ZůzaSomolka komentáře u knih
Ačkoli moc nevím, co vedlo Toma Feltona tohle napsat, musím uznat, že umí psát poutavě a zažil zajímavé příhody. Kniha se četla jedním dechem a přináší nakouknutí do filmového průmyslu a života v něm. Zajímavé čtení. Pro fanoušky Draca Malfoye must have.
Skvělá, úžasná! Přiznám se, že jsem nejprve viděla film, a pak se dozvěděla, že je to podle knihy a to ne ledajaké, ale docela kultovní. Byla jsem zvědavá. Zvlášť, když měla dobré hodnocení a tolik opěvných komentářů, ke kterým se teda musím přidat. Je to napínavé, je to čtivé, člověk je neustále zvědavý a samozřejmě ke konci příběhu se nelze odtrhnout. A vůbec nevadilo, že jsem viděla film a věděla, co se stane. Stvořený svět v knize je prostě úžasný. Hned se pouštím do pokračování.
Bojové fantasy není úplně můj šálek kávy a moc tomu nepomáhají ani výlučně mužské hlavní postavy (Věčnou nepočítám, protože ani s tou se asi většina holek neztotožní). Ale chápu, že do bitvy holky zrovna nepatří.
Styl autora mám ráda - docela to odsýpá, jazyk má dobrý, postavy jsou plastické a postupně se je naučíme znát a sledujeme jejich pouť a vývoj. Nemůžu říct, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, ale byla jsem zvědavá, jak to bude a jak z toho vybruslej. Musím říct, že čím příběh postupoval dál, tím jsem byla zvědavější.
Konec mě teda štěstím úplně nenaplnil, ale rozhodně ve mě nechal spoustu emocí, které ještě nějakou dobu doznívaly. Čímž knize tleskám, protože to správněj příběh má umět.
To je zas jednou kniha, která ve mě vzbouzí protichůdné pocity. Hlavní hrdina je (zvláště na začátku) tak hrozně nesympatický, že jsem to chtěla odložit, ale nesnáším mít něco nedočtené. Příběh je napsán poutavě, plný zvratů (bohužel se neobejde bez zemřelých), a tak plyne docela rychle. Je pravda, že hlavní hrdina reaguje naprosto přirozeně, jak by v podobných situacích reagovala většina normálních a obyčejných lidí, není najednou nesmyslně zázračný, ale možná člověk od hrdiny trochu vyjímečnosti, statečnosti a charakternosti čeká. Václav je úplně jiný hrdina než jsme zvyklí a některé jeho reakce mě vyloženě vytáčely. Musím ale uznat, že příběhu to nikterak neškodí a když člověk zkousne Vaška na začátku, pak už se to zlepší. Nadpřirozené bytosti jsou na mě vkresleny až moc bizardně, ale rozhodně oceňuju autorovu představivost. Je to tedy docela netradiční fantasy zasazené do našeho světa. Jestli se pustím do dalších dílů, nevím (úplně mě to nezaháčkovalo, ale úplně bych sse tomu nebránila), ale knihu bych snad i doporučila.
Při čtení této knihy mi odumíraly mozkové buňky. Kdo má rád telenovely, asi si přijde na své, ale můj šálek čaje to není. Příběh ani nemá žádný větší zvrat. Jako jo, hlavní hrdinka zažije pár trapasů a nepříjemných situací, ale jinak to má pohádkový průběh, kdy se o ni stará pracháč, a i když mezi nimi vznikne neshoda, je to drama asi jen 1 stránku, a pak zas dobrý.
Boží! Boží! Boží! Příběh mě uchvátil od samého počátku a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Má to všechno - tajemství, lásku, vztahy s přáteli, napětí. Jediný, s čím jsem se moc nemohla smířit, je věkový rozdíl hlavních postav.
Celkem pěkné čtení pro školkové děti, zvláště Ondry. Je to teda ta kategorie fantasie bez hranic, kde balonky rostou na stromech a existuje zmrzlinový les, ale není to přitažené za vlasy, myšlenka kouzelného obrazu je pěkná. Zároveň jsou tam běžná témata ze života dětí jako je touha po psím příteli, smutek nad ztracenou věcí nebo strach. Líbí se mi, že kniha vštěpuje i užitečné principy jako hned se nevzdávat a hodnotu opravdového přátelství. Ilustrace také nejsou špatné, jen nejsou na každé stránce textu, což byla výhrada našeho dvouleťáka. Celkově knížka malé Ondry neurazí a rodičům neodumřou mozkové buňky při čtení.
