ZÓNA komentáře u knih

Důležitější než slova, která indická autorka používá, je forma sdělení jejích pocitů, bolestí, ztrát a smutků. V textu (záměrně nepoužiji slovo báseň) je pramálo zamilovanosti a skutečné lásky, bez pocitů naplněnosti a úplnosti.
V doslovu je nám objasněno, jak těžkým životem spisovatelka žila. Přesto si myslím, že její mládí, ač si prošlo útrapami a bolestmi, které mnozí z nás považují za abstraktní, nedokáže popsat pravou tvář všeho, co musela vydržet.
Krátké texty na mě působí poměrně nesourodě, i když jsou rozčleněny do smysluplných kapitol.
Na jedné straně tupý pohled na znásilnění, otcovská láska a zklamání z prvních schůzek, na straně druhé první sexuální zkušenosti, rozčarování z nich, ale i touha po dalším fyzickém kontaktu.
Kniha navíc negraduje, rozpouští se a odpuštěním ve vás doutná pocit nenaplněnosti.
Technicky jsou texty dobré, mnohdy šťavnaté a lkavé.
Je tu absence jakéhokoliv rýmování, byť ani náznaku po něm.
Ale uznávám, že příběh, který nám Rupi Kaur předložila, verše primárně přinést nemusí.
Dojem z knihy, která se dá číst roky, ale i jen pár desítek minut, má každý svůj.
Vcítí se do textu jinak zamilovaný, mladý, starý, opuštěný, nešťastný.
Chybí poetičnost. Větší cit. Je možné, že autorka trpkým životem o tuto vlastnost přišla. Nevyčítám. Jen toužím po jiných básních...

120 16.12.2018

Nostalgické zastavení u knihovny a připomenutí si dětských let. Kolik času jsem trávíval nad krásnými obrázky a četl si stále dokola omamné příběhy zvířátek.
Co příběh to klenot, co ilustrace to pohlazení po dětské duši.
Osobně nikdy nemohu zapomenout na pohádku POD HŘÍBKEM, KOHOUT A BARVIČKY a JABLKO.
Bylo mi u prohlížení této knihy smutno a uvědomoval jsem i fakt, že zřejmě schází i současným dětem, které více času tráví u počítačů a s prominutím u amerických "disneyovek".
Krása by měla být nepolitická, a když jde o literaturu, měla by tato slova platit dvojnásob.
Rád bych se pletl a byl rád za každého Sutějeva v dětství našich dětí.
Mě kniha okouzlila tehdy a okouzluje dodnes...

120 26.06.2018

Hned v úvodu vytryskne z pera paní Pechové žár!
Nádherná poetická báseň a já cítím, že tentokrát jsem se nezmýlil...
Nicméně.
Sbírce schází větší rozmanitost. Láska také není černobílá, září mnohdy všemi barvami, skýtá touhu i smutek.
Básničky nejsou povrchní, jen v nich proudí mírná netečnost a jsou ochuzené o odvážné rýmy, které by v člověku zadusily pochybnosti a nudu.
Občas narazíte na zajímavost, originalitu a ženskou výjimečnost.
Myslím si, že jemnost slov stojí za výrazem celé sbírky. Možná určená především ženám.
Ale pokud budu spravedlivý, tak za úvodní skvost NEČEKANÝ HOST nebudu hodnotit sbírku jako průměrnou...

119 13.03.2021

Jak naložit s příběhem takové míry odpornosti, kterou vyvolává?
Četl jsem prvotřídní hororový brak, ale na druhou stranu byl inteligentně zaobalen potenciálem. Potenciálem přátelství, šílenství a vědy. Přesně v tomto pořadí.
Nicméně mi celý román protekl mezi prsty jako odpornost nejvyššího kalibru. Člověk může být zlý a asociální. Vytvořit něco ohavného. Přesně takový je tento příběh.
Co schází, je strach a napětí. Od začátku je daná šablona.
Aniž byste četli anotaci, víte jak celá absurdita skončí.
I když se jedná o literární dílo, více by celému snažení slušel filmový scénář.
Myslím, že by se určitě našel dostatečně odhodlaný režisér, který by si s nechutnostmi tohoto druhu rád pohrál.
Mé hodnocení neovlivnil ani zajímavý doslov autora.
Pro patology a nekrofily vhodná četba.
Pro ostatní bolavá záležitost...

