zamilov.do.knih komentáře u knih
(SPOILER) knížku jsem četla v angličtině, tudíž i recenzi jsem napsala právě v aj a teď jsem líná to překládat, pardon :D
this book was pretty confusing. i've been kinda fazed from the very first pages but well... i didn't mind actually. the story pulled me in and even though the language barrier i understood almost everything and i kept reading really fast (so i highly recommend it for those who are insecure about reading in english, this one is pretty easy!). i liked the characters, especially the main girl character (i liked her thoughts and memories, and her feeling for gat), but i found the whole family really interesting (little detail which i appreciated: the family tree on the first page. it helped me so much not to lose in the names and relationships). and the story of the liars was just... mind-blowing. i just really didn't expect their story would end like THAT! after i found out the truth, i was staring on the pages for a couple of minutes and my brain was like: (spoiler!) "what the hell?! so that means she was talking with some kind of ghosts all the time?! or... whaaat?!" (end of spoiler).
soo yeah i still don't know what to think about the end and generally about the whole book, but i really enjoyed reading it and i liked the simple writing too. i recommend it to readers who like to be shocked and confused while reading it on the beach on the hot summer day.
1,5/5
během čtení téhle knížky byly moje pocity jak sinusovka. ze začátku to šlo z nuly, protože jsem neměla žádná očekávání, pak se to pomalinku začalo zvedat k vrcholu, potom to ale všechno začalo klesat, protože mi děj přišel zbytečně natahovanej a začalo mě to strašně nudit. pak se to ale zase začalo lepšit a já jsem jásala, že se mezi nimi konečně něco děje!!! ale pak? fíí (to nadšení padá a padá, každým slovem a každou stránku hlouběji a hlouběji) a bum (dopadlo to do nejnižsího bodu). myslela jsem si, že moje nasranost z otravnosti hlavní hrdinky na začátku knihy (vím, že měla těžkou minulost, ale doprdele kluk co za tebou sedí na přednášce ti asi před celým sálem nemůže nic udělat panebože tak se uklidni a nemel o tom na každý stránce) byla dost velká ale pff haha konec mě nasral ještě tak milionkrát víc. kdyby ta hrdinka nebyla tak naivní a posraná z každýho chlapa, trochu důvěřovala svýmu partnerovi, kterej na ni byl hodnej, kterej byl empatickej a trpělivej a neudělal absolutně nic špatně (ta jeho trpělivost stojí za obdiv, já bych to tak dlouho fakt nevydržela) a kdyby to všecko nedusila v sobě a uměla komunikovat, tak by ta kniha nemusela bejt taková bichle s nudným prostředkem a nemusela by mít absolutně zbytečnej druhej díl (o něm se vyjádřím v samostatným příspěvku). takhle ta knížka vypadá jako autorčin pokus napsat příběh s těžkým tématem, kterej byl ale podle mě pojat dost špatně (hrdinka sice vyhledala psycholožku, ale jinak o svých problémech neřekla nikomu jinýmu, třeba kamarádce nebo partnerovi, podle mě by se to ale právě těmto osobám říct mělo, protože to oni vás znají, to oni s vámi tráví většinu času a zaslouží si vědět pravdu) a prostě takhle by se problémy řešit opravdu neměly. plus to bylo hrozně natahovaný. a hlavní hrdinka mě strašně vytáčela... mělo to potenciál a když se dali hrdinové dohromady, tak to vypadalo fakt nadějně, ale konec byl pro mě prostě poslední kapka a myslím, že ho nezachrání ani ten bichloidní druhej díl.
