Zmiu komentáře u knih
Pár stripů je naprosto geniálních, ale ty delší příběhy už mě moc nebavily. Myslím, že už jde o hodně interní humor, takový pohansko-šermířský.
Ještě lepší než Asterix a Piktové. Spousta nových zajímavých nápadů, a po dlouhé době jsem se zase u Asterixe zasmála.
Paráda, že vyšly všechny příběhy takhle pohromadě. Ale oproti původním z ABC je někde změna v textech, schválně jsem si to srovnala a někde chybí soudruzi, VB nebo pomocná stráž VB. Myslím, že to tam mělo být zachováno. Pokud to budou číst nějaké dnešní děti, stejně tam nebudou rozumět mnohem více věcem.
Připojuji se k souhlasným komentářům, po dlouhé době prima Asterix. Jako bych četla nějaký ze starších dílů.
Knížečka, která měla na každé dvoustránce jedno téma týkající se snů. Rychle se četla, ale dost mě štvala grafická úprava, hlavně ty obrázky, jak pro blby. Jde o stručný přehled, takže při hlubším zkoumání je třeba si stejně všechno ověřit. Rozhodně bych moc nevěřila nějakým návodům na navozování snů a mimotělním zážitkům z takovéhle brožurky narychlo splácané.
Náhodou jsem narazila na knihy o Jeevesovi, tato je první, kterou jsem si přečetla. Dozvěděla jsem se, že Jeeves je takový předobraz Saturnina, tak jsem se z chutí začetla. Jde o celkem vtipné povídky, ale že bych se válela smíchy a knihu přečetla jedním dechem, to taky ne. Přečetla jsem ji během několika měsíců, když jsem zrovna někde čekala a neměla jsem co dělat. Ale na další knihy se asi někdy mrknu.
Tato krátká brožura je zajímavá asi hlavně pro rodáky z Mnichova Hradiště nebo zájemce o židovskou historii. Některé části jsou jen popisem, kdy kdo v jakém domě žil, soupis židovských obyvatel v MH a v přilehlých obcích, takže kdo to tam nezná, asi tyhle pasáže přeskočí.
Zajímavé jsou pak kapitoly o celkové historii, německé okupaci, synagoze, a hlavně židovském hřbitově. Jsou zde i fotografie, ale je jich celkem málo, a jsou jen černobílé. Kniha se nakonec věnuje Leopoldu Kombertovi a na závěr jsou v knize uvedeny jeho dvě povídky : Jak se pekly macesy a Spalování chámecu.
Myslela jsem, že nemůže existovat blbá Ransomovka, a ono jo. Oproti jiným celkem nuda, a číst 400 stránek šišlání taky není moc zábavné. Tuhle asi číst podruhé nebudu. Jedna hvězda navíc za Rogera.
Celkem zajímavá kniha, která může člověku pomoci dozvědět se něco o sobě. Nesoudím teď její praktickou část, kdy člověk má vypracovávat úkoly, to jsem nezkoušela. Kniha je krátká a celkem dobře se čte, ale je třeba ji brát s rezervou. Řekla bych, že spousta konceptů je už dnes překonaná. Je opravdu vidět, že kniha byla napsaná v 80. letech. Ta determinace výchovou mě opravdu děsí. Podle toho bychom byli jako stroje, které je schopné vytvořit jen správnými návyky a výchovou. A také je zde hodně Freudovské psychologie, názory ohledně sexuality s autorem také nesdílím. Zaujal mě na jednu stranu autorův otevřený vztah k sexualitě, kdy se staví za uvolněnou sexualitu a nevěru chápe jako přirozený průchod probuzené sexuality, na druhou stranu neobvyklé sexuální chování považuje za psychické poruchy, způsobené fixacemi a frustracemi apod, což byl opravdu v 80. letech ještě běžný názor. Ale tyto pasáže nejsou v knize tak zásadní. Podstatné jsou příklady, kdy si čtenář může udělat obrázek o svém sebevědomí. Nicméně si myslím, že s podobnou tématikou by se našla nějaká novější, s aktuálnějšími přístupy, které by nerušily při čtení.
Překlad s mnoha nepřesnostmi. Kdo je proboha Pavouk?
Celkem pěkné pohádky, některé jsou podobné jiným, některé jsou celkem originální. Nejzajímavější je si přečíst povídání na závěr, o tom, kdo jsou Tunkani. Musím jsem přiznat, že jsem donedávna o jejich existenci vůbec netušila.
Záhadné vody byla v dětství moje nejoblíbenější Ransomovka, nejspíš kvůli postavě Mastodonta. Teď když si čtu po letech všechny Ransomovky znovu, tak bych je asi řadila jinak. Ale ten svět záhadných průlivů a měnící se krajiny je pořád stejně fascinující.
Některé Ransomovky jsem v dětství nečetla, a tahle byla jedna z nich. Slyšela jsem o ní, že už to není ono, protože tam vlastně nejsou ani Vlaštovky ani Amazonky. Po letech jsem se odhodlala a bavila mě možná víc než některé jiné díly. Plachění po řekách je mnohem napínavější než na jezeře a nekonečné unikání nepřátelskému člunu až po konečné setkání se mi moc líbilo.
Malý princ mě tedy zklamal. Znala jsem už dřív některé slavné citace, a čekala jsem, že v knize bude ještě něco víc, když je to tak slavná a známá kniha. Myšlenky jsou tam celkem dobré, ale takováhle moudra člověk najde i jinde. Hlavním nedostatkem pro mě bylo, že se mi nepovedlo pořádně se začíst. Příběh byl jedna velká nuda, nesedla mi vůbec tahle forma vyprávění. A nějaké to moudro sem tam vložené celkový dojem nezachrání. A to mám ráda knížky pro děti, a zvláště ty, které mají přesah. Jdu si spravit náladu s Knihami džunglí.
Tak pobavila jsem se, ale to, co jsem od knihy očekávala, bylo hlavně v první části. Trochu mě mrzelo, že kniha víc než o nemocech byla o politice. Také díky tomu, že se jednalo o články dříve otištěné, zde chyběla nějaká kostra a některé části se dost opakovaly. Základní názor autora o léčení chorob a ne příčin je něco, s čím jsem se setkala již dříve a jsem moc ráda, že konečně tento názor prosazuje někdo z lékařů a člověk si už nepřipadá sám v tomhle bláznici.
Sbírka lidových příběhů. S vikingy nemá sice nic společného, ale i tak je to zajímavé čtení.
Hodně drsná kniha, ale myslím, že dost potřebná.
Myšlenka je dobrá, ale to podání je tak americké, že jsem ke konci knihy hodně skřípala zuby. To podstatné by se dalo shrnout do pěti vět, bez zbytečných popisů, jak jsou všichni, co se zbavují negativních emocí šťastní. Na druhou stranu, to podstatné, jak má člověk dosáhnout toho, že si negativismy druhých nebere osobně, to mi tam trochu chybělo. Nicméně knihu nezatracuji. Určitě má co říct, jen asi není moc směrovaná na evropského čtenáře.
Tento díl je zaměřen na hry a tvůrčí činnost, ve většině případech dost inspirativní.