het2
komentáře u částí děl
"Loupež po americku" otevírá sbírku povídek "Výjezdovka" a je to vlastně taková svižná policajtská anekdota, která Vás i přes to, že případ možná rozlousknete záhy, ve finále stejně překvapí a pobaví. A to je dobře, protože soudě podle názvů některých následujících povídek se brzy dostaneme do mnohem temnějších vod.
Tohle je totální odpad. Není to jen nechutné a surové. Je to za hranou. Možná bych s tím neměl až takový problém, kdyby to všechno mělo nějaký smysl, ale ono nemá.
A Joshi zařazováním takových "kousků" jen znovu a znovu dokazuje, že přes všechnu svou "učenost" nemá o podstatě lovecraftovského hororu ani páru. A nebo možná hůř, prostě tu "značku" jen dojí a dojí.
Atmosféru to má dobrou, ale spěje to k naprosto očekávanému "rozuzlení" a ničím to vlastně nepřkvapí. Nejzajímavější mi přišly matčiny básně, rád bych si nějakou přečetl. Alespoň zlomek, ale to bylo nejspíš nad Strantzasovy síly. Ono je jedna věc psát o tom, jak divně a znepokojivě něco působí a duhá věc je, umět to napsat tak, aby to tak skutečně působilo.... celá tahle povídka je tak někde na půl cesty.
Prachbídná "Rudá čarodějka" z "Křídel 5" budiž zapomenuta, tohle je Schweitzer, kterého mám rád. Překlad Milana Žáčka je výtečný. Kolikrát já ty poslední dvě stránky četl? Nevím, ale byl to velice příjemný sen a jsem za něj vděčný... :) 4,5*
Líbí se mi, jak Gafford pracuje ve svých povídkách s odkazem H.P.Lovecrafta (tady i ve "Fraktálech" z "Křídel 5"). Skoro celou povídku jsem si říkal, že bych taky celkem rád potkal takovou Mayu...
Až na posledních dvou stránkách jsem změnil názor. :)
Celkem solidní rozjezd a zajímave postapo prostředí se bohužel velmi rychle zvrhne v přehlídku fyzických deformit, mučení a utrpení. S Lovecraftovým pojetím hrůzy to opět nemá nic společného... 2,5*
Další naprosto průměrná povídka, která má mnohem blíž k M.R.Jamesovi než k H.P.Lovecraftovi. Její zařazení v antologii lovecraftovského horroru je víc než diskutabilní... 2,5*
Tohle už není literární exhibice, to je uřvaná onanie egomaniaka přesvědčeného o svojí literární vyjímečnosti. Navíc tak na třetím tripu v řadě. Tohle by si v umírněné formě mohl dovolit možná Laird Barron nebo v "mainstreamu" Chuck Palahniuk a ti dva by za to nejspíš slízli "pojeb". "Marťas, to dáš..." říkal jsem si celou dobu, ale přiznám se, já to nedal. Prostě to nešlo a někde v půlce jsem to vzdal a přečetl si jen "konec". Odpad nedávám jen proto, že některé ty výjevy mají sílu a jsou fajn. Možná by to fungovalo na pár stránkách, ale na 25 je to utrpení.
První půlka je fajn a pak poslední odstavec. Všechny ty Voronoff related věci jsou tak bizarní, až působí hloupě. Je to škoda...
Tohle je hezký. Asi se mi víc než ta druhá půlka líbilo, když Buster v té první vzpomínal na svého přítele Howarda. Ale ani ta lehce fantastická (opravdu ?) koncovka není vůbec špatná. Ve sbírce, která až na pár výjimek páchne zatuchlinou a absencí jakékoliv originality, je tohle prostě fajn.
Nápad fajn, ale slohově je to tak první stupeň na základce:( A nejsem si teda úplně jistý, že to měla být satira....
"Cthulhu neexistuje, ale existuje koncept Cthulhu."
Tohle je dobré, hodně dobré a je to jednoznačně jedna z nejlepších povídek celé sbírky. Při četní se mi vybavil seriál Millenium s Lancem Henriksenem.
4,5 *
Pointa jasná uhruba od druhé stránky. Ono když na něco neustále okatě poukazujete, nikoho to pak nepřekvapí. Nebo mám takovýchhle věcí už zkrátka moc načteno. Opět je to taková domácí úloha z tvůrčího psaní, nic víc.
Nelze tomu upřít snahu, ale zítra už si to nebudu absolutně pamatovat. Není to špatné, je to jen hrozně obyčejné a průměrné. Vlastně nejlepší je ten začátek, než Jason zahne za roh a... Asi ten hlavní problém bude, že existuje kopa autorů a autorek, kteří umí tohle téma mnohem lépe.
Což o to, úkol si Jonathan Thomas splnil na jedničku. Tohle je v mnoha ohledech (obzvlášť nekonečné popisy) lovecraftovější než sám Lovecraft. Ale přes to, že je to napsané dobře, tam není zhola nic osobního, nic originálního. Je to jen pastiš bez vlastní identity. Skoro čtvrtinu zabírá úvodní zamyšlení nad architektonickou proměnou Kingsportu, které povídku nikam neposouvá. A když v zápětí vezme hrdina za kliku muzea a potká pana Mugforda, je Vám jasné, o čem že to celé bude...
Nemá to děj, je to jen obraz krvavé apokalypsy ve stínu kyklopských zdí. Hybatelé zůstávají skryti a jejich motivy taktéž. Ale ten obraz je natolik jedinečný, znepokojivý a monumentální, že se vám vpálí do mysli.