po první (dvou)stovce stránek jsem si myslela, že tahle kniha se stane jednou z mých nejoblíbenějších vůbec. s addie jsem totiž tak soucítila! nechtěla se provdat a mít předurčenou budoucnost. nechtěla zemřít bez splněných snů. chtěla být prostě jen svobodná a objevovat svět. do addie jsem se zamilovala. byla tvrdohlavá a nechtěla nechat luca vyhrát, byla nezávislá, procestovala svět a i přes všechny ty strasti si svůj život dokázala užívat. addie jsem obdivovala. protože to nevzdala. protože byla silná a odvážná a nikdy by svůj život nevyměnila za ten neprokletý. přemýšlím, že kdybych byla na jejím místě, zachovala bych se úplně stejně. chtěla bych žít a objevovat a zanechat stopu. a i kdybych byla odsouzená k zapomnění, udělala bych vše proto, abych zapomenuta nebyla.
pak mi ale stránky přišly nějaké prázdné. četla jsem, ale to kouzlo jako by zmizelo. objevil se henry a já... já se začala nudit. už to nebylo objevování světa. už to nebylo to překonávání strastí. addie přestala být sama a za to jsem si sama začala připadat já.
posledními stránkami jsem se prokousávala. přišlo mi, že se příběh zasekl. vytušila jsem, co se stane na konci. a přestože moje předtucha byla správná, konec jsem čekala jiný.
a teď tu sedím a nevím. přála bych si, aby kniha nabrala jiný směr. abych ji milovala stejně, jako jsem se zamilovala do addie samotné. sakra! mě tak štve, že jsem si tak oblíbila postavu, ale knihu, ve které se objevuje, ne. bože addie, proč musíš být tak nezapomenutelná?!
u této knihy pořád nechápu jednu věc. jak to, že mi došlo tak pozdě, že je o micku rivovi. o TOM micku rivovi z the seven husbands of evelyn hugo. když jsem si to v polovině knihy uvědomila, čuměla jsem tak pět minut s otevřenou pusou a pak to do sebe začalo všechno zapadat. prostě co si budem, to propojení je fakt hustý. knížku jsem ale četla v srpnu a bohužel teď už si na ni moc nepamatuju. vím, že začátek se mi moc líbil a ta minulost mě taky moc bavila. ale pak... pak mi přišlo, že se tam vlastně nic moc neděje. že pořád čekám na ty plameny a ony nikde. chápete, že ta knížka se jmenuje malibu v plamenech a o ohni je zmínka až úplně úplně na konci? já prostě čekala nějakou akci, nějaký napětí... a ono nic. na postavy si vzpomínám taky matně. líbilo se mi ale, že každý sourozenec měl jiný charakter, že byli dobře popsaní a mohla jsem se do každého vcítit. jejich fotr mick byl kretén a maminky june mi bylo líto. postavy z večírku se mi komplet vypařily z hlavy. takže asi tak.
abych to nějak shrnula, na to, jaký měla kniha potenciál a jak jsem jí na začátku věřila, pro mě byla spíš zklamáním. asi jsem od ní čekala něco trochu jinýho. ale špatná taky nebyla, jen autorka už napsala i lepší kousky. :))
Na tuhle knížku jsem se na jednu stranu hodně těšila, protože jsem na ni četla jen samou chválu, ale na druhou stranu jsem se bála, že mě knížka zklame. Už dlouho jsem nečetla nějakou fakt dobrou romanťáru, takže jsem do téhle vkládala naděje, že by to mohla být po dlouhé době fakt pecka. A panebože, jsem tak ráda, že se mi konečně do rukou dostala nějaká skvělá a originální romantická knížka!
Hate to love a vlastně i friends to lovers romantická linka byla naprosto úžasná, kempování, astronomie a turistika v divočině za mě byly fakt originální náměty, nic podobného jsem zatím nečetla a musím říct, že jsem byla překvapená, jak moc se mi čtení o divočině líbilo. Obě hlavní postavy mi byly sympatické, na Lennonovi jsem nenašla nic, co by mi vadilo a musím uznat, že už dlouho mi hlavní hrdina takhle nepřirostl k srdci, a Zorrie mě teda občas štvala tím svým "všechno musím mít naplánované, všechno musí být pod kontrolou, ale ne, takhle to být nemá, to jsem si nenaplánovala", protože jasně, plánování je důležitý, ale ne v takové míře, že si plánujete i to, kdy půjdete na záchod. Takže jsem byla fakt ráda, když si to Zorrie později uvědomila a už nebyla takový plánovací maniak. Palec nahoru taky za přidané linky jako problémy v rodině (které mimochodem taky nebyly jenom klasické klišé alá umřela mi máma), homosexuální manželství a rodičovství a prvek zakázané lásky/přátelství. Krásná obálka a mapy jsou ještě taková třešnička na čokoládovošlehačkovém dortu, tom nejlepším dortu na světě.
