Zmiu komentáře u knih
Pěkné pohádky s ilustracemi od Václava Fialy (vydání z roku 1962), takže rozhodně stojí za to si je pořídit. Novější verze neznám.
Jedna ze třech knih pohádek území Sovětského svazu. Takhle pokrývá evropskou oblast. Další dvě knihy jsou "O moudrém Chadaunovi a třech sluncích" a "O kouzelném ptáku Zymyrykovi". Tuhle knihu jsem jako dítě nečetla, koupila jsem si ji až v dospělosti, abych si doplnila sbírku. Potěší zejména Bornovy ilustrace, pohádky samotné si už tolik nepamatuji, četla jsem je na rozdíl od dalších dvou knih jen jednou. Jen vím, že spoustu z nich jsem už znala z jiných sbírek.
Jedna ze třech knih pohádek území Sovětského svazu. Takhle pokrývá hlavně oblasti SIbiře. Další dvě knihy jsou "O kouzelném ptáku Zymyrykovi" a "O srdnatém střelci Andrejovi". Oproti našim pohádkám zde více vystupují zvířata, a někdy není jasné, zda jde o zvířata nebo lidi. V dětství mě kniha odrazovala svými obrázky, které se mi nelíbily, ale pohádky to jsou velmi pěkné a poučné i pro dospělého.
Jedna ze třech knih pohádek území Sovětského svazu. Takhle pokrývá hlavně oblasti -stánů. Další dvě knihy jsou "O moudrém Chadaunovi a třech sluncích" a "O srdnatém střelci Andrejovi".
Tuhle knihu jsem milovala hlavně kvůli nádherným ilustracím, ale i po informační stránce byla velmi přínosná.
Moc pěkné a vtipné převyprávění severských mýtů. Vím, že se mi moc líbil příběh o Týrovi a Fenrim.
Pro milovníky divokých prasat. Kromě spousty informací o divočácích je kniha doplněna fotografiemi, které jsou jedinečné, neboť autor mezi prasaty žil, a tak měl přístup tam, kam se obyčejně fotograf nedostane. Takový výzkum si žádal své oběti. Nejvíc mě pobavilo, když psal, jak musel nosit stejné oblečení, aby ho prasata poznala po čichu, a jak jeho manželka opravdu nebyla nadšená a musel se převlékat někde v kůlně.
Jako dítě jsem tu knihu četla, vím, že byla docela vtipná, ale asi ne natolik, protože jsem ji četla jen jednou.
Téhle knihy jsem se ráda zbavila. Napřed jsem byla ohromena tím, že obsahuje spoustu informací a mýtů, ke kterým se člověk jen tak nedostane. Bohužel ale kniha obsahuje chyby, (čehož jsem si všimla u těch mýtů, které jsem znala). Navíc si autor dělá z mýtů legraci, což mě naštvalo asi nejvíc, a po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že takhle kniha rozhodně nemá místo u mě na poličce. Mýty se dají vyprávět vtipně, to ano, ale zde jde spíše o zesměšňování a to je rozdíl.
Jedna z milovaných knih z dětství, na básničky si nepamatuji, ale vím, že tam byly vtipné ilustrace.
Základní kniha o náboženství starých Slovanů. Rozhodně doporučuji.
Moje oblíbená kniha z dětství, ke které se ráda vracím, a možná i díky ní miluji zajímavosti z vesmíru.
Během svých studií jsem tuto knihu četla několikrát, přesto si z ní jen málo pamatuji. Mnohem srozumitelnější bylo pro mě Bádání o Posvátnu, či Nástin religionistiky. Nicméně každá z těch knih nabízí jiný pohled, a tuhle knihu rozhodně nemůžete přeskočit. Je to základ.
Kniha se mi dostala do ruky až někdy v roce 2000, a rozhodně doporučuju přečíst, abychom si uvědomili, čím krmili ve škole starší generace. Z toho opravdu běhá mráz po zádech.
Jedna ze základních knih pro religionisty zabývající se předkřesťanskými evropskými náboženstvími. Dumézil je sice dnes už překonaný, ale v jistém směru se na něj pořád navazuje a reaguje, takže je rozhodně nutné se seznámit s nějakým jeho dílem. Rozhodně doporučuji.
Stručný výcuc z Kalevaly pro ty, co se nechtějí mořit s četbou dlouhého eposu.
Z této knihy mě zaujaly především příběhy z německé oblasti, které jsem. na rozdíl od severských mýtů, něměla možnost číst jinde.
Proč hodnotím knihu spíš níže? Symboliku run má Voenix docela hezky, i když negativní výklad run mi taky moc nesedí. (Ono je tedy otázka, jak se z run opravdu věštilo, a jestli vůbec). Ale co mi vadí nejvíc, je přiřazování run k tarotu, runové pozice, přiřazování run k barvám a stromům, což jsou věci, které jsou čistě moderní záležítostí a nemají nikde reálný základ. Nicméně, pokud bych se rozhodla věštit z run, tak musím říci, že jeho výklad samotných run považuji za dobrý, a pro orientaci poslouží.
O trochu slabší než "Klíč k duši", ale asi proto, že zde autor hodně vysvětluje vztah mezi psychoanalitikem a analyzantem, a rozdíly mezi medicínským přístupem ke smrti a nemoci a mezi přístupem psychoanalikovým, což je někdy méně záživné. Nicméně pasáže o jeho přístupu ke smrti a sebevraždě jsou strhující a jeho přístup je dost netradiční, ale o to více rozumějící. Moc potřebný přístup v dnešní společnosti.