zazvorek komentáře u knih
Knihy Petera Wohllebena mám moc ráda. Učí člověka vnímat svět kolem sebe, všímat si detailů, ale i příčin a důsledků, pozorovat, porozumět, objevovat velké věci na malém kousíčku země. Učí respektu k rostlinám i zvířatům a vše podává milou a srozumitelnou formou, což oceníte zejména u jeho knih pro děti.
A hele, ten člověk je nomen omen, všimli jste si?
V dávné dětské touze stát se ornitoložkou mi tahle kniha dala spoustu cenných a stravitelných informací, později posloužila jako předloha pro různé vlastní ptačí kresby. Leccos už dnes bohužel není aktuální, ale pořád dokáže mnohé naučit.
Moc si přeju, aby Kudláčkovy ilustrace nikdy nezestárly a oslovily děti i v budoucnu, kdy už bude vizuálno někde úplně jinde...
Milé, originální, akční a voňavé čajovnické čtení pro děti i dospělé. Srdce každého rodiče - čajomilce/čajovníka určitě zaplesá :-)
Kniha je zpracovaná moc pěkně, člověk se dozví vše důležité. Ovšem zvyky a mýty, které se k jednotlivým rostlinám vážou, vycházejí z německých reálií, tudíž třeba coby zdroj poznání našeho folkloru moc nefunguje.
Provedením pro menší děti, informacemi ale spíš pro ty větší. Každopádně celá série knížek Už vím proč je moc povedená.
Velký hit při večerním uspávání dětí. Básničky si vybírají podle vtipných obrázků, přičemž největší úspěch mají ty nejvíc sadistické (třeba jak se do fakíra píchá vidličkou). A pak že dětská poezie musí být plná jen koťátek a autíček :-)
Knih s podobnou tématikou už jsem viděla dost, a přesto se i tady najde pár nových neokoukaných tipů na venkovní aktivity. Pro děti vymyšleno pěkně.
Tohle je tak milá knížka! Srozumitelné, ale zároveň poetické vyprávění o tom, co vše se přihodilo Červenému panáčkovi, který se až na pár drobností neliší od "obyčejného" malého dítěte. Jen tedy doma nezvládáme zamýšlený systém 1 příběh = 1 den, protože jich hltáme nejmíň tak 10 najednou :-)
Když jsem knihu dostala jako malá, líbily se mi hlavně obrázky, z příběhů si nepamatuju nic. Teď, když si je čteme s dcerou, to už celkem chápu - ilustrace jsou vážně krásné, ale ty kraťounké příběhy stojí za starou bačkoru.
Jednoho by ani nenapadlo, jak složitý je takový proces vzniku filmu. Tahle knížka o tom vypovídá zábavně a čtivě, přibližuje různé filmařské profese i naprostému laikovi. A Kuky je prostě dobrej.
Tenhle typ kolážových a trochu divokých ilustrací vážně můžu. Ale to je druhořadé; hlavní je, že jsou tyhle ilustrace svým provedením bližší i 2-3 letému dítěti, které si je oblíbilo až do zblbnutí.
Sympatická ekofilozofická výzva k tomu, aby v sobě děti tak trochu anarchisticky probudily život. A taky kniha o tom, proč je městská divočina lepší než národní park, proč je kohoutek s vodou lepší než vybavené hřiště a proč nám škodí neustálé hodnocení veškerého našeho konání. Kéž by si to děcka vzala k srdci a začala "dělat bordel".
Myslela jsem si, že jsem cílovka, ale nějak se to ke mně nedokázalo dostat blíž. Navzdory tématu a jistě i záměru autora se mi zdálo, že jen tak klouže po povrchu a stokrát variuje prohlášení, že ticho je dnes luxus a že ho neumíme najít, ale máme hledat.
Série knížek Roční období + Noc nemá konkurenci! Dcera si je prohlíží (bez vyjímky!) každý den už několik měsíců, naučila se díky nim spoustu nových slov a slovních spojení a mluví o nich i ze spaní. Kromě toho se u nich bavím i já, některé postavy jsou obzvlášť vtipné a hned tak se to neokouká. Knížek podobného typu je na trhu samozřejmě víc (třeba série Rok v lese/na venkově atd. je moc hezky udělaná), ale tohle mě vyloženě nadchlo.
Leden - únor, venku pár dní vánice, doprava kolabuje, D1 kolabuje, Boží Dar je odříznut od světa a při mínus 2 stupních "mrzneme". K tomu čtení o lidech, kteří se po celé generace potýkají s podmínkami pro bytí a žití rozhodně ne ideálními a navzdory jim si vytvořili úžasné tradice, příběhy a snad prožili i šťastný život.
Cenný nástin duchovního života různých inuitských společenstev, cennější ještě o to, že písně a spol. nejsou anonymní, ale doplněny portréty konkrétních lidí.
Samotnou by mě nenapadlo tolik různých způsobů, jak se dá dítěti NABÍDNOUT jídlo, aby se i bez příboru mohlo nakrmit samo bez klasických bojů o to, kolik lžic pyré do něj ještě narveme. V tomhle směru je kniha perfektní. Leccos mi ovšem připadá trochu přitažené za vlasy, zejména repertoár chutí, které by cca třičtvrtěroční dítě mělo dle autorky poznat (s chilli, uzeninami apod.opravdu experimentovat nehodlám). Jako inspirace, povzbuzení a uklidnění skvělé.
Myšleno to asi bylo dobře, ale trochu mi přijde, jako by to měla být příručka pro nesvéprávné :-) Něco je vcelku užitečné, ale většina rodičů si na to stejně přijde sama...A něco je naprostý úlet (jezdit s miminem v autě kolem bloku, dokud neusne, a pak ho nechat před barákem v tom autě dospat?? :-))
Nejen formátem takřka intimní kniha, která dokládá, jak zásadní může pro člověka být jeden z těch "opomíjených" smyslů, a jak originálně a pestře lze toto neuchopitelné téma ztvárnit. Z Váchalových pamětí vyplývá, že různé vůně a pachy výrazně vnímal již od dětství a měl s nimi spjato mnoho vzpomínek, není tedy divu, že čichu věnoval celou knihu...