Abych to zahrnula, už dlouho se ke mně nedostala takhle originální ya romantika. Originální prostředí a náměty, čtivý styl psaní autorky a skvělé hlavní postavy dělají z téhle knihy jednu z nejlepších romantik, které jsem kdy četla a nedivím se, proč ji má tolik lidí rádo. Tahle knížka si chválu a doporučení opravdu zaslouží!
4,75
Ještě nikdy jsem z knihy nebyla tak zmatená jako z Námi to končí. Na jednu stranu jsem byla naprosto odrovnaná z tématu, které kniha pojednává, překvapilo mě, jak se mi při čtení otevíraly oči, jak jsem při čtení pochopila a změnila názor na jednání hlavní hrdinky, ale na druhou stranu jsem čekala asi ještě něco víc. Přeci jen Námi to končí je podle recenzí nejlepší do češtiny přeloženou CoHo, ale osobně musím říct, že Bez naděje nebo Možná jednou se mi líbily víc. Přestože tahle kniha za mě řeší nejzajímavější a nejvíc očiotevírající (to je ale výraz :D) problém, občas jsem se v nějakých pasážích, hlavně na začátku, nudila. To se mi při čtení dvou výše zmíněných CoHo knih nestalo. Ke všemu mě při čtení více zaujala Lilyina teenagerská minulost než její dospělé já, což asi dokazuje, že pro tuhle knihu nepatřím do té pravé věkové skupiny. (Nebo takhle, ta přítomnost byla vážně zajímavá a právě v ní se odehrává ten závažný problém, bez kterého by Námi to končí nebo Námi to končí, ale při čtení jsem se vždycky moc těšila na Lilyiny zápisy v deníku, protože mě zkrátka víc bavily.) A co mě zamrzlo nejvíc, že i přes bolestivé téma jsem při čtení neuronila ani slzičku. Možná se to zdá divné, ale já knihy hodnotím i podle toho, jak moc mě zasáhne. A tahle mě zasáhla, a věřte mi, že opravdu hodně, protože od teď se na vztahy budu koukat jinak, ale nezasáhla mě natolik, aby mě kniha emočně vyždímala, jak všechny ostatní. Nevím, co je se mnou špatně, protože při čtení mě opravdu bolelo srdíčko, ale takto to hold je.
I tak jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Nejen, že mi otevřela oči, ale taky jsem zjistila, jak těžké je odejít od milované osoby, i když vám ublížila. Taky jsem ráda, že jsem koupí podpořila autorku a že se mi doma moje CoHo sbírka pomalu rozrůstá. Možná si, až budu starší, dám re-reading a knihu budu vnímat jinak, protože jsem vlastně pořád ještě jenom "dítě". Možná že za pár let mi z očí poteče vodopád slz. Kdo ví. Zatím pro mě ale kniha zůstane menším zklamáním.
Ale abych úplně nelhala, při poznámce autorky jsem měla vlhké oči. Protože panebože, já nevím, co na to říct. Snad jen: Až budu velká, chci být jako ty.
Já a Zapata jsme si prostě nesedly. Malychin byl sice lepší než Kulti, takže aspoň tohle moje přání bylo vyslyšeno, ale stejně to byla nuda a utrpení, vůbec to nebylo čtivý, postavy mi byly úplně šumák, protože jsem už od prvního slova věděla, že ti dva spolu skončí, vtipům jsem se vůbec nesmála a ke konci mě štvalo úplně, protože už jsem nečekala na nic jiného, než na ten podělanej konec, který byl pořád oddalován zbytečnými kecy, "vtípky" a sexem. Osobně nechápu, co všichni na autorce vidí, ale tak sto lidí, sto chutí a já aspoň vím, že dalším autorčiným knihám se vyhnu velkým obloukem. Ale abych nebyla úplně negativní, tak konec zakončím jediným pozitivem: hudební prostředí bylo fajn.