Tuto knihu mi trvalo hooodně dlouho dočíst. Není to špatný příběh, má i prvky napětí ... jenom mě prostě nějak nedokázal vtáhnout do děje, nezaháčkoval mě, abych se od toho nemohla odtrhnout. A nemyslím si, že to jenom bylo složitostí čtení severských jmen. Celkově mi to připadalo takové ploché. Škoda.
Diana Gabaldon je čtená a vyhledávaná autorka červené literatury, proto určitě stojí za to si přečíst, co píše ohledně tvorby milostných scén a psaní obecně. Milostné scény jsou v jejích knihách hojně zastoupeny, ale nejsou nijak nechutné či úsměvné, ba naopak tam docela sedí. Kniha zmiňuje několik technik, které často podvědomě tušíme, a je doplněna o úryvky z Dianiných děl pro představu a názornost. Máme návody o psaní od Kinga, Browna a dalších, ale je fajn, že je něco od ženy a zas trochu z jiného žánru. Kniha se čte dobře a rychle už jen proto, že díky ukázkám je to vlastně z půlky beletrie těch "nejzajímavějších" scén.
Některé knihy mě odrazují svoji obálkou či názvem, tohle je bohužel jedna z nich. Ani začátek mě moc neuchvátil - bylo potreba se prekousat pocatecnimi grafy a statistikami z USA, ktere me vubec nebavily a prisly mi pro me nerelevantni. Ale cim se kniha blizi vic ke konci, tim je zajimavejsi a hodnotnejsi. Hodne se mi libila pasaz o uceni.
Milé příběhy o psech. Pohladí na duši. Slyšela jsem jako audioknihu skvěle namluvenou Jiřím Lábusem, to ještě zážitek pozvedá o úroveň výš.
Kniha ve mě zanechala rozporuplné pocity. Začátek mě moc nebavil, bylo to na mě moc náboženské, protože je to vlastně řeč kazatele, a připadallo mi, že to akorát opakuje otřepané příběhy - lidé hledají štěstí jinde, přitom ho mají doma. Ale také kniha nabádá, že každý je svého štěstí strůjce a může být vlivný, bohatý (vlastně že je to povinnost každého z nás) a zmiňuje jednoduché principy. Dodává odvahu a nastavuje zrcadlo čtenáři. Shrnutí: obsahuje některé velmi hodnotné myšlenky, ale forma mi moc nevyhovovala. Na druhou stranu je to malé, tenké a rychle přečtené.
Ehm ... zajímavá knížka. Ne teď vážně, je to neobvyklá knížka svou formou - je plná seznamů typu "12 těžkých pravd o životě", "19 věcí, co jsem měl vědět jako 18ti letý" apod. Kdy každý seznam obsahuje slibovaný počet myšlenek, které jsou rozvinuty v krátkém odstavečku. Pro někoho (i pro mě) tahle forma může být špatně stravitelná, ale líbila se mi rada, že si lze dát knihu na záchod a pokaždé si přečíst nějaký seznam a tím si nastavit mozek do pozitivnějšího myšlení. Pár zajímavých myšlenek jsem si odnesla, ale popravdě kniha omílá pár principů pořád dokola (určitě je užitečné si je vštípit do hlavy, ale při delším čtení to působí jako ztráta času), které už jste asi četli někde jinde. Takže když to shrnu, určitě ji nedoporučuju číst v kuse, spíš si čas od času přečíst nějaký seznam, co vás zrovna zaujme názvem. Pomůže vám to se rychle naladit do pozitivna a udržet zaměření.
Nejsem vyškolená kosmetička, o kosmetiku a péči o pleť se zajímám především pro vlastní užitek, ale i vnímám problémy holek v mém okolí. Myslím si, že kniha dává smysl a líbí se mi, že autorka poskytuje řadu informací, ale většinou nechává na čtenáři, aby si na to utvořil vlastní názor a pochopil danou problematiku. Kniha jde teda dost do podrobna, až laikovi může jít hlava kolem ze všech těch látek pravidel atd., ale díky tomu také člověk řadu věcí pochopí. Vše je dobře vysvětleno a člověk se tam dozví spoustu užitečných informací a myslím, že díky nim si s tou správnou kosmetikou (dostatečně účinnou) řada lidí dokáže vyřešit problémy s pletí nebo minimálně se o ní starat tak, aby déle vypadala dobře. Určitě bych doporučila každému, kdo se o pleť teprve začíná starat, tak i "ostříleným mazákům", ale především těm, kteří řeší se svou pletí nějaký problém nebo jen chtějí vědět víc.
