Yarwen komentáře u knih
Hlavní příběh je tentokrát o Fifi - tady chápu, že je komix určen pro děti, ale nasekat v něm tolik logických kiksů je i tak příliš a výsledný dojem je špatný, stejně jako u komixu o Arthurovi. Co je třeba vyzvednou nejvýš, je psaný text o záchraně lodi v Indickém oceánu - velmi mi to připomíná Batličkovy povídky. Povedený je i příběh o výletu do Mamutova, který hezky nakreslil Adolf Born. Co si naopak zaslouží značku "odpad", je tradičně Pidivízek a tentokrát i Svetřík se svým Flikem. Celkově lepší jedna hvězda.
Exotické prostředí, řada zajímavých reálií, ať už s ohledem na místo či čas, ale k čemu je to vše platné, když se nepovede Kovář? Zásadový chlap, který jde okamžitě do akce kvůli přesvědčení pro dobrou věc, tentokráte myslí jen na to, aby mu za jeho práci dobře zaplatili. Boha jeho! Namísto tvrďáka, který nejde pro ránu daleko, tady máme naservírovaného otloukánka, kterého ustavičně zachraňují ostatní, a kterému málem zuby drkotají strachem a z úst se line nářek. Mám z toho dojem, že autorka, namísto aby si nastudovala elementární vlastnosti hlavního hrdiny, o něm slyšela z druhé ruky tři věty a podle toho knížku napsala. A jak říkal Bram Stoker, co je od začátku špatné, to nemůže být nikdy dobré. Kdyby se jednalo o neznámého hrdinu mimo řadu JFK, přidal bych druhou hvězdu (první polovina knihy je docela nudná a při četbě jsem si říkal, že bych si raději přečetl něco naučného o Mongolsku v té době, než se proplétat nezáživným příběhem, druhá půlka je už lepší), takto ale musím zůstat u jedné.
Vesmír je pro děti vždycky vděčným tématem, autoři tak nejenom vybrali zajímavé prostředí hlavního příběhu, ale zúžili jej pouze na dvě postavy Čtyřlístku (Myšpulín se tu jen mihne a na Fifinku se jaksi nedostalo - dneska by se řeklo, že to není genderově vyvážené:). Za vesmírné dobrodružství tak tři hvězdy, stejně jako za další z (psaných) příběhů ze života plavčíka na československé lodi. Další komiksy už jdou kvalitativně dolů - strašidelný příběh z hradu (**), Svetřík s Flikem bojují proti alkoholu (*) a Pidivízek míří k odpadu jako vždycky. Celkově tak mírný podprůměr za dvě hvězdy.
Výborně a komplexně napsaná pravidla české verze D&D. Dělám PJ už desítky let a mohu opravdu jen chválit. Je samozřejmě škoda, že dnes je to už taková uschlá větev ztepilého stromu her na hrdiny, nicméně mnoho let k pravidlům vycházely jednotlivé moduly, časopisy (Dech draka, Zlatý drak pro klub Hexaedr), byly zde vytvořeny celé světy (Tara, Asterion, Almir), o které je dnes na burzách obrovský zájem, nicméně Altar už dotisky nechystá a svět DrD tak zůstává bez podpory vydavatele, ale i přesto se má k životu. Před pár lety zde byl nový pokus s Dračí hlídkou, který na DrD navázal, nabídka tohoto typu her je stále široká a kdo chce, ten si najde to své ořechové. S touto hrou jsem strávil nádherné zážitky (a stále jednou za rok se starou partou hrajeme, i když už je nám přes 40) a dávám tak absolutních 100%.
Pro mě, coby dlouholetého PJ, kdy vycházím z původních pravidel DrD, byla tato kniha mým prvním setkáním s novými pravidly DrD II - a musím se přiznat, nijak nadšený jimi nejsem. Přijdou mi kostrbaté a zbytečně složité. Avšak k samotné knize - vytvářet nová dobrodružství na vyšších úrovních při zachování napínavosti a výzvy pro hráče je velmi těžké. Tato kniha nastiňuje cesty, kterými je možné se ubírat, ale vyžaduje zároveň i velmi aktivní přístup samotných hráčů v rámci tvorby hry, světa a zápletek - což nebývá pravidlem. Přese všechny výtky představuje kniha inspiraci pro každého PJ, který občas těžce přemýšlí o tom, s čím novým přijít, aby i příští jeskyně byla stejně kvalitní té předchozí. (45%)
Už dlouho jsem nečetl tak skvělou knihu - napínavé fantasy, u kterého jsem se uchechtával, neboť je naplněno vynikajícím suchým humorem. No, snad si zapamatuji aspoň pár hlášek. Dávám mimořádných pět hvězd a jdu si koupit celou sérii, tohle chci mít doma.