Na začátek říkám, že to není ta Mona, kterou známe ze série Znovu. Není horší ani lepší, je prostě jen... jiná. Ale nemusíte se ničeho bát, čtivost knize nechybí! Jen si myslím, že je dobré před čtením téhle série vědět, že není stejná jako série Znovu. Tak to by byl důležitý začátek, teď se jdu vyjádřit k dalším důležitým věcem :D.
Postavy byly fajn (za mně i lepší než v například Začít znovu, kde mi nesedl mužský hrdina), měly sice pár chybiček, kterými mě občas štvaly, ale patří k těm lepším postavám z knih ze středoškolského prostředí.
Ale co se mi líbilo nejvíc, byla romantická linka. Začíná to jako hate to love, pak se na chvilku jedná o kamarádský vztah, ale celou dobu cítíte, že to u přátel nezůstane. Potom přijde vrchol horské dráhy v podobě vzplanutí, vzápětí vozík na horské dráze nabere rychlost a je zase dole, pak ale vyletí až do nebes a nakonec zase padá. Jste zmatení? Tak si knížku přečtěte a budete vědět, o čem mluvím.
Celá romantická linka je pomalejší, ale tak přiměřeně pomalá. Takže pokud nemáte rádi slow burn, knihy bych se nebála a zkusila ji. Já taky nejsem velký zastánce slow burn a líbilo se mi to. Jediné mínus na romantice byla až moc dopodrobna popisovaná sexuální scénka. Kdyby tam nebyla (nebo ne tak podrobná), byla bych spokojenější.
Závěrem, kniha se mi moc líbila. Oblíbila jsem si chemii mezi postavami i postavy samotné (přestože měly pár chyb), romantická linka byla moc hezká a celý příběh se odehrává v pěkném prostředí anglických škol. Nesmím zapomenout zmínit, že kniha se skvěle četla a s ponořením se do příběhu na dlouhé hodiny není problém ;).
Nakonec už jen dodám, že se moc těším na další díl, protože ó můj bože, ten konec!
~
4*/5*
První díl téhle série byl skvělý. Ale druhý díl byl úžasný! Styl psaní autorky byl stejně jako v prvním díle boží, prostředí a fantasy prvky se taky povedly a postavy byly fantastický. Rhysand = dokonalý manžel (vtipný, milý, starostlivý, krásný, prostě perfektní), Feyre = odvážná holka, která se sebou nenechá zametat a je mi neskutečně sympatická, Mor = super ženská, Amren = měla svou osobnost, což se mi moc líbilo, Cassian a Azriel = skvělí chlapi, Tamlin = týpek, kterýho jsem měla ráda v jedničce a teď je z něj zamilovaný šílenec a už ho ráda nemám, Lucien = nic moc. V tomto díle se méně soustředíme na fantasy svět a spíše se věnujeme romantické lince. A nejen Feyre se zamiluje do Rhyse, ale spolu s ní i všechny čtenářky téhle série. A tedy ona romantická linka byla skvělá, jen mi docela vadily ty sexuální scény. Nebylo mi úplně příjemné je číst. Také musím zmínit začátek, na kterém se mi líbilo, jak byly popsané stavy úzkosti Feyre. Byly uvěřitelné a s Feyre jsem soucítila. Já vlastně ani nemám moc co téhle knize vytknout. Až na ty sexuální scény se mi to moc líbilo. Takže za mě je tahle kniha bombastická, jen bych ocenila méně sexu a více napětí a fantasy prvků.
