Jožka nejlepším komixem ve Čtyřlístku, toto bylo bohužel poslední číslo, ve kterém se objevil. Napříště ho nahradí "Koko a tchoř", který nebude špatný, ale Jožku nedostihne. Sherlock Holmes výborný, Příšera z jezera nadprůměrná stejně jako Škubánek, který trochu podcení trénink, jen ta závěrečná básnička trochu kulhá. Suma sumárum - nadprůměr, a tedy tři hvězdy.
Vynikající číslo tohoto časopisu tvrdí Ježek Jožka s uherákem a Rupert na hradě Kulíkově. Vše zakončuje další výborný příběh z Pantátic. Bude zase houpy houpy!
Trochu jsem se pousmál již v úvodníku, do kterého napsal jistý "Petr z Gottwaldova" - ano, už dlouho jsem se s tímto slovem nesetkal... Jinak všechny příběhy v tomto čísle jsou povedené, včetně líbezně složené závěrečné básničky. Zasloužené tři hvězdy.
Jeden ze slabších Čtyřlístků, kde se střetávají tři nadprůměrné kousky (samotný Čtyřlístek, asi nejlepší komix tohoto čísla = Ježek Jožka a jeho altruismus, a tradičně dobrý Sherlock Holmes) s poněkud slabšími záležitostmi, jako je trochu ochuzená pohádka Obušku z pytle ven a závěrečná poezie, která nenadchne. Vychází mi to 3:2, takže mírný nadprůměr.