ziggrrl komentáře u knih

Hloupost. Do konce jsem dočetla jen z principu, že nenechávám rozečtené knihy. A taky trochu ze sentimentu, protože Harryho jsem měla opravdu ráda. Tohle ale není pokračování, jen postradatelný doplněk do sbírky. Jako divadelní hru bych to ale vidět chtěla.

3 27.12.2016

(27. 8. 2014) Tuto knihu jsem si sehnala na doporučení kolegy, několikrát jsem ji chtěla otevřít, ale asi po dva roky jsem se neodhodlala. Sáhla jsem po ní až v jedné hodně těžké chvíli, a ačkoliv jsem se bála, že jako ateista si z ní nic neodnesu, opak je pravdou. Čtyři dohody jsou tak jednoduché a přitom tak složité, ale uvědomila jsem si, kolik věcí v životě dělám špatně, a že tím ubližuju hlavně sobě.

Kniha na mě nepůsobí kazatelsky, a ano, často se opakuje, ale účelem toho je nezapomenout ty nejdůležitější části. Přiznejte si to, čtete a za chvíli nevíte, o čem jste četli tři stránky zpátky. Proto jsem si poslechla i audio záznam v podání Jaroslava Duška. Také mi trochu uniká, proč někdo v této knize hledá příběh?

2 07.10.2016

(17. 4. 2014) Prvních asi dvě stě stránek byla prvotřídní slátanina, jako by se autorka snažila změnit styl psaní na akčnější a zajímavější (??), což se jí naprosto nepovedlo. Prolog mě rozesmál namísto toho, aby mě dojal. Kdybych neměla z předchozích dvou dílů obě hlavní postavy ráda, asi bych třetí knihu nedočetla. Po nějaké dvousté stránce se naštěstí vyprávění vrátilo do starých známých kolejí.

Těšila jsem se na rozhovor mezi Kate a Anou, ale o ten byli čtenáři ochuzeni, autorka jen do pár vět shrnula, že k němu došlo. Spoustu dalších věcí a událostí velmi rychle přeskakovala a čtenáře nenudila pracovními večeřemi atp., ale občas byla tak rychlá změna scény matoucí.

Jinak klasika, Ana je zas na facku i s tou svou Tečkou, Christian je opět dokonalý, vše ostatní neuvěřitelné, až pohádkové – a o tom to je, pohádka pro dospělé. Konec mě nezklamal, velmi příjemným překvapením byla poslední kapitola „Seznamte se - Stín“, ve které je jejich první setkání vyprávěno z pohledu Christiana, což bylo vítané oživení a pěkné zakončení série.

07.10.2016

(26. 3. 2014) Při čekání na třetí díl Padesáti odstínů se mi zastesklo po hlavních hrdinech, tak jsem si řekla, že zkusím Christiana Greye vyměnit za Earla Greye a Anu Steele za Annu Steal, ten rozdíl nemůže být tak velký ;-)
Než našel autor vydavatele, zveřejňoval tuto knížku na internetu pod názvem ‚Fifty-one Shades'. Přečetla jsem si první tři původní kapitoly, které jsou na netu stále k dispozici, a lámala jsem se smíchy.

Po vydání knihy došlo samozřejmě k nějakým změnám, ani další kapitoly už nejsou tak vtipné (čteno v originále), hlavně poté, co opustili hotel. Něco málo přes sto stránek stačilo ke shrnutí všech tří knih. Kdo četl Padesát odstínů a ságu Stmívání a má trochu přehled v hudbě a kinematografii, tak by tuhle knížku mohl ocenit. Situace i humor jsou hodně přehnané, ale to je prostě parodie, navíc trefně vypichuje to, co bylo již v originálních Padesáti odstínech přehnané nebo nedomyšlené. Některé věci jsou dokonce realističtější, než v „dokonalé“ předloze :-)

Určitě se chci ze zajímavosti podívat, jak vypadá výtisk a překlad pro ČR. Je tam totiž spousta slovních hříček, těžko přeložitelných narážek a názvů songů, a celkem pochybuji, že si s translací někdo dlouze lámal hlavu.

Kdyby příběh pokračoval stejným tempem, jako prvních pár kapitol, neváhala bych dát klidně o dvě hvězdy víc. Škoda.