~
10*/10*
U této knihy půjdu proti proudu, protože mně tato kniha nepřišla až taková pecka, jak všichni tvrdí. Knihu jsem četla s velkým očekáváním a čekala jsem něco jiného, něco víc. Stella mi byla sympatická, ačkoli mě štvala tím, že vše chtěla mít pod kontrolou a jak se v průběhu knihy změnila (ze slušňačky na lehkomyslnou holku, která chce celou dobu žít co nejdéle a pak skoro odmítne nové plíce). Will byl na začátku otravný, ale pak se změnil k lepšímu a měla jsem ho ráda. Poe byl v pohodě a takového kamaráda bych brala. Líbilo se mi, že romantická linka byla pomalá a uvěřitelná. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla o nemoci, o které jsem neslyšela. Líbilo se mi, že děj utíkal rychle. Z recenzí ostatních jsem čekala, že mě kniha rozbrečí. A nevím, jestli je se mnou něco špatně, ale mně neukápla ani slza. Mám ráda, když ve mně kniha vyvolá jakékoli pocity, a proto knize uberu pár bodů, protože při čtení jsem měla pokerface. Závěrem, kniha se mi líbila, ale čekala jsem něco víc. Pro mě to byla průměrná YA romantika v krásném obalu. Ale musím dodat, že film byl krásný a líbil se mi asi i víc než kniha.
~
8*/10*
(SPOILER) Tenhle třetí díl navazuje na ten druhý, ve kterém bylo spousta detailů a až při čtení tohoto třetího dílu jsem si uvědomila, jak byly jednotlivé detaily důležité. Opět se mi líbily skoro všechny dimenze, postavy jsem si jako v předešlých dílech zamilovala, i když tady mě trošku štval Paul, který měl v mozku "zmatek" kvůli rozštěpení (zápletka v druhém díle) a zápletky a zvraty mě nepřestaly překvapovat, byly úžasné. Také se mi líbil popis zániku dimenze, při jehož čtení mi srdce bilo strašně rychle. Záporáci byli skvěle napsaní a líbilo se mi, jak se zlý Theo dokázal změnit. Romantická linka celé knize opět dodala šťávu a jsem ráda, že nakonec to Marguerite a Paulovi vyšlo. Konec se mi líbil asi nejvíc z celé knihy a jsem strašně ráda za happy end. V knize navíc byly i pěkné citáty, které mě při čtení hřálo u srdce, a Theo měl opět vtipné hlášky a u některých jsem se i zasmála. Nakonec už jen napíšu, že zakončení série se mi moc líbilo, ale mrzí mě, že nejsou ještě další díly, protože tahle série je BOŽÍ!
~
10*/10*
Po naprosto peckovém prvním dílu trilogie jsem se na druhý díl moc těšila. Opět jsem neměla velká očekávání, pouze jsem doufala, aby byl tento díl stejně dobrý jako ten předchozí. Moje přání se splnilo, ale přeci jen mi druhý díl oproti tomu prvnímu přišel slabší. Ale jsem schopná mu to odpustit, protože tenhle díl je taková "předehra" k třetímu dílu. Bez tohoto dílu by se třetí závěreční díl neobešel. Popsala bych to tak, že druhý a třetí díl by se dal spojit v jednu knihu, ale byla by to pořádná bychle. V této knize je opět romantická linka, dokonce bych řekla, že i větší než v prvním dílu, a ta se mi moc líbila. Postavy se oproti prvnímu dílu nijak nezměnily, což je dobře, a hlavní hrdinka mi opět byla sympatická. Bylo zajímavé poznat další Pauly z jiných dimenzí, ale mým oblíbencem stejně zůstal "normalní" Paul (pořád na něj mám crush) a Paul z Ruské dimenze. Po dočtení jsem se těšila na třetí díl a nemohla jsem se dočkal, až se dozvím, jak celý příběh skončí. Na mém názoru na sérii se nic nezměnilo, je boží!
