Zathira komentáře u knih
Lavondyss je temná, náročná kniha, která není pro každého.
Rozhodně se mi svou hloubkou a téměř hororovou atmosférou četla lépe než první díl, ale nejsem si jistá, jestli jsem správně pochopila konec knihy... Mám svou teorii, ale je tam pro mne mnoho otazníků. Možná jsem jenom natvrdlá, ale poslední kapitoly byla jedna veliká smršť plná krve, surovosti a mě z toho šla (vzhledem k některým pasážím jen metaforicky) hlava kolem. :)
Jakožto zdravotnice jsem tuto knihu prostě musela přečíst, to byla nutnost!
Krásně se četla, obohatila mé vědomosti a navíc i vyrazila dech tím, jak to vlastně dříve se zdravotnictvím bylo, v tom špatném světle samozřejmě. Když si vezmete, že takové hrůzné metody se používaly ještě zhruba sto let zpátky, tak můžeme být rádi, že naše zdravotnictví je na takové úrovni, na jaké je.
P.S. - Stejně se najde mnoho lidí, co na něj bude nadávat a právě těm bych vřele doporučila tuto knihu přečíst, ať se jim trochu rozsvítí. :)
Na této sérii jsem vyrůstala a můžu říci, že toho nelituji. Ano, v nynější době by to bylo už asi moc jednoduché čtení, ale to je tím, že je to cílené hlavně pro děti. Jako malá jsem ji přečetla jedním dechem a ačkoliv už od té doby uběhlo spoustu let, zůstává Deltora navždy mou srdcovou záležitostí. :)
Vzhledem k mému požehnanému stavu jsem musela upustit od svých běžně čtených knížek plných deprese, létajícich vnitřností a mordování. Tahle kniha byla vhodným kandidátem a vyplatilo se.
Krásné pohodové čtení plné sladkostí, vůně kávy a odpočinku. Moc jsem si to užila. Za normálních okolností k takovým ,happy, knihám moc netíhnu, ale tohle je jedna z výjimek, kterou bych si ráda přečetla i tak.
Young adult moc neholduji, ale tohle bylo zatraceně dobré. Věřím, že ostatní autorovo série mi budou sedět do vkusu více, ale nedá se upřít, že Abercrombie je skutečně výtečný spisovatel.
Některé postavy mi moc k srdci nepřirostly (Skara), ale jsou tu další, které to v pohodě vynahradily. Skifr prostě úžasná jako vždy a Otec Jarvi je postava, kterou jsem nesmírně milovala a v některých chvílích zase nenáviděla, ale pořád v tom dobrém smyslu.
Už se těším, co si od autora přečtu příště. :)
(SPOILER) První polovinou jsem se musela prokousat a mohou za to pasáže s Luciferem, které mě nebavily a až agresivně se mi snažily vnuknout názor autora na dnešní svět. Ne, že bych se spoustou věcí nesouhlasila, ale v dobré knize to prostě číst nechcete.
Druhá polovina už zase patřila staré dobré Pragocalypse, která si mě získala hned s prvním dílem.
Z postav jsem si nejvíce oblíbila asi Vandu, Rafaela(morous to sice byl, ale spravedlivý), i ten Kamil mi prostě nějak přirostl k srdci, bez něj by to nebylo ono a samozřejmě Marika...asi proto, že máme podobný charakter a přistihla jsem se, že u některých pasáží reaguji stejně jako ona. A bez skrupulí, její umírání ve Vyvyanově náruči jsem obrečela, což se mi stává jen málokdy.
Celkově se tato série zařadila k mým srdcovkám a když budu procházet známá místa, která se tu objevila, vždy si na ni a řeholníky vzpomenu. Díky, pane Urbane. Tento svět opouštím fakt s lítostí.
(SPOILER) Tu sérii mám moc ráda a pro mne zatím jedna z nejlepších, co jsem kdy od českých autorů četla
S každým dalším dílem mi vadí víc a víc Eliška a její sobeckost, nezodpovědnost a místy arogance. Vůbec se nedivím, že se k ní Rafael chová tak, jak se chová.
Část s Babišem, Sobotkou a Gottem byla na můj vkus až moc, ale toť jen můj názor.
S hordami zombií je nejdříve spíše legrace, pak už jde do tuhého a pořádně z toho až zamrazí. Jako kdybych tam byla s řeholníky a prožívala to zoufalství s nimi. Brrr.
Naivně jsem doufala, že všichni přežijí, ale nestalo se tak. Ačkoliv to byly postavy ne tsk přirostlé k srdci, stejně mi bylo smutno.
Shrnu to tak, já prostě zombíky ráda nemám a mít nikdy nebudu.
Dlouho jsem nic tak šíleně ujetého (v dobrém slova smyslu) asi nečetla. I přes svou znalost psychologie a psychiatrie mi zůstával občas rozum stát, jak dokáže být lidská mysl zvrácená. V tomto světě prostě nechcete žít.
Rozhodně je tato kniha zatím největším knižním překvapením, jelikož jeho originalita mi sebrala dech. Navíc jsem čekala, že to skončí jinak. Ubíralo se to jedním směrem a pak PLESK, všechno bylo rázem naruby, tentokrát v tom horším slova smyslu.
