het2
komentáře u částí děl
Hodně dobré. Mnohem lepší než básně od HPL. Mám je rád, ale on holt nebyl velký básník. German ale je a srovnání s C.A.Smithem z Joshiho úvodu je na místě. Zaujalo mne natolik, že jsem si objednal jeho sbírku básní "Dreams from a Black Nebula".
Na Kiernanovou je tohle vlastně dost obyčejné, ale pořád je to Kiernanová a mám pro ní prostě slabost. Už jí tu sakra něco někdo vydejte:)
Poetická, na začátku lehce evokující Lovecraftovo Homecoming, a vůbec ne špatná jednohubka. 3,5*
Tohle není dobrý. Tohle je špatný. Tak moc, jak se mi Schweitzerovi povídky (obzvlášť "Vytí v temnotách" a "Královna...") v předchozích dílech Černých křídel líbily, tak moc mi tohle přijde špatné, prázdné, předvídatelné a hlavně... zbytečné.
1,5 *
Naprosto originální a dokonale znepokojivý začátek přechází v lehce utahanou střední část, aby Vám nakonec vyrazil dech parádním závěrem.
Jedna z mála Barronových povídek, která mi úplně nesedla. Těžko říct proč. Možná pomalejší rozjezd, možná to téma (sice v Barronově typickém stylu, ale pořád vlastně jen taková variace na jedna konkrétní klasická monstra (nechci víc spoilerovat). Zkrátka ta dezorientace, zvláštní druh úžasu a jemné mrazení, které obvykle při četbě jeho povídek cítím, se tentokrát nedostavily. Někde zhruba v půlce se pokusily vykouknout, ale pak se zase někam ztratily...
Tohle je neskutečně nádherný. Pohlazení pro nás všechny, co milujeme knihy a dobré příběhy. Chytlo mne to u srdce a je mi jasné, že tohle budu číst znovu a znovu.
Povídka plná paranoidních voličů Donalda Trumpa a ještě větších magorů. Co z toho dalšího je hrůzný dotyk nadpřirozena a co jen noční můry a horečnaté šílenství, si budete muset rozhodnout sami. Jedno pravidlo ale zůstává: Kdo s čím zachází, tím také... mateřídouška :)
Solidní práce pane Hill.
(jo ta anotace tady je mimo, ale co už)
Ten konec mne rozsekal, čekal jsem ledasco, ale tohle ne. A už asi půl hodiny přemýšlím, jak to teda vlastně s tou Iris bylo... 4,5*
Určitě jedno z nejcivilnějších podání konce světa. Pěkně napsané postavy a přeze všechnu tu hrůzu, co se odehraje mimo záběr, ve finále nečekaně lidské. Tohle já můžu. 4,5*
Sám jsem tedy v životě nenapsal jediný tweet, ale líbil se mi ten formát. Co se děje a drsné koncovky týče, je to jak z pera Joe R. Landsdala. Celkem fajn jednohubka. 3,5*
Musím se přiznat, že už jsem se chystal knížku odložit. Dokonce jsem napsal komentář, že už mne to prostě nebaví:) Ale pak jsem jí ještě naposledy prolistoval a řekl si, že dám šanci "Ďáblovi na schodech". Mám prostě rád tyhle typografické hrátky s písmem, jeho uspořádáním, fonty a tak (Joe Pulver byl v tomhle mistr). A tahle povídka je parádní, má to skvělou až snovou atmosféru a dobrý příběh. Možná mohla skončit o pár schodů dřív, ale rozhodně je to jedna z nej povídek celé knihy. 4,5*
Na to o čem to je, je to zbytečně dlouhé a možná by to celé na mne zapůsobilo mnohem víc, kdyby mne většina postav krom Joela a Gail většinu času neštvala tím, jak byly neskonale protivné. A vlastně i zbytečné. Mít to polovinu stránek a jen dvě hlavní postavy, vyznělo by to mnohem lépe.
Tak nevím s tim Josephem :) První půlka opět celkem zajímavá (hlavní postava a její pracovní kariéra a obchodní praxe Jimi Caffé). Druhá pak taková absurdní hříčka s vtipným mrknutím na "Amerického vlkodlaka v Londýně" (tedy v případě řekne-li Vám něco "Family arms"). Ale na to, že je to vlastně opravdu jen hříčka, taková historka, kterých jsme si jako děti po večerce na táboře vyprávěli bezpočet, je to zbytečně dlouhé a ty dvě části spolu vlastně nijak výrezně nesouvisí. Ono "kdo z čím zachází, tím také schází" bych tam vzhledem k osudu jiných cestujících moc nehledal...
Začátek je fajn, má to takovou nostalgickou příjemně smutnou atmosféru. Vzpomínka na jeden večer na hraně dospělosti, lásku a přátelství. Tak nějak je všem asi jasné, že to už dlouho nevydrží a každý se vydá svojí cestou, ale teď jsou ještě spolu. Jenže pak se svezou na Temném kolotoči a všechno to nabere jiný směr. A pak se mi to vlastně přestalo líbit...
Nebaví mne honičky v autech či na motorkách. Ani ve filmech a ani v knížkách. Takže mne po většinu času vlastně moc nebavilo ani tohle. Ale je to dobře napsané a má to solidní konec. Kromě toho konce, je na téhle povídce o otci a synovi vlastně nejzajímavější to, že jí napsali otec a syn:) Kdysi mi jeden kolega řekl, že člověk si nemůže vybrat, jestli bude mít rád svoje děti, prostě je to tak daný. Myslím, že úplně pravdu neměl. Rád je člověk mít nemusí, ale i tak je pro ně svolný obětovat vlastně cokoliv. A o tom to je... 3,5*
Tohle je pecka. Má to skvělou atmosféru, je to tajuplné a v druhé polovině i nemilosrdně kruté. A i přes občasná odlehčení sakra drsné. Ale ve finále je to hlavně to neuchopitelné tajemství a cizota, co přetrvává. Poodhalí se jen trošičku a tak to má být. Film je taky fajn, ale povídce se nevyrovná. Do žádného kukuřičného pole (protože tak vysokou trávu jako v Kansasu tady u nás nemáme :) ) mne nikdo sakra dlouho nedostane.
Syrová a surová (nikoliv fyzicky) a podle autorova úvodu asi i dost upřímná zpověď o ztrátě a "vypořádání se" s ní. Fantastický motiv tam vidět můžete nebo taky ne, záleží na vás. Každopádně je to sakra dobré. 4,5*
Dokonalá a nadčasová studie naprosté nenávisti na straně jedné a lidskosti a soucitu na straně druhé. Nabité vesměs nepříjemnými obrazy a divokou imaginací a nutící k zamyšlení. Nemusíte mít Ellisona rádi, ale psát uměl sakra dobře. A ten dlouhatánský doslov k povídce mi přišel fajn.