~
9*/10*
Potom, co jsem před půl rokem zhlédla film Všem klukům, které jsem milovala, aniž bych věděla, že je podle knižní předlohy, jsem si řekla, že bych si někdy chtěla přečíst i knihu. Zjistila jsem, že tahle kniha je velmi vychvalovaná, a proto jsem si na ni v knihovně udělala rezervaci. Ale od knihy jsem neměla žádná očekávání, protože film mě vůbec nenadchl, přestože jsem na něj v mém okolí slyšela samou chválu. Od knihy jsem čekala pouze to, že bude lepší než film (jak už to bývá). A to tedy opravdu byla. Oproti filmu, který byl přesně tím typem filmu "klasický středoškolský románek - klišé" a tento typ filmů se mi málo kdy líbí, kniha byla dobrá a líbila se mi. Přestože to byla opět klasická středoškolská romantika plná klišé, kniha byla čtivá, milá a oddechová. Jedině mě trochu mrzí, že jsem si moc neoblíbila postavy, které mi přišly příliš obyčejné a trochu nudné, ale přijde mi, že já jsem na postavy dost vybíravá a málo které postavy si oblíbím. Ale postavy mi nepřišly otravné a "nesmyslné" jako v jiných YA knihách, takže si mě získaly alespoň tímto. A jsem také ráda, že v knize se neobjevovalo kouření a alkohol, který vídám v mnoha knížkách, které se odehrávají v prostředí středních škol. Závěrem, kniha se mi líbila, ale nesedám si z ní na zadek, protože jsem četla i lepší knihy.
~
8*/10*
absolutně jsem nečekala, že se mi nějaká bonusová brožurka bude takhle líbit (já ty bonuskovky totiž vždycky považovala spíš za nepotřebný doplnění, který je fajn, ale obejdu se bez něj), ale páni, tohle bylo hrozně miloučký (cilka a rob) a zároveň hrozně vtipný, protože mě hrozně bavilo číst konverzace autorky a redaktorky. rozhodně doporučuju, tohle určité není nepotřebný doplnění!
svoboda pomíjivosti je sbírka básní haiku, která je zároveň autorovou prvotinou a ke mně se dostala vrámci spolupráce, za což moc děkuju. přiznám se ale, že bez této nabídky by mě kniha nejspíš minula, protože to není žánr, který bych často vyhledávala. co se poezie týče, přečetla jsem jí pomálo, a haiku jsem nečetla žádné, když mi ale autor nabídl knihu k recenzi, řekla jsem si, že to vyzkouším a nakonec jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. básně se mi moc líbily, obdivuju autora, že pomocí tak mála slov dokázal vyjádřit tolik pocitů a věřím, že to počítání slabik musel bejt někdy fakt oprus. nad některými básněmi jsem se občas musela více zamyslet, abych pochopila, co tím chtěl básník jak se říká říci (u některých si teda pořád nejsem stopro jistá, jestli jsem je pochopila správně), ale sečteno podtrženo tuhle knížečku určitě můžu doporučit všem, kteří mají rádi poezii, anebo těm, kteří by ji stejně jako já chtěli objevit.
