Zomy komentáře u knih
Mandy mě tentokrát spíš zklamala. Ani tu letní atmosféru nevykouzlila tak, jak to obvykle dokáže.
Hlavní dvojice mi nebyla moc sympatická, rozhodně se nechovali jako dospělí třicátníci a oba byli šíleně pasivní! On se nechal ovládat svou matkou, ona manželem.
Alex rozhodně není zrovna ideální hrdina červené knihovny, neustále na něco čekal nebo si stěžoval...
Dohromady se za 11 let viděli 4 týdny, ale než se rozhodli, že by to teda šlo a byli spolu,.....
Tohle není Lisa Kleypas. Vůbec se mi nechce věřit, že by to psala ona. Vypadá to, že slíbila 3 díly v sérii a tímto to chtěla odbýt. Vůbec nechápu proč, z této zápletky by dokázala napsat skvělý román. Než tohle, to se na to měla vykašlat úplně.
Pro mě byl zatím nejlepší díl série ten předchozí, Pokušení osudu. Přesto je to parádní romantika, lehká, ideální na takové to uculování a příjemný odpočinek. Mcalistair je fajn hrdina, milující, ochraňující, bojující s vlastními stíny. Evie je opět sympaťanda, jak už to u autorky bývá.
Tohle bylo trošku jiné než předchozí knihy od Whitney G., s jednodušší zápletkou, s mnohem více erotiky (až zbytečně moc), s více klišé (a to je po Výpovědi co říct:-) )
Ale přesto mě to neskutečně bavilo, dialogy jsou vtipné, živé. Průstřihy do minulosti formou dětských vzkazů jsou báječné - krátké, takže nenudí, ani nezdržují děj - a skvěle ukazují, jak se vztah mezi Arizonou a Carter postupně prohlubuje.
Tohle bylo tak trochu příliš. Příliš bláznivé, potrhlé, přehnané.
Ale příliš dobře jsem se bavila, abych mohla s čistým svědomím dát míň než 5 hvězd :-)
Tato série je příjemné čtení ve chvílích, kdy nemáte po ruce nic lepšího. Neurazí, nenadchne. Úvody jsou povedené (jako když Shaw vytahuje Rula každou neděli z postele), děj samotný už je pak roztahaný, plytký, myšlenky se často opakují, dialogy jsou občas příliš melodramatické.
Dost mi vadí i překlad - takoví potetovaní drsňáci mluví spisovně? To jako fakt? Stejně tak obraty jako smrtelní nepřátelé, vrčí jako medvěd, zasáhla ho kule, fešulín, ... jsou dost mimo mísu.
Na Roma jsem se ale těšila od prvního dílu a musím říct, že nezklamal. S Corou měli dynamiku, oba byli sympatičtí, četlo se to v v podstatě samo.
Takže zatím rozhodně nejlepší díl, ale stále za 3,5 hvězdy.
Naprosto báječná romantika. Ostatně jako vždy, když se do toho pustí Keeland. Osnova je stále stejná, proč taky měnit něco, co funguje. Na začátku hodně vtipu, pak to sklouzne k slzavému údolí a dojetí a člověka to zkrátka pohladí po duši.
Musím říct, že to dohadování a jiskření mezi Cainem a Rachel mě hodně bavilo.
Ale Bože, proč ten stupidní název? Sexy profesor je tedy na míle vzdálený originálnímu Beautiful mistake! České čtenářky jsou opravdu natolik omezené, že literatura pro ženy musí být za každou cenu sexy? Jako srážka, farmář, mlékař, hoteliér, Nejvíc sexy chlap,... Shazování červené knihovny názvy děl (a primitivními obálkami!) mě tedy velmi mrzí.
Autorku mám ráda, takže jsem věděla, že se mi bude líbit i její nová knížka. A rozhodně nezklamala. Občas se tu sice některé myšlenky zbytečně často opakovaly, ale jako celek to byla opravdu krásná pohádka.
Takhle... Archer to není a žádný takový už asi nebude. Ale zase to není takový cukrkandl, občas je tu trochu vtipu, zápletka je tak akorát - ani málo, ani moc.
Čarodějka i její drak prostě umí chytit za srdce.
Autorku si řadím mezi ty, které budu dál sledovat a číst. Její tvorba je svižná, pěkně plyne, dialogy jsou milé, postavy sympatické a všechno je to takové odlehčené.
Detektivní zápletka je tedy na jednu stranu dost jednoduchá a na druhou zase překombinovaná (do "tajné" akce jsou zasvěceni nakonec snad úplně všichni), ale to na příjemné romantické lince nic nemění.
Vůbec mě to nebavilo a ačkoliv anotace vypadala slibně, nedokázala jsem se začíst. K autorce se už nevrátím.
Dokonalá romantika. Přesně taková, jaká má být a jakou mám nejradši.
Četla jsem tu výtky na nedostatek děje a napětí. Ale tady jde opravdu jen o tu cestu, kterou se k sobě dostanou usedlá a konzervativní romantička (s velkým srdcem) a naprosto nekonvenční chladný podnikatel (zdánlivě bez srdce).
Je tu humor, literární okénko, nekonečná láska i propojení s ostatními členy rodiny, co víc si přát.
Ravenelovi jsou nadprůměrná série, ke které se budu pravidelně vracet.
