ZuzziŠ
komentáře u knih

Vlastně to bylo půvabně napsané, vlastně na těch několika málo stránkách bylo spousta krásných a pravdivých obratů, vlastně jsem se při četbě ocitla v takovém lyrickém světě, vlastně se to četlo samo, ale já se ptám, proč i přesto, že to byla krásná (a kvalitně napsaná) pohádka, proč mě to neoslovilo a proč jsem se těšila, až to dopadne tak, jak si myslím, že to dopadne?
Nevím, nechápu, nerozumím, je tomu tak, mezi mnou a slovutným Oscarem chybí ona pověstná chemie.


Kniha, která na mě vykoukla z otcovy knihovny, a která se mi hodila do čtenářské výzvy, byla nečekaně...omamující, kouzelná. Autorku, šlechtičnu z Východního Pruska, jsem podcenila pro její původ!!!
PS: ale to mi neříkejte, že na dětství nebylo nic špatného! ;-)


Uděluji pět hvězdiček za brilantní právnické řemeslo, tři hvězdičky za překlad (soudní spory se neotvírají, soudní spory se zahajují, agent je zmocněnec apod.).
Sice nevím, jak se s tímhle textem mohl popasovat neprávník, ale právníka (pokud ho nemátl překlad), tohle musí nadchnout a motivovat do dalšího profesního života!
PS: z volebního případu jsem dost na prášky...! V demokratických USA?


Já nevím, jestli je ta kniha napsaná jako zástupce "magického realismu", ale takhle nějak si ho představuji.
A taky si takhle nějak představuji poezii v próze.
A takhle nějak jsem objevila Jižní Ameriku (já, čtenářský Kolumbus). Zkusím to, třeba je tam skvělých autorů víc, ne jenom Bolaňo.


Kdyby nebylo čtenářské výzvy, byla bych pravděpodobně tuto knihu nikdy nečetla, a to by byla škoda!
(tak)


Ze začátku jsem se neustále trápila otázkou "Co tím chtěl básník říct", ale pak jsem knihu pojala jako učebnici lyrického básnictví, protože autor básně Za trochu lásky šel bych světa kraj si nezaslouží být odsouzen a odložen.
Jímala mě radost nad každou básní, kterou jsem (možná) pochopila.
A neupadala jsem do depresí, když jsem netušila, do kterého zvonu srdce jeho tluče v ten určený čas.
(ten pocit, když zjistíte, že báseň je o prosté radosti z otevřeného okna po bouři)
S čím jsem ale měla problém, bylo řazení básní (básně byly řazeny tématicky, například básně Vrchlického o vlastenectví, dětech, jiných spisovatelích, o smrti, Bohu). Nemohla jsem se zbavit dojmu, že Vrchlický to takto nezamýšlel, že řazení básní má svůj důvod, není to excelovská tabulka.
Ano, vím, že jsem si vybrala sbírku sebraných spisů, a pokud mi to vadí, měla jsem si přečíst sbírku sestavenou přímo autorem, ale beru to jako ponaučení.


Po první větě přišlo zklamání: tato povídka nezačíná proměnou v brouka nebo uvězněním, ale konstatováním, že je neděle dopoledne. Od autora dvou nejlepších prvních vět v historii literatury jsem zkrátka čekala víc!
A pak to pokračuje obrazem idyly a milosrdenství, zkrátka krásné nedělní dopoledne, a najednou střih, rána, žádná idyla, a pak bum, bác, ratatata, žádná idyla, ale střední část taky neplatí, všechno je jinak, a já se ptám, o čem ta povídka vlastně je?
Jednu hvězdičku uděluji za trefné poznámky a krásná přirovnání, čtyři za to, že si mi toto dílko nesmazatelně vrylo do paměti, asi si ho přečtu ještě milionkrát a ještě miliardakrát budu řešit, co tím básník chtěl říct, a vlastně už teď se modlím: kéž si nikdy neřeknu, že je to jako z mého života!


Přemýšlím, co by Villon se svoji trefností, pravdivostí, satirou, smůlou, se svým sarkasmem, cynisme dělal dnes?
Ať by to bylo, co by to bylo, četla bych ho!


Kdybych byla nečetla Falletovu Zelňačku, byla bych tuto knihu označila za největší blbost, kterou jsem kdy četla.
Ale protože jsem Falletovu Zelňačku četla, tak vím, co to "strašná blbost" je, a pro ukrácení volné chvíle nad klidnou, příjemnou, ničím nenáročnou (ale opravdu ničím nenáročnou) knihou doporučuji právě Falleta.
Původně jsem uvažovala o dvou hvězdičkách, ale poslední stránka knihy mě přesvědčila, že mám ještě jednu přidat.