tuhle recenzi píšu šíleně pozdě po dočtení a je tomu tak proto, že jsem se pořád snažila si celou duologii srovnat v hlavě, ale marně. pořád jsem toho názoru, že se mi to nelíbilo, ale nevím, jak svůj názor vyjádřit, abych někoho, komu se knížka líbila, neurazila. protože na jednu stranu asi chápu, proč se lidem líbí – řeší důležité téma a někdo, kdo prožívá něco podobného jako hlavní hrdinka, se v ní mohl najít a třeba mu kniha mohla s problémem i pomoct. ale na stranu druhou mě prostě celou dobu štvalo, že spolu postavy nekomunikovaly. teď budou někteří namítat: "ale právě o to šlo, že měla strach o tom někomu říct," ale sakra! dusit všechny svoje problémy v sobě nikdy nikomu nepomohlo! no a s tímto se pojí i postava lucy, která mi v tomto díle přišla dost nereálná, protože si myslím, že nikdo nemá tolik trpělivosti jako on. týpek očividně věděl, že se se sage něco děje a čekal třeba nevím půl roku klidně jako beránek a vůbec nepůsobil, že by ho sralo, že mu sage pořád po tak dlouhé době nedůvěřuje. ale v reálu to prostě takhle nefunguje. pokud svoje strachy budete před každým skrývat a uzavírat se před nimi, oni ztratí trpělivost a vztahy mezi vámi se naruší. a je to pochopitelný, protože se budou cítit, že jim prostě dostatečně nevěříte. a v neposlední řadě mi tahle knížka přišla strašně nudná a zbytečně natahovaná. kdyby se oba díly osekaly, tak by z toho mohla klidně být jedna fajn knížka, ale protože autorka první díl utla zvratem, tak pak musela psát dalších 400 stran prakticky o ničem (děj druhého dílu by se rozhodně vešel tak na 100 stránek) jenom proto, aby jí to vyneslo víc peněz (tak to na mě působilo). a naopak konec, ve kterém je důležitá konfrontace s příčinou problému, na mě působil strašně nevěrohodně a odfláknutě, no prostě zklamání.
abych to nějak shrnula, tak za největší problém považuju tu zdlouhavost vyvolanou nekomunikací postav. takhle to vypadat nemá! a pokud se autorka snažila knihou předat nějaké poselství, tak z mýho pohledu ne úplně správně (ale oceňuju, že sage vyhledala pomoc u psycholožky!). a i když vím, že jdu hodně proti proudu, tak tuhle sérii prostě doporučit nemůžu.
o téhle knížce asi nejvíc vypovída to, že tuhle recenzi píšu cca měsíc potom, co jsem ji dočetla, ale už jsem ji za tu dobu stačila zapomenout. nebylo v ní totiž nic, co by mě nějak moc zaujalo. sice se mi líbilo prostředí záchranného střediska (to mi přišlo celkem originální, moc knížek s tímto prostředím totiž neznám, a roztomilý, protože come on lachtánci, tuleni a vydry!), ale jinak mi všechno ostatní přišlo takový průměrný. nezaujali mě hlavní hrdinové (a asi hlavně právě kvůli tomu se mi kniha zas tak moc nelíbila) ani romatika mezi nimi, ta "detektivní" zápletka od půlky knížky mě taky moc nebavila, protože mi celkem brzo došlo, kdo asi nakonec bude ten záporák (a měla jsem pravdu), a dokonce ani ten hlavní fantasy prvek mi nepřisel nějakej wow úžasnej (i když autorce musím nechat, že mi to opět přišlo jako celkem originální motiv) a spíš mi přišlo, jakoby ho hrdinka lehce zneužívala? (občas třeba nějaký "hříšníky" a hlavně teda quinta chtěla trestat za celkem prkotiny se mi zdálo.) ale líbilo se mi, že to mělo i ten opačnej efekt, že mohla nejen trestat, ale i odměňovat dobré skutky.
celkové si teda myslím, že instant karma není špatná kniha, ale bohužel mě ničím zas tak moc nezaujala a prostě jsem ji za pár týdnů úplně vypustila z hlavy. ale to neznamená, že by se nemohla líbit! třeba pro takové mladší čtenáře by to mohla být fajn feel-good romanťárna k moři.
3,5/5
na začátek bych chtěla zmínit, že mi knížka přišla hrozně inspirovaná harrym potterem. ten obrázek koleje na vnitřní straně obalu vypadá jako bradavice (ale zas je pravda, že ty stavby ve skotsku takhle asi vypadaj no), ale hlavně ten protivnej učitel (už si nepamatuju, jak se jmenoval ups) byl prostě jasnej snape a ten spor, co měl s rodiči hlavní hrdinky, mi strašně připomínal ten trojuhelník snape x james x lily. zároveň mi přišlo, že začátek měl tempo ideální, prostředek se ale začal trochu táhnout, když ale došlo k zvratu, kde bych tu táhlost a rozepsanost ocenila a chápala, tak nee, tam to bylo jen tak zmíněno a místo toho tam byl strih "o několik měsíců později". a pak se začal blížit konec, ve kterém autorka chtěla vyřešit všechny nedořeslšený věci na co nejméně stránkách (působil na mě hrozně odfláknutě a všechno se tam dělo hrozně rychle) a poslední kapitola byla čistý klišé, u kterýho jsem jenom převracela oči.