Ze začátku mi vadily sice až někdy přehnaně vulgární věty, kdy v každé byla hned tři sprostá slova za sebou, jako kdyby se autor snažil za každou cenu být vtipný, ale nakonec se to ustálilo do vynikající míry.
Klobouk dolů, pane Fletchere. :)
Je to rozhodně zajímavý a netradičně pojatý svět. Steampunk a období viktoriánské Anglie, kterou je to inspirované, mám hodně ráda.
První polovina byla však jedno veliké utrpení, kdy se mi málem zavařil mozek. Ta spousta technických věcí a Christianových zápisků, kdy jsem nevěděla, která bije...Ano, je to Steampunk, k tomu technika patří, ale mohlo to být více vysvětleno a člověk by měl přehled, o čem je psáno.
V sérii budu rozhodně pokračovat dál.
(SPOILER) První půlku knihy jsem trpěla, nemohla jsem se vůbec začíst a celkem se i nudila. Davaruse Colea jsem nemohla ani cítit. Jeho arogance byla fakt na facku. Druhá půlka už mě dost zaujala a měla spád. Jen smrt Salazara byla na můj vkus moc...jednoduchá. Jinak kniha není jako celek vůbec špatná.
Čtyři hvězdičky dávám proto, jelikož tam bylo několik zbytečně dlouhých částí, které mě někdy skoro nudily a závěr skutečně krátký, což je škoda, ale i tak výborné a někdy dech beroucí umění (hlavně umírání postav).
Co se týče série jako celku, je to jedna z nejlepších, co jsem kdy četla a byla bych ochotna si ji přečíst i znovu. :)
Neskutečně brutální jízda, kterou jsem si užívala až do konce, až mi rozum nepobíral, kolik postav najednou umíralo.
Už se těším na poslední díl. :)
Bylo to napsané čtivě, to se musí nechat, ale ten obsah...
Podle mě to nějak jako celek moc nefungovalo, což je škoda. Potenciál to mělo. Nejvíce to sráželo neustálé hláškování, alias špatná parodie na Kotletu, Kulhánka a jiné, otřesný překlad plný chyb tomu také moc nepřidával. Pár pasáží tam bylo dobrých, ale ty to rozhodně nezachránily. Některé rozhovory mi připomínaly rozmluvu v Oblivionu. Kdo hrál, ten pochopí...
Jakožto zarytá fanynka temného fantasy byla tohle nutnost, ale... asi jsem už rozmlsaná úžasnými Nespasitelnými.
Ač jsem se snažila sebevíce, nemohla jsem se zpočátku do knihy vůbec začíst a forma vyprávění z pohledu první osoby s tím nemá nic společného, nakonec se mi to přece jen povedlo. Možná jsem to celé četla ve špatném rozmaru, ale z mého pohledu to byl prostě průměr, který nenadchne, ani neurazí. Z postav mě bavil akorát Makin a Rudý hrabě.
Kniha měla velmi dobré pasáže, pak tu byly zase některé, při kterých jsem si ťukala na čelo a říkala si, o čem to, sakra, čtu. Jorg mi přišel jako naprostý pitomec, nemůžu si pomoci a jeho nízký věk v tom nehraje roli. Z jeho proslovů k Bratrům a jiným postavám mi občas vstávaly vlasy hrůzou. Ne ze strachu, ale z uvědomění, co to ten Jorg zase mele za blbosti.
Některé dialogy mi přišly, že neměly hlavu ani patu. Jeden bratr se bavil o koze, druhý o voze. Vím, že většina jich byla nevzdělaná, ale i tak rozhovory určitý smysl dávat mají.
Další díl si přečtu a budu doufat, že už se ponese v lepším duchu. Rozhodně jsem četla horší knihy, ale asi jsem čekala něco lepšího. :)
Tato série mě zatím neskutečně baví a vyvíjí se to zajímavě, jenom se mi každým dílem začíná více a více protivit Leesha.
Možná mě nyní její fanoušci ukamenují, ale nemohu si pomoci. Ačkoliv jsem zdravotnice stejně jako ona, její občasné arogantní chování vůči přátelům, odsuzování Rojera a Arlena(Tetovaného), ačkoliv je vlastně vůbec nezná, mi leze krkem. Může být sebekrásnější, ale když se někdo chová jako pitomec, tak u mne povětšinou rychle skončí.
Co se mi u ní naopak líbí je její sarkasmus.
V tomto díle se mi hodně zalíbila postava Renny, která mi přirostla k srdci více než Leesha. Její síla a odhodlanost mě překvapila vzhledem k tomu, čím si prošla.
Jdu se vrhnout na třetí díl. :)
Je to temný příběh plný krve, bojů a vnitřností. Autor nepíše špatně, na prvotinu se to četlo fakt lehce.
První polovina mě celkem bavila, po Khaarově svrhnutí do Jámy už to šlo z kopce. Inspirace světem Warhammer musí být jasná každému fanouškovi, což vůbec nevadí, ale následný guláš dalších inspirací, Khaarovy neustálé otázky na Anděla smrti(na jeho místě už bych Khaara dávno zabila), bylo už na mě moc. A cože to z Khaara nakonec vzniklo? Upřímně nevím, po jeho pobytu v Jámě jsem se v tom ztratila.
Kniha rozhodně není špatná, ale mix inspirací to asi zabil nejvíce.