Jedná se o moje první setkání s autorkou a jsem naprosto spokojená!
Příběh je to svižný, zábavný a zároveň klasický.
Začátek je postavený na konverzačním "boji" Whitea a Mirabell a to jejich hašteření je naprosto úžasné, stylem a lehkým vtipem mi připomíná Julii Quinn.
Milostná zápletka je vděčná romantika - ona je hrdá chudá příbuzná, on zas za všech okolností pravý gentleman a ochránce slabších.
Určitě se pustím i do jiných autorčiných děl.
Jeho banán mě příjemně překvapil - možná proto, že jsem měla nulová očekávání. Na Její třešničky jsem se těšila a jak už to tak bývá, přišlo spíš zklamání. Příběh jde příliš po povrchu, není tam žádný smysluplný vývoj, některé motivy jsou vyloženě nedotažené (Zoey, Nathan, rodiče).
Na druhou stranu je to zábavné, lehoučké, ideální na vypnutí. Ale tentokrát se zkrátka cítím tak nějak ošizená.
Milé, laskavé a úsměvné. K Terese Medeiros jsem se vrátila po delší době a bylo to jako pohlazení. Ačkoliv Banner se zpočátku nezdál jako zrovna romantický hrdina, bylo to romantické až až.
Valerie Bowman se mezi mé oblíbené autorky nezařadí, ale Dáma v modrém se jí povedla. Ještě na začátku jsem byla otrávená, že budou holky zase hodně intrikařit, ale nakonec si vystačily s jednou menší lží, děj hezky plynul a Garret s Jane byli fajn pár.
Přidávám se k názoru, že je to zatím rozhodně nejpovedenější dílo ze série.
Opět báječná, laskavá romantika. Tentokrát nebyl nejvíce uklidňujícím prvkem hygge styl, ale Alex a jeho dobrácká a trpělivá povaha. Která z nás by nechtěla mít takového chlapa doma...
Autorka dokázala poměrně přesně popsat, jak byla Lucy vystresovaná. Nespavost, nechutenství, ztráta sebevědomí,... O to příjemněji, až léčivě, působilo prostředí Polární záře.
Jo a ještě jedna věc. Nikdy mě Island nijak zvlášť nelákal, ale teď vím, že se tam rozhodně jednou vypravím! :-)
Opět něco neuvěřitelného! Jako většina knih autorky je Popel ve větru neskutečně propracovaný a velice obsáhlý - a přitom ten rozsah čtivosti nijak neubližuje.
Některé motivy se tedy stoprocentně opakují (první noc hlavních hrdinů), ale ta dějovost to vynahrazuje.
Cole byl skvělý (až na svou neschopnost jakékoliv akce a obrany pokud jde o záležitost s Robertou) a Alaina obdivuhodná a silná žena.
Při čtení jsem hltala stránky a jela přes noc, abych to dala na jeden zátah :-)
Opět je to bomba a já smekám před K. E. Woodiwiss klobouk! Je to stará škola - v tom nejlepším slova smyslu - je to neuspěchané a promyšlené, zápletka střídá zápletku, neustále se něco děje a vyvíjí.
U této autorky oceňuji i názvy jejích děl - ačkoliv zrovna u této knížky je originální anglický název podstatně jednodušší, podle jména hlavní hrdinky. Dnes je to samý Sexy profesor, Sexy mlékař, Sexy srážka - nehodnotím obsah, jen ta primitivita názvů... Totéž je u obálek - ta nová vydání KEW od Ikaru jsou skutečně dokonalá!
Autorka má zvláštní dar, že ačkoliv píše o ničem, píše neuvěřitelně plynule a knížka se přečte úplně sama.
S pojmem hygge jsem se poprvé setkala díky Julii Caplin a její Kavárně v Kodani. A díky ní jsem si tento pojem zapamatovala a dokážu si ho poměrně detailně představit.
O knížce Rosie Blakeové to ale říct nemůžu. Obálka je v podstatě krásná, jemná, ale působí na mě chaoticky, což je přesný opak hygge.
Joe je v jednu chvíli arogantní blb, v druhou chvíli ňouma, který se potí a neumí říct kloudnou větu. Vůbec jsem z textu nepochopila, proč se do něj Klára zamilovala, protože jeho jediná kladná stránka - podle textu - byl jeho vzhled.
Ani Klára není podle mě vhodná představitelka životního hygge stylu - vždyť byla opuštěná, bezprizorní a úplně ztracená. Že pro ostatní umí udělat večeři a zapálit svíčku, to je málo.
Jak už jsem napsala, knížka se čte opravdu velmi lehce. Ale jednou stačilo.
Květy na vodě byly první knihou, kterou jsem od autorky četla - a byla jsem z ní nadšená! Je to pravá, poctivá historická romance, která obsahuje všechno, co by tam mělo být. Zraněné duše, tajemství, křehká (a přesto trvalá) láska, silná ženská hrdinka.
Je poznat, že Woodiwiss psala pečlivě a s láskou. Nenapsala toho moc, ale její romány opravdu stojí za to. Jsou promyšlené, neuspěchané, doslova nabité dějem.
Nejnovější vydání (narozdíl od těch předešlých!) má úžasnou, až zasněnou, obálku.