zuzule787 komentáře u knih
Při cestě k Temné věži jsem si po více než dvaceti letech opět přečetla tuto knihu, která pro mě v té době byla jednou z nejlepších, které jsem kdy četla. Vzpomínám si, že jsem jí četla o prázdninách na brigádě v infocentru a proklínala všechny, kteří mě vyrušovali od čtení :-). A skvělá je stále, ne skvělá.. Je úžasná, napínavá, krutá, pravdivá, upozorňující a varující.. Nechtěla bych podobnou věc zažít a přitom stačí tak málo aby se něco podobného mohlo stát.. Postavy zde jsou popsané jako nikde jinde. Moc mě bavila první část knihy, kde se seznamujeme s hlavními hrdiny, ale i s postavami, které třeba žádnou další roli nemají, ale i ti dostali prostor a dokreslují hrůzu epidemie. Ze scén, které na mě asi nejvíc zapůsobili bych vyzdvihla popis pohřbu Franina tatínka, Lloyda ve vězení, Popeláčovu cestu k Temnému muži a Nickova strádání.. Skvělá byla i postava sociologa Glena a jeho absolutně pravdivé postřehy týkající se lidské společnosti. Nicka a Toma musí mít rád snad každý, svatá dobroto, a Harold? Dobrý nebo zlý? Hlavně nešťastný a zatvrzelý.. Mohla bych pokračovat i s dalšími, ale je to zbytečné, všechny postavy budí emoce a i když jsou rozděleny na strany Dobra a Zla, tak jejich určení až tak jednoznačné není a postupem času se mění. Jednoduše řečeno - Svědectví je a bude vždy moje jednička mezi postapo romány.
Mám trochu rozporuplné pocity. Rozhodně je to dobrá kniha, skvěle napsaná. Nenudila jsem se ani chvíli a v okamžicích výbuchu, prvního deště nebo napadení nepřátelskou bandou jsem skoro ani nedýchala a vše prožívala z přáteli z Malevilu. Výborný je popis hlavních postav, jejich vztahy, pocity.. Ale.. Vše je na mě až moc.. Neomylný Emanuel, který je sympaťák, to ano, ale mít pořád pravdu, vždycky vymyslet to, co všechny zachrání a všechny ženy po něm touží.. A ženy? Pan Merle má o nich opravdu ne moc dobré mínění a kdoví jaký s nimi měl osobně problém.. Copak všechny ženy té doby byly jenom hloupé pipky nemyslící na nic jiného něž sex a to je jedno s kým? Dobře z toho vychází pouze jedna, ale té není dáno moc prostoru. To jsou ale jenom takové drobnosti v porovnání s tím, jak se mi ta kniha líbila a jaký dojem ve mně zanechala. Je i o tom, jak se lidé dají snadno manipulovat, když jim někdo nabídne trochu jistoty a o náboženských fanaticích, kteří dokážou být strašně nebezpeční. Dočetla jsem ji před týdnem a stále nad ní přemýšlím - a to je dobré znamení :-)
K Joonovi jsem se vrátila asi po roce a půl dlouhé pauze, kdy jsem předchozí díly četla hned po sobě a byla jsem už přesycená šílených vrahů, množstvím mrtvol, krve a celkově utrpení, které postavy musely zažívat. A byl to i dobrý okamžik k přestávce, protože tato kniha na předchozí navazuje a hodně událostí rekapituluje. Joonu Linnu mám ráda, je to jeden z mých oblíbených detektivů, ale tady ho bylo trochu málo. Do popředí se dostává Saga, která opravdu dostane hodně naloženo.. Bylo mi jí líto, a jsem zvědavá jak se vše bude vyvíjet dál, protože konec je otevřený, ještě jedna záporná postava je ve hře. Ale myslím si, že tak geniální a nezničitelný padouch jako Jurek se už se asi nedá překonat, ale kdo ví. Keplerovi a jejich fantazie zdá se nemá mezí.. :-)
Zatím asi nejlepší Agatha Christie, z těch tří, které jsem četla. Mám moc ráda televizní zpracování s Davidem Suchetem a tak jsem byla zvědavá na knihu - a skvělé. Každá z velkého množství postav zde měla své místo a opodstatnění a bavilo mě ty propletence sledovat. Zápletka hodna Shakespeara - nešťastná láska, úkladná vražda, skoro všichni mající motiv a to vše na parníku plujícím po Nilu. Ještě víc než obvykle mě zde bavil Poirot a jeho skoro věštecké schopnosti..