ale abych nebyla jenom kritická, tak se mi moc líbil styl psaní (mega dobře a rychle se to četlo), hlavní hrdinové byli fajn (a celkově celá jejich parta mi byla moc sympatická!) a romatická linka mezi nimi byla taky v pohode. o moc víc se ale těším na druhej díl, kterej by měl být o jejich kámoších, kteří se už v tomhle díle dost pošťuchovali a aaa ma to být friends to lovers (a tuhle linku absolutne milujuu!), takže ten díl si rozhodně nenechám ujít!
nakonec už jen dodám, že moc doufám, že nějakej díl bude o grace, protože to byla skvělá holka a přála bych jí šťastnej konec! joo a knihu doporučuju všem romantickým duším! (musím to zakončit nějakým suprčupr doporučením žejo. )
3,5/5
knížka byla ze začátku skvělá. strašně mě chytla, nemohla jsem se odtrhnout a moc se mi líbila ta tajemná a strašidelná atmosféra. pak mi ale přišlo, že se kniha dostala do jakéhosi hluchého místa, kde mě to nebavilo tak moc, jako předtím. kde děj sice plynul, ale nějak mě nechytl, protože mi přišlo, že je to pořád to samý dokola.
postavy byly fajn, do paměti se mi ale moc nevryly. musím ale říct, že se mi líbilo, jak byla každá z nich jiná a taky jak to v měla každá z postav doma těžké. a musím se přiznat, že zvraty v astridině rodině jsem nečekala, překvapily mě a kniha mi po odhalení začala dávat i větší smysl.
bohužel mě ale vůbec nepotěšil konec knihy (poslední kapitola před epilogem), kdy by mi vůbec nevadilo, kdyby byla kniha o něco delší a my bychom četli o napínavé cestě do toho snového světa či co to bylo. takhle mi to přislo takový... odfláknutý. a je to hrozná škoda, protože jak jsem psala výše, na knížce se mi mega líbila ta atmosféra. prostě to mělo potenciál, který podle mě bohužel zůstal nevyužitý.
na knihu mám teda takový neutrální názor. pokud vás zaujala, určitě byste jí mohli dát šanci, protože není špatná, ale podle mě mohla být i lepší, kdyby ten konec byl trochu delší a napínavější.
2,5/5
bez naděje je jedna z mých nej coho knížek. šokovala mě, otevřela mi oči a dokázala mi, že je možné najít to, po čem celý život toužíte, přestože to vypadá beznadějně. jen nesmíte přestat doufat.
za to ztracená naděje mě nebavila. nejenže mi hlavní hrdina, kterého jsem si v prvním díle zamilovala, nějak přestal být sympatický, ale byla to hrozná nuda. v bez naději totiž netušíte, jaká byla skyina minulost. tady to víte a prostě jenom čtete tu jejich lovestory bez žádnýho boom momentu. jediný, co mi přišlo zajímavý, byly věci o holderově sestře les, protože o ní moc řeč v prvním díle nebyla. ale jinak fakt nic. a bohužel tím, jak mě to nudilo, mi to ani nepřišlo tak čtivý a... nevím, co na to říct.
téhle colleen bych se asi radši vyhla. bez naděje předala message, kterou předat měla, ale ztracená naděje mi nic nového a zajímavého kromě les do příběhu nepřidala. mrzí mě, že mě holderův pohled nezaujal, protože vím, že dost lidí má opačný názor jako já. mrzí mě to, protože to mělo potenciál a chápu, proč autorka tento doplňkový díl napsala. jen bohužel jsme si nějak nesedli.