07.10.2016

(24. 3. 2014) Úvod mě docela překvapil nevybíravým jazykem (čteno v originále, nevím, jak se poprali s překladem), ale zvykla jsem si. Přečtení zabralo jen pár dní, kniha se docela zábavným způsobem snaží upozornit na nekončící problémy dnešní doby.

Četla jsem ji asi před rokem a nevzpomínám si, že by mi hned na začátku uteklo, že jsou autorky veganky. K informacím, které svým čtenářům nabízí, by neměl být žádný člověk lhostejný a měl by se nad tím, co společně se stravou dostává každý den do svého těla (a kolik utrpení se za tím skrývá), aspoň pořádně zamyslet a některé své priority přehodnotit. Opravdu není třeba cpát se 7 dní v týdnu masem a průmyslově zpracovanými potravinami.

1 07.10.2016

Pěkný přebal, vedle pěti knih Písní ledu a ohně vtipně připomíná trpaslíka, o jehož moudrech pojednává. V knihách mě Tyrion náramně baví, vždy uhodí hřebíček na hlavičku, ovšem jeho hlášky takto vytržené z kontextu mi moc legrační nepřijdou.

07.10.2016

(24. 3. 2014, obsahuje spoiler!) Mně se to prostě zase líbilo, dokonce víc, než první díl, bylo to pohodovější a už jsem věděla, co mě čeká a dychtila jsem hlavně po tom, aby příběh odhalil něco víc z minulosti 'ne zas tak sadistického maniaka', pana Greye. A baví mě, že je z něj teď romantik. Christian je totiž přes všechny své démony, přehnanou žárlivost a jizvy na duši i na těle prostě dokonalý a kniha po dlouhém dni dovoluje zasnít se, jaké to asi v kůži Any je. Prostě příjemná naivní oddechovka, žádné literární veledílo.

Veškeré zmínky o vnitřní bohyni jsem tentokrát přeskakovala, stačí, že k Aně promlouvá její svědomí, které alespoň nemetá salta a chová se slušně, když zrovna nechlastá (nebo je to jedno a totéž?). Ozbrojená ex-sub byla trochu přemrštěná, ale dopadlo to celkem zajímavě. Potěšilo mě, že Stín rezignoval na tu svou pitomou smlouvu a Ana z nezkušené naivky dospěla v docela příjemnou ženskou za těch, ehm, pár dní, co se k sobě zase vrátili (?!). Je pravda, že autorka mohla zápletky více rozvést a nevyřešit je tak rychle.

Na film jsem stále natěšená, jsem zvědavá, jak se bude držet knižní předlohy. Jamie Dornan je pro roli Christiana perfektní. Z Dakoty Johnson už tak nadšená nejsem, vypadá mnohem starší než Ana a spíše než velké modré oči, jak je popisováno v knize, má velké pytle pod nimi. Ale zato má velmi příjemný hlas. No, nechám se překvapit a uchyluji se k dalšímu čekání v místní knihovně, protože já prostě musím vědět, jestli to skončí happy endem :D

Mimochodem, nechápu, proč se lidi pouští do druhého (i třetího) dílu, když se jim nelíbila první kniha. Čekají snad nějaký zázračný zvrat? Mě osobně se nelíbil první díl ze série Crossfire, proto nemám potřebu ztrácet čas čtením druhého a třetího dílu a (zjevně) je pak také špatně hodnotit a stěžovat si, jak to bylo strašné.

2 07.10.2016

U mě je nezamýšleným pravidlem, že nejdřív vidím film (či seriál) a až pak se přečtu knihu, podle které vznikl. Hra o trůny nebyla výjimkou. Po zhlédnutí první řady jsem byla nanejvýš zmatená, jak příběhem, tak co se rozlišení postav týče a ta mě tudíž moc nezaujala, přesto jsem pokračovala řadou druhou a příběh i vztahy se začaly vyjasňovat. Znovu jsem sjela první řadu a pak se nemohla dočkat třetí. Až poté jsem čekání na sérii čtvrtou vyplnila čtením knih. Že mám ke všem postavám již přiděleny obličeje herců, to naopak vítám. Knihy také vyplňují všechny mezerky, které mi při sledování seriálu ještě pořád nebyly zcela jasné.
Momentálně (26. 2. 2014) jsem v první třetině třetí knihy a těším se, že než se začne v dubnu vysílat čtvrtá řada, budu konečně s příběhem napřed a budu se jen kochat tím, jak se tvůrcům podařilo ho převést na filmové plátno. Seriál je propracovaný, divila jsem se, kolik z knih se jim do něj podařilo natěsnat, když vezmu v úvahu omezený rozpočet a 10 dílů na sérii, knihám rozhodně ostudu neudělal a dostali se k nim i ti čtenáři, kteří autora předtím neznali (jako já). Knihy i televizní série 10/10.