Hned první stránka knihy, pojednávající o Clementisově čepici na Gottwaldově hlavě, zůstane v mé hlavě už napořád. Rovněž povídky o Tamině byly velice povedené. Naopak povídka Lítost nepojednává o lítosti, ale o sebelítosti, její četba byla docela útrpná, také slib v závěru první povídky, že "na nástupiště za chvíli vystoupí jejich syn a uzavře příběh" zůstal jaksi nenaplněn, což jako čtenář neodpouštím (možná bylo něco z knihy vypuštěno? - četl jsem vydání od Atlantisu). Každopádně kniha nabízí silné podněty k zamyšlení, a to nejenom o totalitním komunistickém režimu, a přesně tohle ji kvalitativně posouvá nad průměr (57%).
Holohlavci, čubky, fanatismus, upalování či stahování z kůže zaživa - zdá se vám to utopické vzhledem k době, ve které se nacházíme? Doba se posouvá, ale lidská podstata se nemění. Stačí pár přesvědčivých filutů, kteří zfanatizují stádo ovcí, a další se pak přidají jen proto, aby táhli s většinou, bez ohledu na morální principy. Autorovi se podařilo skvěle odkrýt, čeho je lidstvo schopno - ať už po té špatné, ale zaplať pánbůh i po té dobré stránce. Vypadá to, že se Brno stane hlavním městem Evropy - uvidíme možná v dalším díle. Za mě vysokých 87%.
Zajisté jeden z nejlepších dílů s výbornou a propracovanou zápletkou. Ke konci knihy krapet chaotické, na druhé straně, zmrtvýchvstání pro mnohé určitě oblíbené postavy směruje můj palec nahoru - oddělení Bytewské vypadá jak po náletu, tak snad se oživená postava vrátí tento tým posílit... (72%)
Autoři zvolili v tomto čísle docela atraktivní prostředí Divokého západu a příběh se jim vydařil. Pochvala ode mě míří i za text o mladém plavčíkovi, nebo za vtipný příběh Svetříka a Flika. A pak zbývají ty části, které celé číslo táhnou dolů - vtipy, Huryjáš a především Pidivízek, který je čiročirý odpad - je mi záhadou, jak může autor na několika obrázcích nasekat tolik hloupých logických kiksů.
Třetí číslo Čtyřlístku a první skutečně vydařený příběh, kde vůbec nevadí, že se Bobík s Pinďou objeví až na poslední stránce. Chválím i přístup z pohledu antropomorfního, tzn. nahrazování lidských postav zvířecími. V pozdějších číslech tady máme naši zvířecí čtveřici, zatímco všechny ostatní postavy jsou lidské, a jako bonbónek navrch ještě v těchto příbězích vystupují zvířata jako zvířata (např. Myšpulínovi běhá po laboratoři kocour) - což logiku převrací hned několikrát. V tomhle čísle vystupují i zbylé postavy jako zvířecí, což dává větší smysl.
Tajemný hrad je za mě čtyřhvězdičkový, ovšem doprovodné komixy i příběhy jsou buď podprůměrné, nebo zcela špatné a stahují celé toto číslo dolů ke dvou hvězdám.
Náš plukovník Michálek se stává šéfem brněnské oblasti, která má šanci se stát aspoň trochu normálním místem ve zdevastovaném světě. Nicméně ne každý po normálním světě touží a najdou se i mnozí, kteří ho chtějí definitivně zničit.
Toť zápletka, kniha jede ve stejně syrovém stylu jako úvodní díl, je plná dobrého nekorektního humoru, napětí a přestřelek. Celkově velmi povedené a za ten vtip dávám nakonec i čtvrtou hvězdu. Možná tuto knihu, která si nebere servítky a zobrazuje lidskou zhovadilost velmi reálně, za jednu či dvě generace zakážou, aby to někoho neuráželo.:)
Druhé číslo už zaznamenává kvalitativní posun nahoru, hlavní příběh Čtyřlístku má smysluplnější děj, byť je stále podprůměrný. Bohužel toto se nedá říct o komiksech, které toto číslo doprovázejí - některé bych se nebál označit za stupidní. Nahoru tak kvalitu vytahuje psaný příběh z Etiopie (ale spíš pro starší děti) a nadchla mě rovněž stránka o filumenistice, tedy sběratelství zápalkových nálepek. To je dávná historie, ale tenkrát to byla pro mého tátu docela zábava. (34%)
Kniha z části obsahující podobné povídky jako v souboru Tandaradei!, čímž jsem si některé texty připomněl a u některých si uvědomil, že jsem na ně již dočista zapomněl.:) Mé komentáře jsou u jednotlivých povídek, průměr hodnocení mi ukazuje 56%, což odpovídá třem hvězdám. Vyzdvihl bych především povídku Muzikanti a rovněž Zlaté odpoledne, na které z osobních důvodů nebudu moci do konce života zapomenout.