Jednoduše skvělé.. Od prvních stránek mě to chytlo a nepustilo. Už dlouho jsem nečetla tak dobrý příběh o přátelství, nenávisti, lásce, touze a to vše v mnoha vrstvách, které se vzájemně prolínají. Je to nádherně napsané. Vyprávění z pohledu hlavního hrdiny, doplněné o vzpomínky a vyprávění ostatních postav bylo výborně nakombinované. Moc se mi to líbilo, tak moc, že plný počet hvězd je málo a kdybych tuto knihu chtěla poctivě ohodnotit, musela bych všechna svá předchozí hodnocení aspoň o hvězdu ponížit..
Tak tento díl se mi velmi líbil. Děj krásně plynul hned od začátku, žádná hluchá místa a konečně zase supermozek Joona úřadoval tak, jak jsem zvyklá. Skvělé vykreslení postav a to rozuzlení bylo nečekané. Nutilo mě to přemýšlet a vzpomínat na každou událost nebo větu, která byla v knize pronesena. Celou dobu jsem si myslela, že vrah je někdo jiný, ale od určité chvíle to do sebe začalo zapadat a i když mě násilí páchané na ženách vytáčí - a tady že ho bylo požehnaně - musela jsem nakonec s pachatelem maličko soucítit, protože trauma, které všechno rozjelo mu vlastně svým způsobem způsobila a živila v něm žena.
S každou další přečtenou knížkou můj obdiv k paní Agatě Christie roste. Když si uvědomím jak staré tyto detektivky jsou a i přes to obsahují vše, co dobrý příběh má mít. Zde jsme se setkali s rodinou, kterou terorizuje přímo odporně zlá matka, které přeje smrt snad úplně každý (i já) a každý je proto z její vraždy podezřelý. Poirot na scénu přichází až v polovině knihy a má jen jeden den na to aby případ rozlouskl. Mně osobně se asi líbila víc první část knihy, kdy jsme se důkladně seznámili s postavami. Oceňuji jejich dokonalé psychologické vykreslení, strach a pohnutky a moc se mi líbily rozhovory slečny Kingové a doktora Gerarda. Rozuzlení bylo na můj vkus trochu uspěchané, ale jsem ráda, že vše dobře dopadlo..
Tak tohle bylo něco.. Záměrně se celá leta vyhýbám seriálu, kromě asi 3 dílů kdysi dávno jsem ho neviděla a jsem moc ráda. To je tak skvěle napsaná knížka, že to ani neumím vyjádřit. Už dlouho se mi nic tak dobře, lehce a rychle nečetlo. Když si vzpomenu jak jsem se celé léto snažila zdolat Děti duny a jak mi to nešlo.. Tato kniha je úžasná postavami, dějem a světem ve kterém se odehrává. Je to strašně kruté, ke všem.. Je jedno jestli ženy, muži, děti, zvířata.. Občas si některé pasáže ani nechci představovat, ale patří to k tomu. Rovnou se pouštím do dalšího pokračovaní, protože tohle mě chytlo jako dlouho nic...
Myslím, že to pro mě byl asi nejlepší díl celé série. Od čtení mě zastavila pouze padající víčka a nutnost spánku. Ani si nejsem jistá proč mě tato kniha bavila a zasáhla víc než ostatní díly. Asi kvůli postavě Angely, která byla uvěřitelná a férová, i když se někdy chovala jako - její slova - kráva a to jak jí Hunter chtěl skoro až otcovsky chránit a pomáhat.. A sériový vrah této knihy? Jasný, byl to magor, ale i on měl důvod a ten důvod a jeho příběh je opravdu hrozný a ani se nedivím, že se z toho tak trochu zcvokl.. Prostě vymývání mozků nejvyššího kalibru a to já vážně nerada.. Díky, pane Cartere a piště dál. Roberta Huntera mám ráda a to jak stárne, zraje a je schopen obětí se mi na něm líbí..
