het2
komentáře u částí děl
Zamboulské stíny jsou celkem fajn povídka a dobrá je i její adaptace. Těžko říct nakolik je to zásluhou Gesse, scenáristicky tam nebylo moc, co zkazit. Kresba je místy fajn (třeba pasáž, kdy Conan a Zabibi vstupují do Hanumanova chrámu), místy horší nebo možná spíš lehce nezvyklá. Ale celkově je to asi pořád nejlepší kousek z tohohle svazku. 3,5*
To je samá Jimša Šimša a ze začátku tedy celkem chaos. Místy naprosto přešrafovaná kresba tomu nepřidává. Buď tam to šrafování mělo být a mělo to zůstat černobílé, nebo měl Park ubrat a nechat mluvit barvy. Někde v půlce se to zlepší, kresba je čistší a příběh vlastně taky. To že se značně zredukuje množství postav (krvavě) tomu přispěje a závěr je celkem fajn. Zjistil jsem, že si tuhle Howardovu povídku asi budu muset přečíst znovu, protože jsem si to vůbec nepamatoval. Každopádně v téhle sérii francouzských adaptací Conana určitě patří k těm slabším.
Tak jo. Tohle je dobrý. Moc dobrý. Mám prostě rád tyhle příběhy "odsud až na věčnost". Takhle nějak by to dopadlo, kdyby Vám Ian McDonald převyprávěl komiks Tsutomo Niheie podle scénáře Olafa Stapledona :D A jestli tomu nerozumíte, nevadí, taky se divím tomu, co jsem právě napsal. Prostě si tuhle povídku přečtěte, je fakt dobrá. 4,5*
Opět dobrý nápad, opět to baví a opět to po závěrečném wow a následném zamyšlení přestává dávat smysl... dobře, možná jsem moc přísný, ale minimálně to vyvolává víc otázek, než na které autor odpoví. A já mám bohužel opět pocit, že je logika příběhu znova obětována na oltář pointy. A to je špatně. Ale přiznám se, že kdybych nějak dokázal vypnout mozek, dostávaly by povídky Pavla Frtitze o hvězdičku víc, jenž já to prostě neumím :D
A opět trochu spoilerů (takže pokud jste ještě nečetli, tohle přeskočte): Proč ho Dolores poslala pro tu zbraň? Proč ho žádný z disinkarnátů nevaroval? Kde je sakra skutečný doktor? A tak dál...
Já nevím. Zas je to zajímavé, má to dobrou a překvapivou pointu a vlastně i nějakou tu hlubší myšlenku, jenže čím dál tím víc, začínám mít pocit, že při honbě za co nejlepší pointou nehledí Pavel Fritz nalevo napravo. Chce překvapit a šokovat (myšleno v dobrém), jako to svého času třeba dělaly ty lepší epizody "Krajních mezí". Jenže on tím většinou zabije ten příběh. A když opadne původní nadšení z té pointy a podíváte se zpět, prostě to přestane dávat smysl a začne to drhnout.
Dál následuje spoiler, takže čtěte na vlastní riziko:
Ok, cílem testu je prokázat soucit s jinými živými tvory. A to je fajn, jenže jak to jde dohromady s tím, že sami "tvůrci" tyhle tvory dokola likvidují? A i kdyby to byly třeba jen nějaké automaty, pořád nemilosrdně likvidují všechny průzkumníky, kteří byli "slepí". Copak oni si soucit nezaslouží? Pokud je soucit to, co ty, kteří jsou na výši, odděluje od těch ostatních, co takové chování vypovídá o samotných "tvůrcích". Nezlobte se na mne, pokud se nad tím jen trochu zamyslíte, prostě to nedává smysl. A vlastně je to případ většiny jeho povídek (mínus pár čestných výjimek).
Kresba je zvláštní, ale rozhodně ne špatná. Parádní je úvodní souboj s drakem, ale ve městě už mne to bavilo podstatně méně, přestože původní novelku mám celkem rád. Vizuál alá aztékové/mayové je ale fajn. Nicméně stará komiksová adaptace z Conan The Barbarian od Roye Thomase a Barry Windsor-Smithe zůstává nepřekonána.
Na jednu stranu fajnová military sci-fi s opět výbornou pointou. I když tentokrát jsem ji čekal a sakra hodně pokukuje po jednom veleúspěšném filmovém sci-fi překvapení z roku 2009. Hádejte jakém... Ale co, při čtení vás to prostě bude bavit.
Jenže na druhou stranu vlastně celá ta akce na záchranu pilotů z vraku letadla zpětně nedává vůbec žádny smysl. A to je škoda. Dám za 4*, fakt mne to bavilo, ale je mi jasný, že druhé přečtení by tohle hodnocení srazilo mnohem níž.
Záhada mrtvé planety a jejích obyvatel s nečekně smutným rozuzlením.
Nápad je opět fajn, mám ale trochu problém s příliš lidskou psychologií mimozemšťanů. To mám ale dost často a je to můj problém:) Horší je to s tempem povídky, to trochu pokulhává a ten konec je moc náhlý, bez nějakého předchozího budování/rozvíjení napětí. Nejspíš za to může ten časový odskok před závěrečnou pasáží a to, že tahle povídka je opravdu kraťoučká. Je to prostě předestření záhady a pak střih a rozuzlení a šmytec. Přitom materiálu by tam bylo i na novelku. V rukou zkušeného a vypsaného autora tohle mohla být opravdová pecka, takhle je to "jen" slušný. 3,5*
Nelítostné obchodní jednání na jehož výsledku závisí jedna z nejúspěšnějších korporací v galaxii versus průzkum opuštěného (a nebo taky ne) vraku lodi, která se ztratila v hyperprostoru před 135 lety.
