Zmiu komentáře u knih
Konečně jsme se dočkali dalšího překladu staroseverské literatury s pořádným úvodem, poznámkovým aparátem, a tak krásnou grafickou úpravou, že už od pohledu jsem si tu knihu zamilovala. Je zde sice pár drobností, které mi zcela nesedí, ale nebudu hnidopich, tato kniha si zaslouží právem nejvyšší hodnocení, a doufám, že podobných vydání bude přibývat. Stejně jako Sága o Hervaře, i Eddica Minora vyšla u vydavatelství Herrmann & synové.
Na malém prostoru spousta informací. V době, kdy o severské mytologii v češtině nebylo skoro nic (ne, že by to dnes bylo lepší), patřila tato kniha k tomu lepšímu.
Zajímavé legendy, které se vážou k historii a k místním jménům Krymského poloostrova.
Výborná kniha, která se dobře čte a poskytuje přehled o indiánech od severu k jihu. Zmiňuje sice i tradice a zvyky, ale dost se zaměřuje hlavně na kontakty s bělochy, takže se jedná spíše o přehled masakrů a ničení unikátních kultur. V závěru je přehled, jak jsou na tom indiáni dnes, tedy vzhledem k autorovu sepisování je to už vlastně před více jak 50 lety. Rozhodně mě zaujaly popisy španělských dobyvatelů, kteří jen s hrstkou bláznů dobyli velké říše. Moje sympatie rozhodně nemají, ale to, že je podmínky, za jakých tam byli, neodradily, je do jisté míry obdivuhodné. (Že by to zlato?)
Opět dva příběhy, každý z jedné strany, a oba se vydařily. Čtyřlístek se podívá do různých zemí, na své cestě kolem světa, a ve druhém příběhu objeví tajemství příšery žijící v mořské laguně.
Trvalo mi chvíli, než jsem těmto komiksům přišla na chuť, ale nakonec se do nich ráda začítám znovu.
Docela fajn příběhy, člověk se něco dozví, občas se zasměje, jen ti ufoni tam být nemuseli.
Příběh čtyřlístku a nebezpečného magnetu, moc se mi líbil.
Sice jsem se dozvěděla nějaká fakta, a kniha se mi četla dobře, nicméně mi dost vadilo dost jednostranné řešení, propagující léky, léky a zase léky. Další možnosti, jak řešit ADHD byly sice zmíněny také, ale vždy jen v kombinaci s léky. Plus problematické vedlejší účinky, problémy diagnózy, kdy se dost těžko příznaky odlišují od jiných dispozic (nechci fakt používat slovo porucha). Z knihy jsem opravdu rozpačitá, protože mi potvrzuje to, co z ADHD dnešní společnost dělá. Každému dát diagnózu a pak ho nacpat přášky, jen aby nevybočoval z normálu... To se pochopitelně netýká jen ADHD, ale to už nepatří k této knize.
Film miluju, a tak jsem si rozhodla přečíst i knihu. Napřed jsem zkoušela číst v originále, a to mě vůbec nechytlo, tak jsem se pustila do českého překladu, a to už šlo líp, to člověk pochopí i ty vtípky. Spousta věcí je v knize jinak, a musím říci, že film mi přijde ve mnoha věcech lépe vyřešený, hlavně větší vzájemná propojenost postav, která filmu dodává švih, v knize není. Na druhou stranu je tam spousta jiných věcí, které se mi taky líbily. Kniha je velmi čtivá, přečetla jsem ji jedním dechem, což se mi opravdu často nestává. Gaiman má vtip, a to je hlavní.
Velmi pěkný přehled o židovské kultuře, z dějinného i kulturního pohledu.
Krátké příběhy o zvířátkách, a v každém z nich je dán důraz na nějaký zajímavý jev češtiny. Příběhy jsou bohaté na jazyk, je v nich spousta druhů zvířat, která běžně děti asi neznají, plus pod příběhem jsou vysvětlivky k češtinářskému jevu. Ale i kdo nemá zájem o češtinu, tak si počte. A pro ty, co mají zájem, tak je na konci knížky vysvětlení pro dospělé.
Knihu jsem četla na gymplu, kdy jsem o Dalimilově kronice psala závěrečnou práci. Autorovy argumenty se mi zdály přesvědčivé, a knihu jsem dost hltala. Je jasné, že Dalimilova identita se někdy asi těžko dokáže stoprocentě, ale Šťastného teorie mě dost zaujala. I když jí třeba nemusíte věřit, počtení o Dalimilově kronice to bylo pěkné.
Jako dítě jsem knížku měla moc ráda, hlavně některé pohádky s krásnými ilustracemi. Byla hezky udělaná, protkaná pohádkami, které se mi taky moc líbily. Nevracím se k ní sice jako k jiným knihám, ale dodnes si ji docela dobře pamatuji.
Dost splácané pokračování "královského nacha". Místy vykradená Léč pána z Rožmberka. Příběh mladého Záviše, co si vychová svoji budoucí nevěstu mě fakt neoslnil. Na můj vkus je zde až moc vymyšlených postav, a celkově je to hodně poslepované.
Jedna z oblíbených knih mého mládí. Od Vaňkové jsem zdaleka nečetla všechno, ale zato těch pár knih jsem četla několikrát. Hlavně ty, kde byl Jindřich z Lipé, můj oblíbenec.