Musím nerada říct, že Pavouk v mých očích nedosáhl takové kvality jako Zrcadlový muž. Plna nadšení z předchozího dílu jsem se vrhla do čtení Pavouka a očekávala vygradování všech osudů postav živých i mrtvých, že jsem toho očekávala asi až příliš. Ono to tam všechno bylo a nebylo to špatné, akorát mě to tentokrát tolik nezasáhlo. Velice brzy mě napadlo kdo za vším asi stojí a pohnutky "Pavouka" byly oprávněné, ale opravdu bylo potřeba zamordovat tolik osob ze Sažina okolí? Vlastně se divím, že jí ještě někdo zbyl - asi aby bylo koho vraždit příště.. Saga se zde zase ukázala jako naprostá superžena, která přežije vše a unikne z jakkoliv svízelné situace a přijde na všechno. Vím, že tady trochu přebrala Joonovu úlohu, ale mám radši když je v popředí on.. Celkově ale super, Keplerovci jsou prostě sázka na jistotu pokud chcete čtivou, napínavou, promyšlenou knihu a já teď váhám jestli chci ještě další díl a nebo už stačilo... Určitě ještě další, protože Joony není nikdy dost:-)
Poprvé jsem tuto knihu četla asi před dvaceti lety a už jsem si děj, kromě toho, že je o upírech moc nepamatovala. Nyní, při čtení Vlků z Cally jsem si ji kvůli postavě otce Callahana přečetla znovu a vůbec nelituji. Návrat k této rané Kingově knize byl pro mě jako návrat domů. Popisy postav (a že jich tady bylo), prostředí, událostí, pocitů.. Skvělé..
Zápletka sice klasická, ale moc jsem hlavním postavám fandila a osud některých z nich mě trochu mrzel. Teď se ale těším zpátky na cestu k Temné věži a další osud otce Callahana a zajímalo by mě jestli už v roce 1975 King věděl, že jeho postavu ještě použije..
Skvěle napsaná detektivka, má první prečtená. Televizní zpracování několika příběhů jsem viděla, ale takhle je to ještě lepší.. Baví mě, že do poslední chvíle člověk netuší, kdo je vrah. Autorka hází návnady, ale pravda je vždy trošku jinde..
O mnoho lepší než minulý díl. Bavila mě každá stránka a možnost společně s detektivy řešit Lucienovi hádanky. Opravdu by mě zajímalo, jestli existuje někdo s jeho na jedné straně schopnostmi, které jsou obdivuhodné, a zvráceným mozkem a úchylností na straně druhé. Upřímně - strašná představa.. Bylo mi líto Huntera, držela jsem mu palce a jeho bolest Carter moc krásně popsal, ale dalo se to bohužel čekat..
Vůbec jsem nevěděla, co od této knihy čekat. Začátek se mi vlekl, ale možná to nebyla až tak vina knihy, že jsem se nedokázala začíst, protože mi dlouho trvalo než jsem se srovnala s myšlenkou kosení - pro mě vraždění, ať už ho vykonávala smrtka starého nebo nového vyznání. Hrozně se mi to příčilo a proto si myslím, že tato kniha moc není pro děti a nebo možná právě je. Třeba mladí nebudou až tak citlivě koukat na etickou otázku nesmrtelnosti a kosení. Postupně jsem se s tím ale srovnala a začala jsem knihu vnímat víc jako souboj těch " dobrých a zlých" a pak už se mi četlo lépe.. Takže ve finále musím říct, že ano, je to dobré, popsaný svět je originální, místy velmi krutý, ale opravdu zajímavý a já jdu pokračovat s dalším dílem..