119 27.12.2020

Kniha velkého formátu nejen proporčně.
Spojením moudrých mužů vznikla textově-obrazová kniha, která potěší jak oko příznivce obrazových koláží, tak i nostalgika z hudební oblasti.
Koláže jsou pro mě ne úplně novinkou, ale jejich kvalitu hodnotit nemohu... Snad mohu vzpomenout jen úvodní... Nádhernou VENUŠI V LOŽNICI.
Texty Jiřího Suchého jsou veselé, jednoduché a nekomplikovaně chytré. Najdeme zde známé evergreeny jako ZČERVENÁ, ale jsou zde pro mě i méně známé písně, které interpretovaly hvězdy naší populární hudby, MATUŠKA, DROBNÝ, či HEGEROVÁ.
Kniha je pohlazením, nenásilným ohlédnutím za obdobím dvou bohatých životů.
Důležité upozornění, že tito dva pánové pro český národ něco udělali...

119 10.10.2020

Nástup měla kniha famózní!
Tajemné rozkrývání jistých událostí a charakteristika jednotlivých postav.
Toť vše. Kniha přešla v nekonečný proud setkání a nicneříkajících příběhů.
Oceňovaný autor se pro mě přeměnil v nezáživného zapisovatele lidských osudů, přičemž kniha postupem času ztrácela napětí a patřičnou mobilitu směrem k rozuzlení.
Autor píše divadelní hry a mám takový dojem, že ne zcela rozlišuje dramatizaci a literárnost.
Nechci si hrát na odborníka, ale skvostem se tato kniha nestala. Záměrná propletenost lidských osudů ubrala na kvalitě příběhu a hlavně na kompaktnosti vyprávění.
Složité, překombinované, marastní...

119 20.09.2020

Chvílemi jsem se bavil...
Ovšem častěji jsem knihu přirovnával k "Ovemu", či "Staříkovi" a hledal společné jmenovatele.
Ve výsledku byl OPOZDILEC nudný.
Lamentování a bilancování starého muže spojené s popisy, které jsou smutné a zároveň dost špatně vstřebatelné pro člověka ve středním věku.
Nizozemský autor zde možná chtěl upozornit na jistá tabu, ale forma vyprávění se mi nejeví šťastně zvolená.
Můžeme si každý domyslet, na co přesně chtěl autor upozornit, protože ve finále je nám toto tajemství upřeno.
Pokud je Dimitri Velhurst opravdu tak skvělý, jak se píše na přebalu knihy, tak OPOZDILEC je jeden z jeho horších počinů.

119 27.11.2019

Fantastické rýmy, kterými nás František Gellner zahltil, dávají zcela zapomenout často pesimistickému, až depresivnímu pojetí básní.
Nicméně, najdou se i klenoty opačné, nebo nekonfliktní, z kterých čiší radost ze života.
Osobně vyzdvihuji báseň POZDRAV RODNÉMU KRAJI a do dětských let mě navrátila báseň MILUJU SEVERNÍ NEBE, jež hudebně ztvárnila skupina Katapult, i když malinko pozměnila koncepci básně...
Gellner byl pro mě samotného skvělý básník a člověk...

119 10.02.2019

Jak pojmenovat tyto krásné básně?
Napadají mě dvě slova - laskavá poezie...
Jaroslav Seifert se svými slovy dotýká našich lepších já...
Po přečtení každé básně se v srdci rozezní zvon, v očích se zalesknou slzy a duší se prožene především smutek. Básně na mě tak působí, i když mnohdy to na první pohled tak nevypadá.
Seifert je v této poloze nepřekonatelný...
Samozřejmě vás dostane titulní báseň, poté nikdy nezapomenete na ROZHOVOR, ale co s vámi udělá VÁNOČNÍ KOLEDA? Rozerve vás na kusy, udělá vás "takhle maličkým", nebo "takhle maličkou" a pokud při této básni nebudete plakat, tak nemáte srdce....

119 02.10.2017

Nudný příběh psaný těžkou rukou a utvářený tak, aby v poslední kapitole obživl a zanechal tak hořkou pachuť?
Cunninghamovsky pojaté rozumování, násilná mimodějová intervence, která dělá román pramálo čtivým. Snažil jsem se oblíbit si jednotlivé postavy, kterých je v knize pomálu, nicméně jsem neuspěl a těšil jsem se naopak na postavy vedlejší, které měly narozdíl od hlavních postav výrazné charisma.
Tématu knihy nelze nic vytknout. Zpracování ano. Rozmělněné a odtažité. Příliš technické.
Těžší čtení. Neodsuzuji, ale děj nevtáhne a krabatí se. Pointa Vás může rozplakat.
Nikdy nevíte, jaké má s Vámi život úmysly.

