Zmiu komentáře u knih
Jsem na tom asi jako Effys. Tuhle knihu jsem četla poprvé taky asi v deseti, a pak ještě asi 20x. Petra z Rožmberka jsem měla moc ráda, Kateřina mi taky byla dost podobná. Nicméně mým největším oblíbencem byl Jindřich z Lipé. :-)
Vydat islandsko-český slovník je jistě záslužný počin. Do této doby zde žádný nebyl, alespoň ne v tištěné podobě. Já ho používám pravidelně a jsem za něj ráda, poněvadž překládat přes třetí jazyk je úmorné. Překlady hesel jsou docela dobré, alespoň zatím jsem nenarazila na nic divného, ale složitější výrazy zde nenajdete, což je ostatně patrné z rozměrů slovníku.
Co je ale u slovníku velkou chybou, je to, že neobsahuje žádné vysvětlení gramatiky a výslovnost, což u slušných slovníků bývá, a ani u hesel se neobjevují další koncovky slov, jako např. genitiv, či nominativ plurálu. Chyba je to zásadní, protože islandština má dost nepravidelné skloňování, a ti, co nemají její základy, tak slovo ve slovníku nemusí vůbec najít. O nepravidelnosti sloves a výslovnosti ani nemluvě. Tyto nedostatky jsou hlavní důvody mého nižšího hodnocení. Nicméně, pokud to stejně myslíte s islandštinou vážně, tenhle slovník vám stačit nebude, a tom tlustém islandsko-anglickém už tu gramatiku najdete.
Příběhy se Semtamťukem mám mnohem radši, ale i tyhle starší díly jsou docela pěkné.
Pěkná encyklopedie. Je hodnotná hlavně kvůli obrazovému materiálu. Jsou zde různé reprodukce, hodně z období romantismu, ale i jiné. Po textové stránce je kniha taky celkem v pohodě, ale kvůli textu si jí člověk rozhodně nekupuje. Na to jsou odbornější knihy.
Pro mě asi nejpřehlednější a nejsrozumitelnější učebnice religionistiky. (Důležité jsou pochopitelně všechny, ale tahle se mi četla nejlépe).
Na Petiškovy báje to nemá, ale určitě stojí za přečtení. Každé jiné zpracování je obohacující, plus některé báje, co v Petiškovi nejsou.
Tuhle knihu jsem určitě četla, a moc se mi líbila, ale už jsem z ní asi všechno zapomněla. Ale vím, že tam nebyly jen pohádky, ale i dost z mytologie, pro mě, dosud neznámé. Někde jsem si i vypsala ta jména bohů a jejich funkce.
Zpověď člověka, co se dostal do sekty Moonistů, aniž si to uvědomil, a jak se pak těžce od nich dostával. Zajímavá kniha, můžu doporučit.
Asi nejlepší z těch velkých příběhů čtyřlístku.
Bilingvní překlad jedné z nejslavnějších ság severu, doplněný slovníkem. Kromě ságy obsahuje další pasáže z děl, která k sáze tematicky patří. Věčná škoda, že se dnes nedá sehnat. Nový překlad ságy o Volsunzích se mi líbil mnohem méně.
Sága o Völsunzích, sága o Ragnarovi huňaté nohavici a sága o Bósim a Herrauðovi v českém překladu. Člověk je rád za každý překlad staroseverské literatury, jen je škoda, že vychází většinou v takových edicích, kde je málo místa na komentáře a vysvětlivky. Grafická úprava knihy je naprosto příšerná. Ty obtloustlé figury mají být severští hrdinové? A babice s vytahanými prsy má být jedna z nejkrásnější panen? Taky nechápu tu módu mít všechno tučným písmem, plus úvody k ságám jsou bílým písmem na barevném podkladu s nějakým vzorem, což dost ruší.
Velmi dobrý psychologický rozbor sedmi smrtelných hříchů, který se může hodit každému bez ohledu na vyznání. Sedm hříchů bylo zvoleno církví velmi chytře, jsou to provinění, která poškozují člověka samotného, jeho duši. Také si můžeme všimnout, že je snadné se těchto hříchů dopouštět. Slovo hřích je pro většinu z nás asi dost zatěžkáno náboženstvím, ale po přečtení této knihy to slovo dostává nový rozměr. Díky za to.
Edda jako kniha mrtvých? Tenhle koncept je dost mimo a nemá vůbec žádný poklad ve skutečné praxi starých seveřanů, kteří oslavovali život. Kniha má citace z Eddy a krásné obrázky, ale ten text samotný, to se nedá. Jak tam začal autor mluvit něco o té plazmě, nebo co to bylo, tak jsem dál číst nemohla. Bohužel u nás je literatury o Germánech/Seveřanech jako šafránu, a když už se něco s velkou slávou přeloží, tak je to takovýhle škvár.
Nechápu, proč se tahle kniha jmenuje Keltské mýty a magie, když je o něčem jiném. Omylem jsem si ji koupila, a po podrobnějším zkoumání se jí zase rychle zbavila. Vhodné možná pro nějaké wiccany, ale to jen odhaduji.
Drobná studie, ale velmi cenný pramen o germánských kmenech v prvních stoletích našeho letopočtu.
Na téhle knize, s krásnými ilustracemi od V. Fialy jsem vyrostla, a příběhy jsem znala skoro nazpaměť. Obrázku Medusy jsem se moc bála. :-)
Sága o Hrafnkelovi je známá především díky části o koni Freyfaxim, který je zasvěcen Freyovi, a nikdo na něm nesmí jezdit. Porušení zákazu se stane zápletkou ságy a motivem k pomstě. Druhá část už tolik zajímavá není. Také asi dost hraje roli, že překlad je hodně starý, a nečte se jednoduše.
První staroislandská sága, co jsem četla, a zůstala i mojí nejoblíbenější.
Jedna z mých oblíbených knih. Jedná se spíše o psychologický úvod do šamanismu, takže nečekejte žádné návody na šamanské cestování a podobné techniky. Jde spíše o dobré rady pro moderního člověka, který zapomíná na věci, které byly dříve naprosto přirozené. Kniha je napsaná v moderním duchu a mixuje dost jednotlivé tradice dohromady, což mně občas trochu vadilo, ale to byl nejspíš autorčin záměr, ukázat, co mají různé tradice společného. Archetypy šamanské tradice jsou, jak název napoví, o principech. K jejich pochopení kniha dokonale poslouží. Jsou zde také návody na jednoduché meditace, což asi není pro každého, ale na druhou stranu je zde spousta životních mouder, která mohou oslovit i čtenáře, který není až tak duchovně zaměřen.