Celou dobu budete přemýšlet, jak se tyhle dvě dějové linky protnou a až se tak stane, autor Vám dozajista vyrazí dech. Pokud jste tedy nečetli fenomenální povídku Alastaira Reynoldse "Beyond the Aquila Rift" (nebo neviděli její adaptaci na Netflixu). Protože ten konec je jak vystřížený právě z téhle povídky. Ale samozřejmě to může být jen náhoda. Budu se tvářit že jo a dám 4*
Skvělá povídka s překvapivou pointou. V hlavních rolích osamělý strážce majáku, který je tak trochu smolař, výborně vymyšlený a napsaný mimozemšťan a sexy pilotka, která dokáže namíchat ty nejdivnější koktejly na světě. K tomu originální prostředí hvězdného majáku kdesi na hranici galaxie, zajímavá "věda" a všudypřítomný pocit, že je něco špatně. Tohle je povídka světového formátu jako stvořená pro netflixáckou antologii Love, Death & Robots. 4,5*
Mimozemský labyrint, krvelačný nepřítel a jedna záhada za druhou. Výborně vymyšlené a napínavé od první věty až do té poslední.
Po prvním přečtení v "Arše zrůd" jsem si říkal, že tohle je na plný počet, ale při tom druhém čtení ve "Sudeném světle hvězd" to přeci jen sem tam lehce zaskřípe. Inu když už víte o čem to celé je, objeví se drobné trhliny v logice a celá řada dalších otázek. Takže ve finále jen za 4* a rada, abyste zůstali jen u jednoho přečtení:)
Příběh posledního přeživšího z posádky vesmírné lodi, která ztroskotala na nepřátelské planetě. A nerovný souboj s velice nepřátelským a velice zajímavým ekosystémem, který je sice nezbytnou, ale pořád jen kulisou pro velmi osobní příběh o ztrátě, naději a smíření. Bohužel forma i styl vysoce zaostává za nápadem, působí to dojmem autora, který sice srší nápady, ale neměl ještě možnost se pořádně vypsat. Pointa, která má být překvapivá je bohužel jasná už zhruba od poloviny příběhu.
P.S. Jeden z nápadů autor částečně zrecykloval v jiném (podstatně kvalitnějším) svém díle. A nebo možná obráceně :) jelikož zde nejsou data, kdy jednotlivé povídky vznikly, těžko říct...
P.P.S. Po dočtení celé sbírky nezbývá než konstatovat, že tahle povídka je jednoznačně nejslabší a trochu nesmyslně celou knihu otevírá. nenechte se odradit...
2,5*
A co teď? Tohle je těžké na uchopení, popsání i hodnocení. Jakoby Barron chtěl napsat svoje vlastní "Dny Solomona Gurskyho". Ale ten úžas, který vzbuzuje McDonald, tady chybí a vlastně je to "jen" divné. ALE jisté kouzlo to má, ne, že ne. A konec dobrej.
Návrat do hotelu Broadsword se Barronovi povedl. Ta první povídka nesoucí přímo jeho jméno je sice o fous lepší, ale tohle je taky dobrá jízda. Vlastně až někam na konec času. Někdy si říkám, že bych taky do sebe kopnul dvojitou vodku a kouknul skrz tu díru schovanou pod orvanou tapetou někam, na něco, co já vím... Abych byl konečně v obraze, vo čem, že to tu je.... :)
OK, tohle bude osobní. Miluju Ritu Hayworthovou. Od první chvíle, od prvních několika slov. Už víc než pětadvacet let. Za ty roky jsme spolu strávili spoustu času. Na lavičce před školou, večer na pohovce a, nebudu Vám lhát, občas i nejednu noc v mojí posteli. A ten příběh, co mi šeptá, se nikdy neomrzí a nikdy neztratí svojí krásu. Příběh o svobodě, odhodlaní a přátelství. Příběh o nezlomné síle člověka. Já prostě miluju Ritu Hayworthovou.
Jediné, co je v tomhle příběhu černé a nebo bílé, jsou sami jeho protagonisté :) Jinak vše záleží na úhlu pohledu. Celkem fajn rozloučení s Výjezdovkou. 3,5*
Zajímavá zápletka i rozuzlení, ale trochu mi vadilo, že kriminalisté jsou tady jen v roli diváků. Ono to tak ve skutečnosti asi občas holt bývá, ale přál jsem si, aby to rozlouskli... 3,5*
Což o to, ten případ byl celkem zajímavý a trable policistů s oznamovatelkou, "pachatelem" i nadřízenými mi přišly fajn. Ale je to moc dlouhé a vlastně mi přišlo škoda, že to zabírá tolik stránek, když ty ostatní příběhy jsou o tolik lepší. 2,5*
Tak podle názvu bych rozhodně nečekal, že se při čtení budu nahlas smát, ale je to tak, obzvlášť ten začátek je opravdu vtipnej. A je to celé v mnoha ohledech tak hezky nekorektní, že to v dnešní době potěší. U každého příběhu z Výjezdovky si říkám, jak to asi bylo dooporavdy, tady by mne to tedy zajímalo dvojnásob :D
Víc než povídka je tohle směs příběhů a vzpomínek. Aneb o podobách smrti očima policajta. Chvílemi Vám asi nebude zrovna dobře od žaludku a dost často Vám bude při čtení smutno. Líbit se Vám to nemusí a nejspíš ani nemá, přesto to za přečtení rozhodně stojí. Alespoň si uděláte představu o tom, s čím se jak kriminalisté, tak řadoví policisté, setkávají a s čím se musí nějak srovnat. Bez příkras a zbytečné dramatizace, zato s detailním pohledem na skutečnou policejní práci.