Na základce jsme občas snili o tom, jak asi vypadalo úplně to první číslo, ale nikdo ho nikdy neviděl. Nu, teď jsem se k němu dostal a zjistil, že jsem o nic nepřišel. Vlastně nejde ani o příběh - celé je to ve stupidním stylu Bum! Prásk! Bác!, jakoby byl za vzor Tom a Jerry. Nevadí mi, že plešatá Fifinka vypadá jako vnučka dědy Myšpulína, ani že Bobík s Pinďou žijí jako dva gayové ve srubu u Třeskoprsk, tenkrát se Čtyřlístek ještě hledal - vadí mi jen to, že toto číslo je prostě špatné, a byť se jedná o prapočátek mého oblíbeného komixu dětství, nemohu v hodnocení přidat, protože ani další komixy se k průměru nepřiblíží, úroveň má snad jen povídka určená spíše pro starší čtenáře, ale tam se zas popisuje lov na moje nejoblíbenější zvíře. Takže to je na jednu hvězdu, a to ještě jen o fous. (11%)
Řekl bych, že takhle knížka by měla být základem vzdělání každého Čecha. Pověsti starých dob připomínají, že si naše vlast sáhla kolikráte na dno, jakož se i vyhřívala na vrcholu slávy, závěrečné proroctví už jsou však trochu úsměvná a spíš pomáhala ve svých dobách k víře, že bude líp. Téhle knize vysázím rovnou 82%.
Příběhy Čtyřlístku z doby, kdy koupit jeden výtisk bylo velmi obtížné, a tak většinou kolovaly po třídě, když ho rodiče od některého ze spolužáků dokázali sehnat a spolužák byl ochoten se o něj podělit... Zároveň to byla doba, kdy Čtyřlístek byl na vrcholu své kvality, porevoluční příběhy už mi drobet připadaly, že u nich zvítězila kvantita nad kvalitou.
Příběhy Čtyřlístku z let 1979 až 1982 - některé jsou slabší, jiné nadprůměrné, ovšem v závěru jejich kvalita stoupá a směřuje ke svému vrcholu, za který považuji polovinu 80. let. Takhle kniha je též báječnou příležitostí, jak dostat ke knize i menší děti.
Tak jsem dočetl poslední díl vynikající pentalogie, která, byť je napsaná tak dávno, stále je skvělá jak svým vyprávěním, tak kvalitou svého jazyka. Pátý díl napsal Cooper tuším jako třetí v pořadí a týká se posledních dnů našeho oblíbeného hrdiny, ať už mu chceme říkat Jelenobijce, Sokolí oko, Stopař, Kožená punčocha či Traper. Daleko na západ od děje prvního dílu se opět dočkáme boje s/mezi Indiány, tentokrát to už však nebudou Delawaři, Mohykáni nebo Huróni (či Tuskarovové anebo Mohawkové), nýbrž Pawneeové (v českém jazyce se používá Póniové) a Siouxové. Krásná kniha, která v sobě obsahuje pár kapek moudrosti o lidské spravedlnosti, chtivosti, odvaze, čestnosti i zákeřnosti a zbabělosti. Dávám knize vysokých 76% a věřte, že vím za co.
Držím v rukou poslední číslo Čtyřlístku, které nám rodiče kupovali po 12 let. Mohu hodnotit, že 90. léta přinesla Čtyřlístku vyšší kvantitu, ale na úkor kvality, byť nijak zásadně. Staré, zřejmě krapet lepší doprovodné komiksy nahradily nové, tu více či méně úspěšné, nicméně zásadní je, že své malé čtenáře si tento časopis stále nachází, a to již po několik generací. V tomto čísle si v povedeném příběhu Klofáč s Tlamáčem zkusí, jaké je to být malí, v Třeskoprskách se nám zase rozmnožuje (bez dvojsmyslu) Pinďa, ostatní příběhy už jsou trochu slabší - Rexík v trochu zmatené akčňárně zasahuje proti mafii a Sedmikráskov se mi vůbec nelíbil - kresby jsou velmi nepřehledné a nakreslené postavy tak neforemné, že mnohdy není jasné, zda je v popředí ruka, noha nebo jiná část těla. Celkově za dvě hvězdy.