Yoh komentáře u knih
Nejvíc mě udivuje ta neuvěřitelná lidová fantazie starověkých Řeků. Příroda je propojená s člověkem. Mýtický stvoření, bohové, nymfy, živoucí hvězdy, daimóni, obři, duchové a příšery z podsvětí. Úžasní předchůdci dnešního fantasy :)
Nádhernej jazyk. Myšlenka neodvratitelnýho osudu v řeckých tragédiích je fakt tíživá.
Autor skvěle vykresluje hlavní hrdiny, jejich pocity, myšlenky. Je to čtivý a napínavý. Jen škoda, že pořádně nevysvětlil fungování Hodiny smrti. Takhle tomu občas malinko chybí logika, jinak by to bylo ještě o * navíc.
Po delší době česká knížka, která mě fakt upřímně bavila. Hravá, chytrá, hluboká. Už se těším na další autorčinu knížku :)
Hrozně čtivá knížka, možná mi jen trochu chyběl hlubší popis Simonovejch kamarádů. Je to hlavně fakt zábavný
Silná knížka o řeckym klukovi vyrůstajícím v zemi, která tak trochu je a není jeho. O rodině, o přátelství, o lásce, o mládí i stáří, prostě o všem. Super :)
Tenhle styl vyprávění mi prostě sedne :) Autentickej pohled, originální a hezky střeštěnej děj
Srdcová záležitost. Neviděl jsem seriál, o to víc si užívám čtení mangy :)
Epický čtení a spousta úžasných přirovnání, co zaberou klidně stránku. Akční boje plný vyhřezlejch střev hrdinů střídaj skoro až romanticky poetický pasáže. Skvělá kniha :) (Četl jsem Šrámkův překlad, který mi přišel čtivější)
Kniha, která neuvěřitelně plyne - podobně jako písničky Beatles. Autor si do detailu pamatuje svoje dospívání, všechny dobrý i špatný stránky. Hlavní hrdinové jsou fajn. Hned jsem si po přečtení běžel koupit Rubby soul.
Hrozně bolestivý čtení, ale zároveň dechberoucí příběh i zpracování. Tsiolkas píše skvěle, to je bez debat. A jeho psychologie hlavní postavy je snad nejpropracovanější, jakou jsem četl. Někde jsem se setkal s pojmem "špinavý realismus" a možná to i sedí. Tsiolkas bourá konvence. Myslím, že v současný literatuře patří k tomu nejlepšímu.:)
Málokterá knížka mě oslovila tak jako tahle. Nadhled, humor, originální způsob vyprávění... někomu možná Holden může přijít jako sičák, co všechny kritizuje, ale naopak je v něm ...nevim, jak to přesně nazvat... asi nezkaženost okolního světa. Dokáže si udržet ten zvláštní druh pohledu na svoje okolí, která většina lidí během dospívání ztratí a nakonec stejně přijme všechny "zvyklosti" a všechny "normálnosti" , prostě tak nějak zapadne. Někdo si tím vzdorem možná ani neprojde, jestli je od malička se vším spokojenej, ale to mi přijde divný. A tomu kdo Holdena považuje za sympaťáka a ztotožňuje se s ním, tomu ta schopnost vidět svět z vlastního pohledu a jakoby vždycky nově nejspíš nechybí ani teď. To ztotožnění nemyslim doslova, že by Holden musel bejt nutně největší sympaťák ze všech, ale spíš celkovym viděnim světa. Pro mě jedna z nejzajímavějších knížek.