5 07.10.2016

(15. 7. 2014) Kniha je rozdělena do tří částí. První část byla i pro mě celkem zdlouhavá a nudná, uvažovala jsem, že knihu nedočtu, neustále jsem ji odkládala, ale poté se příběh docela zajímavě vyvinul. Asi jsem ale čekala něco jiného. Další knihy od autorky si i přesto ráda přečtu a na film se určitě podívám.

Edit (14.12.2014) - film podle mě stejně nudný, jako kniha. Možná kdybych nevěděla od samého začátku, jak to vlastně je, líbil by se mi film víc.

1 07.10.2016

Má první knížka ze série Děsivých dějin. Super zábavná a poučná, téměř jako všechny ostatní od Dearyho, co jsem četla :-)

07.10.2016

Moje první Deaverovka, ke které jsem se dostala tak trochu náhodou. Protože mám ráda Angelinu Jolie, pustila jsem si kdysi dávno stejnojmenný film, který mě popravdě moc nezaujal. Po čase jsem procházela knihkupectvím a hledala novou knihu do čtenářského deníku a upoutal mě právě Sběratel kostí, tak jsem si ho koupila. A dobře jsem udělala, Deaver je od té doby mým nejoblíbenějším autorem a opět se potvrdilo, že kniha je lepší než film. Rhyme pro mě sice už navždy bude černoch se sympatickou tváří Denzela Washingtona, ale to mi vůbec nevadí :-)

07.10.2016

(23. 2. 2014) Tak jsem si po nesympatické Obnažené konečně spravila chuť. Božský bastard je čtivý, ironický a zábavný. Vždyť nakonec kretén Ben není zas takový kretén a kráva Chloe není jen kus hovězího, oba jsou vcelku normální, sympatičtí a nadržení mladí lidé a těšila jsem se, kde si to rozdají příště. Ke konci knihy jim trošku došel dech a najeli spíše na romantickou vlnu, ale i tak jsem se bavila.

1 07.10.2016

(23. 2. 2014) Po Padesáti odstínech šedi jsem si řekla, že by to chtělo kvalitnější a lépe hodnocenou četbu. Bohužel mě Obnažená zklamala. Nepřenesla jsem se přes neskutečnou antipatii ke všem postavám (hlavně matce Evy), nesympatický styl psaní a chyby v tisku a knihu jsem asi v polovině odložila, protože mě deprimovala. V obavách z dalšího zklamání jsem sáhla po Božském bastardovi... ale to už je jiná recenze :-)

(20. 2. 2014) Můj první erotický román. Nikdy jsem se o tuto literaturu nezajímala, ale tahle knížka na mě útočila z každého časopisu i od přátel, točí podle ní film, tak jsem si řekla, že konečně zjistím „what the fuss is all about“. Zařadila jsem se do fronty čekajících, až se jedenáct beznadějně vypůjčených výtisků v místní knihovně protočí a přijde na mě řada. Po několika měsících jsem se dočkala.

Kniha je rozhodně čtivá a neměla jsem s čím srovnávat, možná proto se mi líbila víc, než si zaslouží. Bavila mě (mnohdy i neúmyslně), vtáhla do děje a za pár dnů jsem ji měla přečtenou. Neustálé opakování (kousání rtu, kuňkání, protáčení panenek, vnitřní bohyně) si mohla autorka odpustit. Chování postav je mnohdy nelogické a hloupé. Ale na zfilmovanou verzi se moc těším, snad mě do února 2015 to nadšení nepřejde :-)

Edit: Podruhé čteno v originále, a musím konstatovat, že tomu překlad do češtiny vůbec neuškodil, spíš naopak. Nejprve jsem si 'druhé kolo' chtěla usnadnit poslechem audiobooku, ale ve mnou získané verzi celý příběh vyprávěla žena, která se snažila imitovat mužský hlas, a to se nedalo, tak jsem sáhla po staré dobré knize.

07.10.2016