118 19.06.2021

Těšil jsem se na různorodé básně od českých básníků.
Výbor zaměřený na lásku, ženy a milostnou nostalgii, opepřený několika zamilovanými texty z písniček, tesklivých dopisů od mužů i žen, doplněný o fotografie a kresby vztahující se k tematice.
Potkal jsem se s našimi velikány i méně známými básníky, z nichž někteří svým slavnějším kolegům zdařile sekundovali.
Ale ve výsledku jsem byl zklamán, i přes nespornou snahu o zdařilé uspořádání básní.
Básně se čtou snadno, s touhou i bez ní.
Zklamán nejsem. Jen jsem čekal více kvality a větší odhodlání vytvořit sbírku, která nebude mít konkurenci.

118 21.02.2021

Velice citlivě vedené verše, ženským pohledem a vnímáním zamilovanosti.
Poměrně velké množství básní, nicméně plují nevzrušeně po papíře bez viditelných změn.
Chybí mi větší projekce citů, báseň plná napětí a touhy.
Přesto oceňuji autorčin záměr, povýšit lásku nad ostatní lidské vjemy a ukázat lidem, že bez ní se skutečně nedá žít.
Plnohodnotné romantické verše...

118 28.12.2020

Martinovsky pojatá sci-fi.
Eduarda Martina jsem před třiceti lety četl moc rád.
Příběh je velice hezky vystavěn, postaven na křesťanství a bibli.
Ze stránek dýchá sečtělost a chytrost pana Škvoreckého.
Dějově nenáročné, filozoficky konstruktivní.
Závěr překvapí, ale je přísně logický a smutně nekompromisní.
Až se zdá k této sci-fi novele krutý.
Jistě ostuda, ale PULCHRA je první dílo od Škvoreckého, které jsem přečetl.
Ještě tento týden půjdu panu Škvoreckému vzdát hold k jeho lavičce na náchodské náměstí.
Minimálně za tento literární počin si jej plně zaslouží...

118 21.12.2020

Vyslyšel jsem přání Ivana Hlase z doslovu a pustil si některé jeho písně.
Jistým způsobem je interpretace jeho textů lepší, než pouhá vlastní, osobní recitace.
Nejsem kdovíjakým příznivcem Hlasova písničkářství a bluesové hudby, kterou produkuje.
A osobně považuji za nejpodařenější text titulní MILÁČKU, VRAŤ SE. Zklamalo mě, že interpretem této písně není Ivan Hlas, ale skupina Bluesberry. V básnickém podání je mnohem, mnohem lepší.
Zidealizovat Hlasovu tvorbu nám chtěl v závěru sbírky Václav Kopta, sám autor mnoha hudebních textů. Nesdílím s ním jeho nadšení.
Možná, kdyby se sbírka Hlasových textů vydala jako zpěvník, byl bych ve svém hodnocení ne tolik kritický.
Obsahově mě texty příliš neoslovily.
Většina se jich pouze tváří tak, jakoby básněmi byly. Ale nejsou...
Vyzdvihnout musím hezké obrázky nahých žen od jičínského rodáka pana Hochmana. I on má v hodnocení své místo... Pomohl sbírce vystoupat ke třem hvězdičkám... )

118 22.11.2020

Odzbrojující zážitek!!
Jednoduchý, přesto chytře napsaný horor. Jistě, nikterak originální, ale citlivý a charismatický postavami, krásně vykresleným místem, kde se děj odehrává...
Cílené na slabá místa čtenářů. Láska spojená s napětím, rozporuplnost, která na vás dýchne z postav, které přesto milujete.
Jako se boříte do řídkého písku, tak přesně zabředáváte do osudu kvarteta přátel a žijete s nimi každou sekundu. Nepřeskočíte ani jedno písmenko. Tak budete napnutí...
Od nedávno zemřelého Jacka Ketchuma jsem doposud nic nečetl. Od něho se jedná o druhý román a s rukou na srdci tomuto mistrovi pera skládám hold.
Přestože román má téměř čtyřicet křížků na hřbetě knihy, jakoby byl napsán před pár dny.
Bál jsem se... O všechny... A o vyvolání strachu při čtení hororu jde především.
Dallasu Williamu Mayrymu (jeho skutečné jméno) se tato ne zcela samozřejmost povedla dokonale.

118 24.10.2020

Poezie, jejímiž verši a myšlenkami by se měli řídit současní muži. A snad i ženy. I když jen částečně...
Italští básníci jsou plni obdivu k ženám a takový má být správný svět...
Ne takový, jakým se zahlcuje v současnosti pohled na muže a ženy. LGBT a podobně...
Něco je v lidech špatně a možná právě proto, že odmítají a nečtou takovou krásu, jakou nabízí mistři starých časů...

