het2
komentáře u částí děl
Nemusíte se bát pane Spisovateli, mně ta povídka nepřijde vulgární, jak jste naznačoval v úvodu, že by mohla. Přijde mi hezká a zatraceně dobrá. A s fajnovým koncem.
4,5*
Naprosto parádní povídka, je to krátké a úderné. Atmosféra se mění naprosto nekompromisně (od úvodních vtípků ve stylu "Bylo jim všem osmnáct až na ..." po věty, které fakt číst nechcete) a má to tolik myšlenek a poloh, že vstřebávat to budete hodně dlouho. Je neuvěřitelné, co Faber dokáže předvést na pár stránkách.
Taková horrorová jednohubka, kdy tak nějak tušíte, co se stane, a ono se taky to stane. Akorát tak nějak mimo záběr kamery. Napsané je to skvěle, ze začátku je to vtipné a na konci Vás asi trochu zamrazí.
Lehce futuristický skanzen po čínsku. Je tam humor, ale ve výsledku z toho i trochu zamrazí. Nejvíc mne dostalo to, proč si na ulici v chu-tchungu už nemůžou hrát děti a jaký život jim západní společnost(i) v zájmu našich hodnot a morálky nejspíš připravili.
Jinak je tam moc hezká paralela (nevím jak moc zamýšlená) s kvantovou fyzikou a chováním systému při neexistenci pozorovatele.
4,5*
Výborná povídka, která končí přesně tak, jak by měla a kde by měla. Protože happyendu byste nevěřili a některý z těch pravděpodobnějších konců byste nejspíš obrečeli.
Jen škoda, že ten zvrat zhruba v půlce Faber sám tak trochu vyspoileroval v úvodu, kde píše o vzniku jednotlivých povídek. Bez toho by to bylo o dost silnější.
Asi nejopravdovější horrorová povídka z celé sbírky. Myšleno v tom smyslu, že je to opravdu povídka, která má ucelený děj, a dokonce i konec, a je to fakt znepokojující čtení s pár děsivými momenty. Krom toho je tam několik dobrých twistů (třeba hned ten první jsem fakt nečekal) a je to celé taky sakra smutné. Po tomhle se Vám dobře usínat nebude...
4,5*
Sureálné, plné neskutečných obrazů, ale opět jen fragment s náznakem příběhu. A tady mi to vadilo, chtěl jsem se dozvědět víc.
Tady je absence příběhu asi zatím nejznatelnější. Atmosféru to má opět perfektní, ale celé to působí jako kapitola vytržená z nějakého románu. O jedné příšeře, té která leží mrtvá na břehu jezera, se nedozvíte vlastně nic a té druhé jen trochu nakouknete do hlavy. A není to pěknej pohled.
3,5*
Taková upírská variace na známé rčení, že s ohněm není radno si zahrávat. A taky zatím asi "nejnormálnější" povídka sbírky.
Opět skvěle napsané, ale slibný rozjezd končím velkým WTF. Tohle jsem nepobral, což by nutně nevadilo, kdyby se mi to jinak líbilo, ale tohle zrovna moc ne. Zatím rozhodně nejslabší povídka sbírky.
Příběh opět minimalistický s koncem ani ne tak naznačeným, jako spíš žádným :) Ale TA ATMOSFÉRA. Ta je tak mrazivá jako polární noc.
A já si čím dál tím víc říkám, jak moc mi Ballingrud připomíná Evensona
4,5*
Stephen King kdysi (tuším v "Jízdě na Střele") napsal tuhle geniální věc: "Co se stalo, nedá se odestát, tak si zbalte svojí placku a vypadněte."
Jeremy, hrdina "Divokého akru", to nejspíš nikdy nečetl, ale na konci tomu rozuměl víc než dobře.
Většina z nás se v životě dostane na místo, kde stojíme před rozhodnutím, zda zůstat dobrými lidmi a nebo si jít za svým (snad) štěstím. A že existuje nějakej kompromis, tomu nevěřte.
Parádní první věta (vypisovat ji nebudu, přečtěte si jí sami) a parádní povídka na rozjezd (tu si taky přečtěte).
4,5*
Taková "roztomilá" hříčka. Pokud se Vám chtělo někdy ve škole na záchod (nikoli na toaletu), ale báli jste se dovolit, můžete si přidat půl hvězdičky navíc....
Parádně napsané, to město Vám ožívá před očima stejně jako Rosie, kterou vnímáte jen prostřednictvím toho, co jí vypravěč říká. No a když na konci dojedou do cíle a otevře se kufřík, je v něm něco úplně jiného, než jste nejspíš čekali.
Lehké zklamání (na to o jak vysoce hodnocenou povídku jde a kolikrát byla přetištěna v různých antologiích). Asi je to na mne málo divné, nevím :) Prostě mám radši toho Barrona, kterého nepochopím na první přečtení a musím se k němu vracet a vracet a vracet. A tohle sice padá do jeho klasické mytologie (Old Leech), jenže je to moc akční, takové přímočaré, bez většího překvapení. Postavy jsou ale fajn a první půlka výborná.
Tak tohle... jsem taky nepochopil :) A asi je to v pořádku, abyste mohli číst Ligottiho a zachovat si aspoň trochu příčetnosti, je potřeba pochopit, že se ho nemáte snažit pochopit:) Alespoň ne racionálně. Když se o to budete snažit, dopadnete nejspíš jako dr.___ z tohohle kousku. A obdivuju teda Milana Žáčka, že se do překladu Ligottiho pustil a takhle dobře se s tím popasoval.
Od poloviny předvídatelné, přesto je ten závěr děsivý. A ta fantazie a popisy "světa", kde k onomu "dovádění" dochází jsou famózní.
Tohle je na plný počet. Bez debat. Celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že takhle nějak by psal David Brin na speedu svůj cyklus o Pozvedání pro 21. století. Tohle je sci-fi par excellence. Má to všechno - zajímavý vesmír plný tajemství, osudový objev a následný konflikt, dobrodružství, postavy, které si oblíbíte a zajímavé rozuzlení. Nezlobil bych se za román. Naopak.
