zandu
komentáře u knih

Perfektní. Moc se mi příběh chlapce jménem Nikdo líbil.
Bohužel pouze naposloucháno. (Nebo bohudík? Audioknihu v podání Ondřeje Brouska je radost poslouchat).
Klasická kniha nejde sehnat a v e-podobě mě číst nebaví. Proto jsem se obrátila na nakladatelství Polaris s dotazem, zda nebude dotisk nebo nové vydání a BUDE!!! Je to v plánu. Tak snad se někdy během příštího roku dočkáme, protože tuhle knihu chci mít doma :-)
Edit: já ji sehnala!!! Mám neuvěřitelnou radost a už se těším, až si ji přečtu. Poslech byl moc hezký, ale čtení je čtení. A také se chystám na komiksovou verzi :-)


Po skvělých Houpačkách jsem se rozhodla přečíst si i Vířivku. Když jsem u Houpaček napsala slůvko jednohubka, zde musím napsat minijednohubička :-)
Za mě - uvěřitelné. Příběh se mi moc líbil, škoda, že není jasně dané, jak dopadl její vztah s dcerou a vlastně i s Ančou. Ale to už si může každý domyslet dle svého gusta.
I zde dávám plný počet hvězdiček a to i přesto, že Houpačky byly o něco lepší ;-)


Poprvé jsem četla asi před dvaceti lety, nyní jsem si Osvícení přečetla znovu. Už jsem si úplně přesně nepamatovala, jak to vlastně dopadlo. Konec má fakt grády, četla jsem se zatajeným dechem... Johóóó...Děsivý Overlook...


Ufff... Úplně jsem zalapala po dechu, když jsem zjistila, jak vlastně účastníci pochodu vypadávají ze hry. Nečekala jsem to, i když jsem to vlastně očekávat měla.
Opět skvělé. Nic moc se neděje, ale děje se toho strašně moc. Velmi čtivé, velmi šílené. Úplně jsem se bála dočíst. A ten závěr...???!!! Dočetla jsem a rekla jsem si - cože? To je konec?!!


Tak tohle bylo něco úžasného. Můj první komiks (ty z dětství nepočítám) a jsem nadšená. Příběh, kresba, ty výrazy postav... Myslím, že jsem si - pro seznámení se s tímto druhem literatury - nemohla vybrat lépe. Vřele doporučuji :-)


Budu zde, u tohoto prvního dílu, hodnotit celou sérii. Miluju ji. Komplet. Četla jsem ji během 20 let asi 5x, 6x a nyní se mi i podařilo celou sérii sehnat. A navíc za rozumný peníz... Konečně ji mám doma!!!! Jsem šťastná jako blecha. Ještě by mohl vyjít ten úplně poslední díl Země malovaných jeskyní a to by bylo úplně parádní.


Ách. Romantika jako trám. Kavárna byla taky super a časem se pustím ještě do Cukrárny. Krásné odpočinkové počteníčko.


Příběh nezlomné lidské vůle, která paní Zdence pomohla přežít hrůzy... Kromě věty "klid je síla" mi v hlavě utkvěla ještě jedna: "když nám jde o život - jsme schopni zázraku". Tato kniha by měla být povinnou četbou. Smekám.


Ty bláho... Tak to ze začátku vypadalo, že to pro mne bude zatím nejslabší díl a ono vůbec ne. Protože jsem měla celý den čas, tak jsem četla, četla a dočetla. Jako zase skvělý!!!!


Skvělá duchařská strašidelná "pohádka" pro dospělé. Super změna po krimi a thrillerech plných vražd. Opravdu jsem se místy bála.


Já tedy nevím... Mě kniha vůbec neoslovila. Po asi 50 stranách jsem to vzdala a odložila... To se mi stalo ještě nedávno u Poslední dívky. A to se snažím rozečtené knihy neodkládat, ale dočíst, byť se k tomu musím nutit. Prostě Bryndza nebude můj šálek kávy.

Krásná kniha. Těším se na další díl, snad bude v knihovně dostupný co nejdříve


O (ne)jednom zničeném životě. Deprese, zoufalství. Ale po Lese v domě od p. Mornštajnové se zde u mě již nedostavil ten au - efekt.
A zvláštní neurčitý závěr knihy. Nemám ráda takové konce.


Kdysi jsem byla fanoušek Nirvany a to mě vlastně tak nějak nakoplo k tomu, abych si knihu koupila. A říkala jsem si, že se k ní někdy, třeba, i dostanu. Nakoukla jsem, začala číst... a nemohla jsem přestat. Naprosto skvělá autobiografie! Je to, jako by DG seděl s vámi na pivku a vyprávěl. Vřele doporučuji naprosto každému.


Pecka!
Bála jsem se, aby druhý díl neztratil tempo. A zklamání se nekonalo! Naopak, tempo se zvýšilo. Jsem nadšená.
***
"... Já jsem hrdina! Já... au!"
Naklonila hlavu ke straně. "Hrdinové nefňukají ze škrábanců. "
"Já nefňukám! Já básnicky zatínám zuby!"
***


Příjemné, bláznivé, svižné čtení. Moc se mi to líbilo a jdu na druhý díl.
***
"Kdyby tě něco přepadlo, tím ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřestane hýbat. A klidně i chvíli po tom."
"Já vím, jak zacházet s dýkou!"
"Vážně? Kolik chlapů už jsi bodnul?"
"Jednoho."
"Koho?"
"Ehm... Sebe. Omylem. Ale i to se počítá!"
***
"Vždycky jsem si myslela, že se zachraňují princezny. "
Cuchenan se zašklebil. "Však on básník je taková princezna. Ale neříkej mu, že jsem to řekl. "
***