Mám postapokalyptické romány ráda, pár už jsem jich přečetla a tento nebyl špatný. Začátek knihy se mi sice četl hodně těžko, několikrát jsem u toho skoro usnula, nemohla jsem se pořádně soustředit a i jsem si říkala jak je možné, že je román tak dobře hodnocený, když je to tak zdlouhavě napsaný? Nápad života v silu hodně dobrý, pro mě s klaustrofobií sice nemyslitelný, ale popisy jednotlivých pater a cestování mezi nimi jsem si kupodivu docela užívala. Trochu bych brala větší psychologické vykreslení postav, víc se o nich dozvědět. To snad bylo jen u postav Bernarda a Sóla a "milostný" vztah ústřední dvojice? Nevěrohodný, ale třeba další díl ukáže víc.. Jsem zvědavá a vlastně se i těším, jak to bude pokračovat..
Stín větru se mi líbil asi malinko víc, ale to je způsobené jen větší logičností děje a pro mě sympatičtějším hlavním hrdinou. Ale i tak je tato kniha svým jazykem, stylem, myšlenkami a vykreslením atmosféry vysoko nad mnoha knihami. První třetinu knihy jsem naprosto hltala. Prožívala jsem s Davidem každý okamžik, přála jsem mu štěstí a slávu a děsila se každého jeho setkání s patronem. Moc se mi líbila postava Isabelly, její moudrost, nebojácnost a oddanost, ale k čemu to vše vlastně bylo? Ke konci, který byl hrozně hektický a zmatený, jsem stále čekala na nějaké rozumné vysvětlení.. Jak je to všechno možné, proč lidi dokázali tak snadno přijít o rozum? Kdo za tím vším stojí a proč? Je to všechno jen výmysl? Halucinace? I přes krásný a citlivý epilog ve mně kniha zanechala mnoho nezodpovězených otázek a zvláštních pocitů. Stále musím přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo a jak to asi bude pokračovat dál. A to je důvod, proč si tuto knihu cením tak vysoko - že na ní určitě jen tak nezapomenu..
Dunu jsem četla kdysi, protože můj kamarád ten svět naprosto miloval a tak jsem chtěla vědět proč. A pamatuji si, že jsem z toho byla nadšená.. Dnes jsem ale nadšená o trochu méně a vlastně ani nevím proč. Má to všechno - originální prostředí, silné hrdiny, emoce, politiku, ekologii, intriky.. Možná je tam toho až moc? Nevím.. Třeba mi dojem ze čtení malinko kazí shlédnutí nejnovějších filmů, které byli nadprůměrné.. I tak si ale myslím, že toto dílo i vzhledem k datu vydání nemá konkurenci ve své komplexnosti a originalitě a je možné, že své hodnocení ještě časem vylepším.
To bylo tááák hezký :-) I po letech na mě tato "pohádka" stále funguje. Baví mě příběh, postavy, vyprávění vypravěčem a Flagg je super záporňák. Sice bych to své dceři zatím jako pohádku na dobrou noc nečetla, ale až bude větší, tak jí tuto knížku určitě nenápadně podsunu.. Je plná zla, podlosti, nenávisti, ale hlavně lásky, statečnosti, odvahy a přátelství a o tom je stále moc fajn číst.
Opět super detektivka. Výborné psychologické vykreslení postav a potenciálních vrahů. Bridži teda vůbec nerozumím, takže pasáže kde se popisuje tato hra, byly pro mě trochu záhadou, ale zase jsem společně s ostatními vyšetřovateli mohla přemýšlet proč se na průběh hry Poirot ptá.. Vrahem mohl být opravdu každý ze čtyř podezřelých a líbilo se mi finále - zamotané až do konce..
Cartrovská klasika. Detailní popisy brutálních mučení a vražd, lidské utrpení fyzické i psychické a do toho detektiv, který to prostě umí vždy rozlousknout a je to sympaťák:-) Oproti severským krimi - které mám já radši, jsou pro mě tyto knihy trochu méně psychologicky propracované, chybí mi takový ten mrazivý pocit, který při četbě mám, ale je to jen můj názor.. Rozhodně tato kniha byla čtivá, hlavně posledních tak 150 stránek, ty stály zato.. Motiv vraha je hrozně smutný, ale to ho opravdu neomlouvá a postava pana J.? Doufám, že o něm nečtěteme naposledy - má potenciál..