Ani nějak nevím, co si o tom myslet. Příjemné dětské fantasy, ale nějak mě to nedovedlo chytit, možná je to pouze tím, že jsem už dospělá a nejsem úplně cílovka. A jak jsem to vnímala jako dítě, když jsem to četla už nevím, ale tímhle dílem jsem tenkrát skončila ...
Pro mě trochu náročnější čtení, úplně nerezonuju s náboženstvími a pojmem Bůh, ani s filozofií. Ale je tam určitě pár hodnotných myšlenek, které stojí za to minimálně zvážit a věřím, že řadě lidí tato kniha může velice pomoct (zvláště těm otevřenějším vůči vyšším mocem, jednotné energii atd.).
Kniha se mi celkem líbila, ale nedokázala si mě zaháčkovat. U některých případů jsem byla zvědavá, jak to dopadne, ale vesměs to bylo: něco si myslím, udělám to a a modlím se, aby to vyšlo ... a ono to vždycky vyjde a je přesně, jak hrdinka předpokládá. Jednotlivé případy neměly moc hloubku a zvraty - možná to je tím, že o ně zas tolik nejde, jen nám mají přiblížit charakter hlavní hrdinky a seznámit nás s dalšími postavami. Jak to tady někdo trefně zmínil: působí to trochu jako oddělené povídky. Pak se to v 3/4 knihy změní a zbytek jsem musela dočíst naráz, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Nečekejte moc romantiky, ani tajemství a záhady, kterým člověk chce přijít na kloub. Spíš je to o ženské síle a boji s předsudky.
Několik samotných příběhů, co Zuzanka zažila s trochou textu a nádhernými ilustracemi, které jsou možná důležitější než text kolem (a ruku na srdce, přímé řeči jsou trochu nejednoznačně označeny, takže jsem kolikrát zmatená, kdo vlastně co říká, ale to vůbec nevadí). Jako dítěti se mi ilustrace moc líbily a teď to čtu s batoletem a tomu se to také moc líbí díky spoustě obrázků - takže klidně doporučuji: vhodné už od 1 roka.
Za mě když si člověk přečte i jen 2. kapitolu (1. je naprosto zbytečný odůvodnění proč kniha byla napsána), tak to stojí za to a čím víc lidí si ji přečte a bude se jí řídit, bude komunikace mezi lidmi příjemnější. Jsou tam shrnuty pravidla, jak vést příjemný rozhovor s kýmkoli (respektovat, neurážet, naslouchat apod.). Je to tam i včetně konkrétních rad jak (jak naslouchat, jak začít rozhovor s neznámým) - to mi přijde hodně dobré a myslím, že to ocení především milovníci návodů a přesných postupů. Ale i lidem, co nemají problém se s kýmkoli bavit, dá kniha cenné podněty k zamyšlení, jak přistupovat k rozhovorům. Každá další kapitola rozvíjí dovednosti té předchozí, takže mi přijde přirozené a v pořádku, že většina lidí tuto knihu napoprvé nedočte - to ani nedává smysl, protože většina lidí má jen základní komunikační dovednosti, a je zbytečné číst o dalších technikách, když nemáte zvládnutý základ (ale zase je to plus a to se mi na knize také líbí, že i zkušeným komunikátorům kniha může něco dát). Souhlasím, že kniha je trochu těžší (zvláště s postupujícími kapitolami) a dost technická. Ale ruku na srdce, začíná základy. Když to shrnu: hlavně kapitolu 2 uvést do denodenního života.
Myslím, že dvojsmyslný název kdekoho upoutal a přiznávám, že i já byla zvědavá. Ale příběh mě docela zklamal - přišel mi přitažený za vlasy a některé scény nedávaly smysl (SPOILER: např. když Bruce uklízí a nakupuje stážistce místo toho, aby tím někoho pověřil, když pár vět předtím tvrdí, jak je pro něj čas drahocený). Přišlo mi to ploché a zjistila jsem, že mě neskutečně iritoval "pohled chlapa" - když se žena snaží popsat myšlenky a pocity chlapa holčičím způsobem. Naštěstí netrvá dlouho než člověk knihu přečte, takže to není tolik ztraceného času.