118 09.08.2019

Strhující román, neuvěřitelné tempo příběhu, skvělá hlavní postava a naprosto dokonale skloubené horor - sci-fi. Nevím, ale svojí povahou mi román připomíná Simakovo Město a to je již co říct. Samozřejmě, jde o odlišné pojetí, ale ve výsledku se jedná o lidstvo jako takové. Autor mě nadchnul a zřejmě se nenajde nikdo, kdo by očekával takový závěr. Určitě si toto musí přečíst každý sci-fista a neztratí se u toho ani milovník dobrodružných románů, protože únik Ethana z městečka je popisován vskutku mistrně. Kdyby bylo více hvězdiček, tak jich román dostane přesně tolik.

118 07.09.2014

Nepřijde mi vhodné poukázat na špatnost světa prostřednictvím dívek.
Jistě. Život dívek a žen je obtížný, možná v mnohém složitější, než je mužský svět.
Ale dívky si mnohdy svět dělají trudným samy. Je snadné tuto indicii vypozorovat z uveřejněných textů.
Navíc je zmiňováno náboženství, nebo režim, který dívkám způsobuje obtíže, nesvobodu, útrapy a smrt.
Dívky jsou svobodné. Ať již krásné, hezké, milé. Žádná z nich nemá pociťovat žádný handicap. Má zůstat sama sebou a vnímat krásu svého dívčího života. I taková slova lze v knize nalézt.
Nejvíce na mě zapůsobila třetí část publikace. Působí nejpřirozeněji, nejoptimističtěji a nejlidštěji.
Není tak důležité dívkám cokoli podbízet. Ony vědí samy, že bez nich by svět byl šedou zónou s výhledem smrti.
Knihu bych koncipoval jinak.
Ale nejsem autor.
Jsem čtenář, kterému se kniha moc nelíbila...
A možná právě kvůli "drobnému" faktu. Jsem muž...
Hledím na opačné pohlaví jinak.
Ne průzorem kritiky, ale obdivu a úcty...

117 25.07.2021

Spíše raný Koontz, s velice dobrým úvodem, posléze s rozplizlým dějem, kdy nevíte, zda čtete romanci, detektivku, nebo objasnění něčeho záhadného, přičemž se vše kazí nevhodným humorem a nečekaně přechytralou ženskou hrdinkou.
Skutečně bych nečekal takový pokles kvality v průběhu děje, ale stalo se a s přibývajícími řádky jsem byl čím dál více rozčarován.
Nejde ani tak o kvalitu řemeslného zpracování, jako spíše o jisté prvky ve vyjadřování a nevhodně podbarveného textu. Autor chtěl zřejmě zaujmout propracovaným odhalením celého příběhu, ale povedlo se mu čtenáře spíše unudit, než překvapit.
Ale byť zde kritizuji čtenáři poměrně vysoce hodnocený román, musím zde zároveň citovat velice romantickou repliku, která snad celou knihu povyšuje o jednu hvězdičku výše.
Holly: "Musím říct, že vaše skromnost je moc příjemná."
Jim s modrýma očima ji svými slovy přibil k zemi: "Vy taky, slečno Thornová".
Možná je to nedostatkem romantického čtení (přiznávám svoji chybu), ale asi takhle si představuji zapůsobení muže na ženu. Pokud se taková interpretace v milostných románech objevuje se samozřejmostí, tak se omlouvám. Na mě slova zapůsobila. A možná si jich byl vědom i samotný autor, protože je nechal ještě poměrně zásadně doznít.
Působivé mnohem víc, než záměr autora vyvolat v čtenáři napětí, nebo dokonce strach.
A potom je něco špatně...

117 31.03.2021

Kniha měla být o bolesti.
Mateřské, otcovské a obecně nikdy nekončící.
Dle mého soudu autorka špatně zvolila vyprávějící postavy.
Přespříliš prostoru svěřila Alexandře, která nemohla příběh povýšit. Spíše naopak.
Spisovatelka též vybrala za hlavní mužskou postavu člověka, který je možná reálný, ale jeho role v příběhu působí rušivě a mírně nepatřičně. Abstraktní politik bez charisma, přičemž ženy se z něho mohou v románu zbláznit. Ale vždy jen na určitý čas.
Příběh je smutný.
Napsaný je neutrálně.
A pokud chce mít ambice, měl by rozplakat, šokovat, trýznit.
Nic z toho paní Fitzgeraldová nezosobnila....

117 06.11.2020